Škola základ života 1.část

Elizabet je velmi geniální dívka, co se týká jejího intelektu neměla na gymnázii absolutně žádnou konkurenci. Ovšem co se týká jejího chovaní tak to má veliký problém. Může za to i její velmi složitá osobnost. Elizabet je osmnáctiletá gymnazistka třetího ročníku , černé vlnité vlasy s velmi malou postavou. Vysoká pouhých 160 centimetrů, štíhlé postavy. Jako vyznavačka emo/gothic stylu si zakládala na bíle pokožce. Ve svém repertoáru oblečení měla výhradně černou barvu. Na svůj přírodně malý kulatý zadeček je náramně hrdá, což se nedalo říct o jejich malých prsou číslo jedna.  Ve třídě v kráse měla konkurenci jen u dvou holek se kterými je na ostří nože. Ostatně pár fyzických napadení ze strany Elizabet, vůči těmto dvou slečnám učitelský sbor několikrát řešil. Jako jediná ve třídě nebyla již pana, ráda se odevzdávala sexu se o mnoho staršími pány, kteří ji finančně podporovaly. Normální přivýdělek formou brigády nepřipadal u Elizabeth v úvahu. Nato byla až moc mazaná a chytrá, aby se zahazovala za pásem nebo jako uklízečka. Ve třídě nebyla vůbec oblíbená, protože všemi opovrhovala. Měla pár kamarádů se kterými prohodila pár slov ale jinak se do třídních aktivit nezapojovala. Kamarádila se převážně s lidmi vyšších ročníků. Do víceletého gymnázia přišla před dvěma lety, protože z ostatních prestižních škol ji vyhodily, skrze chování. V současné škole má také na mále ale skrze její studijní výsledky a reprezentaci za školu na olympiádách v Matice, Chemii, Fyzice jí učitelé vždy podržely. Její výsledky udržují prestiž škole, že se zde učí jen ti nejlepší. Kdyby ale bylo na učitelce matiky a jejímu manželovy, který zde učí jazyky. Letěla by ze školy už dávno.

Začal nový školní rok a jako tradičně Elizabet nedorazila včas. Zastávala názor, vše na pohodu a v klidu. Pozdní příchody jí byly z části tolerovány ale jen u některých učitelů. Věděla že tento den, se ještě docházka nepíše.  Když nedošla na sedmou ale okolo osmé všimla si že na jejím místě sedí někdo cizí někdo, koho ještě ve třídě nikdy neviděla. Seděl tam kluk, který vypadal jako typický knihomol. Měl červený rolák s modrými džíny. Vlasy mastné, srostlé obočí a tvář mu hyzdilo akné. A očividná nadváha byla u něj také viditelná.

„Nevím kdo jsi ale vypadni, tohle je moje místo. Dovol abych se představil sem..

Mě nezajímá kdo jsi, tohle je moje místo. Ale já sem..

Mlč debile, a vypadni“

Kluk pomalu vstal a sedl si k jedné největší nepřítelkyni Elizabet.

„Ahoj, já sem Petr. Těší mě já sem Lenka. Co je to za holku? Ona je magor a nikdo ji tu nemá rád, radši se sní nebav. Je tady jen proto, protože je nejchytřejší ze školy. Aha, tak myslím že já, Martin a Lucka odedneška přebíráme vedení. Ona zatím vyhrála jakoukoliv olympiádu a soutěž. No uvidíme. Rodiče se sem přestěhovali skrze práci. Aha, tak přeji hodně štěstí, přála bych si aby jí už konečně někdo porazil.

Ostatek třídy se převážně skládal ze obdobných holek. Kluci na tom nebyly o moc lépe, všichni žily více méně školou. Ale kolektiv měli vynikající. Do kterého ostatně nový spolužáci zapadli prakticky ihned. Byli na stejné vlně. Elizabet nejevila zájem o třídu a koukala do svého telefonu a nijak extra se nezapojovala.

