Povídka „Au pair Julie“

Jmenuji se Julie a chtěla bych se s vámi podělit o svůj zážitek z mého pobytu v jižní Francii. Neměla jsem zrovna nic na práci, tak jsem odpověděla na inzerát v jedné zprostředkovatelské agentuře a plna očekávání jsem vyrazila vstříc novým zážitkům do sladké jižní Francie.

Mým působištěm se stala malá vilka se zahradou položená nad městečkem “Saint Verleine” obývaná matkou – postarší dámou vybraných způsobů a její dcerou – tak asi osmnáct let starou, studující na místním gymnasiu. Otec jim zemřel a od té doby žily tyto dvě samy. Občas se v domě objevil tu zahradník, tu údržbář ale jinak tu panoval až téměř nábožný klid.

S malou Anetkou jsem se velmi brzo spřátelila. Byla ráda, že má na prázdninách vedle sebe starší kamarádku, od které může kromě domluveného doučování angličtiny a matematiky leccos zajímavého pochytit. Občas vyrazila dolů do města za spolužáky a kamarádkami a v těch chvílích jsem dělala společnici její matce. Dozvěděla jsem se že kdysi pracovala jako vychovatelka na dívčí škole pak se svým mužem odcestovali za prací do Afriky kde se jim narodila Anetka.

Jednou, když jsem usínala s knížkou ve svém pokoji – bylo pozdě, Aneta byla opět dole ve městě a já jsem si zalezla do pokoje s tím že se budu připravovat na přijímací zkoušky. Zaslechla jsem, jak cvakly domovní dveře, které signalizovaly, že moje malá svěřenkyně se vrací domů. Nevěnovala jsem tomu přílišnou pozornost, nicméně mě překvapilo že místo toho aby se ozvaly krůčky po schodech, zaslechla jsem z obývacího pokoje hlasy.

Chtěla jsem zjistit co se děje, proto jsem vyklouzla z postele, vzala si na sebe župan a vydala se směrem ke schodišti dolů do obývacího pokoje. Ještě než jsem vyšla ze stínu, do kterého bylo ponořeno schodiště, spatřila jsem malou Anetu jak stojí před matkou a dívá se do země. Z útržků hovorů, které jsem zaslechla, jsem pochopila, že Anetka se maličko opozdila a domů dorazila o 30 minut později a právě se ze svého prohřešku zpovídá svá matce. Chtěla jsem si jít lehnout zpět do svého pokoje – nespatřovala jsem žádný důvod, proč bych se měla mezi ty dvě míchat – když tu najednou jsem uslyšela, kterak malá Anetka vzlykavě prosí a říká „ne prosím ne, já už budu chodit včas, jenom prosím nechoďte do skříně“. To upoutalo mojí zvědavost.

Mezitím matka vydala ostrý příkaz, kterému jsem nerozuměla a někam na chvíli odešla. Já jsem viděla, jak se Anetka otočila čelem ke stolečku a rozepla si sukni. Proboha, snad nedostane nařezáno, pomyslela jsem si. Mezitím se matka vrátila na scénu a v jedné ruce nesla malé štokrle a v druhé hrozivě vypadající dlouhou rákosku. Zamrazilo mě, nechtěla jsem vidět, co bude dál, ale nedokázala jsem se ani hnout. Mezitím se Anetka s nepříliš velkým nadšením zbavila sukně, položila se břichem na stůl, takže na mě zíral její zadeček obalený v bílých kalhotkách. Matka ji cosi řekla, načež se ozvalo prosebné ne a už jsem viděla, jak jí matka kalhotky stahuje dolů a mezi nohy jí vkládá štokrle. Jak jsem se později dozvěděla, je to velmi nepříjemné protože rákoska tak může dopadat i na různá jiná místa a hlavně snižuje možnost trestaného vyhnout se ráně.

Matka poodstoupila a pohledem zkontrolovala posici své dcery před výpraskem – a se spokojeným výrazem popostoupila o krok stranou. Pak se rozpřáhla a rákoska se svištivým zvukem dopadla přesně na prostředek vystrčeného pozadí. Anetka se vypnula v zádech ale její ruce se nepustili druhé strany stolu, spíše se ještě pevněji sevřely. Následovala druhá rána, která dopadla jen těsně vedle prvního modrajícího pruhu. Následovaly ještě další tři rány. Pak následovala krátká pauza. Viděla jsem, jak se Anetka třese, nicméně svojí posici neopustila i když jsem měla pocit, že její ruce by se chtěly dotknout pozadí, na kterém hrozivě nabíhaly stopy po rákosce. Matka opět cosi řekla a sevřené zuby a křečovitě sevřené klouby Anetky signalizovaly, že výprask bude dále pokračovat. Taky že ano, rány tentokrát dopadaly křížem a poslední dvě směřovaly tam, kde končí zadeček a začínají stehna – při nich už to do té doby statečná Anetka nevydržela a začala brečet.

Matka se posadila do křesla a vychutnávala pohled na modrající zadek své dcery. Pak vydala příkaz a Anetka se zvedla a začala se pomalu oblékat. Viděla jsem, jak se dotkla svého jistě pálícího pozadí, když tu jí matka okřikla. Anetka musela ukázat ruku přes kterou v zápětí dostala ostrý šlehanec rákoskou.

Pak udělala před matkou způsobné pukrle a vydala se směrem do svého pokoje. Nechtěla bych nikdy v životě dostat takový výprask jako ona a pokud by se něco takového stalo, rozhodně bych se propadla studem, kdyby mě u toho někdo další pozoroval a proto jsem potichu opustila své stanoviště a zmizela za dveřmi ve svém pokoji.