Povídka “Andy – část 2”

Tato povídka je pokračováním povídky Andy. Další díly budou přidávat v následujících dnech.

Druhý den ráno jsem se probudila sama na posteli. Z kuchyně jsem slyšela cinkání nádobí. Pomalu jsem seslezla z postele. Celé tělo mě ještě bolelo ale bylo to o dost lepší než den předtím. Docourala jsem se do kuchyně. Petra, už normálně oblečená, tam uklízela. „Dobré ráno subinko“ řekla s úsměvem. Narážela na pojmenování které jsem používala když jsme se bavili o svých sexuálních představách. Jen jsem zamručela a sedla si. Nevěděla jsem, mám-li být na ní naštvaná nebo ne. Plnění snů je sice hezká věc ale jen odsuď podsuď.

„Kafe?“ zeptala se. „Jo“. Jediné co ze mně vypadlo. Už s tím asi počítala, protože hned jedno dala předemne a velmi opatrně se posadila naproti – taky ji asi něco bolí pomyslela jsem si s neskrývanou radostí.

„Nezlob se na mne“ řekla nečekaně. „Taky tě to čeká. Alespoň jednou budeš muset přivést někoho jako jsi ty. Budeš dobrá otrokyňka, někdy je to hodně drsné. Nepředstavitelně drsné. Ale máš stejnou povahu jako já“. Pak se na chvíli odmlčela. „Alespoň si to myslím“ a tázavě se na mně zahleděla.

Nevěděla jsem co říct. Cítila jsem se špinavá, ponížena. A ještě jsem věděla že na obzoru se rýsují mnohem horší věci. Mnohem. A přitom mně podbřišek zalíval podivný pocit. Strach? Určitě. Zvědavost? Nepochybně. Osvobození? Zajímavé. Moc se chovat jako děvka. Muset se chovat jako děvka. Být přinucena se chovat jako děvka. Mít radost být děvkou…

„Nezlobím se“.

Usmála se.

„Co mně čeká večer“, zeptala jsem se potichu. „Prohlídka u doktora a focení“, odpověděla Petra. „Focení?“, špitla jsem. „Ano“. Budeš mít takové své portfolio, jako modelky, jenom trochu drsnější“. Trochu jsem se otřásla – „A proč?“. „Nemysli si že kluky to končí. Spíše naopak, oni jen občas někoho seženou a výjimečně si užijí. Jsme děvky na prodej. Je hodně takových jako my. Občas jdeme do dražby a tam si nás někdo jiný vybere, ale většinou si nás vybírají na základě fotek. A věř mi, je to stokrát lepší než veřejná dražba. Mnohem. Poznáš to“. A mými zády se prohnal závan strachu.

Páteční přednášky jsem vynechala a jela rovnou na koleje. Ještě celá unavená, ale před očekáváním večera jsem se pěkně třásla – věděla jsem že už neusnu. Uklidila jsem pokoj. Šla se osprchovat a už jen čekala. Čas běžel strašně pomalu. Instrukce byly jasné. Okoupaná, nenalíčená, bez spodního prádla a ve volných šatech před lékařskou fakultou. Tušila jsem, že začínáme prohlídkou.

Dojela jsem už v pět a hodinu chodila kolem, poposedávala v okolí po lavičkách a třásla se. Třásla se strachy, vzrušením, opovržením sama ze sebe a zároveň radostí.

„Slečna Andy?“ ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila. Muž, 45-50 let, vyšší,z brýlemi – typicky profesorský typ. Velmi pomalu si mě prohlížel zvrchu dolů a zpět. Ve chvíli kdy se vrátil k mým očím jsem jenom polkla a kývla hlavou. Bušení srdce jsem cítila v celé hrudi. „Tak pojď se mnou nedočkavá kurvičko“ řekl velmi pomalu a vykročil k budově ani by se obrátil.