V čtvrtletí měla opět Elizabet podmínečné vyloučení, což se dalo očekávat a nechávalo jí to chladnou až do doby, kdy kvůli nemoci musel odstoupit starý ředitel a musel být nahrazen novým. Rozhodovalo se mezi dvěma učitely, se kterými Elizabet zrovna dvakrát nevycházela. Nebyl to nikdo jiný než matikářka a jazykář.  Vítězem se stala učitelka matematiky Caletková a jako zástupce zůstal její manžel.

Týden po zvolení dostala Elizabet poznámku, že vyrušuje při hodině, a následovala pozvánka do ředitelny. Tato společná setkání byly zde časté, ale nic platné. Nepomohlo nic, aby se chovaní zlepšilo a to ani po dobrém a ani po zlém.

„Budeme velmi rychle hotovi, asi všichni víš proč zde jsi že? Tak tady to můžeš podepsat a můžeš jít. Co že vy mě vážně vyhodíte? No tak to sem zvědavá kdo vás bude reprezentovat, budete jenom obyčejná nic škola. Ale co stejně jste kráva co neumí učit, a ten váš debilní manžel ani neumí pořádně výslovnost a učí jazyky. Bože ani nevím proč sem tu tak dlouho ztrácela čas. Jen pro informaci, my s manželem alespoň vzdělaní máme ty slečno chytrá. Což se nedá říct  teď o tobě, nikde tě nevezmou leda můžeš tak šlapat chodník, školu budou reprezentovat ti nový žáci, jsou chytřejší než ty, takže tě nepotřebujeme. A na další školu tě nikde nevezmou, o to se postarám sbohem.“

Když došla domů tak moc pochopení nedostala a byla vyhozena z domu.

Zkoušela obvolat pár mužů se kterými udržovala vztah skrze materiální stránku, jestli by nemohla u nich bydlet,než by si něco našla. Opět následovalo nepochopení. Hrdost jí nechtěla dovolit se vzdát a tak zkusila chvíli bydlet kde se dalo, nádraží a opuštěné domy. Když se zkoušela ptát na práci bylo jí sděleno že bez školy a praxe, jí nemohou nabídnout dobrou práci. Jak mile jí nabídly onu práci uklízečky a po měsíci na ulici byla okradena, přehodnotila situaci a šla odprosit rodiče na kolenou. Podmínka bylo dodělat si školu, což byl problém. Na ostatní školy by ji nevzaly skrze negativní hodnocení z předešlé školy. Paní ředitelka dodržela slovo do puntíku.

Poslední nadějí byla paní ředitelka Caletková, ze zoufalosti a s ponížením zaklepala na ředitelnu. Když se ozvalo dále, vstoupila malá dívka do ředitelny.  Pojď dále a posaď se.

„Dobrý den paní ředitelko, No páni ty umíš i pozdravit. Co chceš nemám moc času. Chtěla bych vás poprosit jestli by jste mě nevzala zpátky na studium prosím vás. Ne tenhle vlak ujel, můžeš si poděkovat sama sobě. Sbohem“ Usmála se ředitelka a doslova si užívala jak je nad věcí. Když se slzy v očích Elizabet vstala od stol, vstoupily do ředitelny dva učitelé, jeden byl manžel ředitelky a druhý byl chemikář. „Ale kdo nás přišel navštívit? Nikdo už je na odchodu. Představte si,že chce abych ji vzala zpátky.  Nikdy bych nevzala takového problémového žáka zpět… Moment prosím Elizabet posaď se tamhle do křesla, Když uposlechla rozkazu manžel ve podobě zástupce se začal velmi po tiše bavit s ředitelkou, nebylo jim rozumět ani slovo ale koukali na Elizabeth zvláštním pohledem.  Mezitím si chemikář vzal podklady a odešel z ředitelny.

„Milá Elizabet, já bych tě nepříjmula ale manžel se za tebe přimlouvá, a jak říká, každý zasloužíme ještě jednu šanci.  Ale pod jednou podmínkou, budeš naprosto bez problémů, o prospěchu nemluvím to si měla vždycky samé jedničky. Budeš chodit včas, budeš poslouchat a budeš na sobě pracovat.. Jak mile něco provedeš okamžitě letíš.

