Povídka “Týden v Moskvě”

Celý příběh začal tím, že měl Honza odjet do Ruska za účelem obchodního jednání. Byl zaměstnán u velké mezinárodní společnosti na postu kde za něj pracovali jiní a většina lidí se třásla když prošel okolo nich. Byl jedním z těch lidí, co správnou poznámkou na adresu kohokoliv dokážou změnit stoupající kariéru v pád končící ve frontě na pracáku.

Měl moc o které si může většina lidí pracujících u zahraničních společností jen zdát a pověst člověka bez nepřátel, protože nebyl nikdo kdo by to risknul…

Po příletu ho již na letišti čekaly dvě velmi zajímavě vypadající hostesky a odvezly ho na hotel. Druhý den probíhala jednání a Honza se jen těšil jak jsou z něj na větvi a uctívají ho jako kdyby byl snad nějaký vládní zmocněnec. Sídlo oné moskevské firmy rozhodně nevypadalo že by se jí vedlo špatně, všude a v každém detailu byl cítit architekt který vše navrhoval.

Večer po skončení přípravných jednání se na firmě konečně objevil sám majitel. Honza nebyl z těch co se nechají jen tak něčím vyvést z míry, ale i tak musel v duchu zkonstatovat že vypadal jako válečný veterán který se teprve včera vrátil z Čečenska nebo Afganistánu. Vysoký udělaný chlap s hlavou pečlivě vyholenou a silným krkem, který mu zakrýval černý rolák ladící k jeho značkovému obleku.

Po prohození několika zdvořilostních frází Honza poznal že Ivan je člověk pro kterého není nic problém a peníze pro něj nemají cenu, tedy alespoň ne ty které by vyplynuli z jejich vzájemné spolupráce. Když se ho Honza zeptal do jaké míry je tato společnost důležitá jako zdroj Ivanovo příjmů, Ivan se pousmál a Honza mu v očích přečetl že celá tahle společnost je krytí čehosi, co mu mělo být utajeno.

Další den probíhala různá jednání a některých se zúčastnil i Ivan. Oba byli postavením vysoko nad prací kterou toto nudné sepisování smluv provázelo a místy si z toho dělali trochu legraci. Dokonce i Ivan už se nezdál být tvrdým tak jak vypadal a vznikalo mezi nimi nezávazné přátelství.

Když se chýlilo k večeru otevřel Ivan minibar ukrytý v globusu a nabídl Honzovi sklenici s whisky. Honza ochutnal a ačkoliv neviděl láhev poznal že to není jen tak obyčejná lahev z obchodu. Od jednoho známého z Irska… poznamenal Ivan a Jirka znalecky přikývnul. Do pokoje vešla sekretářka, krásná, vysoká, dlouhé černé vlasy, minisukně, zkrátka kus… položila na stůl další smlouvy k podpisu a snažila se okamžitě odejít, jako by se v jejich společnosti cítila nesvá. Jak procházela okolo stolu zavadila deskami od smluv o mou sklenici, whisky mi skončila v klíně a prázdná sklenice se rozbila o podlahu. První kdo zareagoval byl Ivan, vstal a udeřil sekretářku přes tvář takovou silou že upadla. I přesto že okamžitě vstala a stála takřka v pozoru Honzovi nemohlo ujít že pod minisukní nic neměla a jemu se na krátký okamžik naskytl pohled na její krásně vyholenou přibližně dvacetiletou kundičku. Ivan na ní začal mluvit rusky, Honza nerozuměl tomu co jí říkal, ale z jeho hlasu byla cítit nesmírná autorita, ta mladá holčina se třásla jako osika a po jejích krásných mladých tvářích se začali kutálet slzy. Ivan ji dal na závěr ještě facku a ukázal na dveře. Uklonila se nám oběma a odešla. Ivan si sedl do svého křesla, ledabylým gestem rozhodil ruce a s nevinným úsměvem dodal : má se ještě hodně co učit.

Honza se snažil myslet na něco jiného a nevěřit tomu co viděl ale teprve nyní mu došlo že celou dobu co byl tady, ani jedinkrát neviděl usmát se některou dívku z Ivanova výhradně dámského personálu. Dokonce ani nemluvili a to ani mezi sebou

Bylo mu to trochu divné, ale nakonec to chápal jako: jiná země, jiný mrav a výchova.

