Povídka “Vězení hrůzy”

Jak staromódní, pomyslela si Brigitte, když nasedla do toho koňmi taženého kočáru. Ještě nikdy předtím takový kočár na vlastní oči neviděla. V jejím malém městečku v severozápadní Francii jezdila po ulicích pouze auta. Avšak teď bylo všechno kolem ní nové a cizí. Ta země, tohle místo, ten povoz a také ti lidé, kteří projížděli hlavní ulicí na obyčejných jízdních kolech. Všechny tyto počáteční dojmy se měly stát dílem hrozné zkušenosti, kterou ta mladá zena měla získat. Brigitte tiše zavřela dvířka kočáru a čekala na kočího. Byla ještě celkem dosti mladá, čtyřiadvacet let stará, a působila velice líbezně a sladce. Při cestě přes stanici dráhy mohla zaznamenat množství obdivných pohledů od ko­lemjdoucích mužů. Vlasy měla blonďaté a ne příliš dlouhé. Pěkně rámovaly její rozkošnou tvář s modrýma očima. Její líce, jakož i zbývající části jejího těla, zářily svěží, mírně snědou barvou. Vždy nosila jednoduché, avšak hezké šaty. Vůbec nevěděla, co by měla očekávat od této první cesty, která ji zavedla pryč z jejího rodného městečka. A také neměla ani tu nejmenší představu, co by měla očekávat od toho místa, kam se chtěla dostat. Měla jen jeden dopis s jakousi adresou, podle níž chtěla najít dotyčné místo. A to rozhodně nebyla žádná velká pomoc. Nyní byla tady, v jakémsi nepří­větivém městečku, obklopeném hornatou krajinou. Jak ale bylo těžké, dorazit až sem, pomyslela si unaveně. Nejdříve musela zvládnout let ze své vlasti do hlavního města této zvláštní, neznámé země. Potom ji čekala velice dlouhá a vyčerpávající jízda vlakem do tohoto malého městečka na úpatí hor a teď před sebou měla ještě cestu tímto starobylým kočárem, aniž by alespoň přibližně tušila, jak vzdálený je cíl je­jího putování. Konečně dorazil kočí a zvědavě se vyptával, kam že to bude.

 

“Chtěla bych se dostat na usedlost těch Ramiusových. Znáte doufám ces­tu,” řekla Brigitte s lehkým otazníkem. “Samozřejmě,” odpověděl kočí. “Vždyť na jejich pozemcích žiji. Stejně jako kdokoli jiný tady. A proč tam chcete?” “Hodlám navštívit svou sestru,” odvětila Brigitte. “Ale kromě Ramiuse a jeho syna tam nikdo nežije,” sdělil ji klidně její momentální společník a popohnal koně. Kočár se houpavě rozjel a zvolna zamířil ven z městečka. “To je nemožné,” prohlásila Brigitte. Byla mírně rozzlobená, protože se jí zdálo, že kočí se snaží slídit a prohrabávat se v jejím soukromém životě. Žijí tady samí nepřívětiví lidé, pomyslela si zklamaně. “Však sama uvidíte, že mám pravdu,” řekl po krátké odmlce kočí. “A na vašem místě, když bych byl tak krásná mladá žena, jako jste vy, raději bych tam nahoru nejezdil. Víte, po okolí se vykládají nejrůznější zvěsti, že…” Aniž by ho nechala domluvit, Brigitte se jen zasmála a pohodlně se uvele­bila na svém sedadle. S požitkem pozorovala okolní krajinu, zatímco kočár začal po vyježděné cestě stoupat do hor. To, co říkal, je úplně směšné, pomyslela si. Vždyť přece měla ten dopis. Ale přece jen tu bylo něco, co způsobovalo, že Brigitte se chvílemi cítila nejistě a občas ji přepadala i nevysvětlitelná úzkost. Její sestra si s jednou přítelkyní vyrazila do ciziny na letní dovolenou. To se stalo už před měsíci. Po nejaké době se její přítelkyně vrátila zpět, ovšem sa­ma. Ale Catherine, Brigittina sestra, jí s sebou alespoň dala dopis, v němž vy­světlovala, že se během dovolené seznámila se šarmantním mladým mužem a společně navázali velice hluboké přátelství. Jméno toho muže znělo trochu divně, jelikož se jmenoval Alexej Ramius. Dále v tom dopise stálo, že její nový přítel je mladý, přívětivý a laskavý a že vypadá velmi hezky. Na závěr své zprávy Catherine psala o tom, že ji Alexej chce vzít domů, aby ji představil svému otci. Celá rodina se předtím o Catherine velmi obávala, ale po tomto psaní, v němž se Catherine kromé jiného také zmínila o tom, že Ramiusovi jsou ve­lice bohatí statkáři a vlastníci pozemků, se všichni okamžitě uklidnili a v du­chu přáli Catherine jen to nejlepší. Měsíce ubíhaly a rodina čekala na další dopisy od Catherine, anebo na je­jí návrat. Ale vůbec nic se nedělo. Až do té doby, než přišel ten druhý dopis. Byl téměř na chlup podobný to­mu prvnímu, Catherine v něm zase vyprávěla o Alexejovi a jeho rodině. Ale tentokrát tam bylo něco, co Brigitte znepokojovalo a působilo na ni nepříjem­ným dojmem. Připadalo jí to tak, jako by Catherine chtěla napsat něco důležitého, ale ne­mohla. Brigitte si se svou sestrou vždy byla velmi blízká. Proto se také teď Brigitte odtrhla od té nekonečné scenérie ubíhající malebné krajiny a znovu ze své kabelky vyhrabala dotyčný dopis od své sestry. Neustále ho nosila u sebe, neboť se v něm nacházel jediný odkaz na místo současného pobytu její sestry. Ta adresa byla načmáraná napříč přes poslední stranu toho psaní. Brigitte si ten dopis ještě jednou pročítala. Sledovala ty úvodní pozdravy, líčení probí­hajícího dění, jakož i několikrát opakovaný slib, že Catherine určitě opět napíše. Ale přesně to byla ta závěrečná věta, která se Brigitte nezamlouvala. Její sestra psala:

 

Vůbec nevim, kdy se zase dostanu domů. Stalo se toho tak mnoho za tak krátkou dobu. Ale rozhodně by mé velmi potěšilo, kdybys mě tady navštívila. Můžeš přijet kdykoli, kdy se ti jen bude chtít.

Catherine ; A taky začínám pěkně bobtnat.„

 

Byla to ta fráze úplně na konci psaní, která se Brigitte nelíbila. Rozhodně to byl velmi neobyčejný způsob, jak zakončit dopis. A v této souvislosti to bylo ještě neobvyklejší slovo, které stálo na samém závěru. Pro Brigitte ovšem toto slovo mělo zvláštní význam. Když byly ona a její sestra mladší, ironicky ho používaly ve spojitosti s oznámením “jsem těhotná”. Čímž však většinou ne­chtěly říct víc než: “Jsem v hodně špatné náladě, protože začínám být příliš tlustá.” Brigitte nevěděla, co si o tom má myslet. Všechno to také samozřejmě mohla být pouhá úplně hloupá náhoda. Ale i přes to byla Brigitte silně zne­pokojená. Domnívala se, že se s její sestrou stalo něco podivného. Jako by ten její do­pis byl napsaný v nějakém neznámém kódu. A potom tu pochopitelně ještě byla ta závěrečná věta. Co se jen u těch Ramiusových mohlo přihodit, rozvažovala neustále. Ovšem i přes veškeré zneklidnění Brigitte doufala, že je její sestra šťastná a že ji zase spatří v dobré pohodě a zcela zdravou. Zajisté Catherine byla dosti stará na to, aby si dělala, co chtěla a co po­važovala za správné. Proto také jejich rodiče neviděli žádný důvod, aby se do toho jakoukoli formou vměšovali. Podle jejího dopisu soudili, že se Catherine má dobře. Brigitte však tak dlouho vyjadřovala svou domněnku, že by v tom mohlo ně­co nesouhlasit, až nakonec její rodiče svolili k tomu, aby se vypravila na ces­tu zvláště když velmi dobře věděli, že Brigitte už dávno touží po nějakém delším výletu za hranice Francie. Brigitte se samozřejmě na tu cestu těšila, ovšem starosti o její sestru bez přestání stály v popředí jejího zájmu a ovlivňovaly její jednání. Jejich rodiče vlastnili malou restauraci v jejich rodném městečku. Sice se jim nevedlo zle, ale byl to rodinný podnik, v němž si nemohli dovolit, a ani ne­chtěli, zaměstnávat další lidi. Už jen z tohoto důvodu by Catherine byla doma velmi potřebná. Ale když se stále nevracela zpět a pak ještě k tomu i Brigitte vyrazila na cesty, nemohli se jejich rodiče vyhnout tomu, aby nepřijali nové pracovní síly. Brigitte na okamžik přestala myslet na minulé události a vyhlédla z kočáru ven na okolní zemi. Vrcholky hor byly zastřené mraky. Foukal hodně silný vítr. Na okolních polích, kolem nichž projížděli, viděla Brigitte tvrdě pracovat množství rolníků a dokonce i malé skupiny jejich dětí.

 

“Můžete mi říct, jak dlouho to ještě bude trvat, než tam dorazíme?” zavolala poté na kočího. “Vždyť už jsme skoro tam,” odpověděl muž na kozlíku. “Všichni tito lidé jsou zaměstnanci Ramiusových. Už to nebude trvat dlouho.” Brigitte klesla zpět na své sedadlo. Když vzápětí vzhlédla, postřehla nad sebou malé dopravní letadlo, mířící k horám. Skutečně ji překvapilo, že i tady spatřila takové svědectví existence moderní civilizace. Za celou tu dlouhou cestu až sem se s Brigitte nic zvláštního nedělo, ale najednou byla silně nervózní. Tato země se jí vůbec nezamlouvala. Teď byla ráda, že ještě před svým odjezdem z domova zanechala svému bratrovi ad­resu z Catherinina dopisu a přesně mu popsala, proč a kam jede. Tímto způsobem do svých plánů přece jen pojmula faktor možného ne­bezpečí. Také mu řekla, že ihned, jakmile dorazí do cíle své cesty, odešle do­mů zprávu o tom, jak pořídila. Pokud by její bratr do dvou týdnů neobdržel žádný dopis, tak by měl podniknout náležité kroky, aby přišel na to, co se s Brigitte stalo. Jejich rodiče prirozeně vůbec nebyli nadšeni tou možností že by je i Cyril, její bratr, mohl opustit. To už by znamenalo pro rodinný podnik skutečnou pohromu. Brigitte postupně ovládl nepříjemný pocit, v němž se mísila stísněnost a osamělost. Znovu promluvila směrem ke kočímu: “Nemyslela jsem si, že je usedlost těch Ramiusových tak vzdálená od města.” “Ramiusovi se vyhýbají všem lidem,” odpověděl kočí. “A jen hodně vzácně přijímají cizí návštěvy. Jim se to líbí, když můžou žít tady, kde jsou úplně sami. Jste si opravdu jistá, že vás tam rádi uvidí a že na vás bude někdo čekat?” “Ramiusovi mě asi neočekávají. Pokoušela jsem se tam předem zavolat, ale na telekomunikačním úřadu mi někdo sdělil, že tady nahoře v horách ne­existuje žádné telefonní spojení. Pouze ta telegrafní stanice na nádraží. Ale moji sestru určitě potěší, že jsem ji přijela navštívit.” “Vždyť už jsem vám řekl – nevěřím tomu, že by u nich byl někdo cizí. Kdyby tam totiž náhodou někdo byl, tak bych to věděl. Můj kočár je široko daleko je­diný a ani sami Ramiusovi nemají žádný jiný dopravní prostředek. A už dlou­hé roky jsem žádné cizí osoby na usedlost Ramiusových nevezl, tím si můžete být jistá, slečno,” prohlásil kočí rozhodně. “Jenže já jsem si naopak jistá, že tam moje sestra je,” odpověděla Brigitte. “Před nedávnem jsem od ní dostala dopis, který byl odeslán odtud.” “Stejně nevěřím tomu, že by se tady dlouho zdržovala,” odtušil tvrdohlavě její společník. “Tohle místo je příliš osamělé pro tak mladou ženu, jako jste vy nebo asi i vaše sestra.” “Když bych se chtěla dostat zpět do města, jak to mám udělat?” změnila Brigitte téma hovoru. “Každé ráno, když jedu dolů do městečka, tak projíždím kolem usedlosti Ramiusových. Když budete ráno, tak kolem osmé, stát u brány, mohl bych vás vyzvednout. No, ostatně, už jsme na místě.” “Och Bože,” užasla Brigitte. Ten dům stál na vrcholku jednoho většího pahorku. Už na první pohled byl velmi rozlehlý a prastarý. “Bože, vypadá jako nějaký hrad,” řekla Brigitte udiveně. “Jejich dům je velmi starý,” prohodil kočí na vysvětlenou. “A rod Ramiusových tady sídlí už celá staletí.” Kočár se obrátil na vyježděnou, prašnou cestu, vedoucí vzhůru. Po chvíli zastavil před masivní železnou bránou, zabudovanou do vysoké kamenné zdi. “Tady musíte můj kočár opustit,” řekl. “A proč byste mě nemohl zavézt až přímo k domu?” zeptala se Brigitte. “Protože mi není dovoleno, abych jel dál,” odtušil kočí. “Nikdo tam bez svo­lení nesmí. Ten poslední kus cesty musíte už projít sama.” Tahle vyhlídka se jí ani trochu nezamlouvala. Doufala, že jí kočí pomůže a odnese až ke dveřím její dva těžké kufry. “No jo,” povzdechla si Brigitte. “S tím asi nic neudělám. Kolik jsem vám dlužná?” U brány kočímu zaplatila a vzala si svá zavazadla. “Budu stát tady u brány, když bych zase chtěla odcestovat. Samozřejmě ale zatím nevím, kdy to přesně bude. Ovšem doufám, že velmi brzy,” rozloučila se s ním Brigitte.

 

Zatímco se kočár znovu obracel, začala Brigitte vystupovat vzhůru po úzké pěšině, která vedla k domovním dveřím. Tak trochu měla strach, protože kočí ani nepočkal na to, až vstoupí do domu. No jo pomyslela si hořce, kšeft je kšeft. Nicméně i tak to vypadalo, jako by kočí zatraceně rychle spěchal pryč, jen aby už měl tu usedlost Ramiusových za sebou. Brigitte se divila, že na tom velkém domě nejsou patrné vůbec žádné známky života. Všechno vyhlíželo tak osaměle a opuštěně, až člověka rychle ovládlo přesvědčení, že se široko daleko nenachází živá duše. To je ale zkla­mání, pomyslela si Brigitte znechuceně. Už pomalu začínala počítat s tím, ze bude muset přenocovat ve volné přírodě, aby si počkala na odvoz kočárem, který měl dorazit následujícího rána. Představa noci strávené v horách byla velice nepříjemná, protože všude zavládl strašný chlad, jakmile slunce za­padlo za horizont. Když dorazila až ke dveřím, pohlédla nahoru na vysoké zdi toho domu. S úžasem zjistila, že na přední straně se nenacházejí žádná okna. Ještě jednou se rozhlédla kolem dokola, zhluboka se nadechla a hlasitě a rozhodně zaklepala na masivní dubové dveře. Klepala a klepala, a nic se nedělo. Právě se chystala toho nechat a začít pátrat po nějakém vhodném místě na přenocování ve volné přírodě, když se nečekaně dveře za doprovodu hlasité­ho skřípání otevřely. Brigitte byla zaskočená. Uvítal ji nějaký malý, svalnatý a zcela holohlavý muž. Nejdříve se domnívala, že by to mohl být sluha.