Zítra se stavíš pro papíry a rovnou nastoupíš do školy.  Radost v Elizabetiných očích nešla slovy vyjádřit. Děkovala snad tisíckrát i panu učiteli, který se přimluvil. Radostí letěla domů říci novinu že byla zpět přijata. Rodiče jí dovolily opět bydlet doma ale stejná podmínka, že musí dodělat školu.  Nejvíce se těšila, jak si dá horkou vanu po tak dlouhé době. A že se vrátí ke svému starému životu, který milovala.

Ráno zaklepala na dveře ředitelny a pozdravila jen tak sporadicky.

„Ty neumíš zdravit?! Já sem vás zdravila paní ředitelko. Ještě sem tě nepřijala a už si zase drzá. Moc se omlouvám, Za dveře a znovu“

Když vše z opakovala podle představ paní ředitelky, podepsala nástupní papíry.

„Tak vítej zpět na škole, tak a teď moje a manželovy podmínky. Snad sis nemyslela že to vzdělaní dostaneš zadarmo. Budeš chodit do školy řádně upravena. Žádné náušnice, řetízky. Budeš chodit bez makeupu. Ke spolužákům se budeš chovat slušně a budeš těm slabším pomáhat s látkou souhlasíš? „

Elizabet se podmínky nelíbily ale pohotově řekla že ano.

„Tak to sem ráda, jinou odpověď sem nečekala.  A ještě taková maličkost, s manželem jsme se domluvily že potřebuješ výchovu, kterou ti rodiče nedali. Budeš dostávat každý týden preventivní výprask na zadek. Jednou za týden budeš dostávat preventivně ať na tebe něco uslyším nebo ne. Ale pokud budu na tebe slyšet nějaké připomínky. Bude na konci měsíce tě vždy čekat pořádný výprask. A garantuji ti, že ti připomene jak se máš chovat. V pátek se po škole stavíš sem do ředitelny. Můžeš jít do své třídy. „

Elizabet se nezmohla na jakoukoliv otázku, když chtěla něco říct tak jí jen ředitelka suše odpověděla že už měla dávno být ve třídě. A pokud chce odejít támhle jsou dveře. Týden byl pro staronovou žákyni nekonečný. Snažila se chovat nejslušněji jak jen dokázala. Všechny zdravila, i slabším spolužákům pomáhala s vysvětlováním látky. Dokonce se i omluvila svým největším nepřítelkyní že byla na ně někdy zlá ale ty omluvu nepřijaly. Nechtěli jí věřit po předchozích zkušenostech.

Když odzvonilo v pátek poslední hodině a všichni se odebrali po náročném dni domů. Šla Elizabet do ředitelny, jak bylo smluveno. S velikou nervozitou z neznáma zaklepala na dveře. Když slyšela slovo dále, vstoupila do místnosti.

„Pojď už na tebe čekám. Po výprasku mě tady pouklízíš. Utřeš prach, poskládáš šanony, papíry, umyješ hrnky od kávy. A potom budeš moct jít domů. Domluva zůstane jen mezi námi platí?  Ano platí, já bych byla také nerada kdyby se to někdo ze školy dozvěděl. Výborně, tak můžeme začít. Tuhle židli, dej ji sem.“

Ředitelka Caletková jsi pohodlně sedla na připravené místo. Na svůj věk byla zachovalá žena, I když měla plnoštíhlou postavu tak měla neuvěřitelnou sílu a to díky práci na poli a statku, který s manželem měli.

„Tak stoupni si přede mě a dej si ruce za hlavu. Příští týden se už automaticky svlíkneš do půl pasu a připravíš židly na stejné místo.“

Když ředitelka rozepnula u riflí knoflík a povolila zip, tak velice pomalu stáhla rifle dolů ke kolenům. Elizabetiny tváře začínali rudnout ze studu, ponížení a hanby. Klepala se z nervozity co jí čeká. Nikdy výprask na zadek nedostala a to ani jako malá, nedostala nikdy facku a teď má dostat jako dospělá výprask.

