Povídka “Gvorlové II – Cesta do otroctví”

Mé procitnutí bylo hodně zvláštní. Přesně jsem věděla v jaké situaci budu. Probudila jsem se opravdu připoutaná k jakési žrdi, na povozu taženým tvorek podobným kříženci zubra a krávy, za zápěstí hrubým provazem. Věděla jsem sice, že takovéhle bude moje procitnutí, ale moc platné mi to nebylo. Bolest v zápěstích byla prostě příšerná a já se, i přez tupou bolest v hlavě, hodně rychle stavěla na nohy. Bylo nás na voze 25, ale mluvit jsme spolu nemohli-měli jsme v ústech roubíky, na sobě pak jednoduché šedé tílko, asy jako dlouhej nátělník-to bylo běžné oblečení otrokyň při prodeji. Zvláštní bylo ještě něco. Vadilo mi, že mne prodali jak kus dobytka, ale překvapivě mi mnohem víc vadilo, že nevím za kolik. Uvažovala jsem o tom i později a myslím, že to bylo typicky ženské.

Život se rychle stával monotóní. Večer jídlo, né moc chutné. Ráno toaleta a koupel. Vše pod dozorem mongů. Pak buď cesta do dalšího města, nebo jsme den strávily na tržišti-přivázané za ruce a s ucpanou pusou. Každý si na nás mohl sáhnout-gvorlové i mongové.

Hodně jsem se dozvěděla pozorováním cesty. Ty scény se mi vrývaly do paměti. Vůbec jsem tehdy nechápala, jak je možné, že se tam ty ženy chovají tak normálně. Až časem jsem zjistila jak silným nástrojem je zvyk.

Hned v 1. městečku jsem se otočila po dívčím křiku. Mladá dívka stála v domovním podchodu, monga ji pevně držel za hnědé polodlouhé vlasy a nemilosrdně ji vyplácel přez zadek holí. Když skončil dívka se poklidně otočila, stáhla si kalhotky, vyhrnula sukni a pokrčila jednu nohu. Pak nám zmizeli z dohledu, ale nebylo třeba pochybovat o tom co následovalo.

Jinde zas stáli u obchodu 3 ženy. Vypadaly na společensky výše postavené, soudě podle oblečení. Náhle kolem proběhli 4 kluci v takovém tom věku:již né dítě/ještě né puberťák. Každý měl v ruce celkem silný prut a každý jím každou z těch žen důkladně šlehnul. Ony se ani nepokusily zkrývat, jen pištěly. Když kluci proběhly dívaly se za nimi chvíli-celkem pobaveně. Pak pokračovaly v rozhovoru jakoby se nic nestalo

Nejvíce mne ovšem zaujaly jiné 2 situace. Na poli, sklízely se tam jakési hlízy, několik mongů začlo honit mladou děvečku. Ta před nimi prchala a zoufale ječela. Tak intensivně, že to skoro vypadalo, že se ani nenadechuje. Pak se sesypala do příkopu u cesty. Tam ji dostihli. Křičela ať ji nebijí, že už bude povolná. Marně:přišpendlili jí k zemi, vyhrnuli sukni, stáhli kalhotky a začli do ní bušit holemi. Každý si přisadil dokud neměla zadek a zadní stranu stehen uplně rudý. Postavili ji na všechny 4. Rozervali halenku a vytáhli jí z ní prsy. První za ní zaklekl a zarval ji za boky. Řičela víc než při výprasku. Další chvíli počkal, a pak jí šel do úst. Bylo jich 7 a všichni si užili. Po té se sebrali a zase šli po své práci. Gvorl na poli zahvízdnul na prsty a křiknul:”Berto-snad aby si se v tý škarpě přestala flákat!”Berta se zvedla a zadýchaně, poněkud těžkopádně a silně obkročmo odešla po svém. Bylo to příšerné, přezto jsem od té scény nedokázala odtrhnout pohled.

Další scéna se odehrála ve městě ve kterém mne prodali. Žena, tak 40-cátnice, stála u kašny a nabírala vodu. Zezadu k ní přišel statný gvorl, bezeslova ji přehnul přez roubení kašny a vyhrnul jí sukni. Pohrál si s jejími prsy i spodkem. Držela klidně a trpělivě. Pak pronikl do jejího zduřelého pohlaví. Gvorlové a mongové kolem chodily a scéně absolutně nevěnovali pozornost. Ale ženy na ní pískaly a pokřikovaly ať skříží nohy. Ošukávaná tak posléze s viditelnou námahou učinila.

Pak jsme dorazili na tržiště. Na voze nás zbývalo 10. Měla jsem zde potkat svého pána, ale o tom až zas v další kapitole.