 

“Dobrý den, jmenuji se Brigitte. Víte, já jsem sestra Catherine… je přece u vás moje sestra na návštěvě, ne?” řekla hodně nervózně. Ten muž na ni upřeně hleděl a nic neříkal. Jeho oči byly temné a ležely hlu­boko v důlcích. Potom přes jeho tvář přelétl úsměv. “Catherine, och ano, jistě,” řekl. “Ale pojďte přece dál, prosím.” Brigitte se trochu styděla, protože byla tak nervózní. Ten muž na ni působil skutečně přívětivým dojmem. Vstoupila do velké přijímací haly. “Tuším, že moje sestra Catherine se spřátelila s jistým mladým mužem, je­hož jméno je Alexej,” řekla Brigitte velice slušným tónem. “Ano, ano, Alexej,” odpověděl ten muž. “To je můj syn.” “Váš syn?” “No jistě, mé jméno je Alexandr Ramius a toto je můj dům,” prohlásil Ramius. “A já jsem si myslela, že jste nějaký sluha,” odvětila Brigitte udiveně a tro­chu provinile. “Tady nemáme žádné služebnictvo,” oznámil jí Alexandr. “Žiji zde pouze se svým synem.” “A kde je moje sestra?” chtěla vědět Brigitte. “Tak nejdříve snad pojďte dál do pokoje. A svoje kufry klidně nechte tady,” změnil Alexandr téma hovoru a lehkým násilím ji dostrkal do vedlejší míst­nosti. Stěny toho velkého domu byly z kamene pouze zvenčí. Uvnitř bylo vše obložené vybraným vzácným dřevem. Brigitte se usadila na jednu židli, zatímco Alexandr naléval víno. “Srdečně děkuji,” poděkovala Brigitte. “Byla to sem dlouhá, namáhavá ces­ta.” “No jó, bohužel tady nahoře v horách vám to asi příliš nepřipomíná mo­derní civilizaci. Já sám se ale tady cítím velice dobře. Ovšem můj syn se občas vypraví dolů do města nebo na kratší cesty. Ostatně, na jednom takovém výletu také potkal vaši sestru,” vysvětloval Alexandr ochotně. “Ach, jak jsem na ni jen mohla zapomenout? Kde je tedy moje sestra? Jsem už celá dychtivá, abych ji zase spatřila,” řekla Brigitte. Alexandr se na ni jen podíval. “Co se děje? Stalo se snad něco?” zeptala se Brigitte zaraženě. “Ale ne, všechno je v podstatě v pořádku,” odpověděl Alexandr spěšně. “Ovšem vaše sestra před dvěma dny náhle onemocněla. Není to sice příliš vážné, nicméně i přes to jsme ihned přivolali lékaře, který okamžitě nařídil, aby Catherine setrvávala v karanténě. Takže ona je nyní ve svém pokoji, ale nikdo k ní nesmí, dokud se neuzdra­ví. Nemusíte mít strach, není to nebezpečná nemoc, pouze je velmi nakažli­vá,” objasňoval Alexandr. “A jak dlouho ještě bude muset být izolovaná?” “Asi tak po dobu dalších tří dní.” “Tak dlouho jsem tady nehodlala zůstat. Skutečně neexistuje nějaká možnost, jak…” Brigitte se pokoušela naléhat. “Bohužel ne, budete muset počkat,” přerušil ji pevným a rozhodným hla­sem Alexandr. “No, já nevím, vůbec nikoho tady přece neznám,” namítla mladá Francouzka. “Nesmysl,” zasmál se starý Ramius. “Jste u nás srdečně vítaná a můžete tady zůstat tak dlouho, jak jen budete chtít. Nová hezká tvář nám všem v tom­to zapadlém koutu země udělá moc dobře.” “Pane Ramiusi,” řekla Brigitte a usmála se na něj, “teď už vám to nakonec klidně můžu říct, ale hodně dlouho jsem se obávala, že se s Catherine něco stalo. Víte, všechno tady je pro mě tak cizí a neobvyklé. Ale teď, když jsem po­znala vás, se cítím už mnohem lépe.” Také Alexandr se znovu usmál. “To je dobře, protože opravdu neexistují vůbec žádné příčiny k obavám. Nehledě k jejímu onemocnění se jí vede skuteč­ně skvěle a můj syn, Alexej ji neustále ochraňuje a pečuje o ni tak dobře, jak jen dokáže.” “A kde je váš syn teď?” chtěla vědět Brigitte. “Velmi ráda bych se s ním se­známila.” “Myslím, že už brzy přijde dolů k nám,” odpověděl Alexandr. “On je u Catherine?” zeptala se. “Ale ne,” odvětil Ramius. “Vždyť jsem vám právě řekl, že vaše sestra musí být v karanténě. Dokonce ani Alexej ji nesmí během nejbližších tří dnů navštěvovat. Ale teď mě napadla jiná otázka. Přijela jste sem jen tak pro své potěšení, anebo jste cestu podnikla z ob­chodních důvodů?” “Vydala jsem se na tuto dlouhou cestu, abych navštívila svou sestru,” řek­la. “Já i moje rodina jsme se strachovali, že by se jí mohlo přihodit něco ne­příjemného.” “Catherine vám snad nenapsala?” zeptal se. “Jsem si naprosto jistý, že tak učinila, poněvadž jeden její dopis jsem dokonce osobně odesílal.” “Och ano, já jsem ty dopisy dostala,” odpověděla Brigitte rychle. “Ale i přes to jsem se jaksi obávala toho nejhoršího. Teď už vím, že je všechno jinak, nic­méně i tak jsem ráda že jsem sem nakonec přijela.” “Doufám, že tomu teď správně porozumíte, ale pokud budete dělat náleži­tě věci,” řekl Alexandr a opět změnil téma hovoru, “tak byste zde mohla strá­vit opravdu překrásný čas.” “Co tím míníte?” zeptala se trochu zaraženě. “Jak jsem už řekl, jste v tomto domě skutečně vítaná,” vysvětloval. “A to znamená vskutku hodně, i když si to možná ani neuvědomujete. Ovšem na o­plátku bych po vás vyžadoval takovou malou protislužbu.” “Jaký druh protislužby máte na mysli?” zeptala se Brigitte obezřetně. “Ach, nejde o nic mimořádného. Ale když byste se uvolila a jednou povečeřela v naší společnosti, pak bychom od vás očekávali, že byste se ihned ne­uchýlila zpět do svého pokoje. Rádi bychom potom trvali na tom, abyste nám dopřála své okouzlující společnosti.” “Ale ano, proti tomu bych samozřejmě nic nenamítala. Naopak, už teď se na to velmi těším.” “Já také,” odpověděl Alexandr s úsměvem.

 

Hluk, ozývající se ze schodů, přerušil jejich zábavu. Po krátké chvíli vstoupil do místnosti mladý černovlasý muž. Nedokázal skrýt své překvapení, když spatřil, že k nim přišla návštěva. Brigitte na něj zvědavě pohlédla. Byl o něco málo hubenější než Alexandr a oproti svému otci měl dlouhé, zcela černé vlasy. Byl dokonale do hněda opálený a jeho černé oči působily fascinujícím dojmem. Vypadá skutečně moc dobře, pomyslela si Brigitte. “To je Brigitte, sestra Catherine,” představil ji Alexandr. “Sestra Catherine,” zopakoval ten mladý muž udiveně. “Brigitte, tohle je můj jediný syn, Alexej,” pokračoval Alexandr nevzrušeně, zatímco se zvedl od stolu. “Těší mě, že vás poznávám.” “Brigitte k nám přijela, aby navštívila svou sestru. Ona se totiž obávala, že by něco mohlo být v nepořádku. Už jsem jí řekl, že Catherine musí ve svém pokoji ležet naprosto izolovaná ještě další tři dny kvůli té její nebezpečné in­fekci,” vysvětloval Alexandr dále. “Ano, to je pravda,” potvrdil jeho slova Alexej. “Proto Brigitte bude po několik dalších dnů naším hostem,” navázal Alexandr. “Doufám, že i ty přispěješ k tomu, aby pro ni pobyt u nás byl co nej­příjemnější.” Alexej krátký moment strnule hleděl na svého otce, dříve než konečně od­pověděl. “Ale jistě, že to udělám,” prohlásil. “Ostatně, vždyť se vždy snažím ze všech sil o to, abych našim hostům zpříjemnil jejich pobyt.” “Moje sestra mně o vás velmi mnoho napsala,” řekla Brigitte. “Ano? Skutečně?” Alexej se tázavě podíval na svého otce. “Ty dopisy jsem osobně odesílal,” poznamenal Alexandr Ramius. “Potom se tedy snad smím domnívat, že o nás už všechno víte. Ale po tak dlouhé cestě musíte být určitě strašně unavená,” řekl Alexej. “Nechtěla byste se trochu uvolnit a odpočinout si, než budeme jíst?” “Ano, jistě,” odpověděla Brigitte s úlevou. “Skutečně jsem velmi unavená, děkuji.” Alexej vzal její zavazadla a vynesl je nahoru do schodů. Potom jí ukázal velký pokoj, v němž stála rozměrná postel. V místnosti se nacházelo jediné okno, zamřížované silnými železnými tyčemi a beze skla. “To je ale veliký pokoj,” podivila se Brigitte. “A v které místnosti teď leží mo­je sestra?” “Ona v současnosti bydlí v podzemí,” odvětil Alexej, přičemž se už chystal opustit její pokoj. “Je tam mnohem chladněji než tady nahoře a doktor na tom trval.” “To chápu.” “Zavolám vás, až bude jídlo hotové,” oznámil jí mladý Ramius. “Můj otec se ujal vaření. Nepochybuji o tom, že vám bude chutnat.” “Děkuji vám,” řekla, zatímco se už posadila na tu postel a shodila ze svých nohou boty, které od ní odlétly ve vysokých obloucích. Díky té obtížné cestě by­la vážně unavená. Rychle upadla do hlubokého bezesného spánku, způsobeného vyčerpáním. Jen o chvíli později ji probudilo hlasité klepání na dveře. Nevěděla, jak dlouho spala, ale připadalo jí, že šlo o pouhou minutku.

 

“Jídlo je už přichystáno, Brigitte,” zvolal nějaký hlas, pronikající přes dveře. Domnívala se, že je to Alexej. “Hned přijdu dolů,” zavolala Brigitte nazpět. Mladá žena si oblékla čisté šaty a potom sešla po schodech dolů do ob­délné, špatně osvětlené jídelny. Jediným zdrojem světla byly pouhé tři svíce, stojící na stole. “Prosím, posaďte se sem,” řekl Alexandr a nabídl jí k sezení židli, která se nacházela mezi ním a jeho synem. Poté jí Alexandr naložil na talíř velkou por­ci neznámého jídla. Její sklenice už byla naplněná vínem. Brigitte byla díky namáhavé cestě a tomu cizímu, zvláštnímu prostředí tro­chu vzrušená a nervózní, takže ani neměla pořádnou chuť k jídlu. Jen se tak vidličkou šťourala ve svém talíři. Alexandr a Alexej naproti tomu jedli mlčky a s velkým apetitem. “Co tady vlastně po celý den děláte?” zeptala se Brigitte, aby přerušila to nepříjemné ticho. “Máme tady více než dost možností, jak si ukrátit dlouhou chvíli,” odpově­děl Alexandr, aniž by pozvedl oči od svého jídla. “Ale vždyť tu žijete v hrozné samotě,” namítla. “Copak se někdy necítíte o­samělý?” “Mám svého syna,” řekl jednoduše ten starý muž, “a on zase má vaši sest­ru.” “A nyní jste tady také vy,” doplnil Alexej a přívětivě se na Brigitte usmál. “Co je s vaší manželkou?” zeptala se Brigitte zvědavě. “Její život nešťastně skončil už před mnoha lety. Ovšem rozhodně bych ne­chtěl, aby se v tomto domě hovořilo o mé ženě.” “Promiňte mi, prosím,” omluvila se mladá zena rozpačitě. Zbytek večeře proběhl za neustálého mlčení, které se nikdo nesnažil pro­lomit. Když všichni dojedli, Alexandr povstal. “Brigitte, může se stát, že vaše sestra bude ještě déle nemocná než ty tři dny. Takže teď, když si můžete být jistá, že se jí vede dobře, mohla byste tře­ba také odcestovat, aniž by jste se s ní viděla.” “Ale proč?!” zvolala Brigitte vystrašeně. “Říkám vám to pouze proto, abyste tu nemusela zůstávat déle, než jste původně zamýšlela,” odpověděl Alexandr klidně. “Ale já bych ji rozhodně chtěla vidět.” “Můžete si být naprosto jistá, že je u nás po všech stránkách velmi dobře zaopatřená. Neexistuje vůbec žádný důvod, abyste tu setrvávala tak dlouho, dokud nebudete moci spatřit svou sestru,” prohlásil starý Ramius. “Já jsem tu dlouhou cestu podnikla, abych navštívila svou sestru a abych si s ní promluvila. Už celé měsíce jsem ji neviděla,” vysvětlovala lehce popuze­ná Brigitte. “Já tomu přece rozumím a chápu to,” ustoupil Alexandr. “Jen vám prostě nemůžu zaručit, že Catherine se uzdraví do tří dnů. Pouze jsem chtěl, abyste to věděla. Já jsem vás varoval,” dodal Alexandr pevným hlasem. “Zůstanu tady,” prohlásila Brigitte se zarputilou rozhodností. Alexej ji brzy doprovodil nahoru do její ložnice a popřál jí dobrou noc. “Zde vstáváme velmi časně,” doplnil ještě na vysvětlenou. “Dobře, tak se tedy uvidíme zítra ráno,” řekla, zatímco Alexej už zavíral že­lezné dveře, vedoucí na chodbu.

 

Brigitte si znovu začala dělat starosti o svou sestru. Sama sebe se neustá­le ptala, proč ji ti Ramiusovi vyzývali k odjezdu. A byla vůbec její sestra ne­mocná? Skutečně se nacházela v tomto starém domě? Na žádnou otázku ne­znala odpověď a v té chvíli se jí zdálo, že si nemůže být jistá absolutně ničím. Mladá Francouzska bez valného zájmu prolistovala několik časopisů, které si koupila cestou. Předchozí spánek ji náležitě osvěžil, a proto se teď necítila ani trochu unavená. Jenže moc dobře věděla, že v tomto domě nenajde zho­la nic, čím by se v tuto dobu mohla rozptýlit. Přirozeně tam nebyla ani televize, ani rádio. A pravděpodobně sem vůbec není zavedena elektřina, pomyslela si Brigitte zklamaně. Alexej a jeho otec skutečně nepatří mezi dobré společníky. Co teď mám jenom dělat, abych si aspoň trochu zkrátila dlouhou chvíli? Její myšlenky se ve stejném duchu ubí­raly dál. V celé budově vládlo hrobové ticho. Brigitte se domnívala, že oba muži jis­tě už dávno leží ve svých postelích. A ona stále ještě nepřišla na nic, co by mohla dělat. Nakonec se tedy mladá žena vysvlékla ze svých šatů a sejmula si svou podprsenku. Její oblá, plná ňadra byla na špicích korunována dlouhými, tu­hými a nahoru trčícími prsními bradavkami. Její krásné tělo bylo lehce opále­né. Doma v jejich restauraci poznala mnoho hostů, kteří se ji často pokouše­li přemluvit, aby s nimi šla do postele. Avšak na žádný takový návrh nikdy ne­chtěla přistoupit, především proto, že by její rodiče mohli na všechno okamži­tě přijít. Brigitte se pohodlně uvelebila na posteli a stáhla si své punčochy. Poté odhodila své kalhotky, čímž obnažila hustý porost černých chlupů mezi svýma nohama. Její temný kožíšek se líbezně třpytil ve svitu měsíce, který oknem pronikal dovnitř. Její stehna byla měkká a teplá. Brigitte se cítila doslova jako prase v žitě, když tam tak mohla ležet úplně nahá. Potom se celou hodinu marně pokoušela usnout. Nakonec to nevydržela, vstala a přecházela po místnosti sem a tam. Po chvíli toho nechala a šla k oknu, aby se podívala ven. Náhle dostala rozumný nápad! Jestli byla její sestra nemocná a nikdo ji nesměl navštěvovat, proč by se potom jednoduše spolu nemohly bavit přes dveře? Tím by bylo všechno vyřešené, protože pak už by si mohla byt stoprocentně jistá, že se neděje nic mimořádného. A tím pádem by také klidně mohla odjet domů s jistotou, že se její sestře vede opravdu dobře. Přinutila se, aby na to už více nemyslela a raději něco podnikla. Nicméně i tak se okamžik podivovala nad tím, že na tento prostý nápad ne­přišel ani Alexandr, ani jeho syn. Nejdříve neměla vůbec žádnou představu o tom, kde by se v tomto velkém domě mohla její sestra zdržovat. 0 chvíli později si ovšem naštěstí vzpomněla, že jí Alexej řekl, že Catherine se v současnosti nachází v podzemí. A záro­veň se jí také vybavilo schodiště, které vedlo z prostorné haly dolů a na jehož konci mohla na moment zahlédnout temný a tak trochu tajemný oblouk sklepení. Za každou cenu musela na všechno přijít ještě téže noci. Když by ji při tom snad někdo přistihl, což se jí zdálo velmi nepravděpodobné, protože oba dva, otec i syn, nepochybně už dávno tvrdě spali, mohla by všechno velice lehce vysvětlit tím, že pouze chtěla svou sestru informovat o tom, že je zde, jelikož ji chtěla navštívit. Kromě toho si Brigitte byla naprosto jistá, že její sestře by v uzdravování velmi pomohlo, když by věděla o její přítomnosti a mohla by s ní mluvit, kdy­koli by se jí jen zachtělo. Na okamžik ji napadlo, jestli se Catherine o jejím pří­jezdu náhodou už nedozvěděla od Alexeje. Ale proč by potom mladší Ramius nepřišel na tu prostou myšlenku, že by i Brigitte, zrovna tak jako on, mohla se svou sestrou hovořit přes dveře? Její domnění, že Catherine o její přítomnosti v tomto domě nic neví, se ještě posílilo. Brigitte si zase natáhla kalhotky a spěšně si oblékla lehkou blůzu. Potom se vydala na cestu do podzemí.