Trapné ticho odeznělo ve chvíli kdy si Ivan Honzu prohlédl a zkonstatoval že jeho nejlepší šaty jsou zničeny. Mrzí mě to dodal Ivan, co kdyby jste si zajel na hotel převlékl se a potom by jsme zajeli do města a poohlédli se po něčem novém. To zní jako dobrý nápad odpověděl Honza a byl mu trpko protože tenhle oblek byl i na české poměry velmi luxusní a drahý.

Ivan vodil Honzu centrem noční Moskvy a ten nevycházel z údivu. Všude Luxus a přepych, samozřejmě že všemu také odpovídaly ceny. Po skoro dvou a půl hodinové procházce byl Honza oblečen mnohem lépe než jak do Moskvy přijel. Vše samozřejmě hradil Ivan a Honza po očku sledoval s jakou samozřejmostí vytahoval z peněženky platinové a diamantové platební karty.

Je čas na zábavu, šibalsky se usmál Ivan a otevřel dveře vozu. Jsem pro, pokrčil rameny Honza a nasedl. Kam to bude ? Zeptal se řidič, do kabaretu odpověděl Ivan a uvelebil se sedadle. Projeli j centrem a dorazili k obrovskému Casinu. Když procházeli vstupní halou všichni se Ivanovi vyhýbali pohledem a těch pár co to nestihlo dalo lehkým úklonem hlavy najevo svou podřízenost. Obzvláštní úcta a strach pak byla cítit ze zaměstnanců a Honza brzy pochopil že celý tenhle zábavný park mu patří.

Když dosedli do měkkých polstrovaných křesel okamžitě si k nim přisedlo několik krásných mladých dívek a Honza se cítil jako v ráji, jemně mu hladili celé tělo, neustále mu dolévali sklenici s šampaňským a co chvíli se některá ústa přisála na jeho ucho.

Na to je dost času řekl řekl Ivan skoro slavnostně a zatleskal, dívky pochopili a tak rychle jak se okolo Honzy zjevili zase zmizeli. Pojď ukážu ti to tady řekl Ivan a vyzval Honzu aby ho následoval. Procházely několika patry a všude plno lidí co se přišly bavit, hazard, drogy , prostituce a to všechno na jednom místě, zahaleno do pláště nemyslitelného luxusu. Čím vyšší bylo číslo patra tím větší byl luxus.

Jestli se dole dalo mluvit o hezkých a smyslných holkách tak ve vyšších patrech se mohla kterákoliv z nich stát miss té či oné země ze které pocházela. Honza nevěděl na kterou se dívat dřív a nebyla mezi nimi jediná které by odolal. Jejich smyslné pohledy ho sledovaly a on pochopil jak krásně si žije ruská šlechta…

Pojď něco ti ukážu řekl Ivan a pokynul aby ho Honza následoval. Když prokličkovali několika spoře osvětlenými chodbami Ivan přiložil oko k senzoru a dveře se otevřeli. Jeho kancelář zabírala skoro celé patro. Uprostřed té plochy byl stůl a počítač, tomu ale Honza nevěnoval pozornost jeho pozornost zaujaly auta která byla po celém sále rozestavena. Každé má svou minulost řekl Ivan, tak třeba v tomhle jezdil Stalin, popošel o kus dál a zastavil se u velké ameriky bez střechy. Tohle je opravdu kousek poznamenal v něm zastřelili Kenedyho.

Honzovi lezly oči z důlků a připadal si jako ve snu. Nakonec se posadili u malého stolku, Ivan odněkud vytáhl další láhev pití a diskuse se točila okolo aut. Z vášnivé diskuse dvou automobilových fandů je vytrhlo až když Ivanovi zazvonil telefon.

Když dohovořil, pokrčil rameny a smutně utrousil“ musíme dolů, je tam nějaký problém“

Zpátky šli jinudy a Honza měl pocit že jistě zabloudí. Najednou se Honzovi zdálo že ve stínu jedné z chodeb které křižovaly něco zahlédl. Jakoby rychle se pohybující stín který zmizel poblíž tmavého a neosvětleného rohu. Seběhlo se to všechno velice rychle. Když procházeli jednou z tmavých chodeb, otevřeli se dveře které právě míjeli a z nich se na ně vyřítila černě oblečená postava s dlouhou nebezpečně vypadající dýkou. Její útok směřoval na Ivana ale aby na něj dosáhla a mohla zasadit smrtelnou ránu musela se protáhnout okolo Honzy. Ten však reagoval velice rychle a vrhl se jí po ruce ve které držela dýku. Ohnala se po něm druhou rukou ve které se zčista jasna objevilo krátké ostří. Honza na nic nečekal, levou rukou držel její ruku s dýkou a pravou jí zasadil ránu pěstí. Rána sedla dobře, přímo na bradu a štíhlá postava v černé kombinéze a s kuklou přes hlavu se jako podťatá sesunula k zemi. Honza rychle odkopl nůž který jí vypadl z ruky, vyrval jí z druhé ruky boxera s ostřím a klekl si na ní.

