Povídka „Jana a učitel“

Jmenuji se Jana, je mi osmnáct let. Jsem 168 cm vysoká blondýna, poměrně štíhlá a dost hezká. Obvykle chodím pěkně oblékaná, protože utrácím dost peněz od rodičů – tedy speciálně od mámy. Ta si myslí, že se učím dobře a tudíž mi ochotně dává ještě nějaké peníze navíc než ty, na kterých se dohodli s tátou, že mi budou dávat jako kapesné.

Chodím na gymnázium a ten den jsem ale měla docela strach. Pololetí a porada učitelů už byly za dveřmi a matikář nám už asi týden vyhrožoval, že si vybere žákovský a dopíše nám všem chybějící známky. Já jsem žákovskou párkrát, tedy víc než párkrát zapřela, obzvlášť, když se tam měla objevit pětka. Zazvonilo a už byl tady. První věc, po které se ptal, byly pochopitelně žákovské. Ještě jsem zkusila svůj taktický manévr, ale kdepak:

„Jano, jen ji ještě zkus najít, já mám času dost…“ rýpnul si do mě.

„Kdybys ji snad opravdu nenašla, tak se mnou půjdeš po hodině a tvým rodičům zavoláme do práce, určitě hoří zvědavostí po tvých výsledcích v matematice!“

„To určitě“, broukla jsem potichu.

„Já ji ale fakt nemám“, zkoušela jsem na něj svůj nejroztomilejší pohled. Ostatní mě sledovali a byli rádi, že takové problémy nemají.

Pohled nezabral – nebo jsem si to tehdy myslela.

„Takže po zvonění se sebereš a půjdeš se mnou.“ uzavřel debatu. Z celé hodiny jsem pochopitelně nic neměla, neustále jsem myslela na to, co se dozvím odpoledne od rodičů. Že by to bylo něco hodně pěkného, to jsem si nemalovala ani omylem. Ke konci hodiny mi ještě zasadil ránu z nemilosti: začal oznamovat známky, které nám vycházely a u mě zahlásil 4 – 5. Tak tohle jsem teda nečekala. Je fakt, že jsem toho moc v hodinách nedělala, úkolama jsem se taky nezdržovala a pětka ze čtvrtletky, o které naši samozřejmě taky nevěděli, to jistila.

Poté, co známky dočetl, řekl: „Něco času zbylo, Jano, pojď, předveď mi, že alespoň tu dnešní látku umíš.“

No to mi snad udělal naschvál! Z dnešní látky jsem mu neřekla správně vůbec nic a jako schlíplá myš se za ním ploužím ze třídy. On kráčí rychle a má dobrou náladu – to bych měla taky, kdyby mě nikdo nezkoušel a nebuzeroval! Prošli jsme chodbou a pak jsem za ním zatočila do kabinetu matiky, který měl sám pro sebe, další matikářka byla totiž nemocná. Ksakru, taky mohl něco chytnout, ale to von ne, za ty tři roky, co ho máme, scházel jen na pár školení.

V kabinetu si odložil věci a řekl mi, ať si sednu. Sedla jsem si na kanape, co vypadalo, že už je tam od dob Marie Terezie. Sám se taky posadil na židli naproti mně.

„Tak co s tím uděláme? Já myslel, že jsi chtěla jít na nějakou lepší střední školu?“

„Jo, to jsem chtěla.“ Ale to bylo dřív, než jsem potkala takovýho prevíta, kterej mě klidně potopí, i když jsem v devítce! „Já udělám cokoliv, jen mi dejte ještě jednu šanci, prosím.“

„Říkáš, že uděláš cokoliv? Opravdu?“

„Cokoliv po mně budete chtít, mě by naši zabili…“

„Dobře, tak si tedy sundej halenku!“

Koukala jsem na něj jako mimozemšťan. „Cože?“ dostala jsem ze sebe.

