Povídka “Andy – část 3”

Po okoupání jsme se vrátila do sálu kde byl už jen Tom. Obě dírky mě dost bolely a chodila jsem jako kachna. “Mám se obléct?”. “Ne” řekl Tom a hodil mi k nohám pytel s mými věcmi. “Vezmi si je sebou. A teď na kozu”. Pomalu jsem vylezla a zase roztáhla nohy. Tom mě chvíli prohlížel a evidentně byl potěšen že již nekrvácím. Promazal mi obě dírky něčím chladivým a to dokonce šetrně. “Dnes ji ještě užiješ tak už tě tady trápit nebudeme” a usmál se. “Zůstaň tady až si pro tebe přijdou a nezapomeň ten pytel”. Jen jsem zakývala hlavou. Než odešel ještě se přesunul z mého rozkroku k mým prsům a z velkým zamyšlením je prohmatával. Pak beze slova odešel.

Ležela jsem nahá s roztaženými nohama a pomalu se rozhlížela kolem sebe. Stěny byly plné bílých skříněk s prosklenými dvířky a za nimi mnoho, mnoho různých věcí pečlivě čistých a uspořádaných. Některé jsem poznávala – různé roztahováky, škrabky. O mnohých jsem netušila k čemu slouží. Dlouhé jehly na konci zakroucené ve spirálu, podivně dlouhé úzké nástroje na konci jako by s malými kleštičkami, injekční stříkačky ze zahnutými jehlami, podivné – snad skalpely s třpytivými rukojeťmi. Až jsem se bála pomyslet na co všechny ty věci jsou, ale věděla jsem že jejich používání asi nebude pro osobu na kterou budou použity nejpříjemnější.

Kolem stěn bylo úhledně seřazeno několik vozíků s různými přístroji. Vyseli z nich různé hadičky, drátky a nástavce. U některých jsem si tipovala, že se budou používat na elektrošoky. Ty s hadičkami a skleněnými kopulemi asi na prsa – tušila jsem že vzhledem k zájmům o mé zatím malé kozy je asi někdy uvidím a ucítím i v praxi. Dokonce tam byli i malé skleněné kupolky – asi na poštěváček. Některé přístroje mi ale zase nic neříkali. Tlusté hadice zakončení jehlou ve tvaru trojúhelníků, přístroj jako chobotnice s množstvím hadiček na konci s jehlami, podobný přístroj ale na konci s něčím hodně nepěkným a evidentně ostrým.

“Vybíráš si co se ti bude líbit?” ozvalo se za mnou až jsem sebou trhla. Lukáš. Vůbec jsem ho neviděla vcházet. Pomalu přišel ke mně. “Dej ruce za hlavu ať se trochu napneš”. Ani mne nenapadlo vzdorovat. Pomalu mne začal hladil po těle, od prsou přes bříško, můj široce roztažený rozkrok stehna a pak zpět. “Petra se vyznamenala – krásně tělo. Prsa zpravíme, ty tvoje občasně tukové polštářky brzo zmizí” a začal se smát. Popleskal mne po tvářičce. “Tak pojď kundičku, jdeme tě fotit” a vykročil ke dveřím.

Slezla jsem ze stolu. Kyčelní klouby mně pěkně zabolely když jsem po takové době dala nohy k sobě. Lukáš již mířil ke dveřím. Rychle jsem vzala pytel s mými věcmi a pospíchala za ním. Nechápala jsem jestli půjdu ven nahá nebo dostanu jiné oblečeni. Chodbou jsem šli na opačnou stranu a vešli do dveří s nápisem “garáž”. Za nimi byla podzemní garáž – tak na 5-6 aut. Stála tam malá dodávka a nějaké osobní auto. K němu zamířil Lukáš a otevřel kufr. “Vlez si tam, zalez co nejdál a přikryj se tou dekou – kdybych potřeboval venku náhodou něco z kufru ať tě nikdo nevidí. Jedeme jen kousek a řeknu ti až máš vylézt, rozuměla si?”. “Ano pane” odpověděla jsem. Ještě mne poplácal po zadku když jsem tam vlézala. Podlaha byla pichlavá a deka něčím smrděla, ale byla jsem ráda, že si mohu na chvíli lehnou s nohama u sebe.