Už když jí bral boxera, všiml si že ho bere z dívčích rukou. Jediným trhnutím jí z hlavy sundal kuklu a užasle hleděl do krásné asijské tváře. Bylo jí tak osmnáct a byla krásná stejně jako nebezpečná. Její ještě stále dívčí rysy její tváře ho fascinovaly. Abys se nezamiloval řekl Ivan a podával mu izolepu kterou mezitím přinesl z vedlejší místnosti. Honza jí otočil na břicho a lepící páskou jí důkladně svázal ruce za zády. Pomohl jí postavit na nohy a důkladně prošacoval, neměla u sebe nic. Když se jejich pohledy střetly nenávistně se na něj podívala a plivla mu do tváře. Honzy se zmocnila obrovská zlost a okamžitě jí dal facku, hned jak se narovnala jí dal ještě jednu, stála ale rovně a s pohrdavým posměchem si slízla kapku krve ze rtu. Honzu to dopálilo ještě víc a dal jí znovu pěstí, tentokrát ale do břicha. Byla to velká rána a jí se po ní podlomila kolena. V kleče se předklonila a opřela se o hlavu, prudce dýchala a Honza slyšel mezi Rychlým dýcháním i vzlyk. Ruce měla svázané za zády tak jí musel Honza pomoct na nohy, ne však nějak ohleduplně, prostě jí chytil za vlasy a tahal nahoru.

To by stačilo Honzo řekl Ivan, ještě budeš mít příležitost. Vytáhl z kapsy mobil a během několika vteřin se celá chodba zaplnila jeho osobní ochrankou. Jí odtáhly k nákladnímu výtahu a odjeli. Musím ti poděkovat řekl uznale Ivan, zachránil jsi mi život, a to se jen tak někomu nepovede. Jo, jasně řekl nepřítomně Honza který si pomalu uvědomoval co všechno se vlastně odehrálo. Udeřil ženu… když už to nebylo nutné… V hlavě se mu všechno honilo. Nejvíc ho ale udivovala jedna věc. Líbilo se mu to. Líbila se mu její bezmoc, její pláč, její strach z toho co příjde.

Ve svých nejdivočejších představách byl Honza vždycky dominantní ale nikdy si ani nepomyslel na to že by se to mohlo uskutečnit. Vlastně ho nejvíc překvapila jeho vlastní reakce. A to že se u toho maximálně vzrušil. Ivan přišel k Honzovi a přátelsky ho chytil za rameno. Cítil Jsi to ? Co máš na mysli odpověděl Honza. Tu moc, tu sílu, nadvládu. Ano cítil řekl Honza a teprve teď si uvědomil bolest na prsou. To bude dobrý uklidnil ho Ivan a znalecky prohlížel Honzovo rozřízlé sako a škrábanec přes prsa. Není to na šití dodal.

Výtah jel dolů, ale Honza poznal že jedou o dost déle než nahoru. Nemýlil se, vystoupili z výtahu někde hluboko pod zemí a celým zábavným komplexem. Šli širokou chodbou po obou stranách jedny dveře vedle druhých. Ubytovna prohodil se škodolibým úsměvem Ivan. Když došly na konec otevřely velké dveře ocitly se v obrovské místnosti. Místnost byla tmavá i přesto že ji osvětlovalo několik velkých reflektorů umístěných vysoko u stropu. Uprostřed místnosti přímo pod jedním z reflektorů byla ona.

Už nebyla ve svém černém overalu, byla docela nahá. Ruce měla svázány za zády a hned dvakrát ruce už nebyly omotány lepící páskou ale policejními pouty a v loktech byla druhá pouta s o něco širším řetízkem. Tlačilo jí to ruce k sobě a ramena do zadu tak, že měla díky tomu neustále nevěřitelně vystrčenou hruď. Vlasy měla svázané do culíku, smotané do smyčky kterou bylo provlečené lano, tak že skoro visela za vlastní vlasy. Stála široce rozkročená a obě nohy byly v kotnících obepnuty řemenem který byl karabinou připevněn k podlaze. Nemohla se ani hnout aby jí to nepůsobilo nesmírnou bolest.

