Povídka „Poslední napomenutí“

„Tohle bylo poslední napomenutí slečno Amélie, ještě jednou budete vyrušovat, tak půjdeme k společně k panu řediteli! Já za to nemohu paní učitelko, za to může Lily, ona mě…! Nechci nic slyšet…! Pokračujeme v učivu…!!!“

18letá slečna Amélie, jako z mnoha dalších studentů v anglické škole moc dobře věděla, co znamená od učitele poslední napomenutí a jaký dopad má návštěva u pana ředitele!

Včera, před včerejším tělocvikem, ona i celá třída děvčat viděla v šatně její nejlepší kamarádku s polo zaříznutými kalhotkami, jak má bolavou pruhovanou rudě fialově zadničku…

Pohled na seřezaný zadeček a ponižující posměšky s jízlivými řečmi, které probíhaly na účet její kamarádky během převlékání do cvičebního úboru ji ujišťoval, v dosavadním slušném chování.

Amélie, která jako jedna z mála ještě nebyla osobně u ředitele na koberečku, se snažila v danou chvíli být jako vždy ta vzorná a pozorná studentka. To se jí ale skrze srandičky a popichování její spolužačky moc nedařilo.

Jako vrchol, kdy nervózně soustředící se Amélii, přetekl pohár trpělivosti, bylo zatáhnutím za její splihlé tmavé vlasy!

„Auu, co děláš ty magore!!!“

Pohledy chlapců a děvčat se zaměřily na rudou spolužačku ve tváři, která čekala zaražená na verdikt od usměvavé učitelky.

„Amélie, po hodině jdeme k panu řediteli…!“

Se slzy na krajíčku, cítila Amélie pohledy svých spolužáků, kdy převážná část jí přes nabyté zkušenosti zalitovala, avšak druhá polovina jí návštěvu u ředitele spíše přála, skrze její časté vtírání se a podlízání!

Na chodbě školy se rozezněl zvonek a když jsi přísná kantorka pobalila své věci, ukázala prstem, aby se dala Amélie sní na odchod směr ředitelna.

Smutná, s pocitem křivdy se tak vydala přes plnou třídu vstříc svému osudu.

„Ty jsi fakt blbá Lily, teď kvůli tobě dostane výprask! Tss, prosimtě vy na děláte, však ona to přežije…!“

Amélie s brýlatou učitelkou, došla ke dveřím s nápisem ředitelna a div je neporazila o rok starší uslzená žákyně s jiným učitelem.

„Vrať se do své výuky a běda o tobě ještě dnes slyšet! Ano prosím, auu…!

Zdravím vás kolegyně, zase nekázeň v hodině? Ano, ta dnešní mládež je absolutně bez kázně a vychování! To mě povídejte, já sem vyhmátl před chvílí onu studentku, jak kouří cigarety ve škole. Ale myslím si, že po dnešních pětadvaceti na prdel si to příště rozmyslí…!“

Během konverzace jsi učitel nedokázal odpustit, pohled do naditého výstřihu své kolegyně, který byl tak tak na hraně, školního pracovního dress code. Pozornost můžu jsi čtyřicetiletá svobodná učitelka Jolly Westnova vždy užívala a pohledy na její přednosti s vysportovanou  prdelkou ji spíše těšily, než obtěžovali.

„Tak zatím paní kolegyně, přeji vám příjemný den a někdy bychom mohli konečně zajít na tu skleničku…!“

Během odchodu muže, jsi potěšená madam Westnova poupravila své slušivé brýle načeš, během upravení svého výstřihu se otočila na smutnou studentku.

„Tady se posaďt Amélie a vyčkej na zavolání…!“

Čekání na neznámé, bylo pro vždy vzornou a pečlivou studentku dost skličující a před očima, se jí neustále vybavovala pořádně spráskaná prdelka její kamarádky. Při představě, že ji za krátkou chvíli čeká něco jako je výprask na holou zadnici, ji vehnal do očí nekontrolovatelný proud slz! Pocit a strach který ji mírně připomínal návštěvu zubaře, se exponenciálně zvýšil při otevření dveří, ze kterého se vyvalil odér cigaret.

„Pojď dál Amélie…!“

 Ředitel s učitelkou, kteří stáli vedle trestné kozy, jenž měla pro zafixování končetin každý svůj jeden řemínek, připomínalo studentce situaci jako vyjev z noční múry!

Straší muž, s hustě rosteným knírem a pleší, stál v lehce zpocené košily, kterou ozdobovali kšandy, jenž držely nažehlené kalhoty s puky. Když sdělil své podřízené, aby se zatím posadila na pohovku, jenž byla kousek naproti trestného nábytku, ukázal koncem silné rákosky před sebe!