„Řekl jsem, ať si svlíkneš tu halenku. Ty jsi tvrdila, že uděláš cokoliv. Ale jestli ne, tak můžeš jít, jen si vezmu číslo na tvé rodiče. Povím jim, že ti vychází z matematiky za pět.“

Slzy jsem měla na krajíčku. Viděla jsem, jak si mě prohlíží. Dnes jsem na sobě měla bílou upnutou halenku a světle šedé džíny, taky úzké, aby vynikla moje postava. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. I kdybych to někomu řekla, ředitelku má matikář omotanou kolem prstu – to víte, chlap ve školství – a nikdo by mi nevěřil, obzvlášť po dnešní hodině z matiky by to každý bral jako pomstu. Reakci rodičů jsem si snad ani nedovedla představit – výprask, zaracha, bez kapesnýho, zabavený mobil, rodiče mají spoustu možností, jak mi pěkně znepříjemnit život. A tak jsem se rozhodla – začala jsem si pomalu seshora rozepínat knoflíčky na halence. Na to čekal – rychle došel ke dveřím a otočil klíčem v zámku.

„Teď už nás nikdo nebude rušit.“ pravil s úsměvem.

Za chvilku jsem dorozepínala poslední knoflíček, chytila oba cípy halenky do rukou a v obličeji rudá jako rak jsem si ji shodila z ramen a stáhla rukávy z rukou. Pozorně mě sledoval – díval se na pár mých pih na břiše, studoval obrysy žeber na mém těle a moje prsa uvězněná v bílé krajkové podprsence. Prsa mám pevný slušný dvojky a podprsenku nosím hlavně kvůli klukům, takže toho moc nezakryla. Cítila jsem, jak rudnu ještě víc. Dost jsem doufala, že už mu to bude stačit.

„Tak vidíš, že to jde. Tak pokračuj s kalhotami.“

Automaticky jsem si rozepnula sponu na pásku, pak knoflík na džínech a rozepnula si zip. Ohnula jsem se a rozvázala tkaničky u bot. Sundala jsem si boty a stáhla kalhoty ke kolenům. Zatřásla jsem boky a vystoupila z kalhot. On se na mě díval celou dobu, jak jsem se svlíkala. Teš se pohledem soustředil na mý kalhotky. Měla jsem na sobě jedny z těch lepších – tenký úzký bílý olemovaný krajkou. Ještě že jsem si dnes nevzala tanga!

„Otoč se!“

Pomalu jsem se začala otáčet. Potom, co jsem se otočila dokola, viděla jsem, že popošel o kousek vedle a přesunul si židli, na které seděl.

„Teď podprsenku. A dělej, ať ti to netrvá věčně!“

Zoufale prosebně jsem se na něj podívala. Nahoře bez mě ještě žádnej chlap ani kluk neviděl. Bylo na něm vidět, jak si to užívá. Sáhla jsem si rukama na záda a rozepnula podprsenku, pak jsem si stáhla ramínka z ramen a stáhla jsem si jí. Chvíli jsem ji jen tak držela v ruce, až pak jsem ji pustila na hromádku svých věcí. Celou dobu visel očima na mejch prsou, hajzl. Div, že mu netekly sliny, i když se mu ani nedivím – prsa byly na mý postavě podle mýho to nejlepší: ani velký, ani malý, vztyčený rovně ( když se vzpomenu na pár holek, který když se převlíkaly na těláku a předklonily se, tak jim i v podprsence visely snad až ke kolenům ) s malýma bradavkama a dvorcema, který byly vystouplý a tak tmavě rudý, že přecházely až do fialova. Modlila jsem se, jen ať i nedojde na kalhotky. Máma už se mnou párkrát mluvila, znáte ty trapný rodičovský rozhovory o tom, jak se tělo vyvíjí a jak si mám přečíst pár moudrých knížek a klidně si můžu kdykoliv přijít popovídat. Jednou zabrousila na to, že by se mnou zašla na gyndu, ale já si nedovedla představit, že bych ležela nahá na stole s roztaženýma nohama a doktorka by do mě něco strkala, to už je jedno jestli do kundy nebo do zadku. To, že by to snad chtěl se mnou dělat a strčit ho do mě, to mě nenapadlo ani v nejhorší variantě. Určitě jsem o panenství nechtěla přijít s třicetiletým učitelem, kterýho nesnáším, ve škole a na nechutný pohovce!