Honza si se zájmem prohlížel její krásné mladé tělo které nemělo snad ani jediný kaz. Ivan k ní přistoupil a podíval se jí do očí, vzhledem k důmyslné fixaci její hlavy nemohla ani uhnout pohledem. „Máš tu návštěvu“ řekl klidně „nebudu vás rušit“ potom se otočil a odešel. když procházel okolo Honzy na chvíli se zastavil a chápavým tónem hlasu řekl Honzovi ať dá průchod tomu co cítí. Budu vedle, mám tam nějakou práci pak si mě vyzvedni, pak odešel dveřmi kterými spolu přišli. Honza se chvíli rozhlížel po místnosti. Zjistil že vedle něj je pod plachtou pojízdný stolek plný věcí, od bičíků a proutků až po bejkovce a latě. Stejně tak tam bylo mnoho věcí u kterých neměl ani představu na co a jak se používají. Podél stěn byly prázdné klece.

Když se seznámil s vybavením přišel k ní, chytil jí za bradu a prohlížel si jí. Jak se jmenuješ ? zeptal se jí. bylo ticho, nepřítomně hleděla před sebe. Třeba nerozumí, zkusím to rusky pomyslel si Honza. Když se jí zeptal v ruštině nestalo se taky nic. Honza se šibalsky usmál, no nic řekl jí budu ti říkat třeba Raiko, to je takový hezký Japonský jméno co říkáš. Ani po něm nepřejela pohledem, naprosto ho ignorovala. Honza dostával vztek. Přitlačil si vozík až k ní aby viděla co na něm je ale ona nereagovala. Stále se nepřítomně dívala před sebe. Tak jo, jak chceš Honza vzal do ruky tenkou bambusovou rákosku a švihl jí přes stehno sykla bolestí ale nic víc. Aha tak ty jsi tvrdá … Honza vzal větší rákosku a začal jí řezat, nejdřív přes stehna a potom přes břicho. Začala křičet bolestí a když skončil stehna i její krásné sexy bříško bylo jeden šrám vedel druhého. Přistoupil k ní a dal jí několik dobře mířených facek. Po tváři se jí koulela velká slza. Honza dělal jako by nic, přivinul se k ní a slzu rychle slízl. Potom jí lehce pohladil po ramenou a jeho ruka sjela až jejímu prsu. Surově ho zmáčkl a pustil ozval se malý krátký sten. Pak vzal její bradavku mezi prsty a stiskl jí tak silně že začala křičet. Dělalo mu to dobře, neustále jí mačkal obě ňadra a pod jeho rukama se na nich objevovali modřiny. Po chvilce jeho ruka sjela jejímu rozkroku. Cítil jak se chvěje a zrychleně dýchá. Máš strach ? Zeptal se ji, tak to je dobře, máš k tomu důvod odpověděl si sám a jeho ruka zajela do jejího rozkroku. Cítil jak se snaží mu odporovat tím že stáhla stehení svaly. Beze slov se otočil a sáhl na stůl po krátkém asi tři čvrtě metru dlouhé biči. Začal jí bičovat přes vnitřní stranu stehen. Bič po sobě nechával dlouhé krvavé stopy ze kterých se na místech kde se roztrhla kůže objevovali kapky krve. Raiko křičela bolestí a zalykala se slzami. Honza přestal a znovu se dotkl její sametově oholené kundičky. Strčil jí dovnitř dva prsty a mačkal její útroby. Po chvíli přidal ješte další prst a nehty jí drásal vnitřek, cítil i to jak se dotýká její dělohy a hlavně jek jí to bolí. Když vyndal prsty ven viděl na nich krev. Toho ale vzrušilo ještě víc a tak pokračoval, nahmatal poštováček a zmáčknul ho mezi prsty. Slyšel její pláč a viděl její slzy, ale neměl chuť přestat. Obešel jí ze zadu a snažil se vtlačit prst do jejího zadku. Nešlo to, jednak měla zadní dírku strašně malou, suchou, ale hlavně se v rámci možností vrtěla a stahovala svěrač tak aby to nešlo. To ale Honzu vzrušilo a rozčílilo ještě víc. Znovu se otočil ke stolu ale tentokrát sáhl po krátkém biči který se dříve používal k popohánění dobytka na jatkách a přetáhl s ním Raiko přes vystrčenou a odkrytou kundu.