„Pojď sem Amélie, sem, tady postav a dívej se mě do očí…!“

Dívčin roztomilý kukuč, by leč koho přesvědčil o její nevině, kromě přísného a spravedlivého pana ředitele, kterého neustálé zdržování dost obtěžovalo…!

„Amélie, Amélie, vždyť jsi byla vždy hodná, nekonfliktní a vzorná žačka…!  A já tě budu muset, ač nerad nyní potrestat za tvou nekázeň!  S paní učitelkou, jsme domluvily na kompromisu, jelikož je to tvůj první výprask, bude jen symbolický. Deset ran na holou!!!!

Ale pokud by se tvé chování a nekázeň opakovala, exemplární výprask tě již nemine…! Chceš něco říct k tvému chování?“

Amélie jsi vzpomněla, jak kdysi zaslechla debatu kluků či holek, že nemá cenu se nikterak obhajovat, ba co víc, že tak jen celou situaci zhorší !

„Ne pane řediteli…!

Tak přehnou slečno…!“

S velkým zájmem, si udělala zralá učitelka pohodlí a za cítila  jí velmi známé vzrušení z probíhající situace, kterých za svou kariéru zažila nespočet. Pohled na bezmocnou dospělou studentku, která bude bita přes holou zadničku, se jí velmi líbil a jinak tomu nebývá i u pánských studentů, kteří bývají u ředitele častěji! Tuto její zálibu v podobě pozorování výprasku, se jí dařilo úspěšně před kolegy a okolí skrývat a nevynechala tak za svou  kariéru vždy příležitost, poslat nějakého nezbedného studenta na převýchovu!

Amélie byla již zcela ovládnuta přirozeným respektem od ředitele školy a vydala se cupitově směrem k trestné koze. Oblečena v tradiční školní uniformě, se zastavila podbřiškem o hranu dřevěného nábytku a jakoby na chvíli zaváhala, zda má uposlechnout. Ovšem po chycení za drobounký loket, jí ředitel školy pomohl s přehnutím a při pohledu na zašlý koberec věděla, že teď již není úniku a čeká jí nejhorší zážitek v životě!

Přísedící vzrušená učitelka tiše pozorovala, jak jsou kožené řemínky poutány okolo tenkých bělostných zápěstí a z pod sukně na ni vykukují zlehka spadené bílé kalhotky….

Jak mile byly spoutané i polo rozkročené bělostné hebké nohy, chytnul ředitel sukni, kterou vykasal nad polo obnažený zadeček. Amélie se spadenými vlasy ležela bezmocně smutně přehnutá a pociťovala takové pocity, že by se nejraději hanbou propadla…!

Bavlněné bílé kalhotky byly zlehka staženy do půli stehen a řediteli s učitelkou se naskytl pohled na nijak bezchybný malý kulatý zadeček, pod kterým mezi hebkým stehny šla vzorově vidět náctiletá černě chlupatá atraktivní kundička!

Ačkoliv, nešlo očividně vidět na zkušené učitelce Jolly Westnove žádná výrazná změna v chování, tak při pohledu na obnaženou prdelku studentky Amélie, se  jí pod oblečením začínalo velmi probouzet její prokrvené ženství, s tvrdými citlivými bradavkami!

Zvýšení tělesného tepu s hlubším dechem, způsobilo Jolly horkost na těle, při kterém by jsi nejraději sundala veškeré své oblečení a pozorovala tak výprask zcela nahá.

Její opakovatelné posazení během trestů studentů do prostřed pohovky, nijak nikdy nevzbuzovalo u ředitele žádný údiv či  otázky, avšak to mělo své opodstatnění v podobě posazení se na čalouněný  knoflík,  díky kterému jsi tak mohla při šikovnosti a opatrnosti nenápadně dráždit svou kundičku!

Ředitel mezitím vzal opět tlustou rákosku do své zpocené dlaně, a poklepal sní na chvějící se půlky přivázané studentce. Se zrychleným dechem a tlakem  na hrudi, jse náctiletá Amélie snažila připravit na první ránu, o které nevěděla kdy příjde.

Praaask…! Aaaaaaa! Auuu to bolí…!

 I když se snažila mladá slečna z vyprávění svých spolužáků, jse podvědomě připravit na velkou bolest, tak bohužel takhle intenzivní ostrý prožitek na svém zadečku by jsi ani  nedokázala představit a nechala tak průchod svým přirozeným emocím!