 

Hned na začátku ji překvapilo, jak těžké jsou že­lezné dveře, uzavírající její pokoj. Jen s velkými problémy je dokázala odtlačit natolik, aby mohla vyjít na chodbu. Obezřele se rozhlédla, ale podle očeká­vání nic mimořádného nespatřila. Po zádech jí přeběhl mráz, jakmile pod svými nahými chodidly pocítila le­dově studené, kamenné schody. Opatrně se plížila dál. V celém domě panovala tma jako v pytli a bylo tam takové vlhko, že vzduch naplňoval pronikavý zápach zatuchliny. Všude vládlo absolutní ticho a klid. Také dole v přijímací hale se nic nepohybovalo. Brigitte bez obtíží našla scho­diště, které vedlo dolů do sklepa. Když se tak zahleděla do té zívající, černo černé prázdnoty, na moment zaváhala, avšak vzápětí pomyslela na to, že ně­kde tam dole musí být její sestra. Odvážně se pustila vstříc neznámu. Vzduch se stal ještě nesnesitelnějším. Jako by vešla do prádelny. Brigitte se divila, co to asi její sestra musí mít za nemoc, aby se v takovém prostředí mo­hla uzdravit. Jakmile dorazila až úplně dolů, mladá žena se nejdříve rozhléd­la na všechny strany. Ale ani tentokrát neodhalila nic výjimečného. V okolní temnotě mohla rozeznat pouze dvoje železné dveře. Po krátkém váhání se obezřele vydala k těm po své pravici. Na dveřích se matně rýsoval železnými tyčemi zamřížovaný otvor. Brigitte se ohnula a při­tlačila svá ústa na úzkou propust. “Catherine, Catherine,” zavolala šeptem do temnoty. Marně čekala na nějakou odpověď. Ovšem kdyby Catherine spala, tak by ji její tiché výzvy určitě neprobudili. Zavolala znovu, tentokrát o něco hlasitěji. Avšak odpověď stále nepřicházela. Brigitte tedy přešla k těm druhým dveřím. Ale i tam to proběhlo stejně. Na své zoufalé volání nedostala vůbec žád­nou odpověď. Ačkoli si byla téměř naprosto jistá, že se nachází v jediném sklepení, zdálo se, že podzemní prostory, zahalené do hluboké temnoty, jsou zcela prázdné. Ovšem jestli Catherine nebyla tady, tak kde potom jen mohla být? Proč by jí Alexej lhal? Co před ní ti Ramiusovi skrývali? Po chvíli však Brigitte objevila ještě jedny dveře, nacházející se na opačné straně chodby. Na první pohled vypadaly přesně tak, jako ty dvoje předchozí. A na své opětovné volání mladá žena zase neobdržela žádnou odpověď. Právě se chystala opustit sklepení, když se jí najednou zdálo, že zaslechla nějaký podivný zvuk, vycházející z neznámého prostoru za dveřmi. S obnove­nou energií zavolala jméno své sestry a vzápětí znovu uslyšela ten hluk. Nyní už si byla stoprocentně jistá. Sice neměla tušení, co to přesně bylo, ale za tě­mi dveřmi se někdo nebo něco nacházelo. “Catherine, Catherine, to jsem já, Brigitte. Je s tebou všechno v pořádku?” vyrazila ze sebe rozrušeně. Avšak jako odpověď se z temnoty opět ozval pouze ten cizí, zvláštní zvuk. Vlna náhlé úzkosti projela jejím tělem. Brigitte tomu odmítala uvěřit, ovšem nepopiratelně to znělo tak, jako by se někdo pokoušel mluvit s pusou ucpa­nou roubíkem. Naštěstí ji vzápětí napadla spásná myšlenka, jak to všechno za daných podmínek vyřešit a potvrdit či vyvrátit vzniklá podezření. “Catherine,” zvolala, “to jsem já, Brigitte. Jestli jsi to skutečně ty, zkus mi odpovědět tak, že za sebou vydáš tři ty zvuky.” Napjatě naslouchala. Jednou, dvakrát, třikrát se ozval známy hluk. “Ano, tak potom jsi to opravdu ty,” vzkřikla Brigitte. Hlavou jí neustále vrtala domněnka, že Catherine možná v normálním mlu­vení zabraňuje její choroba. Jenže čím častěji slyšela ty zvuky a čím přesněji je dokázala identifikovat, tím více se potvrzovalo její podezření, že její sestra nemůže hovořit, jelikož má ústa zacpaná roubíkem. “Catherine,” zavolala znovu do neprostupné temnoty. “Musím vědět, jestli je s tebou všechno v pořádku. Pokud ano, tak, prosím tě, ještě jednou vydej třikrát za sebou ty zvuky.” Ticho. Brigitte se tedy vyptávala dál. “Máš nějaké potíže?” zeptala se rozechvělým hlasem. Jako odpověď se ozvaly známé zvuky, tentokrát hodně připomínající chrochtání. “Můžu tedy důvěřovat Alexandrovi s Alexejem?” Odpověď se nedostavila. Náhle Brigitte ucítila, jak jí na rameno dopadla čísi ruka. Poděšeně hlasitě vykřikla, bleskově se otočila a spatřila, že za ní stojí Alexandr. “Co tady dole děláte?!” osopil se na ni rozhněvaně. “Chtěla jsem jen mluvit se svou sestrou,” odpověděla Brigitte s viditelným strachem. “Co jste s ní udělali?” “Ihned opusťte můj sklep,” řekl Alexandr popuzeně a zcela ignoroval její o­tázku. “Nemáte vůbec žádný důvod, abyste sem chodila. A kromě toho se ta­dy dole občas objeví hadi, jedovatí hadi!” “Ale já chci vidět svou sestru, a chci ji vidět ještě dnes!” “Jděte teď zpátky do postele,” odtušil Alexandr příkře. “Zítra ráno vám všechno vysvětlím. Takže teď, si jděte pěkně lehnout. Je už hodně pozdě, a jestli vám to nevadí, tak taky vyrušujete svoji sestru.” Brigitte chtěla ještě něco namítnout, ale raději si to rozmyslela, protože by to evidentně nemělo žádnou cenu. Pokud by jí však následujícího rána Alexandr nedal nějaké srozumitelné vysvětlení a neumožnil jí osobní setkání se sestrou, byla rozhodnutá okamžitě opustit ten nehostinný dům a vypravit se na policii. Tiše následovala Alexandra nahoru do schodů. Starý muž jí nepřívětivě po­přál dobrou noc a hlučně za sebou práskl dveřmi. Zkoušela si představit, co se asi v tomto domě stalo, dříve než přijela. Marně se snažila přijít na to, jaké rozumné vysvětlení by jí mohli ti Ramiusovi nabídnout, aby ozřejmili, proč zavřeli její sestru Catherine do temného skle­pení. „Vsak já to všechno zítra vypátrám,„ umínila si Brigitte nahlas, když už cíti­la, jak se spánek zmocňuje jejího unaveného těla.

 

Brigitte procitla velmi časně. Okamžitě se oblékla a v duchu se už připra­vovala na ostrou výměnu názorů s Alexandrem a jeho synem. Rozhodně hod­lala trvat na tom, aby jí umožnili vidět Catherine. Ramiusovi měli přirozene dosti času na to, aby si vymysleli nějaké přijatelné vysvětlení pro své podivné chování a další překvapující okolnosti. Brigitte se ovšem nechtěla uspokojit dříve, dokud svou sestru nespatří do­konale zdravou a mimo jakékoli nebezpečí. Pokud by se Catherine snad ně­co stalo a měli to na svědomí ti dva muži, tak byla Brigitte odhodlaná nepro­dleně přivolat policii. Jelikož Brigitte patřila mezi úplně obyčejné a naprosto normální francouzské dívky, ani na vteřinu ji nenapadlo, že ona sama by se mohla nacházet v nebezpečné situaci. S námahou otevřela těžké železné dveře a po schodech sešla dolů do haly. Nikdo jiný tam ještě nebyl a také vedlejší jídelna byla naprosto prázdná. Brigitte se posadila ke stolu a čekala. Trvalo to asi deset minut, než konečně uslyšela, jak se hlasitě otevřely a za­se zavřely dveře do její ložnice. 0 chvilku později do jídelny vstoupili Alexandr s Alexejem. “Dobré jitro,” řekl bodře Alexandr. “Vyspala jste se dobře?” “Ne,” odtušila Brigitte krátce. “Dělala jsem si starosti o svou sestru. A nyní bych ráda za ní zašla.” “Vždyť dobře víte, že musí být v karanténě.” “Tomu nevěřím,” odpověděla mladá žena. “A kromě toho by mi vůbec nevadilo, když bych se od ní náho­dou nakazila. Chci ji prostě okamžitě vidět!” “Tenhle dům patří mně,” prohlá­sil Alexandr příkrým tónem. “A vy nemáte vůbec žádné právo, abyste tady o něčem rozhodovala.” “Ale Catherine je moje sestra!” “Catherine k nám přišla ze svobodné vůle,” zdůraznil Alexej. “To je mi známo,” odvětila Brigitte. “Jste dost nezdvořilá, milá slečno,” řekl Alexandr trochu hrozivě. “Nemůžete si sem jen tak přijít a komandovat nás. Kdo si myslíte, že vůbec jste, mladá dámo?! Měla byste se naučit slušnému chování.” “Řekl bych, že by potřebovala dostat pořádnou lekci, otče,” poznamenal Alexej. “Vůbec nevím, o čem to teď mluvíte,” prohlásila Brigitte. “Jestli máte na mysli včerejší večer, tak se ještě jednou omlouvám za ten dotaz ohledně vaší ženy. Věřte, že se o ni nijak zvlášť nezajímám, jak se ostatně nezajímám o ni­koho z vás. Pouze trvám na tom, abych mohla spatřit svou vlastní sestru.” “To je nemožné,” zavrtěl hlavou Alexandr. “Potom tedy alespoň půjdu dolů, abych si s ní promluvila!” “Je mi velmi líto, ale teď mi už skutečně nezbývá žádná jiná možnost,” řekl Alexandr popuzeně. “Dříve jsem vám doporučoval, abyste odjela. A nyní vám to přikazuji! Ihned opusťte můj dům!” Brigitte byla šokovaná. “Cože?!” zakřičela překvapeně. “Teď bych měla odcestovat?! Vždyť jsem vám už několikrát řekla, že jsem přijela jen proto, abych se setkala se svou sestrou.” “Moment, otče,” vmísil se do hovoru Alexej. “Takhle to přece nemůžeme u­dělat. Určitě od nás půjde rovnou na policii a potom tady někdo začne pátrat po Catherine.” “Přísahám, že to skutečně udělám,” vyhrožovala Brigitte. “Sama jste se dostala do velkých nepříjemností, mladá dámo,” vzkřikl Alexandr. “Pokoušel jsem se vás popohnat k odjezdu. Ale vy jste mě nepo­slouchala. A teď jsem se opravdu naštval, ty malá kurvo!”

 

Sotva to dořekl, nečekaně Brigitte několikrát tvrdě udeřil do obličeje. Mladá žena odlétla dozadu a narazila do zdi. “Nezbláznil jste se?” zaječela Brigitte, naplněná strachem. “Věřím, že je to dokonce dobře, že sem přišla, otče,” zasmál se Alexej. “Teď aspoň máme novou hračku. Ta druhá kurva mě už stejně vůbec nerajcuje.” “0 čem to mluvíte?” zeptala se Brigitte vyjeveně. “Na to brzy sama přijdeš,” prohlásil Alexandr. “Teď s námi budeš muset spolupracovat,” promluvil Alexej. “A když se budeš zdráhat, zabijeme tvoji sestru!” “Takže vy ji tady držíte v zajetí?” “Ano, ale ty ji nebudeš smět spatřit,” odvětil mladší Ramius. “Ovšem můžu ti zaručit, že už velmi brzy zjistíš, co se s ní stalo. Tobě se totiž stane to samé,” navázal s úsměvem Alexandr. “Prosím, prosím, nemučte mou sestru,” úpěla Brigitte. “Když nám budeš po vůli, tvojí sestře se nic nestane,” prohlásil Alexej. “Co se mnou chcete udělat?” zeptala se mladá Francouzka s úzkostí. “Rádi by jsme zjistili, kolik bolesti dokážeš snést, ty malá posraná kurvičko. A když svo­je povinnosti dobře splníš budeš moci zase jít,” odpověděl Alexandr. “A když uděláš všechno, co ti nařídíme, nic nepříjemného se tvé sestře ne­stane.” Alexandr pokračoval: “Musíš se naučit podřídit se. To je něco, co se všechny ženy musejí naučit. Každá žena se musí naučit být po vůli muži a splnit mu jakékoli přání, které jen vysloví. Moje žena se to nikdy nenaučila a za to zaplatila svým životem.” “Vy jste pomatený,” zasupěla Brigitte. Alexandr ji znovu udeřil do obličeje, a jakmile mladá žena zavrávorala do­zadu, Alexej ji popadnul. Bezohledně jí sevřel paže za zády. Brigitte se zoufale bránila. “Nechejte mě na pokoji, prasata!” Alexej ovšem stisk ještě zesílil, až vykřikla bolestí. Alexandr jí upřeně pohlédl do očí. “A teď se podíváme na to, co se ti skutečně zamlouvá.” Pevně uchopil Brigittiny nohy, zdvihl je do výše a bleskově jí stáhl boty i punčochy, dříve než se mohla bránit. “Co to se mnou děláte? Prosím, nechejte mě přece odejít. Prosím! Prosím,” snažně prosila Brigitte. Ale Alexandr pokračoval ve své práci bez rozpaku dál. Nepřestal, dokud před ním Brigitte nestála úplně nahá a bezmocná, sevřená Alexejovými silnými pažemi. Alexandr pozoroval a osahával její pevné kozy a především si všímal jejích velkých, rajcovních bradavek. Následně po­klekl a prohlížel si Brigittinu kundičku. “Prosím, nechte mě odejít. Slibuji, že nikomu neřeknu ani slovo,” žadonila mladá žena. Avšak Alexandr s potěšením roztáhl její stydké pysky, zastrčil jeden prst do její mokré pipky a dráždil její poštěvák. Brigitte se zoufale a marně pokouše­la bránit. Poté starý Ramius na chvíli opustil místnost. “Ty špinavá štětko,” supěl Alexej těžce. “Jsi úplně stejná kurva, jako tvoje sestra. Teď se vzpouzíš, ale brzy toho budeš litovat, to mi můžeš věřit.” Alexandr se vrátil a v ruce držel dlouhou kovovou tyč. “Když tedy nechceš můj prst, dostaneš tohle,” zasmál se a s rozkoší přihlížel, jak se Brigitte strachy kroutí. “Och prosím, udělám úplně všechno, co budete chtít, ale prosím, tohle ne, prosím ne.” “No dobře, potom tě tedy může můj syn pustit. Ale varuji tě, jestli se pokusíš o útěk, nepochybuj o tom, že tě zase chytíme a potom ti tuhle tyč budu zarážet do píče tak dlouho, až ti druhý konec vyleze ven ústy a budou na něm viset tvoje střeva,” vyhrožoval jí starý muž. Celá nahá a třesoucí se hrůzou stála Brigitte uprostřed místnosti. Její kozy se chvěly a její na prst tlusté prsní bradavky se na nich kývaly ze strany na stranu. “Co vlastně ode mě chcete?” ptala se vyděšeně. “Chcete mě vyšukat? 0. K., jen klidně pojďte a šukejte mě. Jsem připravená nechat se vyšoustat, ale pak pustíte mě i moji sestru.” Oba zvrhlíci se Brigitte jen vysmáli. “Co se děje? Chcete mě přece vyšoustat, nebo ne?” “Už jsme ti řekli, že chceme vidět, kolik bolesti dokážeš snést. Když složíš jednoduchou zkoušku, klidně můžeš odejít. A pokud se ti to nepovede, tak potom to s tebou bude velmi špatné.”