Kráčela jsem za ním a přemýšlela co bude dál. Odemkl boční vchod a zase ho za mnou pečlivě zamkl. Zamířili jsme se do sklepní části. Když jsme míjeli nápis „Pitevna“ nemohla jsem z něj spustit oči. Vycítil to. „Nebudeš-li poslouchat podíváš se za tyto dveře“, řekl aniž by se otočil. Nevěděla jsem co si mám o té větě myslet. Na konci chodby odemkl neoznačené nenápadné dveře. Za nimi se nacházel obyčejný sklad nějakého harampádí. Dveře zamkl a s identickým klíčem se otočil k protější stěně mezi dvěma policemi. Tajné dveře, napadlo mě. Normální člověk by si toho asi ani nevšiml. V holé stěně jen malá klíčová dírka splývající se stěnou. Úzké dveře a za nimi chodba. Strčil mě viděje mé váhání dovnitř a zase za mnou zamkl. „Několik nevyužívaných místností které zmizely s plánu budovy“, usmál se. Z jeho hlasu byla cítit hrdost. „Občas tady děláme experimenty“ řekl svým pomalým hlasem a dlouze se mi zahleděl na prsa. „Je třeba mít místo na ošetřovnu i lůžkovou část kde nehrozí zvědavé oči a otázky“. Opět jsem se otřásla. „Myslím že tu nejsi naposled, uvidíme“. Otevřel jedny dveře na konci chodby. Vstoupila jsem.

Na první pohled operační sál. Velmi, velmi jasně osvětlený. Kolem stěn mnoho skříněk, pár přístroju. Velký stůl uprostřed a gynekologické křeslo na kraji. Gynekoligické křeslo upravoval mladý kluk, tak 22. „Viděl jsem vás přicházet pane profesore“ a kývl k malé obrazovce pod stropem která byla napojena na kameru na chodbě, “a trochu upravuji křeslo. Jak jsem viděl její výšku, je třeba trochu prodloužit podložky pod nohy“. „Rychlé Tome“ řekl profesor s uspokojením v hlase. „Svlékni se!“ dodal vzápětí.

Sundala jsem si bundu, sezula boty a svlékla šaty. Vše jsem dala do pytle jenž mi hodil k nohám Tom. „Řetízky, prsteny vše“. Sundala jsem si řetízek i prsten od matky a opatrně je dala do pytle. „Jdi se pořádně okoupat špíno“ řekl profesor. Tom mi otevřel dveře na konci sálu. Miniaturní koupelna se sprchovým koutem a umyvadlem. „Voda se nedá regulovat, teče taková jak má. Támhle máš mýdlo. Pořádně se umyj. Ručník je tady. A zavřel za mnou dveře“. Otočila jsem jediným kohoutkem. Ze sprchy vyletěla tak žhavá voda že jsem vyjekla a vyskočila zpět. Ven se valila pára a zrcadlo nad umyvadlem se zamlžilo. Sledovala jsem proud vody a věděla že se mu nevyhnu. Pomalu jsem tam dávala ruku, pak nohu a nějak jsem se tam dostala. Ztěžka se mi dýchalo a celé tělo bylo v jednom ohni. Chtěla jsem to mít rychle za sebou. Otevřela jsem sprchový gel. Pálení se zdvojnásobilo a koupelnou se šířil podivný zápach. To je snad desinfekce pomyslela jsem si. Vydrhla jsem se jak nelépe jsem mohla. Utřela jsem se do připraveného ručníku a celá ještě červená jsem vyšla do vedlejší místnosti.

„Stoupni si sem a do pozoru“ řekl profesor. „Roztáhnout nohy, pořádně, ruce za hlavu“. „Tak co říkáš Tome, s čím ji tady později budeme mít“. Tom si mezitím navlíkal gumové rukavice. Přišel ke mně a začal si mě prohlížet. Chytil mě za bradavku, povytáhl prso a začal ho silně mačka. „Prsa. Ty budou chtít časem určitě vyspravit“. „Budeš mít plastiku zadarmo“ usmál se profesor. Jenom jsem polkla. „Ohni se a chyť se stolu. Víc. Vystrč tu prdel.“ Tom byl nesmlouvavý. Najednou mi bez upozornění vrazil asi tříprstý do zadku. Musel je něčím namazat, protože tam šli relativně lehce. A pak další. Začalo to dost bolet. „Myslím že časem budeme zvětšovat anál. Je hodně vysoká, určitě ji použijí jako klisnu, a jestli ji někdo připustí s opravdovým koněm byl by problém“. Podlomily se mi kolena, tak tak jsem se udržela. „Někdy je to nepředstavitelně drsné“ – vzpomněla jsem si na slova Petry. Začala jsem mít v hlavě prázdno, věděla jsem už že budu totální děvka. Tom mě začal tahat za pysky. „Pysky dobré, jedině že by je chtěl nějaký fajnšmekr výrazně prodloužit“. Sice jsem za sebe neviděla ale intonace v tónu hlasu mě donutila podívat se na profesora. Asi se na sebe dívali. Profesor se potutelně usmíval. „Oni jí to dost protáhnou při hrátkách ale kdyby někdy bylo potřeba, zopakoval Tom“. Hrátky. To slovo tak nevinné mě děsilo. „A co kunda“, zeptal se profesor. Tom mi vrazil prsty do mušličky a rejdil tam. Musel mít dlouhé prsty protože se dostal až na čípek. „Dobrá, dokonce vlhne bez problému. Tu jí roztáhnou sami“. „Dobře začneme ať je to rychlé, za hodinu si pro ní přijdou“.