Její řev byl šílený, místy přecházel v nesouvislé chrčení a s každou ranou vedenou přesně na její nejcitlivější místo jakoby sílil. Její před chvílí ještě krásná kundička se měnila v krvavý, oteklý a beztvarý kus masa. Honza se kochal pohledem na zakrvácenéhladké i stydké pysky. Poštováček byl nateklý a rozseklý kusem kůže na konci Honzova biče. Krev z ní po kapkách stékala po jejích stehnech plných modřin a šrámů od bytí rákoskou. Když jí znovu obešel všiml si že střapec konce biče se jí podepsal přímo na její malém otvůrku do jejího panenského zadečku a že z něj rovněž krvácela. Naslinil si prst a strčil jí ho dovnitř. Slyšel jak tiše pláče ale nic si z toho nedělal. Vzpomněl si že na stole leželo několik obrovských nerezových robertků. Vzal jeden z těch meších, asi třicet centimetrů dlouhý a přibližně pět centimetrů široký a začal jí ho tlačit do toho malého otvůrku kam nešlo pořádně strčit ani prst.

Ačkoliv křičela a prosila Honza jakoby nic neslyšel. Honza se snažil natlačit alespoň žalud tohoto kovového uměláka ale marně, nešlo to. Strčil jí tam proto svůj prst a jezdil s ním dovnitř a ven, pochvíli přidal ještě jeden prst a opakoval to šoustání prstem. Raiko křičela bolestí, ale Honza věděl že to hlavní teprve přijde. Najednou z ní vyndal prsty a do malinko roztaženého otvůrku znovu začal tlačit tu velkou železnou věc. Podařilo se mu nasadit jí tam špičku žaludu, tak opravdu silou zatlačil a po té co cítil divné prasknutí se mu to podařilo. Její a prosby a řev který ho tak vzrušoval vnímal jako rajskou hudbu a pokračoval. Viděl že jí dírku docela ošklivě natrhl a že z konečníku silně krvácela, přesto tlačil dál dokavaď tam nedostal přibližně deset centimetrů. Při její dětské postavě a malém zadečku to byl obrovský výkon. Věděl že kdyby jí natlačil robertka dál roztrhl by jí střeva a zabil by jí. Pomocí kožených řemínků robertka zafixoval tak aby nemohl vyklouznout ven. A nechal jí tak. Zapálil si cigaretu a pozoroval věci na stole.

Jeho pozornost upoutal zvláštní mechanismus na trojnožce. Po krátkém ohledání pochopil jak tato důmyslná věc funguje. Trojnožku postavil těsně pod ní tak že mechanismus směřoval přesně na její vagínu. Jak začal točit kolečkem, začal jí do vagíny vjíždět kus železa ve tvaru válce který se roztahoval a zvětšoval jak na délku tak na šířku. Zpočátku to snášela docela statečně, ale když velikost válce překročila rozměry slušného pánského údu začala pištět a křičet.

Když se ale potom začala velikost přibližovat slušný chlapský pěsti znovu se ozvalo takové malé lupnutí a na Honzu dopadlo několik kapek krve. Ohnul se aby se podíval jak že to vypadá netržená kunda a uvědomil si že je vzrušený a že mu stojí. Nechtělo se mu šroubovat se oním důmyslným vynálezem, tak ji obešel, zbavil řemínků a vyndal uměláka ze zadečku. Civěla na něj roztažená díra, tak se chvíli kochal a lehce onanoval při pohledu na tu zvrhlou krásu. Jeho úd byl o trošku větší než umělák, ale teď už věděl že to díky natrhnutí půjde. Nebral na ní sebemenší ohled. Nasadil si ho na okraj její roztažené řiti a mohutným přírazem do ní ze zadu vnikl až po kořen. Reiko se zmítala v bolestivé agónii. Honza přirážel tvrdě a její svěrač ho svíral což ho ještě víc vzrušovalo. Křičela a vydávala nesrozumitelné zvuky, to ale Honzu ještě víc vzrušovalo a tak jí začal znovu mačkat její prsa, tentokrát ale s ještě větší surovostí. Ještě několikrát přirazil než to na něj přišlo. Zařval a do jejích útrob vystříkal pořádnou dávku semene. Vytáhl ho ven a pozoroval jak z jejího do široka otevřeného análu vytéká jeho sperma a její krev.

Když si ho otřel do jednoho ze složených a nažehlených ručníku z pojízdného stolku. Přišel k ní a lehce jí pohladil po tváři šedivé strachem a bolestí. Potom se otočil a šel hledat Ivana