 

Znovu se zasmáli. Alexej se vypravil k jedné skříni a vrátil se zpět s úzkou dřevěnou truhličkou. “Postav se sem nahoru,” poručil mladé ženě. Brigitte byla na nejvyšší možnou míru vyděšená. Vůbec nedokázala předvídat, co mají ti dva v úmyslu. Kromě toho si příležitostně vzpomínala na svou sestru Catherine, která se také nacházela někde v domě a pravděpodobně byla v nebezpečí. Ti dva muži, kteří zde v odloučení od civilizace žili, byli nepochybně velmi svérázní a trochu pomatení, ale nakonec stejně nechtěli nic jiného, než ji všemi možnými způsoby vymrdat. Tak si to alespoň Brigitte představovala. V podstatě to ale bylo jedno, jelikož neměla na výběr. Když by těm dvěma chlípníkům nebyla po vůli, určitě by zrealizovali svoje výhružky a zabili by její sestru. A potom by pravděpodobně některý z nich zavraždil i ji. Alexandr, kte­rý teď stál mezi halou a jídelnou, s požitkem pozoroval Brigittino nahé tělo. Viděl, že byla velmi dobře rostlá, zrovna tak jako jeho žena… Jeho myšlenky se zatoulaly do minulosti. Na krátký zlomek času se Brigitte proměnila v jeho zesnulou manželku. Vždyť i ona byla štíhlá, znamenitě vyvinutá a také měla stejně plavé vlasy, což byla v této části světa velká vzácnost. Alexandr její nádherné tělo doslova uctíval a využíval každou příležitost, která se mu nabízela, aby s ní mohl šoustat. Potom se narodil jejich syn, Alexej. Jeho manželka najednou ztratila veš­kerý zájem o jakékoli sexuální styky a Alexandr byl stále zuřivější a vzteklejší. Chtěl, aby dělala všechno, co po ní vyžadoval, stejně jako to museli dělat všichni ostatní, na nichž se domáhal absolutní podřízenosti. Jeho společenské postavení bohatého majitele pozemků mu ostatně poskytovalo dostatek příležitostí k tomu, aby uspokojoval svou přirozenou panovačnost. Alexandr vždy spoléhal na dokonalou disciplínu a kázeň. Bezvýhradná podřízenost – to bylo to hlavní, co ode všech, včetně své vlastní ženy, bez­podmínečně vyžadoval. Jako skutečný muž se pak mohl cítit pouze tehdy, když ho žena na slovo poslouchala. Avšak jeho manželka se odvážila odporovat mu. Vždy chtěla jít svou vlast­ní cestou a rozhodně nehodlala tančit tak, jak její muž pískal. Byla toho ná­zoru, že muž a žena by spolu měli žít v naprosté rovnoprávnosti. A také se svým manželem nešla do postele, pokud na to ona sama neměla chuť. Zatímco Alexej dorůstal, přemýšlel Alexandr stále více o pomstě. Dlouhé hodiny trávil v podzemní mučírně, vybudované jeho předky. Všude se tam nacházely ty fantastické stroje, jimiž jeho praotcové děsili a týrali své nepřátele. Jakmile bylo Alexandrovi naprosto jasné, že se mu jeho manželka nikdy zcela nepodřídí, zatáhl ji do své milované mučírny. Co všechno se jí tam sta­lo, bylo tak ukrutné, že i samotný Alexandr na to jen s nechutí dokázal mys­let. Alexej, který ho tehdy špehoval malou dírou ve dveřích, všechno viděl. A od té doby i jeho, zrovna tak jako jeho otce, ovládala nenasytná touha trá­pit mučit a trýznit jiné lidi a především samozřejmě ženy. Alexandr pohlédl na Brigitte a cítil, jak strašně touží po tom aby ji mohl mučit stejným způsobem, jakým mučil všechny ostatní ženy od té doby, co utrápil svou nešťastnou manželku. Zde, v absolutním osamění, ve kterém žil se svým synem, nemohl často ukájet své neobvyklé sexuální pudy. Ovšem Catherine v něm znovu probudila všechny dřímající instinkty a teď tedy Alexandr chtěl Brigitte mučit a šukat stejným způsobem, jakým to provedl jí. Brigitte si poslušně stoupla na tu truhličku, kterou přinesl Alexej. Její napja­té, oblé kozy se nyní nacházely ve stejné výši jako hlavy těch dvou mužů. “Teď jsem vážně zvědavý, jestli tohle vydržíš,” řekl Alexej.

 

Tvrdě a surově začal sát jedno její ňadro. Vzal si do úst celý její temný dvo­rec. Brigitte stála tak tiše a klidně, jak jen mohla. Cumlal její cecek dál a ona jeho pusu vnímala jako nějakou měkkou, kluzkou houbu. Brigitte cítila, jak jeho jazyk krouží kolem její prsní bradavky. Dříve nebo později mě oba dva vyšoustají a potom konečně budeme volné, ujišťovala se v duchu. Pak náhle pocítila na svém druhém prsu Alexandrův horký dech a v dalším okamžiku už hlasitě křičela bolestí, neboť Alexandr se vší silou do její velké bradavky zakousnul. “Zůstaň klidně stát a drž hubu!” obořil se na ni starý muž. Vzápětí Alexandr opětovně vzal její bradavku mezi zuby a tentokrát Brigitte jasně vnímala, jak jeho ostré zuby pronikají skrz její jemnou kůži. Nemohoucně skučela bolestí. A pak také Alexej stiskl její druhou bradavku mezi zuby a brutálně se do ní zahryzl. To už bylo na Brigitte příliš mnoho. Z obou jejích ňader vystřelovaly proudy nevýslovné bolesti, která spalovala celé její tělo jako pekelný oheň. Zaječela ještě hlasitěji, jakmile se oba muži do jejích koziček zakousli ješ­tě silněji. V náhlém záchvatu smrtelné úzkosti seskočila z truhličky dolů a od­běhla do jednoho rohu místnosti, kde se schoulila jako zmlácený pes, celá se třesoucí strachem. “Ty špinavá kurvo!” zvolal Alexej. “Teď jsi všechno prohrála, štětko,” řekl Alexandr. “Slíbil jsem ti, že tě nechá­me odejít, pokud nám ukážeš, že dokážeš vydržet bolest. Ale ty jsi jako všech­ny ostatní děvky. Jakmile pocítíte malou bolest, hned utíkáte pryč a vřískáte.” “Prosím,” úpěla Brigitte, “nechte mě odejít. Víc toho prostě nesnesu.” “Už nemáš vůbec žádnou možnost volby, ty posraná kurvičko,” vyhrožoval jí Alexej. “Nyní budeš muset snášet takové bolesti, o jakých sis ani nedokáza­la představit, že by existovaly.” “Ne, ne,” kňučela, “prosím, prosím, nemučte mě.” “Vždyť jsi přece pořád bezpodmínečně trvala na tom, že chceš vypátrat, co se stalo s tvou sestrou. Tak teď to pěkně zakusíš na vlastní kůži. Co myslíš, jak moc byla Catherine překvapená, když přišla sem a spatřila naše krásné pod­zemí? Nepochybuj o tom, že prosila stejně úpěnlivě, jako teď žebroníš ty, nic­méně i přes to od té doby naše sklepení neopustila.” “Vy ji po celou tu dobu vězníte ve sklepě?!” vykřikla Brigitte zděšeně. “Samozřejmě,” zasmál se Alexandr. “Ale pravidelně ji tam navštěvujeme. Však až s námi někdy půjdeš, budeš moci na vlastní uši slyšet, jak vřeští, sot­va nás zaslechne za dveřmi.” “Pekelní parchanti!” vyprskla Brigitte. Nyní už naprosto jistě věděla, co se tam stalo, a také jí bylo jasné, co se asi stane s ní. Strachem byla úplně o­chromená. Alexandr se nad ni postavil a zaječel: “Vstaň, okamžitě vstaň!” Potom na tu dívku, schoulenou v rohu místnosti, plivl. Popadl ji za vlasy, škubnul s ní nahoru a nahou ji hnal do středu pokoje.Brigitte se strašně obá­vala, že by ji ti muži mohli zabít. A také nezapomínala na tu hrozbu, že by za­bili i Catherine, kdyby jim nebyla po vůli. Alexej si rozepnul kalhoty a nechal je padnout až ke kolenům. Nic pod nimi nenosil. Jeho dlouhý, tlustý a mnoha žílami i tepnami ozdobený ohon ji polekal. Ihned chtěla zase utéci do svého ro­hu místnosti, avšak Alexandr uchopil tu dlouhou kovovou tyč. Měřila určitě nejméně celý jeden metr a na konci byla rozšířená a zaoble­ná. “Jestli nechceš Alexeje, tak pak si to budeš muset rozdat s touhle krásnou tyčí,” zasmál se zlomyslně. “Och ne,” zaskučela. “Prosím, to ne. Jsem připravená udělat úplně všech­no, co budete chtít.” “Myslel jsem si to,” usmál se spokojeně Alexej. Alexandr rovněž stáhl svůj zip dolů a vyndal svůj neméně tlustý a silný o­cas ven. “Chytni mě za něj!” rozkázal Alexej. Brigitte byla rozhodnutá udělat úplně všechno, jen aby jim zabránila v tom, aby jí vrazili tu železnou tyč do kundy. Třesoucí se od hlavy k patám uchopila Alexejův čurák. Jednou rukou mohla jeho silný ohon jen stěží pořádně obejmout. Zřetelně cítila, jak je teplý a dokonale tvrdý, když ho lehce mačkala a laskala. Alexej stál před ní se spuštěnými kalhotami a ona osahávala ten obrovský ocas, zakončený tlustým červeným žaludem. Alexandr to všechno pozoroval z bezprostřední blízkosti. Zatímco mu Brigitte zpracovávala tvrdý úd, Alexej na ni strnule hleděl. Jeho koule poskakovaly dopředu a dozadu a jeho předkožka se rytmickými pohyby neustále přetahovala přes jeho masivní žalud. Brzy mladý Ramius cítil, že je připraven dosáhnout vyvrcholení. “Přestaň!” vykřikl na mladou ženu. “Nesnáším, když musím své semeno vy­stříkat do špinavých ženských rukou. Koukej mě vykouřit!” Brigitte se podívala na ten obrovský čurák a znovu měla chuť prchnout do rohu. “Prosím, to ne,” snažně ho prosila. Ale Alexandr popadl tu železnou tyč a hrozivě s ní zamával. Brigitte se mu­sela podrobit osudu. Alexej jí zkroutil paže za zády a tím ji přinutil, aby se ohnula dopředu. Za ní stojící Alexandr si s požitkem třel svůj ohon o její ma­catou prdelku. Brigittina kůže byla na dotek velmi teplá, měkká a jemná. Alexej přinutil mladou ženu, aby se ohnula ještě více dopředu a hlouběji, přičemž její paže tlačil stále více nahoru. Bylo to pro ni mimořádně bolestivé. Alexandr se též na ni zezadu přitiskl a železnou tyč přimáčkl na její sevřený řitní otvor. “Prosím, nedělejte to,” žebronila Brigitte zoufale a úzkostlivě. Její hlava se momentálně nacházela těsně nad podlahou. Alexej si před mladou ženou klekl na zem, takže jeho tvrdý čurák trčel vzhůru přímo proti její puse. “Koukej ho pořádně vykouřit,” přikázal jí Alexandr. “Nebo tě tou tyčkou vymrdám do prdele!” Brigitte poslušně otevřela svá ústa. Paže měla zkroucené nad sebou a za zády a v těch chvílích připomínala týraného anděla. Alexej s chutí zasunul svůj dlouhý ohon do její mokré pusy. Vnímala, jak je horký a žádoucí. Na pod­laze klečící Alexej pocítil to příjemné teplo Brigittiných úst na svém údu. Mladší Ramius průběžně zesiloval a zase uvolňoval tlak na její paže. Tak s je­jí hlavou pohyboval, jak chtěl, a mohl ji bez sebemenších problémů doslova mrdat do pusy. Čím více táhl její paže dozadu, tím více její hlava klesala dolů a tím hlouběji jeho tvrdý čurák zajížděl do jejích otevřených úst. Cítila ten o­cas velmi hluboko ve svém hrdle. Ale nemohla ani křičet, ani se jakkoli bránit, jelikož za ní stál Alexandr, připravený použít tu hroznou, dlouhou tyč. Ani na vteřinu nepochybovala o tom, že by jí tu věc klidně zarazil do zadnice… Jediná možnost, která jí zůstávala, byla i nadále setrvávat v klidu a nechat se šoustat do pusy. Alexej vzrušeně pozoroval Brigittiny kozy, které se při jejích pohybech po­hupovaly ze strany na stranu. Jeho ocas vnikal stále hlouběji do jejích úst. Brigitte začínala mít problémy s dýcháním, poněvadž se jí nedostávalo čer­stvého vzduchu. Celý Alexejův ohon byl potažený povlakem jejích slin. Nenadále pocítila, jak se jeho čurák napnul a ještě více ztvrdl. Bezohledně ji nutil ke stále rychlejším a rychlejším pohybům, protože si byl vědom, že jeho vyvrcholení právě přichází. Po několika spěšných, tvrdých přírazech vyrazilo jeho husté semeno do Brigittiných úst. Její pusa byla najednou přeplněná odpornou směsicí spermatu a slin. Alexej konečně uvolnil své sevření.