Zatímco jsem přemýšlela, natáhl obě ruce a položil mi dlaně na prsa. Prudce jsem vydechla a zavřela oči, pláč na krajíčku. Chvíli měl ruce jen tak položený, ale pak mi začal jezdit bříškama palců po dvorcích a mnout bradavky mezi palcem a ukazováčkem. Snažila jsem se myslet na cokoliv jiného než na to, co dělal. Doufala jsem v to, ať už to mám probůh rychle za sebou. Být to nějakej kluk, tak se mi to i líbilo. Za chvilku mi bradavky začaly reagovat – zvětšovaly se a tvrdly. Proti své vůli jsem začala dýchat rychleji. Těch bradavek si všiml hned, předklonil se a začal mi olizovat a okusovat tu pravou. Volnou rukou mě okamžitě začal hladit po břiše, ale zaplaťpánbůh pod kalhotky vůbec nešel. Začala jsem pomalu doufat, že mu to bude stačit, vystříkne si do kalhot a já budu moct jít. Přímo jsem cítila, jak se mi pravá bradavka, ta, kterou olizoval a sál, zvětšuje a tlačí do jeho jazyka. Takhle mi bradavky naběhly jen jednou – když jsem kdysi v koupelně zkoušela, jaký by to bylo, sama jsem si tahala za prsa a bradavky a pouštěla proud vody přímo na poštěváka. Nebylo to až tak špatný, ale už jsem si to nikdy nezopákla – přišlo mi to blbý a hlavně divný. Za chvilku zvednul hlavu a já si už malovala, že je po všem. Omyl! Jen to prohodil – rukou mi mačkal pravou kozu a k levý se přisál pusou. Za pět, deset minut jsem měla obě bradavky vztyčený snad o tři centimetry a nemohla myslet na nic jinýho než na to chvění, co se šířilo z prsou do celýho těla.

Najednou přestal: „Tak, ty už sis trochu užila, teď je čas pro mě. Sundej mi kalhoty a udělej mi to rukou!“

Zrudla jsem jak pivoňka. Cože mu mám udělat? Mužskýho ptáka v pozoru jsem ještě na živo ani neviděla, natož abych se ho dotkla. Tak možná ještě obrázky v Bravíčku, jen jednou u kámošky na videu jsem viděla ptáka v reálný velikosti – tehdy to byla snad víc než reálná velikost, s kámoškou jsme se shodly, že takovej klacek by se do nás nevešel, nebo by nás natrhnul. Ženský v tom filmu ho pak vrážel do zadku, to už jsme nevydržely a film jsme zase schovaly. Teď teda měla přijít opravdová akce. Rozepnula jsem mu knoflík od kalhot a přes bouli v nich jsem rozepnula zip. Stáhla jsem mu kalhoty. Klidně stál a čekal, jak si s tím poradím. Stáhla jsem mu i šedočerný kostkovaný trenky. Bože! Co do délky se tomu herci nevyrovnal, ale měl ho snad ještě širšího než on. Asi dvacet centimetrů dlouhej a možná i šest širokej, vyrůstal z houštiny černejch chlupů, pod ním pytel s obrovskejma koulema. Byl tmavě rudej a všude na něm byly vystouplý žíly. Udělalo se mi špatně při představě, co všechno ještě může chtít. Kalhotky si prostě nesundám, to radši vydržím cokoliv za trest od rodičů! No tak, Jano, přece to nemůže bejt horší, než když jsi poprvý měla očistit syrové maso!

