Povídka „Gvorlové IV – Nový domov“

Po troše jídla jsem se schoulila u ostatních. On klidně vychrupoval ve svém spacáku u ohně. Já se cítila hodně divně. Jednak mne bolelo celé tělo, a to způsobovalo, že mnou projížděly záchvěvy zimy, ikdyž noc to byla celkem teplá. A pak:nenáviděla jsem ho, hrozně jsem ho nenáviděla. Ale zároveň jsem hrozně toužila po tom zalézt k němu, do toho spacáku, přitulit se a pokud možno ho i vyprovokovat k tomu, aby mne znovu přefik. Nakonec jsem usnula. Ani nevím jak. A také nevím, jak dlouho jsem spala.

Probudilo mne až janino ječení. Teoreticky bych jí mohla jít pomoci. Ale nedokázala jsem to. Bála jsem se a zároveň cítila již i jistou vazbu na něj. Bylo šedavé ráno a já vše vnímala jak přez nějakou clonu. Vytáhnul Janu, za vlasy ji dovlekl k ohništi. Tam začal souboj s předem jasným vítězem. On z ní trhal oblečení a vohmatával ji. Ona křičela, kopala, zmítala se a prosila. Pak stála na všech 4 a strašlivé ženské zařvání světu oznamovalo co se právě stalo. Janina prsa prudce poskakovala v jeho ritmu. A já pochpila, proč mne ta moje tak bolej. Pro bolest v pičce jsem večer pohyb svejch koziček ani nezaznamenala. Vše trvalo dlouho. Dospěl na vrchol a vystříkal Janu. Opustil její lůno a ona se zhroutila, strašně naříkala, ale neomdlela. Pochopil to, znovu jí spoutal a na cestu ji znovu zařadil mezi ostatní, dosud nenačaté ženy.

Já zůstala volná. Jana mi plačtivě vyčetla, že jsem jí nepomohla. Má odpověď mne samotnou škovala. Řekla jsem:“Až tě dneska večer dorazí, tak to pochopíš!“Cestovali jsme celý den. Pán se najedl v jedné hospodě, ale my dostaly jen trochu vody. Bála jsem se mongů, tak jsem se schovala ve voze. I po cestě mi mongové naháněli strach. Viděli, že jsem tam dole již“načatá“a tak na mne pokřikovali nebo mne i vosahávali. Ale nic víc. Až později jsem se dozvěděla, že se báli se mnou pána zdržovat.

Večer jsme zastavili na podobném místě jako předchozý den. Znovu si vybral Janu a vše se opakovalo. Jenže tentokrát zabrala a s jejím rozkrokem se stalo to co minule s mým. Večeři teď připravovala ona a na noc jsme se schoulily spolu. Měla i podobné pocity, jako já předešlé noci.

Ráno si vybral Darinu. Již se ani nebránila. Prostě odevzdaně šla na svůj úděl. Začla jen křičet, když do ní proniknul. A také jí“dostal“hned na 1. pokus.

V odpoledních hodinách jsme dorazily do města Plavno. To byl hlavní přístav ostrova, kde náš pán bydlel. Šel hned na Farní úřad, aby si nás zaevidoval. Teprve poté jsme jeli domů. Bydlel kousek za městem. V háji stomů, s listy širokými a trochu přpomínajícími naše fikusy, měl celkem rozlehlý dům.

Uvítat ho přišli 3 mongové. Zůstali jsme v hale a pán spustil:“Jmenuji se Aram Sahým. I vy se jmenujete Sahým, né Sahýmová. Žádný ženský rod z toho utvářet nebudete. Vaše příjmení neurčuje kdo jste, ale co a čí jste. A vy jste maso, které mi patří, takže jste Sahým. Tento monga(a ukázal na nejstaršího celkem vytáhlého-vypadal troch jak knírač)se jmenuje Gadal Sahým. Je to můj starší bratr a zároveň komorník, který vede mou domácnost. Já jsem důstojník celní správy přístavu. Tenhle(mladší a trochu tělnatý monga) se jmenuje Sapur Vasak, je to kuchař. A konečně nejmladší(monga-stěží puberťák)se jmenuje Venét Apar, je to zahradník a podkoní. Ti všichni stojí na společenském žebříčku výše než vy a mohou od vás požadovat poslušnost i povolnost ve chvílích, kdy nebudete k mé disposici. V době mé nepřítomnosti je pánem domu Gadal, když budu doma je Gadal ten 2. kdo rozhoduje. To je vše. Moji mongové vás teď odvedou. Budete se moci vykoupat, obléknout a najíst. Na noc si pak vyberu další z Vás. “

Po koupeli jsme se mohly převléknout. Lépe-musely, a to před všetečnými pohledy mongů. Když nás Gadal viděl nahé ihned to komentoval:“Á-hned 3 napuchlice. Je vidět, že se Aram fakt snažil!“Takže jsme napuchlice. Hnusný slovo. Dost mne to zdeptalo. Oblečení trochu připomínalo 19. století. Korzet, punčochy, ale normální kalhotky(na našich zhmožděných pičkách bychom ani tanga nosit nemohly), bílá halenka a černá sukně. Když jsem se oblékala přišel ke mě Venét, štípnul mne do pičky, že jsem až se zaječením nadskočila a naprosto nenuceně prohlásil:“Dneska večer si s tebou zarajtuju. “

Jídlo bylo dobré a bylo ho dost. Po dlouhém čase jsme se pořádně najedly. Pán si vybral Jitku a Helenu zamkli do sklepa, aby neutekla. My mohly jít do ložnice. Spát na normálních postelích. Ale o tom více až v další kapitole.