 

“To byl ale orgasmus,” odfouknul si spokojeně. Brigitte padla na podlahu a rychle zase všechno vyplivla ven. Cítila, že se jí začíná dělat opravdu špatně. “Přece jen je to hodná dívka,” poznamenal Alexandr. “Bylo to všechno? Můžu teď i se svou sestrou odejít?” Oba muži se pouze zasmáli. “Vždyť jsme teprve začali, ty malá zkurvená sviňko,” řekl Alexej. “Ještě pěk­ně dlouhou dobu nebudeš smět opustit tento dům.” “Vy prokletí ďáblové! Obelhali jste mě a podvedli! Vždyť jste mi slíbili, že budu moci odejít, když vám budu po vůli,” křičela. “To ale ještě ani náhodou nebylo všechno. To byl jen takový slavnostní úvod,” vysvětloval jí ochotně a škodolibě Alexandr. “Mně je ale hrozně zle. Prosím, nechte mě odejít.” “Ještě ti musíme udělit mnoho lekcí o absolutní poslušnosti,” zasmál se Alexandr. “A nepochybuj o tom, že ti ji nakonec vštípíme. Však ještě uvidíš, jak dobře se naučila poslouchat tvoje sestra. Ona už umí poslouchat na slovo, protože přesně ví co se stane, když by se náhodou pokusila vzpírat.” “Co všechno ještě se mnou chcete dělat?” ptala se Brigitte zoufale. “Naučím tě pokoře, poníženosti a oddanosti. Brzy chci vidět, že mi s radostí ­splníš každé přání,” prohlásil Alexandr. “A já si chci zase užívat toho, až bu­deš bolestí kňučet a žebrat o slitování. To mi totiž přináší neskutečnou rozkoš a zadostiučinění, když se můžu dívat, jak nějaká žena opravdu trpí,” řekl Alexej. “Vždyť jste oba úplně nenormální a nemocní,” zavzlykala mladá žena bezmocně. Alexandr si nyní stoupl před Brigitte a pohrával si se svým velkým čurákem. Potom se na ni bezohledně vrhl a přitlačil ji na podlahu. Brigitte zasténala pod váhou toho těžkého muže. Neměla sice v šoustání příliš velké zkušenosti, ale přece jen věděla, že za normálních okolností muž na ženě nespočívá celou svou váhou. Alexandr uchopil svůj dlouhý, jako ká­men tvrdý ohon a nasměroval ho mezi Brigittiny roztažené nohy. Vzápětí ho vší silou zarazil do její píče, jako by se jednalo o nějaké beranidlo, které by do ní mělo prorazit díru. Mladá Francouzka vyhekla a začala sténat. Jak se na ni neustále tlačil a celou svou vahou na ni naléhával, sotva se jí dostávalo tolik vzduchu, aby mohla normálně dýchat. Po chvíli zavřela oči a apaticky tam ležela, zatímco Alexandrův rozměrný čurák obdělával její píču jako nějaký buchar. Její očividný nezájem starému Ramiusovi rozhodně nevyhovoval. Surově jí zatnul poměrně ostré nehty do tý­la. “Křič, ty děvko,” supěl vzrušeně. “Křič tak nahlas, jak jen můžeš.” Brigitte v sobě jen stěží posbírala dostatek energie na křičení. Snažila se ze sebe vyrážet co nejhlasitější výkřiky a celkem se jí to dařilo. A Alexandr ji po celou dobu bez přestání náruživě šukal do její mokré kundy. Alexandr, s rozkoší vnímající to teplo a vlhkost jejího nitra, se pohyboval stále rychleji a jeho ohon klouzal hlouběji a hlouběji do její čvachtající vaginy. Slyšel ji sténat a hekat. Pak náhle pocítil, jak jeho ocas mírně nabobtnal, a vzápětí se udělal. Dlouho a vytrvale pumpoval své semeno do píče týrané mladé ženy. Když byl Alexandr konečně hotový, zůstal ještě chvíli na Brigitte ležet, aby si oddechl. Potom vstal a vyšoustanou dívku zanechal na studené, kamenné podlaze. Brigitte trýznila nejen bolest, ale především zhnusení a odpor. Udělalo se jí natolik špatně, že posléze ztratila vědomí. K životu se zase probudila, až když ji ti dva polili vědrem ledové chladné vody. “Tak už konečně vstaň, ty děvko!” obořil se na ni Alexandr. “Chceme ti teď ukázat tvůj nový příbytek.” “Asi ho neshledáš tak komfortním, jako byl tvůj sta­rý pokoj,” řekl Alexej. “Ale kdyby ses nepletla do našich záležitostí, mohla jsi tam ještě bydlet. Všechno je jen tvoje vina.” “Ženy se bohužel pořád starají o věci, do kterých jim vůbec nic není,” zkonstatoval Alexandr. “To ti taky ještě budu muset vštípit.” Alexej popadl Brigitte za krk a strkal ji před sebou do neznáma. Mladou Francouzku mrazilo v zádech, když ji ti dva muži hnali do sklepení. Tajně dou­fala, že by ji snad mohli zavřít do stejné místnosti, kde se už nacházela její sestra. Nyní už tedy konečně přesně věděla, co se tady před jejím příjezdem odehrávalo. Až dosud se mohla zabývat pouze svými domněnkami a hypoté­zami, ale teď se naplňovaly její nejhroznější noční můry a představy. Jakmile dorazili do podzemí, Alexandr k jejímu zděšení otevřel dveře, kte­ré ležely přímo naproti těm, za nimiž tušila přítomnost své sestry. Opatrně na­hlédla dovnitř do místnosti, ovšem spatřila jen zívající prázdnotu. Ta pustá ce­la pochopitelně neměla ani okno. Alexej ji strčil do jejího vězení s takovou silou, že se bezmocně rozplácla na podlaze. Brigitte ovšem ihned vstala a rozhlížela se kolem sebe, neboť jí bylo naprosto jasné, že okamžitě po zavření dveří zavládne v místnosti absolutní temnota, v níž se nebude moci orientovat. Stěny se podle očekávání skládaly z velkých kamenných bloků. Na podlaze jinak zcela prázdné místnosti leželo několik malých hromádek slámy. “Doufám, že se ti tvoje nové bydlení líbí,” zasmál se Alexej. “Vyhlídka tu sice není nijak zvláště dobrá, ale na druhé straně tady zase nepřekážejí ty spousty zbytečných nesmyslů ulehčujících život, jako v někte­rých jiných prostorách,” bavil se na její účet Alexandr. “Ostatně, stejně ti může být jedno, jak to tady vypadá, protože moc návštěv určitě mít nebudeš.” Brigitte se na Alexandra vztekle obrátila. “Ty zkurvenej bastarde,” vyprskla na něj. “Doufám, že brzy chcípneš a prožiješ si tu nejstrašnější smrt, jakou si jen člověk dokáže představit!” “To je ta­ky jeden způsob, jak se mnou můžeš mluvit, ty malá děvko. Ale zaručuju ti, že toho budeš ještě mnohokrát litovat,” odpověděl starý muž klidně. “Ale možná teď pocítíš úlevu, když ti řeknu, že pro mě není vůbec žádný problém, abych ti kdykoli tu nádherně hroznou a pomalou smrt přichystal.” Potom Alexej hodil do místnosti starou a moly prožranou vlněnou přikrývku. “Tady máš, kurvo,” řekl. “Přece nedopustíme, aby ses nám nastydla. To bychom se pak mohli od tebe dokonce nakazit, až tě zase příště budeme šu­kat.”

 

Oba se pobaveně zasmáli, hlučně zabouchli těžké dveře a zanechali mla­dou ženu v temnotě její cely. Brigitte okamžitě začala hledat tu přikrývku. Přirozeně byla ještě stále úplně nahá a nyní v podzemí příšerně mrzla. Bylo pro ni velmi nesnadné orientovat se v panující absolutní temnotě. Brigitte brzy neměla vůbec žádnou představu, ve které části místnosti se vlast­ně nachází. Nevěděla ani, na které straně by měla hledat dveře. Po delším ú­silí však přece jen narazila na přikrývku a rychle si ji položila přes své zmuče­né tělo. Ta deka byla na dotek velmi drsná a při pohybech dřela její jemnou pokožku. Ovšem Brigitte samozřejmě neměla na vybranou, jelikož se bez­podmínečně musela nějakým způsobem zahřát. Nevěděla, co by měla dělat. Ale co taky v takové situaci mohla dělat? Mohla pouze doufat, že Alexandra i Alexeje co nejdříve omrzí hrát si s ní a že ji potom konečně pustí ven. Jenže Catherine je také asi omrzela, a i přesto ji nadále věznili v podzemí svého sídla. Brigitte najednou přepadl hrozný strach, že už možná nikdy ne­spatří denní světlo. Začala hlasitě plakat. Nevěděla, jestli je tak unavená nebo snad nemocná, ale všechno ji straš­ně bolelo. Téměř nedokázala pohnout žádným svalem svého zmučeného tě­la. A tak jen ležela na té tvrdé kamenné podlaze, zabalená do drsné přikrýv­ky, která dřela její obnaženou pokožku, a plakala. Původně sice chtěla najít ten malý zamřížovaný otvor ve dveřích a zkusit zavolat svou sestru, ale na to jí už nezbývaly síly. Cítila, jak se díky ohromné únavě propadá do neklidného, bezesného spánku.

 

– 2 –

 

Velké železné dveře se hlasitě otevřely a Alexandr s Alexejem vstoupili do Brigittina vězení. Každý z nich držel v ruce hořící pochodeň. „Vzbuď se, kurvo!“ zařval Alexandr. „Je čas, abys dostala další lekci.“ Brigitte otevřela oči. „Co se děje?“ zeptala se zmateně. Vzápětí pocítila, jak ji její na temnotu zvyklé oči začínají bolet. „Je čas jít do školy pro neposlušné holčičky,“ odpověděl Alexandr rozverně. „Hodláme pokračovat ve tvém vzdělávání a vyučování právě začíná.“ Alexej upevnil obě pochodně do držáku v jednom výklenku ve zdi a Alexandr mezitím odstavil do rohu místnosti menší schránku. „Prosím,“ řekla Brigitte, „udělám úplně všechno, co budete chtít, jenom mě už nemučte.“ „Všechno zcela závisí na tom, jak se budeš chovat,“ prohlásil Alexej. „Tak už konečně vstaň!“ osopil se na ni Alexandr. Brigitte pomalu povstala, přičemž si tu přikrývku pevně přitáhla k rame­nům. „Tu vlněnou přikrývku koukej dát pryč!“ přikázal jí Alexandr. „Prosím, mně je strašná zima,“ snažně prosila mladá žena. „Ty štětko! Řekl jsem, abys tu vlněnou deku odhodila!“ zakřičel Alexandr po­puzeně. Brigitte tedy ihned nechala přikrývku sklouznout na zem a zůstala stát před oběma muži nahá. Na zlomek vteřiny jí hlavou blesklo, že vůbec nemá tuše­ní, jak dlouho spala nebo kolik asi tak může být hodin. Oba dva ji s potěšením sledovali. Dívali se, jak se její nádherné, oblé kozy chvějí. Pozorovali její hebkou pokožku, třpytící se ve svitu pochodní. A její raj­covní, bujná, černá houština mezi pevnými stehny je přímo bila do očí a silně vzrušovala. „Na kolena!“ poručil poté Alexandr. Brigitte ihned poslušně padla na svá kolena, ačkoli ta studená kamenná podlaha jí bleskově přivodila velmi nepříjemnou husí kůži. Chlad pronikal až do morku jejích kostí. „A teď chci, aby ses sama ponižovala,“ nařídil jí Alexandr. „Proč?“ zeptala se Brigitte zoufale. „Copak jste mě už dost neponížili?“ „Jenže teď chci, abys to udělala sama,“ odvětil Alexandr. „No tak, děvko, já poslouchám.“ Brigitte se však i nadále zdráhala. „Asi bychom ti měli trochu dodat kuráž,“ poznamenal Alexej s úsměvem. „Jestli jsi to náhodou ještě nepochopila, tak musíš dělat, co ti pan učitel řek­ne. A pokud ne, tak budeš potrestaná, jako všechny neposlušné malé holčič­ky.“ Brigitte vůbec nevěděla, co by měla říct. Alexandr postoupil kupředu a postavil se těsně před klečící dívku. „No tak už konečně začni.“ Brigitte mohla sotva mluvit. Strachem se její hrdlo stahovalo a její hlas třá­sl. „Nejsem dobrá žena,“ řekla nakonec. „Tohle rozhodně nestačí,“ prohlásil Alexandr a pozvedl paži, čímž jí dal sro­zumitelně najevo, že se ji chystá udeřit. „Jsem štětka a kurva a moc špatná žena,“ zavzlykala. „To už je lepší,“ řekl Alexandr. „Jen tak dál, no pokračuj!“ „Nejsem dobrá vůbec k ničemu, ale miluju když můžu kouřit čuráky a po­lykat mužské semeno. A taky moc ráda šukám a dělám to úplně s každým, kdo se mnou šukat chce. Vím, že nejsem nic jiného než malá hloupá štětka pokračovala. „Ještě víc,“ nařídil jí Alexej. Plačky hovořila Brigitte dál. „Nenávidím se. Nenávidím se právě proto, že jsem tak hloupá a pitomá, ja­ko bývají všechny ostatní hloupé děvky a kurvy.“ „Víc,“ řekl Alexej znovu. „Jsem tak nadržená a hrozně bych chtěla kouřit vaše ocasy. Jenom dou­fám, že mi to dovolíte, když to tak strašně potřebuju. Jsem hloupá, zkurvená a vymrdaná štětka a šíleně miluju vaše tlustý a silný čuráký!“ křičela jako po­matená v záchvatu zoufalství. „Och, prosím, teď už by to ale snad mohlo stačit.“ „Ne,“ odtušil Alexandr krátce. „Chci od tebe ještě slyšet, jestli mi splníš každé přání.“ „Ano, ano, to udělám, určitě všechno splním,“ vzlykala Brigitte. „Tak to řekni ještě jednou a hezky celou větou.“ „Udělám úplně všechno, co budete chtít a co ode mě budete vyžadovat. Budu vás na slovo poslouchat,“ křičela. „Potom tedy chci od tebe slyšet, jak mi popřeješ všechno nejlepší.“ Brigitte najednou pocítila, jak se jí zmocňuje nepopsatelný vztek a jak se je­jí nenávist každou vteřinou zvyšuje. Pohlédla na Alexandra, naplněná ohrom­nou záští. Proč by mu měla přát všechno nejlepší? Snad za to, že ji tak ponižoval a způsoboval jí takovou bolest? „Tohle nikdy neřeknu,“ prohlásila zarputile. „K smrti tě nenávidím a moc rá­da bych viděla, jak chcípneš!“ Alexandr vzteky zrudl. Udeřil ji do obličeje takovou silou, že bezvládně od­létla dozadu a narazila do kamenné zdi za sebou. „Ty vymrdaná, posraná kurvo! Ještě pořád jsi se nic nenaučila, co?!“ prskal zuřivě. Brigitte bylo náhle naprosto jasné, čeho se dopustila. Až dosud ji ti per­verzní zhýralci pouze ponižovali, vyšoustali a Alexej ji přinutil, aby ho vykouři­la. Ale ani jeden z nich ji ještě neudeřil s takovou brutalitou a vlastně ji ani ješ­tě pořádně nemučili. Teď však měla najednou neskutečný strach, že by ti dva ve svém hněvu mohli zajít příliš daleko. „Je mi to hrozně líto,“ vykřikla zoufale. „Přeji vám všechno nejlepší a ať se vám všechno daří. Slibuji, že vás budu bez výhrad poslouchat.“ Ale Alexandr už byl na cestě ke schránce, kterou dříve odstavil do rohu místnosti. Po chvíli z ní vytáhl těžký, kovový předmět a zase se vrátil na místo, kde na podlaze ležela Brigitte. Ten předmět představoval dlouhý a silný kovo­vý ocas, jehož rukojeť byla z téhož materiálu. Na celém ohonu pak byly u­pevněny malé a ostré kovové hroty. Alexandr tu věc pevně svíral v ruce a vý­hružně s ní před Brigitte mával.