„Klidně si k tomu sedni!“ Poslušně jsem si sedla na pohovku, zatímco on stál přede mnou. Natáhla jsem pravou ruku a položila ji na jeho ptáka. Byl hrozně horkej, nebo mi to aspoň tak připadalo. Horečně jsem vzpomínala na ten film, jak to tam ta kurva dělala. Obemkla jsem ptáka prsty a jen taktak jsem to dokázala. Pak jsem začala jezdit rukou sem a tam.Hned po prvním pohybu jsem mu odtáhla kůži a viděla, jak divně a nechutně vypadá pták pod ní. Bohužel jsem měla obličej kousek od něj a viděla všechno. Já jsem prostě nevydržela mít zavřený oči, nešlo to. Pod rukou jsem cítila, jak to drhne, ale vůbec jsem nevěděla, jestli je to správně. Nevědomky jsem asi přitlačila, protože se najednou ozval: „Jestli nebudeš jemnější, tak tě taky zmáčknu na citlivých místech.“

„Ale já to dělám poprvý.“

„Poprvý? To jsem si o tobě teda nemyslel. Tak se uč!“

Zvolnila jsem tempo, se kterým jsem to dělala, a asi to bylo dobře, protože pak už nic neřekl. Po chvíli jsem měla dojem, že je snad ještě delší. A taky že jo. Po pár pohybech sebou divně zacukal a vystříkla z něj celá dávka mně na prsa. Fuj! On se jen díval, jak mi to celý lepkavý stékalo po prsou a po břiše.

„ No vidíš, napoprvé to vůbec nebylo špatný. Jestli si to na sobě nechceš nechat, tak si to klidně setři.“

Z batohu jsem vytáhla kapesníčky a snažila se setřít všechno, ale stejně jsem pořád cítila, kam to na mě vystříklo.

„Nakonec mi budeš vděčná, co jsem tě naučil. Už zbývá jen poslední věc. Když jsi to zvládla tak dobře rukou, pusou to pro tebe bude úplná hračka.“ Ztuhla jsem uprostřed pohybu. „No, ledaže bys chtěla tu pětku a tohle všechno dělala nadarmo.“

Normálně jsem se rozbrečela a začala ho prosit, ať to dělat nemusím. Neodpověděl, jen se posadil na židli a rozevřel nohy, abych se mezi ně mohla posadit. Po dvou minutách, i když jsem stále ještě trochu brečela, jsem se posadila na zem mezi jeho nohama a dívala se z vzdálenosti deseti centimetrů přímo na jeho ptáka. Byl asi čtyřikrát menší než předtím a ohnutej dolů, kůži měl napůl shrnutou. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Asi to na mně bylo vidět, protože řekl: „Chytni ho dvěma prstama a dej do pusy. Dál jen hýbej hlavou a jazykem ho olizuj.“ Chytla jsem ho a otevřela pusu, ale nemohla jsem se přinutit ho dát do pusy. On mi ale chytnul hlavu oběma rukama a škubnul k sobě. V tu ránu jsem ho měla celýho v puse a on pokračoval a nutil mě hýbat hlavou přesně podle něj. Byl to nejhorší zážitek v mým dosavadním životě. Jak jsem ho olizovala jazykem, cítila jsem divnou pachuť – svíravou a hořkou. Jakmile jsem začala pohybovat hlavou tak, jak chtěl, tak mi ji pustil a rukama už mi zase šmátral na prsou. Ten jeho pták se mu zase začal zvětšovat, zatímco jeho koule se rozhoupaly a narážely mi do brady. Chtělo se mi zvracet a vůbec jsem nevěděla, jak to udržím, až do mě stříkne. Teď to trvalo o dost dýl, když už byl jednou hotovej. Nakonec mu to ale přišlo. Jazykem jsem přímo cítila, jak mu to prochází vnitřkem ptáka, a tak jsem stačila dát tam jazyk, aby se nevystříkl až do krku. V tom okamžiku mi tak silně zmáčknul obě bradavky, že bych zaskučela, nemít jeho ptáka v puse. Rychle jsem se zvedla, doběhla k umyvadlu a vyplivla všechno, co jsem měla v puse. Taktak, že jsem nevyhodila i obsah žaludku. Vypláchla jsem si pořádně pusu a otočila se k němu.