Prsty zajeli pod boční lemy kalhotek a byly stejnou rychlostí staženy dolů až ke kolenům. Elizabet došlo že dostane na holou a začaly se jít objevovat první slzy v očích. Sedící žena se kochala pohledem na krásnou růžovou kundu bez jakéhokoliv ochlupení. Užívala si ponížení a vzpomínala jak bývala na ni Elizabet drzá. Teď jí to muže všechno vrátit i s úroky formou výprasků. Těšila se až bude jednou Elizabet absolvovat měsíční výprask. A ten přijde brzy, tím si byla více méně jistá.

„Můžeš se ohnout přes kolena. Dlaněmi se dotkneš země a nohy budeš mít po celou dobu natažené. Nechci během trestu nic slyšet.

Jak školačka uposlechla tak si ji ještě musela ředitelka poupravit dle obrazu svého. Skrze její malou výšku jí nakázané pokyny dělaly problém.

Ředitelce se vyskytl pohled na dokonale kulatý malý bílí zadeček. Ale než se dala do práce tak chvíli přejížděla prsty pravé ruky po Elizabetiným zadečku na kterém se udělala husí kůže.

Když chtěla začít ředitelka s výchovou, otevřely se dveře. Ve dveřích stál její manžel a s omluvou že se zdržel.

„Moc se omlouvám“. Hlava Elizabet se trhla ke dveřím a myslela že se hanbou propadne. Cítila se být podvedena, že je u výprasku ještě někdo další. Nechtěla aby jí viděl kromě ředitelky někdo další.

„Nic se ne děje, ještě jsme nezačali. Udělej si pohodlí .“

Když si učitel udělal pohodlí na pohovce , které je přesně naproti elizabetinýho zadku dala se korpulentní žena do práce.

Pleskání se ozývalo přes místnost ve pravidelných rytmech. První rány nebyly pro Elizabet tak bolestivé jak čekala. Snažila se udržet nohy u sebe aby příliš neukazovala své ženství před přítomným mužem. Jak rány začínaly přibývat tak štípaní a pálení na zadečku se čím dál více stupňovalo. Když už přešla intenzita snesitelnosti, začala se elizabet kroutit a vydávat sykání a jekání.  Nohy již nedokázala udržet u sebe. Muži se tak naskytl božský pohled na krásnou mladou školačku, která stahovala a prohýbala zadek jak  ji bolel . Ředitelka musela chytit Elizabet za bok levou rukou a přidržet si ji. Elizabet už to nevydržela a začala křičet přes celou ředitelnu .

„Prosím to bolí, auuu, já už nechci, jauuu, Prosím… To je dobře že tě to bolí. Já udělám cokoliv jen prosím přestaňte..auu.

Ještě chvíli žena práskala dlaní na holý zadek školačce. Když ředitelka dovolila Elizabet vstát hned si od bolesti chytla zadek a začala si ho třít aby si ulevila.

„Tak střídaní“

Muž vstal z pohovky a chytly Elizabet za loket. Jeho veliká dlaň doslova obejmula celou ruku malé školačky.

„Prosím néé, já nechci néé, já udělám cokoliv“ Tak se mě přehni přes kolena a nevzpírej se. Po krátkém přetahování chytl učitel ucho Elizabet a zatáhl do vrchu.

„Aúúú to bolí. To je dobře a za to odmlouvání budeš mít přídavek.“

Když si učitel přehnul Elizabet přes kolena a chytl si ji za bok. Dal se do druhé části výprasku. Jeho žena se mezitím uvelebila do pohovky a sledovala jak precizně její manžel vyplácí drzou školačku.

Systematicky řezal obě půlky zadečku, na pár místech se objevily první rudé místa. Křik místy trhal uši jak Elizabet řvala.  Kdyby někdo byl ve škole určitě by ji slyšel.