 

„Tohle je náš speciální klacek, ty děvko, který používáme vždy, když se ně­jaká hloupá štětka není schopná naučit svou lekci k naší spokojenosti,“ vy­světloval s úsměvem starý Ramius. Brigitte se roztřásla hrůzou, když nyní měla možnost podrobněji si pro­hlédnout ten děsivý kyj. Ty hroty z kalené oceli byly skutečně velmi ostré. Celý nástroj pak už na první pohled vzbuzoval strach. „Ne, prosím, ne,“ snažně prosila mladá žena. „Prosím, prosím, nemučte mě. Já už budu poslouchat a nikdy nic takového znovu neřeknu. Prosím, pro­sím, dejte mi ještě jednu šanci.“ „Svou šanci jsi právě před chvílí promarnila,“ odvětil neúprosně Alexej. „Prosím, prosím, tak mi dejte ještě jednu další,“ úpěla Brigitte. „Možná u nějaké jiné příležitosti dostaneš nějakou jinou šanci. Ale nejdříve ti musíme alespoň jednou pořádně ukázat, jak tě můžeme potrestat, když od­mítneš poslouchat.“ „Prosím, prosím, ale nedělejte mi to touhle věcí,“ žebronila Brigitte. Avšak Alexej ji popadl za paže a stejně jako dříve jí zkroutil ruce za zády. Čím dále Brigittiny paže táhl nahoru, tím více se mladá žena musela sklánět dopředu a dolů. Alexej její končetiny podržel jednou rukou a tou druhou bles­kově obnažil svůj dlouhý ohon. Potom ji násilím přinutil, aby se ohnula ještě více a hlouběji. „Ach, oúúú, to mě strašně bolí,“ sténala a hekala Brigitte. Její prdel vystupovala ven a byla stále napjatější. Její vyvinuté kozy se dole volně pohupovaly jako kravská vemena. Alexej roztáhl nohy a vecpal si mezi svá silná stehna Brigittinu hlavu. Tímto způsobem pevně sevřel její lebku, za­tím co mladá žena mohla na svých zádech cítit jeho topořící se ocas. Brigitte nemohla horní polovinou těla pohnout ani o jediný centimetr. Jeho stehna držela její hlavu jako utažený svěrák a paže měla dokonale znehyb­něné nad svým dopředu skloněným tělem. To jediné, čím mohla trochu pohybovat, byla její napjatá, vystrčená zadni­ce. Nejprve Brigitte cítila pouze Alexejův silný ohon na svých zádech, ale po­tom s hrůzou vnímala, jak Alexandrovy prsty začínají roztahovat její řitní otvor. Surově ho rozevíral do šíře. Mladá žena měla ohromný strach z jeho velkého a tlustého penisu. Vzápětí toho ovšem Alexandr nechal a začal tím děsivým kovovým klackem přejíždět přes její zadek. Ocelové hroty se zavrtávaly do její jemné pokožky i do masa pod ní. Hlasitě křičela, když zažívala tu nevýslovnou bolest. Následně ji starý Ramius přinutil, aby roztáhla své nohy tak daleko od sebe, jak jen mohla. Brutálně jí vrazil mezi nohy ten kovový kyj a Brigitte s hrůzou cí­tila, jak se ty hroty zvolna zabodávají do jejích stydkých pysků. Z mnoha drob­ných ranek se vyřinuly tenké potůčky krve. Vnímala, jak její životodárná tekutina běží po jejích nohou dolů. Zoufale se chtěla bránit, ale nemohla se pohybovat, ačkoli se snažila, seč mohla. Tak jen křičela a vřeštěla tak hlasitě, jak za dané situace dokázala. Byla absolutně neschopná déle snášet ty hrozné bolesti, které způsobovaly, že se celé její tělo třáslo. „To už by stačilo,“ řekl konečně Alexandr. „Nechci, aby se můj ocas ušpinil tvou krví, až tě zase budu mrdat, ty zkurvená děvko.“ Alexej uvolnil své sevření a Brigitte padla na tu tvrdou podlahu jako upuš­těný kámen. Prdel i kunda ji pálily bolestí. Alexandr, který mezitím odešel, se k ní vrátil s velkou nádobou, naplněnou studenou vodou. „Ne, prosím ne, strašně mě to bolí,“ snažně prosila Brigitte. Avšak Alexej ji pevně podržel, aby mohl Alexandr umýt tou ledově chlad­nou vodou její zadnici a píču a odstranit z nich krev. „Tak je to mnohem lepší,“ řekl potom. „No, jak se teď cítíš?“ „Chtěla bych umřít. Všechno mě tak hrozně bolí,“ řekla Brigitte po pravdě. „Tak to má být. Však ty se ještě naučíš bez výhrad a na slovo mě poslou­chat, ty malá sviňská štětko,“ hrozil jí Alexandr. „Copak mě nikdy nenecháte na pokoji?!“ zakřičela Brigitte zoufale. Oba muži se jí bezostyšně vysmáli a přitom se kochali pohledem na její vyděšený obličej. „Tak, ty už tedy nechceš dál pokračovat. Ty nás ještě pořád nenávidíš?“ ze­ptal se Alexandr. „Ne, to není pravda,“ odpověděla rychle Brigitte, která se za tu dobu přece jen něco naučila. „Tak to řekni pořádně!“ obořil se na ni Alexandr. „Mám vás opravdu ráda.“ „Jen pokračuj,“ vyzval ji Alexej. „Oba dva vás miluju. Chtěla bych vaše ohony co nejlépe vykouřit a až do sucha olízat. A chtěla bych dělat úplně všechno, co po mně oba budete požadovat.“ „Tak je to správné,“ zasmál se Alexej spokojeně. „Cítím, že už jsem na tebe zase dostal chuť.“ Mladší Ramius Brigitte opět sevřel a bezohledně ji přinutil, aby se ohnula dopředu. Jediným pohybem svých kyčlí setřásl své kalhoty dolů až pod kole­na. Jeho dokonale ztopořený penis stál přímo před Brigittiným obličejem.

 

„Otevři hubu a koukej mě hezky vykouřit,“ rozkázal hlasem nepřipouštějí­cím odpor. Brigitte poslušně vzala jeho přerostlý čurák do svých úst a nechala ho za­jet tak hluboko dovnitř jak jen to bylo možné. Alexej s tím ale vůbec nebyl spokojen, a tak mocnými přírazy zarážel svůj ohon stále hlouběji. Pokračoval tak dlouho, až se Brigitte dávila. Alexandr si nyní rovněž stáhl své kalhoty a pustil na svobodu svůj tvrdý, do­konale ztopořený ocas, který z jeho rozkroku rovně trčel kupředu. S tím strašným kovovým kyjem v ruce se postavil přímo za Brigittinu napja­tou prdel a surově začal roztahovat půlky její plné zadnice. Brigitte vystrašeně zakňučela, jakmile pocítila, že se Alexandrův velký ču­rák cpe do jejího sevřeného řitního otvoru. Starý muž ho musel dovnitř zavá­dět násilím. Brutálně rozevíral její do té doby panenský anál a kousek za kouskem rval svůj ohon hlouběji do jejího konečníku. Mladá Francouzka zcela nepřítomně sála a cucala Alexejův penis. Veškerá její pozornost se soustředila na ten velký ocas, který pronikal až na dno její prdelky. A potom ji začal Alexandr nemilosrdně mrdat. Rozpálené půlky její zadni­ce pravidelně narážely do jeho měkkého břicha. Ačkoli chtěla, Brigitte nemohla křičet, protože ústa měla ucpaná tím obrov­ským údem mladšího Ramiuse. Jeho otec ji teď vášnivě šukal a dlouze a tvrdě přirážel. I když jí to připada­lo nemožné, zdálo se, že jeho ohon se v její zadnici ještě prodlužuje a zesilu­je. Poranění, která jí způsobil ten kovový kyj, se při tom živočišném a pro Brigitte maximálně nepříjemném análním sexu znovu prudce otevírala a z maličkých ranek na její prdeli prýštily kapky krve. A Alexandr ji dál šoustal s takovou náruživostí, jako by byl posedlý démo­nem chtíče. Celé tělo ji bolelo jako jedna jediná rána, a jakmile jí Alexej svůj ocas zarazil až do hrdla, Brigitte úplně ztratila hlavu. Prostě v tu chvíli nemo­hla udělat nic jiného. Vší silou se do jeho tvrdého penisu zahryzla. Zřetelně vnímala, jak její zuby pronikají přes jeho kůži a dostávají se snad až k samot­nému svalu. Cítila, že se jí v puse začíná shromažďovat jeho teplá, nasládlá krev. Alexej zakřičel. „Och, ááách, to je ono, to je skvělý!“ zvolal a bezohledně ji nutil, aby si je­ho ohon pustila ještě hlouběji do hrdla. „Jen tak pokračuj!“ Brigitte se tedy ještě jednou silně zakousla do jeho parádního údu. „Och, ano, anoóóó!“ křičel Alexej nadšeně. Brigitte bylo nyní jasné, že to nemělo vůbec žádný smysl, pokoušet se mu způsobit jakoukoli bolest. Místo toho, aby mu přinesla utrpení, nechtěně mu přichystala ohromnou rozkoš. Když mladá žena potom Alexejův ocas pěkně do čista olízala a zbavila veškeré krve, zvolna ho vytáhl z její pusy. Na jeho silném penisu byly zřetelně patrné stopy jejích zubů. Uvolnil ze svého sevření její paže a dovolil jí, aby se narovnala. Vzápětí ji tvrdě udeřil do tváře. „To máš za to, že jsi mi chtěla způsobit bolest, ty malá děvko,“ řekl s úsměvem. „Ovšem v tom jsi se trochu přepočítala, jak jsi už určitě sama po­znala.“ Také Alexandr konečně vytáhl svůj ztopořený ohon ven z její rozevřené zadnice a Brigitte si na okamžik mohla úlevně vydechnout. Celý obličej ji pá­lil od toho, jak jí Alexej dal tu nemilosrdnou facku. Nyní stála mezi oběma muži a nevěděla, co bude následovat. Její smysl pro čest a sebeúctu zmizel někam do neznáma, stejně jako všechny ostatní normální pocity. Jediné, co teď chtěla, bylo, aby se vyhnula další bolesti, utr­pení a ponižování. Jenže to se jí přirozeně nepodařilo. Po krátké chvíli Alexej znovu popadl její paže a zase jí je zkroutil za zády. S hrůzou cítila, že jeho velký čurák přejíždí po její prdelce a hledá její řitní o­tvor. Hlasitě zasténala, když si další ocas našel cestu do jejího análu a zvolna do ní zezadu vnikal. „Prosím, prosím, tak přece přestaňte. Hrozně mě to bolí,“ úpěnlivě prosila. „No, ale tak to má být, ty štětko,“ řekl Alexej navýsost spokojeně. Alexandr pohlédl Brigitte upřeně do očí. Nemohla svou hlavou ani po­hnout, tak pevně ji jeho syn držel. Holohlavý Ramius se jí smál do obličeje a skutečně si ten pocit vychutnával. „Ty malá kurvo! Vždyť to máš přece ráda, nebo ne?“ zeptal se. „Ne, ne, tohle mi způsobuje strašnou bolest,“ zakřičela Brigitte. Alexandr zrudl a zařval jí do tváře: „Řekl jsem, že to máš ráda!“ „Ano, ano, mám to ráda, úplně to miluju!“ zakvičela zoufale. „Vlastně toho nikdy nebudeš mít dost, nemůžeš se toho nabažit,“ pokračo­val Alexandr dále. „Ano, ano, to je pravda, nikdy toho nemám dost,“ přiznávala Brigitte velice ochotně, jelikož neměla jinou možnost. „Jestli to správně chápu, Alexejův ocas ti tedy nestačí? Ty chceš ještě dostat i ten můj?“ zeptal se s předstíraným zájmem. „Ano, prosím. Chci i ten tvůj nádherný ohon,“ odpověděla Brigitte nešťast­ně. Moc dobře věděla, že nemá vůbec žádnou šanci. Musela prostě jen říkat, co ten barbar chtěl slyšet. Dostatečně nelidské bylo už to, že musela dělat ú­plně všechno, co ti dva na ní požadovali, avšak mnohem více ji bolelo, že ji ti muži dokázali přinutit také k tomu, aby o to ještě prosila a žadonila. Ovšem žádná jiná alternativa se jí nenabízela. „A teď to řekni ještě jednou tak nahlas, aby to mohla slyšet i tvoje sestra,“ poručil jí Alexandr. Brigitte si zase po delší době vzpomněla na svou sestru. Nejdříve nechtě­la, aby Catherine něco takového slyšela, ale potom si uvědomila, že i její mi­lovaná sestra musela tohle všechno prožít. „Řekl jsem, že bys to měla ještě jednou zopakovat, a to pořádně nahlas,“ dožadoval se neústupně Alexandr. Mladá žena zakřičela tak hlasitě, jak jen v té chvíli mohla: „Já chci tvůj o­cas! Vraž do mě ten svůj parádní ocas! Chci ho úplně celý! Vymrdej mě tím úžasným ohonem!“ „To bylo velice dobré. Tohle tvoje sestra určitě slyšela,“ pochválil ji potěše­ně starý Ramius. „A víš ty vlastně, že tvoje sestra je od nás teď vzdálená pou­hých několik metrů? Je v místnosti hned vedle a může slyšet každé slovo, kaž­dý výkřik i každý sten.“ „A bezpochyby mohla slyšet i ty krásné zvuky, které jsi vydávala, když jsi mě tak pěkně kouřila,“ přisadil si s chutí Alexej. „A taky rozhodně uslyší ten rajcovní zvuk, když zarazím ocas do té tvojí kun­dy,“ prohlásil Alexandr se smíchem. „Před chvíli jsi volala, že ho chceš v sobě mít, tak tady ho máš!“ Alexandrův čurák trčel z jeho rozkroku kupředu a byl dokonale ztopořený. Bezohledně ho vrazil mezi Brigittiny nohy a zajížděl s ním stále hlouběji, až celý jeho ohon zmizel v její vlhké, teplé píči. „No, není to skvělé?“ ptal se zvědavě. „Ano, ano!“ zakřičela okamžitě Brigitte. „Cítím, jak je ta tvoje kunda hezky teplá, měkká a prostorná. Vsadím se, že jsi doma mrdala s kdekým a každou chvíli protože jinak to není možný. Musela jsi omrdat nejméně polovinu města, když můj ohon tak lehce vklouzl dovnitř a může se tam úplně krásně pohybovat. Co ty na to, ty malá kurvo, hm?!“ zvolal Alexandr. „Ne, to není pravda, já jsem to doma skoro nedělala,“ snažila se Brigitte ospravedlňovat. „Něco jsem snad řekl, ne?!“ zařval Alexandr. Po celý čas ve své ruce svíral ten hrůzný kovový klacek, posetý špičatými hroty. Nyní ho zespodu přitiskl na její kozy a táhl ho tak silně a brutálně vzhůru, že se ty ocelové špice zavr­távaly do její jemné kůže. „Ne, neééé!“ křičela Brigitte. „Tohle nevydržím. Prosím, prosím, přestaňte!“ „Tak řekni, co chci slyšet,“ vyžadoval neoblomně Alexandr. „Ano, ano, měl jste předtím pravdu. Ošoustala jsem ohromné množství li­dí,“ sténala mladá žena. „Doma jsem omrdala úplně každého, kdo mi přišel do cesty. Šukala jsem pořád, každý den, každou hodinu, bez přestávky!“ kvičela zoufale. „Velmi dobře, ty posraná kurvo,“ ohodnotil její výkon Alexandr spokojeně. „Jsem si jistý, že i tohle tvoje sestra slyšela.“ Brigitte bezmocně naříkala, když Alexej zarážel svůj ohon stále hlouběji do její řiťky, zatímco Alexandr ji jako pomatený šukal do její mokré kundy. „Ano, ano, to je skvělé, hmmm, cítím se vážně skvěle,“ sténal s rozkoší. Starý Ramius neustále tlačil ten kovový kyj na její nádherná ňadra. Surově tahal její vyvinuté poprsí nahoru a pokračoval v tom tak dlouho, až už to pro­stě dál nešlo. Potom se energicky zahryzl do jedné její tuhé prsní bradavky. Blonďátá Francouzka se kroutila bolestí, ale neměla kam uniknout, jelikož byla skřípnutá mezi těly obou mužů. Jejich silné ocasy zajížděly do jejích rozevřených dírek a postrkovaly ji ze strany na stranu. Alexej, jehož čurák se pohyboval v jejím análu, ji náruživě šoustal a vnikal stále hlouběji do jejího nitra, čímž ji tlačil dopředu a nelítostně ji nutil, aby se píčou nabodávala na Alexandrův obrovský ohon. A vždy, když přirazil jeho otec, byla mladá žena nemilosrdně přimáčknuta na muže za sebou, přičemž jí jeho ocas pronikl snad až někam do střev. Brigitte se cítila úplně prázdná a nemohoucí. Bez jakéhokoli náznaku vlast­ní vůle nechala svým tělem pohazovat dopředu a dozadu a strašlivou bolest, kterou jí způsobovaly ocelové hroty zabodnuté do jejích koziček a Alexandrovy zuby, střídavě hryzající obě její velké prsní bradavky, téměř nevnímala. Jakmile Alexej pocítil, že se jeho vyvrcholení nezadržitelně přibližuje, začal, její prdel obdělávat jako buchar. Alexandr mezitím cucal její nabobtnalé bradavky a přitom občas své zuby zavrtal do jejích tmavých dvorců. Jeho přerostlý ocas lehce klouzal Brigittinou mokrou píčou. Také starý Ramius postup­ně zvyšoval frekvenci svých tvrdých přírazů a rychle se dostával na dosah mo­hutného vyvrcholení. Pro blonďatou dívku to byla skoro nesnesitelná situace. Jeden živoucí bu­char se pohyboval v její zadnici a druhý v její kundě. Oba muži s ní házeli do­předu a dozadu a neustále stupňovali své úsilí. Potom Brigitte náhle pocítila, jak do její rozevřené pochvy vyráží Alexandrovo horké semeno. Holohlavý muž do ní stříkal své sperma a při tom se obzvláště brutálně zahryzl do jed­né její bradavky. Téměř současně se udělal i jeho syn. Z jeho naběhlého oho­nu se do jejího análu počaly valit přívaly hustého spermatu.