Další chvíle nebyly tak strašná. Profesor mlčel. Jen Tom občas řekla nějaké číslo. Bezeslov mě nejdříve dostrkali k váze. Profesor držel v ruce nějaký papír, asi mou „kartu“ a vše si psal. Tom přinesl něco jako krejčovský metr a začal mě brát míry. Nejen prsa a boky ale i stehna, lýtka, délku prstů, délku pysků. Pak mě postavili ke stěně s nakreslenými čárami jak na čtverečkovém papíře a udělali mi fotky z profilu, ze stran a zezadu. Tušila jsem, že to zdaleka není focení mého portfolia.

Tom mě zase chytil a dovedl ke „koze“. Celá roztřesená jsem se tam nějak vyšplhala. Tom mi přikurtoval nejen nohy ale i ruce, tělo a hlavu. Viděla jsem jen strop. Tak daleko od sebe jsem nohy nikdy neměla. A najednou stůl začal vrčet a nohy mi ještě více roztahovat a vyzvedávat. Bolelo to. Moc to bolelo. Začala jsem vrtět pánví a snažila najít nějakou polohu ale nešlo to. Začaly mi téct slzy a měla jsem strašnou chuť křičet ale ještě jsem se ovládala. Naštěstí stroj dovrčel. Bolest, neskutečná bolest se mi rozlila análkem. Začala jsem křičet a slzy mi stékali po celém obličeji. „Možná na ten klystýr zatím u ní budeme používat menší nasádu Tome, časem s tím něco uděláme, teď jí už tam nechej“. Cítila jsem jak do mě proudí voda a pomalu s rozlévá. V pozadí bylo slyšel jemný hukot. Kompresor? Tlak stále vzrůstal, cítila jsem jak mi roste podbřišek. Bolest, menší než v análku ale stále silná. Začala jsem zase naříkat. Najednou se zvuk změnil a tlak polevil. Cítila jsem jak voda proudí zase ven. Tohle se opakovalo asi třikrát. Úleva jakou jsem pocítila když mi Tom vytrhl hadici ze zadku byla nepopsatelná. „Alespoň jsme jí trochu připravili na focení“ usmál se profesor. „Pořádně ji tu díru promaž“.

Pak jsem cítila jak mi zase něco zasunují do zadku. „Spusť to“. Ozvalo se jemné vrčení. Něco mě začalo roztahovat. Zase jsem křičela. Bolelo to a stupňovalo se to. Bolest mi už vystřelovala do páteře a pořád ještě mě roztahovali. Už jsem ani nevnímala když se ozvalo „Dost“. „Už jí trochu teče krev, opravdu ten anál nic moc. Kurvička necvičila že?“ řekl profesor a poplácal mě po zadku. Kurvička necvičila pomyslela jsem si. „Něco s tím časem udělám, neboj“. Řekl a vyrval tu věc ze mně. Měla jsem pocit že jsem na chvíli omdlela. Už jsem jen sípala. Dej jí roztahovák do kundy, začni na dvojnásobku. Zvuk motorku, roztahování, bolest, křik slzy, roztahování a zase bolest. Čekala jsem na spásné „Dost“ strašlivě dlouhý čas. „Kunda ujde“ zaslechla jsem zdáli. „Možná časem až půjdeš na nějaké speciality ale teď si tě poroztahují sami“. Slova mi jen proletěli hlavou. Cítila jsem jak mě odvazují. „Padej se okoupat děvko, a pořádně“ řekl profesor. „Tome pak ji ještě promaž, podívej se jestli nekrvácí a když tak to zastav“. Jdu zavolat ať pro ní přijedou.

Sesunula jsem se s kozy a pomalu s nohama odsebe jsem se odšourala do koupelny…