„No vidíš, že to nic nebylo, třeba se ti to i líbilo?“ Tak na to jsem mu málem něco od plic řekla, ale spolkla jsem to, hlavně abych už byla venku. „Jestli nechceš pokračovat, tak se klidně oblíkni, konečně můžeš oslavovat čtyřku z matiky.“ Beze slova jsem došla k hromádce svých věcí, vzala seshora podprsenku, otočila jsem se, aby už mě neviděl, a začala si ji oblíkat. Vtom ke mně přiskočil, na pusu mi přilepil pruh izolepy a druhou rukou mi chytil ruce za zády. Snažila jsem se mu vytrhnout a kopat nohama, ale protože vážil dvakrát tolik než já, skončila jsem rychle na břiše na gauči, se zalepenou pusou, rukama svázanýma za zády a on seděl na mně.

„Změnil jsem názor. Trochu si spolu ještě pohrajeme…doporučuji ti, ať neděláš blbosti, nebo se ti může rychle stát, že dostaneš pár elektrických šoků na místa, kde by se ti to nelíbilo.“ Na ten přístroj jsem si pamatovala, když nám ho fyzikářka předváděla, všichni jsme si zkusili, jak to brní. Bylo to hodně cítit, a to bylo nízký napětí na dlani. Představa, že mi to zapojí do vzrušených prsou, mě dokonale uzemnila. Sesedl ze mě a přikázal mi, ať se posunu tak, ať mám zadek přes opěradlo a nohy na zemi. Nohy mi přivázal k nohám gauče, pak mi ruce rozvázal, bohužel jen proto, abych je natáhla nad hlavu, kde mi je pak přivázal k nohám gauče na druhé straně. Když to dokončil, přešel do zadní části kabinetu, takže jsem neviděla, co dělá. Nic nebylo slyšet až do té doby, než jsem ucítila studený dotyk na levé straně zadku pod kalhotkama. Pak druhý dotyk na opačné straně a jedním trhnutím ze mě strhnul rozstřižené kalhotky. Nabídl se mu pohled na mé půlky a na mojí kundu, která byla jemně porostlá světlými zlatými chloupky. Pak přešel dopředu k mé hlavě a škubnutím za vlasy mě donutil, abych zvedla hlavu. Jeho pták byl snad nevyčerpatelnej, už byl zas v pozoru a on začal se zlomyslným úšklebkem předvádět, jak mi svýho ptáka rovnou napere do mý kundy, kde za celý můj život nebyl ani tampón. Začala jsem sebou zběsile škubat.

„Ale, ale, to jsme si nedomluvili. Asi tě budu muset trochu převychovat!“ Jan domluvil, udělal pár kroků a vzal ukazovátko opřené o stěnu. „Tak pro začátek deset ran, nebo už budeš hodná?“ Zběsile jsem začala kývat hlavou a přidušeně mumlat. „Škoda, nerozumím ti, takže těch deset.“

„Jedna,“ ozvalo se, ukazovátko zasvištělo vzduchem a přistálo na mém zadku. Auuuu!