 

Oba muži nyní potřebovali krátkou přestávku, aby si trochu vydechli. Své mírně ochablé ocasy ponechali zasunuté v jejích roztažených dírách. Alexandr konečně upustil ten kovový kyj na podlahu. „No, štětko, jak se ti to líbilo?“ zazubil se na ni starý Ramius. „Skutečně jsem si to užila,“ odpověděla Brigitte rozhněvaně. Alexandr se postavil na Brigittiny holé nohy, samozřejmě obutý v holínkách. „Nemluv se mnou tímhle tónem,“ obořil se na ni zlostně. Mladá Francouzka se pokoušela osvobodit své nohy od toho velice nepří­jemného závaží, ale jejich ohony ji držely pevně a neúprosně na místě. Alexej ji přinutil, aby se znovu ohnula o kousek dopředu a nalehla na jeho otce. Její prdel byla dokonale napjatá a hezky vystupovala ven. Černovlasý muž otáčel svým zpola ochablým údem kolem dokola v jejím široce rozevře­ném konečníku. „Prosím, prosím, nemohli byste teď už konečně přestat?“ žadonila zoufale. „Všechno mě strašně bolí. Už toho víc nesnesu.“ „Ty tedy nechceš pokračovat v šoustání?“ zeptal se Alexandr, špatně před­stírající soucit. „Ne, prosím ne,“ odpověděla. „Jsem hrozně unavená a vyčerpaná.“ „Ty stará kurvo, ty se to asi nikdy nenaučíš!“ vynadal jí Alexandr. Vzápětí vylovil svůj ohon z její promáčené píče a vrazil jí mezi nohy koleno. Bezohledně ji bouchl do zmučené kundičky. Brigitte zavřeštěla a mimovolně pocítila, že i Alexejův čurák vyklouzl z její prdelky. Z klína jí vyrazily proudy žahající bolesti do celého těla a ona padla na kamennou podlahu, kde se svíjela a kroutila jako poraněné zvíře. „Proč se to všechno muselo stát zrovna mně? Co jsem jen udělala? Čím jsem se provinila? Proč právě já?“ sténala a vzlykala. „Protože jsi obyčejná kurva,“ odpověděl jí Alexej necitelně. „Potřebuješ dostat pořádnou lekci,“ prohlásil jeho otec. „Musíš se totiž ko­nečně naučit, kdo je tady pánem!“ „A když tě už tak hezky a zadarmo vyučujeme, proč bychom si u toho také neměli užít trochu naší zábavy?“ zasmál se Alexej. „Vždyť je to přece krásné, užívat si tady na samotě, daleko od veškeré civi­lizace a ostatních lidí,“ doplnil Alexandr. Brigitte se třásla strachem. Náhle si až nepříjemně jasně uvědomovala, co všechno se tady přihodilo, dříve než přicestovala. Tento na první pohled sym­patický a pěkný muž, Alexej, sem přivedl její sestru a potom ji bezpochyby znásilňoval a mučil tak dlouho, dokud ho to bavilo. To samé pochopitelně ne­chal dělat i svého otce. Potom její sestru uvěznili v temném a ponurém pod­zemí, kde ji nechali úplně samotnou a bezmocnou. Mladá Francouzka si samozřejmě také byla jistá, že se ocitla ve strašné pasti, kterou na ni ti dva zvrhlíci přichystali. Teď ji drželi v zajetí, stejně jako Catherine. Brigitte byla přesvědčená, že její sestru mučili a týrali, a to zřejmě tak hroznými a odpornými způsoby, jaké si dosud ani nedokázala představit. A čím dál, tím více se obávala, že stejně hodlají naložit i s ní. Teď už také Brigitte pochopila, že ti dva muži nikdy neměli v úmyslu nechat ji odejít. Vždyť to bylo logické, jelikož Alexandr s Alexejem moc dobře věděli, že by šla rovnou na policii, pokud by se dostala dolů do městečka. Tušila, že vůbec neuvažují o tom, zda by ji někdy mohli propustit. Najednou jí hlavou bleskla děsivá myšlenka. Představila si, že by tady musela zůstat až do smrti uvězněná. Kvůli beznadějnosti své situace musela začít plakat, ale přitom současně pociťovala nepředstavitelný odpor vůči těm dvěma zvrhlíkům, kteří ji naprosto bezdůvodně tak nepopsatelně týrali. Pohlédla vzhůru na otce a syna, kteří před ní nehybně stáli a s potěšením sledovali její utrpení. Koutkem oka mohla zahlédnout tu schránku, kterou s sebou přinesl Alexandr. Sama sebe se v duchu ptala, co všechno si pro ni ještě ten hnusný holohlavec mohl přichystat.

 

Potom se v jejím nitru náhle cosi zlomilo. Brigitte už nemohla svůj téměř nekonečný odpor déle skrývat. Naprosto nečekaně vyskočila a vyběhla z té pod­zemní místnosti na chodbu, přičemž za sebou zabouchla dveře. Avšak ti dva s takovou možností počítali a už předem učinili náležitá opatření, aby se s tou masivní závorou na dveřích nedalo pohybovat. Oba Ramiusovi věděli, že po­tom by se už z kamenné cely jen tak nedostali. Brigitte se sice dostala ven ze svého žaláře, ale bylo nad slunce jasnější, že kdyby se pokusila utíkat dál, ti dva by ji velmi brzy dohonili. Musela něco pod­niknout, ale najednou neměla tušení, co by to mělo být. Alexandr s Alexejem byli skutečně neuvěřitelně překvapení, že si jejich o­běť něco takového dovolila. Zaraženě stáli v jinak prázdné místnosti a kouka­li po sobe. Brigitte se impulsivně rozhodla, že jim alespoň řekne, co si o nich myslí. „Vy choromyslní parchanti nenávidím vás!“ křičela skrz ten malý otvor ve dveřích. V tom momentu byla štěstím bez sebe, že jim může vynadat, ale vůbec si neuvědomovala, jaké by to mohlo mít následky. „Jste nemocní šílenci a patříte do blázince! Vyžadujete od žen takové věci, které by nikdy dobrovol­ně nedělaly. Nejste vůbec žádní muži, protože nejste schopní normálně uspokojit ženy. Jste obyčejní, hnusní prasáci! Ale jednou budete muset skládat účty a pak uvidíte! Ty, ty holohlavej parchante, mučíš mě i jiné ženy jen proto, že se ti ta tvoje odvážila vzepřít. Ale já si vůbec nedokážu představit, že by si tě nějaká normální žena mohla vzít, protože nejsi nic jiného, než odporný monstrum, které by měli pověsit! Nenávidím tě a nenávidím i toho tvého, bohem prokletého a zatraceného syna, který skončí, stejně jako ty, v pekle! A budete se tam navždy smažit!“ Její hlas se nenadále zlomil. Brigitte se zalkla a Alexandr prudce rozrazil těžké dveře. Od hlavy až k patám byl rudý vztekem. „No jen pojďte, pojďte, tak už začněte!“ rozkřikla se znovu na ty dva muže. „Jen mě klidně zmlaťte! To je všechno, co mi můžete udělat. Horší než to, co jste mi už udělali, to stejně asi být nemůže.“ Alexandr ji srazil k zemi a potom výhružně dupnul nohou hned vedle její hlavy. Mladá žena se zachvěla. „Ty vymrdaná, zkurvená, sviňská štětko!“ spílal jí vzteky bez sebe. „Za toh­le   budeš pykat. Však ještě uvidíš, co všechno s tebou můžeme udělat!“ „Ty se asi vůbec nechceš učit,co?“ zeptal se celkem klidně Alexej. Místo Brigitte odpověděl jeho otec. „Ne, to tedy nechce. A proto teď půjde na naši speciální desku!“ „Na desku?“ zopakovala Brigitte vystrašeně. „Původně jsme si sice nemysleli, že bychom tuhle metodu museli u tebe použít, ale teď je jasné, že nám nic jiného nezbývá,“ řekl Alexandr. „Obyčejně tento druh trestu využíváme jen ve zcela mimořádných případech. Ale svým chováním sis o to přímo řekla, ty malá děvko.“ Bezohledně ji popadl za ramena, zdvihl ji z podlahy a hodil ji nazpět do je­jí cely. Alexej mezitím někam zmizel. „Víš, ty kurvičko, v tomhle domě máme velmi mnoho nejrůznějších mučících nástrojů. A můžeš si být jistá, že všechny ještě pořád dobře fungují. Teď tedy budeš mít možnost na vlastní kůži poznat hranice lidských schopností, tý­kajících se snášení bolesti.“ „Ne, prosím ne. Já už toho víc nevydržím. Prosím, prosím, ušetřete mě,“ prosila úpěnlivě. „Nemusíš se bát, nejdříve proběhne řádné soudní řízení,“ vysvětloval jí Alexandr ochotně. „Víš, to je náš starý zvyk, který stále dodržujeme. Ovšem můj názor je samozřejmě neměnný. Můžeš nanejvýš doufat, že by ti snad mohl pomoci Alexej.“ Brigitte i nadále zoufale prosila o milost. Alexandr se uštěpačně zasmál a prohlásil : „Ale musím ti ještě říct, že v pří­padě rovnosti hlasu má ten můj pochopitelně větší váhu. Tvoje šance na o­milostnění se tedy už teď, rovná nule!“

 

V tom momentu do místnosti vstoupil Alexej se spoustou řetězů a okovů. „Naše soudní líčení ovšem nezačne okamžitě. Rád bych si totiž u té zábavy zase trochu užil, ale momentálně bych se asi už znovu neudělal. Takže máš pár hodin na to, aby ses trochu uvolnila a aby ses na věci následující těšila.“ Oba muži se pobaveně zasmáli. Brigitte rychle zjistila proč. Alexej ji dotlačil do jednoho rohu místnosti a poté její levou nohu zdvihl do výše. Alexandr připevnil dva řetězy k masivním držákům na zdech, v nichž by­ly za normálních okolností pochodně. Pak její zvednutou nohu připojil tlustým, těžkým okovem k jednomu z těch řetězů. Brigitte se pokoušela udržet rovnováhu a stát, ale za daných podmínek to bylo nemožné. Neustále vrávorala a potácela se, až nakonec přepadla dopředu. Vzápětí i na své druhé končetině pocítila ten chladný kov, a než vlast­ně pořádně pochopila, co se to děje, s hrůzou zjistila, že je za nohy pověše­ná na těch silných řetězech. Bezvládně tam visela hlavou dolů. Řetězy roztahovaly její nohy tak daleko od sebe, že ji celý klín i vnitřní strany stehen straš­livě bolely. „Tak nyní se můžeš pěkně uvolnit a krásně odpočívat,“ vysmíval se jí s chu­tí Alexandr. „Brzy se k tobě zase vrátíme a potom proběhne naše soudní líče­ní, u něhož budeš ty ta obžalovaná.“ Oba muži opustili místnost a zanechali ji tam v absolutní temnotě. Brigitte zoufale křičela plných deset minut. Jasně cítila, jak jí do hlavy stou­pá krev. Těžké okovy se nemilosrdně zařezávaly do její kůže a pronikaly hlu­boko pod ní. Sice se rukama mohla tak trochu opřít o podlahu nebo o stěnu, před kterou visela, ale i přesto to bylo strašné. Nicméně bolesti díky tomu po chvíli mírně ustoupily. Kdyby to ty dva sviňáky napadlo, určitě by mi svázali i ruce, pomyslela si s nepatrným zadostiučiněním. Mladá Francouzka se také velmi divila, že ještě neslyšela ani jediné slovo od své sestry Catherine. Vždyť přece byla vzdálená pouhých několik málo metrů a Brigitte by ji bezpochyby dobře slyšela, pokud by její sestra hovořila skrz ten malý otvor ve dveřích. Ačkoli o to vědomě vůbec nestála, nemohla si pomoci, aby si nepředstavovala, jaké hrozné mučení asi Catherine musela snášet, když se dostala do rukou těch dvou perverzních zvrhlíků. Jediné, co ji na celé situaci mohlo snad trochu těšit, byl fakt, že pokud mohli ti dva týrat ji, pravděpodobně se nesta­rali o její sestru a nechávali ji na pokoji. Jenže to byla pro Brigitte bezvýznamná útěcha. Neustále se sama sebe ptala, jak dlouho to všechno ještě může trvat. A také jí pochopitelně přicházela na mysl znepokojivá otázka, kolik toho ještě dokáže vydržet a kolik bolesti by ještě mohla snést.