Prosby a pláč byl čím dál více větší. Učitel přestal až byl se svou prací očividně spokojen.

„Ještě dostaneš zasloužený přídavek. Můžeš mě podat prosím nabíječku?“ Ředitelka natěšeně vstala a s radostí podala svému muži kabel od nabíječky na telefon. Po přehnutí kabelu byl sdělen verdikt

„Dostaneš pět ran aby si věděla že máš poslouchat když se ti něco řekne! Roztáhni nohy!“

Elizabet poslechla ihned a roztáhla nohy od sebe. Stud již nepociťovala, jen cítila obrovskou bolest svém zadečku.

Ozvalo se ostré švihnutí a první rána dosedla na mířené místo.  Hned se začalo vybarvovat první jelito ve tvaru kabelu.

„Auuuuuuu !!!! jaúú

Další ostré rány dopadali na Elizabetin zadek, Jedna sáhla i vnitřní stranu stehen.

Když bylo bičovaní kabelem u konce, směla se školačka zvednout. Hned si začala třít zadek a vůbec jí nevadilo že stojí nahá před svým učitelem.  Když si chtěla natáhnout spodní prádlo a rifle tak byla okřiknuta….

„Co to děláš? To oblečení si sundej a poskládej ho. Na více se neptala a raději udělala vše jak jí bylo sděleno. Jak bylo prádlo poskládané a poležené na stole. Tak stála do pasu dolů nahá Elizabet před svými vychovateli. „Můžeš se dát do práce“

„A čím dříve to tu uklidíš tím dříve půjdeš domů a dělej nemáme tady čas trávit s tebou až do noci. A pokud něco odflákneš dostaneš přídavek. Je ti to jasné ? Ano prosím“

Elizabet začala s úklidem nádobí velice pečlivě aby nedala záminku ke dalšímu přídavku.

Učitelé se věnovali své práci a vedli různé debaty a občas po očku se podívali na pracující školačku.

Pohled na od pasu dolů nahou Elizabet se jim velice líbil, hlavně pohled na rudě červený malý zadeček s bílými nohami.

„Koukám jak je ta holka najednou pořádná a není drzá, já to říkám stále že škoda rány která padne vedle. To máš pravdu. Škola má žáky i vychovávat a myslím si že do maturity vychováme tady slečnu jak se patří! Nemám pravdu Elizabet? „

„Ano„ Špitla naštvaně Elizabet. Začínala mít z celé situace vztek. Nikdy jí takhle ještě nikdo neporoučel a neponížil.

Když začala uklízet a skládat šanony paní ředitelce do poliček ve vrchní skříni musela stát na špičkách aby dosáhla do vyšších míst. Pan učitel se mezitím oblékl a rozloučil se. Jak odcházel neodpustil jsi ještě pohled a dotek na červený zadeček. Pěkný víkend Elizabet. A odešel pryč z ředitelny.

Když Elizabet utřela poslední místo od prachu, směla si konečně obléknout spodní prádlo s kalhotami.

Pří oblékaní ji zadeček zabolel tak že párkrát sykla.

„ Tak vždycky na konci mě nebo nám poděkuješ za udělený výprask  a budeš moct jít“

„Děkuji vám za výprask a naschledanou“

Procedila přes zuby naštvaná Elizabet a odešla.  Při cestě domu nešetřila nadávkami na účet všech a doslova zuřila po předešlém výchovném zážitku.

Když došla  domů, zamkla dveře od pokoje a lehla si hned do postele. Po pláči, který u ní propukl defacto okamžitě pocítila úlevu. Dále si sundala spodní část oblečení aby se koukla jak dopadl její zadeček.

Kontrolovala své pozadí a zároveň nadávala na účet obou učitelů. Když už teď věděla co ji čeká příští týden, vůbec se jí nechtělo vrátit do školy. Věděla ale že je v pasti a že nemůže nic dělat.