Když zabouchl kufr byla najednou úplná tma. Je spodivem jaký hluk je v kufru. Po nastartování motoru jsem sebou cukla jak mne ty zvuky uhodili do uší. Asi neodlaďují tlumení zvuku i pro kufr pomyslela jsem si. Opravdu s cestováním místo zavazadel se moc nepočítá. Pak jsme se rozjeli. Neměla jsem se čeho držet a při každé zatáčce to se mnou pěkně házelo. Párkrát jsme zastavovali a pak se rozjížděli – asi křižovatky. Pár silných nadskoků byli asi retardéry. Vzpomněla jsem si jak lidé ve filmech co jedou v kufru poznají podle počtu zatáček a zrychlování a zpomalování kam jedou. Blbost. Už po chvíli jsem absolutně ztratila orientaci a jen málokdy určovala jestli zahýbáme doprava nebo doleva.

Zastavili jsme. Slyšela jsem bouchnutí. Asi vrata. Pak se otevřel kufr. “Tak vylezl kurvičko” řekl Lukáš. Pomalu jsem se vysoukala z pod deky. Venku již byla tma. Viděla jsem že jsem na nějakém malém dvoře domku. Takový malý dvůr mezi normálními domy v staré městské zástavbě. Odnikud tam nebylo vidět – kolem 3-4 patrové domy s oprýskanou žlutou omítkou. Dvůr uzavřen velkými dřevěnými vraty a na zdech okolních domů jen pár malých okýnek – asi z toalet. “Nevypadá to tu zrovna jak v milionářské čtvrti že”, usmál se Lukáš a poplácal mne po tváři. “Ale zase to tu má výhody. Hans – to je ten fotograf za kterým jdeme – si tu mohl za pekelně nízkou cenu pronajmout dost prostor. A v těchle částech nikdo nečmuchá – a kdyby sousedi náhodou něco zaslechli nebo viděli – je jim to úplně jedno”.

A pak vykročil směrem k malým kovovým dvířkům. Vyšla jsem za ním. I když mne nikdo nemohl vidět, držela jsem si jednu ruku přes prsa a druhou zakrývala rozkrok. Už bylo chladněji a kamení na dvoře se mi zarývalo do nohou. Lukáš zazvonil na jediný zvonek vedle těch kovových dveří. Chvíli se nic nedělo a pak se otevřelo malé okýnko – jako ve filmu. Byli vidět jen oči. Zacvakal zámek a dveře se otevřeli. V nich stála tak padesátiletá ženy s obrovskými prsy jenž měla skoro u pasu. Na sobě měla takové pytlovité šaty a pod nimi nic, takže ty její obrovské kozy a široké boky byli výrazně vidět. “Ahoj Silvi. Tady vedu tu novou. Řekni Hansovi že potřebujeme nafotit normální portfolio. Zdůrazni mu že normální, žádné prasárny – je nová ještě se musí připravovat”. “Dobře, vyřídím mu to”, řekla žena bez pozdravu. “Pojď sem čubko” řekla a poodstoupila ode dveří. Vyšla jsem po dvou kovových schůdcích které strašně studily do mých nahých chodidel a vešla do ošuntělé podlouhlé místnosti slabě osvětlované jednou žárovkou – asi předsíň.

Ta facka přišla nečekaně. Až se mi zatmělo před očima a málem jsem vrazila do stěny. “Ruce nad hlavu”. “Čubko”. “Co si myslíš že tu budeš dělat panenko.” “Nohy od sebe”. Stála jsem tam vypjatá. Tvář mne pálila. Rozkročená s rukama nad hlavou. “Moc ji nebij Silvi, ať to není na těch fotkách vidět”. “Che, ta se bude fotit tak za hodinu, podívej jak je otlačená jak ležela v tom tvém kufru, teď musíme stejně počkat až to zmizí”. Během toho co to říkala mi jezdila tvrdou rukou po celém těle. Mačkala kozy, prohmatávala tuk na bocích, mačkala zadek i přirození. “Vysoká, dlouhé nohy, co ty kozy?”. Lukáš, který pořád stál ve vstupních dveřích se jen usmál. “Ještě má hooodně dlouhou cestu před sebou”. “Neboj časem s ní něco provedeme aby byly alespoň na tvé úrovni”. Usmál se. Mě oblel pot. “Doufám že to tu čubku bude bolet alespoň tak jako mne”. Je hodně mladá, bude si té bolesti užívat déle” usmála se. “Fakt nechceš nafotit i něco jiného?”. “Nahoře v pokojích spí 5 černochů, nějací zahraniční studenti, co si někdo objednal na focení s jednou maldou uřvanou pipinkou. Zrovna se nám tam z toho vzpamatovává. Možná by si ještě dali zákusek” řekla babizna a poplácala mne po zadku. “Teď ne Silvi – ještě si užije. Vem ji k Hansovi a jen normální fotky. Nemělo by to trvat dlouho. Jdu tady někde na večeři – pak mi zavolejte.” A odešel do tmy.