Přes celou bílou zadničku, se vybarvoval první rudý pruh, jenž krásně kontrastoval s bílou kůží na zadničce, načeš se přes ponurou místnost ozvalo další svištění rákosky!

Hviiiizd, mlask….! Aaaaa uuuiii!!!

Rána, kulatým instrumentem, dopadla hned po pod první, která už stihla natéci a Amélie, opět ucítila největší bolest v životě, která jí velmi pocitově zatápěla. Při kroucení svého zadečku, kterého povolovala a stahovala od bolesti, ukazovala ještě více detailněji svou panenskou chlupatou kundičku, madam Westnové.

Ta s velkým rizikem, že si jí starší ředitel všimne, se začínala nenápadně kroutit a pohybovat na knoflíku gauče, aby si udělala dobře na své nadržené pičce, ve snaze se udělat!

 I když byl ředitel velmi blízko, tak zcela nejevil jakýkoliv zájem o starou učitelku, skrze svou zodpovědnou práci…

Prásk, šleh, cvak,

Mrskání rákoskou drobné studentky bylo prováděno podle pocitu přísedící učitelky velmi zlehka, ale i tak se začínaly objevovat na prdelce fialová jelita, která jí musela velmi bolet!

Amélie se dokázala soustředit pouze na neutuchající palčivou bolest a měla co dělat, aby tento trest ,jakkoliv vydržela! Nebýt silného připoutání jejich maličkých rukou, zajisté by, jsi spráskaný zadeček chytnula a hladila!

Praaask…! Aaaaaaa už neee prosím já už budu hodná slibuji!!!!

Poslední rána dopadla na holou opuchlou zadničku, načeš nechal ředitel  ještě chvílí Amélii přehnutou, aby svou první výpraskovou bolest v životě vstřebala.

Jolly Westnova byla podle úšklebku velmi zklamaná, že výprask trval jen krátkou chvíli, a nestihla se udělat během studentčina mrskání.

Po každém výprasku jakéhokoliv studenta, jsi nedokázal ředitel odpustit nenápadné osahávání a inspekci spráskaných hýždí!

Pokud se však jednalo o dospělé studentky, dával si vždy více záležet a kochal se dlouze nad jejími mladými kundičkami! Tohle kontrolovací privilegium mu učitelka pokaždé záviděla a tajně doufala že by i ona se mohla někdy podílet na výchovných výprascích nepořádných studentů a splnilo by se jí, její tajné přání …!

„Obleč se a vrať se do třídy Amélie, doufám že jsme se viděli takto naposledy! Příště by to bylo rovných pětadvacet…!

Odchod…!“

Po oblečení a upravení si svého oděvu, se vydala zlomená studentka do své třídy, kde už probíhala další hodina.

„Auuu, to  bolí jak  čert, už nikdy nechci dostat výprask na zadek! Nedokážu si představit, těch pětadvacet! Lily je taková mrcha…! Doufám, že půjde k řediteli co nejdřív a pořádně jí napráská na tu její prdel…!“

Mumlala si studentka při chůzi na tiché chodbě, při které si držela přes kalhotky své bolestivé půlky zadnice, které jí různě pocitově štípaly, hořely, bolely a místy i pulzovali!

„Kolegyně na slovíčko…!“

Ač jen slovně, tak byla před odchodem zralá kantorka pokáráná za svůj vyzývavý výstřih, do kterého se jí ředitel beze studu upřeně koukal.

„Zasloužila by, jste za váš oděv taktéž potrestat paní kolegyně!!! Myslíte pane řediteli??? Poprosím vás pro příště, ten výstřih ne tak vyzývavý, učíte přeci jen už dospělé studenty tak na to myslete odchod…!

 Můžete odejít…!“

Po otevření dveří do třídy, se ještě pláčem opuchnutá ve tváři Amélie omluvila učiteli za svůj pozdní příchod a šla hrdě směrem ke své židli. Během cesty do lavice, jsi po očku všimnula, kdo jí lituje a kdo se její bolesti na opuchnutém zadečku posmívá!

Že to bude dnes velmi dlouhý den, zjistila hned po sednutí si na tvrdou dřevěnou židli, která ji alespoň na stehnech ochladila.

Sssss ufffff!!

Malá část studentů, se hlasitěji zachichotala, hlavně rozjívená Lily, která už skoro zapomněla, jaké to je dostat výprask na holou prdelku u pana ředitele!

Škodolibost studentů naštvala vyučujícího učitele, i snad proto, že byla Amélie jeho oblíbenkyně.

Je vám snad něco k smíchu…!?

Ne promiňte pane učiteli….!