„dva“ a další rána dopadla jen o kousek od té první. „tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět a deset.“ Poslední rány byly níž, pod zadek, a bolely jako všechny předchozí dohromady. „Slušnost a poslušnost se vyplácí, to víš. Když budeš poslušná, možná odtud odejdeš ještě jako panna.“ Současně s těmito slovy mi strčil špičku ukazovátka do zadku a dál tlačil dovnitř. Zaplať pánbůh bylo tenký, takže mě to nebolelo, ani když s ním začal hýbat. Ještě, že jsem byla předtím na záchodě, jinak nevím, jak by to dopadlo. Po čase ho to přestalo bavit a vymyslel další způsob, jak mě dál ponížit. Došel pro můj batoh, otevřel ho a komentoval všechny věci, co tam našel. Vyházel na podlahu pár pohotovostních vložek s tím, že si stačí koupit jeden špunt, následovala je rtěnka a zrcátko spolu s další poznámkou a pak další věci. Jediné, nad čím se pozastavil, byla tuba krému na ruce. Prázdný batoh hodil na zem a vrátil se k ukazovátku zaraženému v mém zadku. „Takováhle hodina by se mi líbila,“ řekl, „konečně mám tvojí plnou pozornost.“ Vytáhl ukazovátko a znovu mi ho vrazil do zadku. „Měla by sis začít zvykat, za chvíli tam budeš mít ještě jinou společnost.“ To ne! Takový prase snad není? Tak proto ho zajímal ten krém! Né!

Ale ano. Oběma rukama mi roztáhl půlky tak, že jsem myslela, že prasknou, a začal mi pomalu vrážet ptáka do zadku. Cítila jsem hrozný tlak a bolest – nešel mu strčit dovnitř. Začal tlačit víc. Ucítila jsem bolestivé škubnutí a tlak se zmírnil. Už byl vevnitř. Potom začal tlačit dovnitř zbytek. Pomalu, ale neustále tlačil. Cítila jsem uvnitř podivný tlak a bolest v zadku, kudy se prorval. Když ho tam konečně dostal, chytl mě rukama za boky a začal přirážet. Každý příraz jsem cítila jako švihnutí bolesti uvnitř. Naštěstí byl hotový rychle, napočítal jsem sotva patnáct přírazů. Po posledním přírazu to do mě vystříkl a vytáhl ho.

„Tak to bylo něco, tímhle by ses mohla živit, to by ti šlo. Ale hele, ty jsi první, který teče krev z prdele a ne z kundy. To by se mělo někomu říct, budeš slavná.“ Skoro jsem ho přes bolest ani nevnímala, protože s každým tepem srdce jsem cítila škubnutí ve střevech a zadku. Přešel k mým věcem ležícím na zemi, vzal z nich mou podprsenku, zmačkal ji a začal si s ní utírat ptáka od obsahu mých střev.

„Doufám, že ti to nevadí, ale stejně je špinavej od tebe.“

Došel ke mně a rozvázal mi ruce a nohy.

„No vidíš, jak jsme si to oba užili. Teď vypadni! Kdyby tě náhodou napadlo se někomu svěřit, tak si tě najdu a až s tebou skončím, vlastní máma tě nepozná! A mimoto bys měla ve městě najednou spoustu kamarádů…“ Zatímco mluvil, přešel ke skříňce a vytáhl z ní kameru, a vypnul nahrávání. Ta svině si to všechno nahrávala!

„Myslím, že by ses všem spolužákům a ostatním chlapům hodně líbila.“

Pomalu jsem se zvedla a začala se oblíkat. Pokaždé, když jsem se ohnula, švihla se mnou bolest v zadku a v břiše. Tu špinavou podprsenku jsem hodila do batohu a na ní jsem naházela ostatní věci. On mezitím odemknul a uklidil kameru. Zády k němu už jsem se neotočila, takže jsem ke dveřím couvala a musela se dívat na něj, jak mě pobaveně sleduje. Hajzl! Hajzl! Aspoň tejden budu chodit jako chromá a budu spát na břiše! A ještě se na něj budu muset koukat každej den až do konce roku! Svině jedna! Snad se mi zadek brzo zahojí. Aspoň že mě neodpanil, to bych se asi zabila.Teď mě napadlo, aby mě tu čtyřku z matiky dal, další rok, kdyby mě měl na matiku, to už bych radši utekla z domova.