Babizna zabouchla dveře. “Za mnou”. Odemkla dveře na konci místnosti, nechala mne projít a pak je zase za mnou zamkla. Odsud nikdo asi neuteče. Šla jsem za ní několika chodbami. Dům byl v žalostném stavu ale nevypadalo to jako ghetto. Spíše jako v udržované čajovně která má styl. Na stěnách koberce. Místnosti většinou bez dveří a za nimi různě vybavené pokoje. Plno místnůstek na posezení a kdoví na co ještě všechno. A všude přítmí.

Otevřela jedny dveře. Z nich se do potemnělé chodby rozběhly paprsky světla. Vešla jsem za ní dovnitř a přimhouřila oči tou přemírou osvětlení. Jasná místnost s plno světly na stojanech. Bílá zeď. Uprostřed mezi světly stůl, asi od krve a u něj plačící holka, tak 15. Celá něčím ulepená s krvavými šrámy po celém těle a krvavým rozkrokem. Vytírala hadrem podlahu mezi světly a tiše plakala. Bylo vidět že každý pohyb ji bolí.

“Objednávka jejího otčíma” ozval se hlas za mnou a uchechtl se. Otočila jsem se. Nahý obrovský tlustý chlap s chlupatou hrudí jen trochu zakrytou bílým tílkem. Opravdu obrovský. A to co se mu houpalo mezi nohami pod okrajem tílka bylo taky obrovské. Jsem vysoká přesto jsem se na něj dívala zespodu. Přišel ke mně a jednou rukou mi bezeslova zvedl paži. Automaticky jsem zvedla i druhou a dala ji za hlavu. Začal mne prohmatávat. “Nějak zlobí ve škole – a otčím má takové zajímavé výchovné metody. Vždy si je fotí” uchechtl se a stisknul mi zadek tak až jsem sykla bolestí. “Prý jestli ještě jednou donese takové známky tak si zaplatí všechny její spolužáky aby ji trochu ponížili, mno na to se moc těším” zase se zasmál. Holka na podlaze se ještě více rozezvlykala.

“Hmm, vysoká, dlouhé nohy…” najednou mne vzal za zadek a vysadil na stůl za mno. Při jeho velikosti mu to nedalo ani moc práce. Ani jsem nevěděla jak a najednou jsem měla nohy od sebe a toho jeho obrovského ptáka v kundičče. Jen jsem hekla bolestí jak se tam dostal. Obě mé ruce které jsem ještě pořád měla nad hlavu mi sevřel jednou dlaní a přitlačil na zeď za mnou a tvrdě mne začal šukat. “Ty její kozy jsou na nic, Silvo nástup”. Zatím co jsem pod údery jeho ptáka hekala Silva si svlékla šaty a přišla s těmi obrovskými kozami zboku k němu a dala si ruce za záda. Ten jí začal ty neuvěřitelné melouny hníst až sykala bolestí a bezeslova mne šukal a šukal.

Byl to vlastně můj první pohlavní styk od té záležitosti s klukama. Úplně neznámý chlap mně šuká nahou na stole zatímco si hraje s kozami jiné. Úplně cizí chlap. Nikdy jsem ho předtím neviděla a teď je ve mne. Cítila jsem se jako totální kurva. Však jsem jí vlastně byla. A ještě přijdou horší věci. Už není cesty zpět…