 

– 3 –

 

Brigitte si myslela, že její hlava musí každou vteřinou explodovat. Byla za nohy pověšená už tak dlouho, že se jí do lebky navalilo neuvěřitelné množství krve. Jakmile se dveře do její cely otevřely, začala plakat a naříkat. „Prosím, prosím, pusťte mě dolů, jinak asi umřu, prosím“, úpěnlivě prosila, když ti dva muži vstoupili do místnosti. Bolest, ovládající její tělo, byla nesne­sitelná. Neměla vůbec žádnou představu, jak dlouho to všechno už trvalo. Od té doby, co ji tam nechali samotnou a hlavou dolů pověšenou, mohly uběh­nout celé hodiny. „Nekvič, ty blbá děvko! Vždyť tě teď ještě nechceme zabít“, zasmál se Alexej a jeho slova jí skutečně nahnala strach. „Tím bychom si přece docela pokazili naše krásné soudní přelíčení, které jsme pro tebe přichystali.“ „A taky bychom tě potom nemohli odsoudit k trestu, když už bys byla mr­tvá, nemyslíš?“ dodal Alexandr. Brigitte na to neřekla nic. „Na něco jsem se tě snad ptal, ne?!“ obořil se na ni Alexandr a surově ji po­padl za ramena. Lehce ji nadzdvihl a odtáhl ji daleko od stěny, před kterou vi­sela. Kdyby ji v té chvíli pustil… Raději na to ani nepomyslela. „Ne, ne, ne!“ zvolala rychle. „Kdybych byla mrtvá, tak byste mě už nemohli odsoudit nebo i zabít.“ „No, tak jsi se přece jen něco málo za tu dobu naučila“, poznamenal Alexandr potěšeně. „Jsi moc hodná, malá holčička.“ Alexej uvolnil její bolavé nohy z okovů a mladá žena bezvládně padla na kamennou podlahu. „Naše soudní líčení se bude konat v jiné místnosti“, oznámil jí Alexandr. „A naše speciální deska se tam také nachází. Už se na ni můžeš těšit. Ale teď tě odvedeme, abychom mohli zahájit jednání.“ Brigitte se strašně bála, když ji vláčeli tou dlouhou chodbou podél zavře­ných dveří do neznámých, podzemních prostor. Byla na nejvyšší možnou mí­ru napnutá, co ji v té třetí místnosti čeká. Svou vlastní celu už poznala moc dobře a předpokládala, že i kobka, ve které se nachází její sestra, je velmi po­dobná té její. Ovšem na konci podzemního koridoru se rýsovaly ještě další dvoje dveře, a co bylo za nimi, o tom Brigitte neměla ani tušení. Dorazili k masivním dveřím a Alexandr z kapsy vylovil klíč. Spěšně odemkl a vstoupili dovnitř. Podlaha byla pokrytá slabou vrstvou slámy. Brigitte se o­bezřele rozhlédla a spatřila tři kamenné stěny, na nichž bylo umístěno mno­hem více háků a věšáků, než bylo v jiných místnostech podzemního žaláře. Tato část sklepení také byla podstatně delší a rozlehlejší. Čtvrtá, zadní stěna sestávala z velké dřevěné desky. Byla postavená tak, aby celý prostor rozdě­lovala. Co se nacházelo za ní, to nemohl nikdo ode dveří vidět. „Na druhé straně za přepážkou jsou naše krásné mučící nástroje“, infor­moval ji Alexej. „Ano, ano, tak to tady máme zařízené“, připojil se jeho otec. „Naše obvině­né nesmí mučidla spatřit dříve, než zakončíme soudní líčení. Některé z nich by ostatně mohly ze samé hrůzy zemřít, aniž bychom vykonali vlastní ceremonii a trochu si užili“, zasmál se starý Ramius. Potom Brigitte odhalila ještě další masivní kovové háky, tentokrát zapuště­né do kamenné podlahy. Ovšem mladá žena byla díky předchozímu zavěše­ní hlavou dolů stále natolik zmámená, že dost dobře nechápala, k čemu by to všechno mohlo sloužit. Alexej připevnil k jednomu z těch háků, zavrtaných mezi menší kvádry pod­kladu, středně silný provaz. Pak provedl to samé i s dalším provazem. Jeho otec mezitím po celém podzemním prostoru náležitě rozmístil zapálené po­chodně. „Prosím, prosím“, zaškemrala Brigitte. „Nechte mě už být. Já toho víc ne­snesu.“ „Ale jen se neboj, ty děvko, sneseš“, zasmál se Alexandr. „Co jiného ti o­statně zbývá?“ „Raději mě zabte“, odvětila, „ale já už toho víc skutečně nevydržím.“ „Nesmysl“, prohlásil rezolutně Alexej. „Vždyť jsme teprve začali. Na vlastní oči jsem viděl, jak některé dívky přestály takové druhy mučení, o nichž jsi až dosud netušila, že by vůbec mohly existovat.“ „No, ale až s tebou budeme hotovi, tak je budeš znát moc dobře“, vysmí­val se jí Alexandr a úspěšně v ní vzbuzoval stále větší strach.

 

Alexej velmi pevně spoutal Brigittiny paže za jejími zády. Pak mladou Francouzku bezohledně přitlačil na chladnou stěnu a její spoutané ruce spo­jil krátkým provazem s jedním z háků, které trčely ze zdi. Alexandr na okamžik zmizel za velkou dřevěnou deskou. Když se vrátil zpět, měl na dlani malou kovovou kouli, jejíž povrch byl pokrytý velkým množ­stvím miniaturních háčků. Na levé i na pravé straně byly připevněné tenké ře­tízky. „Naštěstí tyto řetízky nemusí být nijak obzvláště pevné“, řekl Alexandr. „Až totiž bude ta koule umístěna na místo, kam patří, nezůstane ti ani ta nejmenš­í šance, že by jsi je mohla přetrhnout.“ Brigitte se na něj s úzkostí dívala a viděla, že starý Ramius má vskutku ohromný zájem o své mučící nástroje, rozmístěné po celém sklepení. Jeho oči se jasně třpytily, když mohl o těchto věcech hovořit a vysvětlovat jejich funkce. „Rozhodně je to připomenutí hodná skutečnost“, promluvil znovu, „že tato koule i na ní upevněné řetízky jsou více než tisíc let staré, a i přesto se dosud ještě nikomu nepodařilo vážněji je poškodit, ačkoli jsou ty řetízky tak slabé. No, není to zajímavé?“ Jeho dotaz zůstal bez odpovědi. Alexandr připevnil konce obou řetízků ke dvěma hákům, zavrtaným do zdi za mladou blondýnkou. Potom přetáhl tu háčky pokrytou kouli přes její hlavu a obličej. „Otevři pusu!“ přikázal jí nesmlouvavě. „Och, ne, to ne“, řekla Brigitte vzpurně. Při pohledu na ten ukrutný nástroj projížděly jejím tělem vlny čiré smrtelné úzkosti. „Řekl jsem, abys otevřela pusu!“ zakřičel na ni Alexandr. „A hlavně už drž tu svoji nevymáchanou hubu, nebo uvidíš!“ „Však až ta koule bude na svém místě, nebude moci tak jako tak mluvit a konečně bude zticha“, zasmál se Alexej. „Tak, tak, to je pravda.“ Alexandr souhlasně pokýval hlavou a opět se ob­rátil k Brigitte, tentokrát o něco klidněji. „Už dávno jsme totiž přišli na to, že obžalované ženy v průběhu našeho soudního líčení jednoduše nedokážou být zticha, a proto jim k tomu vždy musíme trochu dopomoci.“ „Ale jestli se tady má konat opravdové soudní jednání, tak proč bych se, krucinál, nemohla hájit, nebo alespoň normálně projevit své mínění?“ zepta­la se Brigitte rozhořčeně. „Zavři hubu!“ zařval na dívku Alexandr rozčíleně. Teď už byl vážně naštva­ný. Bezohledně a hrubě jí otevřel ústa a vtlačil jí mezi pysky tu kovovou kouli. Okamžitě s hrůzou pocítila, jak se jí ty háčky zavrtávají do rtů a jak se snaží zabodnout do jejího jazyku. Ihned pochopila, že se nesmí ani o kousíček pohnout, protože jinak by jí ty odporné háčky mohly z pusy vytrhnout celé centimetry masa. Nyní také s definitivní platností poznala, že se v žádném případě nebude jednat o spravedlivé soudní líčení, v němž by měla alespoň minimální naději na obhajobu. I když by ze sebe chtěla dostat pouze jedno jediné slovo, ne­zvládla by to, aniž by jí ta ostrými háčky pokrytá a prošpikovaná kovová kou­le rozervala pusu na množství krvavých cárů masa. Zřetelně to cítila při kaž­dém nádechu či výdechu a rozhodně to nehodlala zkoušet. Alexandr se na ni se širokým úsměvem podíval, maximálně spokojený s tím, že musí mlčet a že nemůže svou hlavou pohnout o více než o několik málo milimetrů. Mladá žena strnule hleděla vzhůru a hodlala v této poloze vydržet po celé, tak zvané, soudní jednání. Ostatně i tak jí ti dva zvrhlíci ponechali ještě něco málo volnosti pohybu, takže pokud by snad to líčení trvalo příliš dlouho, mohla nenápadně přesu­novat svou váhu z jedné strany na druhou. Avšak, na neštěstí pro Brigitte, i toho si Alexej v pravý čas všimnul a oka­mžitě věděl, jak jí to může absolutně znemožnit. Popadl ty provazy, které již předtím přivázal k hákům, zapuštěným do kamenné podlahy, a za pomoci masivních ocelových svorek je připevnil k jejím velkým prsním bradavkám. Mladý Ramius si dal opravdu záležet, aby provazy velmi dobře a hlavně pev­ně spojil s jejími narůžovělými bradavkami. Poté Brigitte nezbýval už ani jedi­ný milimetr místa, kam by se mohla pohnout, aniž by zakoušela citelnou bo­lest. Nyní věděla, že nemá sebemenší šanci, jak by mohla blížícímu se utrpení uniknout. Velice rychle také začala pociťovat nepříjemné následky Alexejova nápadu. Každý, byť sebenepatrnější záchvěv, který projel jejím tělem, oka­mžitě způsobil, že se její nádherné bradavky protahovaly do neuvěřitelné dél­ky, a ona tak vnímala nelidskou bolest, zachvacující celá její vyvinutá ňadra. Raději se ani nepokoušela jakkoli uvolnit, jelikož si dokázala živě představit, co by se pak mohlo stát. Alexandr se spokojeně usmíval. „Tak to má být. Tohle by měly dělat všechny ženy“, ušklíbl se a vycenil na ni zuby. Za moment pokračoval: „Všechny byste pořád měly takhle pěkně držet hubu. Od této chvíle nebudeš schopná ze sebe vydat ani hlásku. A také se samozřejmě ani o milimetr nepohneš, dokud nad tebou nevyneseme rozsu­dek. Ale aspoň si budeš moci v klidu vychutnat průbeh celého soudního líče­ní, které nebude trvat zase tak dlouho. Tím si můžeš být stoprocentně jistá.“ Nebohá Brigitte, neschopná se jakkoli bránit, raději odvrátila zrak. Stejně byla už předem odsouzená, ale nehodlala se dívat do tváří těch zvrhlíků, kteří se pasovali do rolí žalobců a z ní udělali obviněnou. Bohatě jí stačilo, že musela poslouchat jejich hlasy, rozléhající se tou kamennou, podzemní místností.

 

„Obviněná bude nejdříve obžalována z toho, že urážela své vychovatele“, promluvil Alexandr. „Vyslechneme prvního svědka.“ Alexej ochotně spustil. „Zřetelně jsem slyšel její urážlivé výroky, namířené proti nám oběma. Neexistuje horší způsob, jak by někdo mohl urazit slušného člověka. Schválně si vymyslela ty nejhorší urážky, a to všechno jen proto, aby nás psychicky zra­nila. Nyní bychom jí to měli připomenout a následně náležitě vrátit.“ “Pokračujte dál, prosím”, pobídl ho Alexandr oficiálním tónem. “Označila nás za choromyslné”, řekl Alexej. “Také prohlásila, že nás nenávidí. Ovšem my samozřejmě velmi dobře víme, že je to lež. Ona totiž chce, abychom ji bili a ponižovali, avšak zatím se zdráhá to připustit. A také nám předhazovala, že jsme sadističtí. Ale jestli by tomu opravdu bylo tak; potom by i ona patřila mezi sadistky. Svými ohavnými výroky nám velmi ukřivdila a pochopitelně nám způsobila hroznou psychickou bolest, kterou jí ovšem budeme muset vrátit a též fyzicky dokonat.” “Opravdu velmi pěkně řečeno”, zkonstatoval Alexandr s úsměvem. “Dále také řekla, že má matka tebou opovrhovala, otče”, pokračoval Alexej ve svérázné výpovědi. “Bezostyšně tvrdila, že tě má matka nenáviděla.” “To je přirozené sprostá lež”, prohlásil Alexandr. “Jak známo, jsem velice bohatý statkář a majitel mnoha pozemků, zatímco ona byla jen obyčejná nicka, dokud jsem ji sem nepřivedl. Má manželka mě uctívala – vždy mi byla vděčná za všechno, co jsem pro ni udělal. Pouze nikdy správně nepochopila, jak by měla svou vděčnost přeměnit ve skutek. Odvážila se mi odmlouvat a pokoušela se mi vnucovat svoji vůli. To si však žádná žena nesmí dovolit. Musím uznat, že mě řádně uspokojuje, když vzpomínám na to, jak později žebrala o milost a svatosvatě mi slibovala, že chce být věčně mou poslušnou. otrokyní, pokud ji nechám z mého podzemního království vyváznout živou a vážněji nezraněnou. A tak je to se všemi ženami. Každá okamžité souhlasí s tím, co po ní vyžaduji, když zjistí, že jí hrozí skutečné mučení a opravdová bolest. Nepochybuji o tom, že i ty se budeš chovat naprosto stejně”, obrátil se starý Ramius na Brigitte. “Také ty budeš škemrat o milost a budeš nám slibovat, že nás vždy budeš uctívat a na slovo poslouchat. Uděláš to hned, jakmile poprvé pocítíš nefalšovanou smrtelnou úzkost”. Vlna ohromného strachu projela tělem mladé Francouzky. Nemohla si pomoci a opakovaně se zachvěla hrůzou. Háčky, pokrývající kovovou kouli v jejích ústech, se ihned začaly zavrtávat do její jemné pokožky i do měkkého masa. Rovněž její bradavky bleskově ovládla bolest, jelikož se protahovaly do neúnosné délky. “Co dalšího ještě obviněná spáchala?” zeptal se po chvíli Alexandr. “Byla nevděčná”, promluvil opět Alexej. “Brzy zapomněla, že jsme ji zaopatřili, jak nejlépe jsme mohli. Poskytli jsme jí dokonalý nový domov a také nabídli neobyčejně dobré jídlo, avšak ona to vůbec nebrala v úvahu”. Jakmile se mladý Ramius zmínil o jídle, přepadl Brigitte náhlý záchvat nevolnosti, ačkoli už delší dobu nic pořádného nejedla. “A přitom by nám obviněná měla být opravdu hodně vděčná”, pokračoval Alexej, “neboť kromě ostatních báječných zážitků jsme ji také výjimečně nádherným způsobem oba dva najednou vyšoustali, což jí muselo přinést náležité uspokojení. Ale jak to nakonec dopadlo, to víte sám. Místo toho, aby nám poděkovala a byla ráda, pouze nás urážela a urážela. Nic jiného snad ani neumí. Je to nevděčná čarodějnice!” “Rozhodně máš pravdu”, přitakal Alexandr. “Neustále se snažila naschvál být tak neposlušná, jak jen mohla. Zarputile odmítala pochopit, že by se nám měla bezpodmínečně podřídit. Pro mě osobně je její neposlušnost jedním z nejhorších možných provinění. Teď ovšem pokračuj dál, Alexeji”. “Je to obyčejná, sprostá kurva”, prohlásil jeho syn. “Sama a dobrovolně se před námi přiznala, že patří mezi takové ženy. Ráda si zašoustá s každým, kdo jí jen přijde do cesty. Dokonce i tohle sama ochotně připustila.” “A také nesmíš zapomenout, že velmi toužila po tom, abychom ji oba vyšukali”, přidal svou trošku do mlýna Alexandr. “I tohle před námi jednoznačně přiznala. 0 tom, jaká ve skutečnosti je, svědčí také fakt, že by neustále měla pociťovat bolest, avšak ona si to všechno užívala a užívá. Očividně se jí to líbí!” “To souhlasí”, přizvukoval otci Alexej. “Ale jejím jednoznačně největším hříchem je skutečnost, že je žena, jedna z těch prokletých čarodějnic. To je její největší zločin. Jak jsme již poznali, patří k těm zatraceným ženám, které prostě nejsou ochotné a připravené podřídit se muži. Tahle malá děvka jednoduše nechce sloužit mužům, ačkoli to náleží mezi její základní povinnosti. Je egoistická a pyšná, a proto také nehodlá připustit, že je méněcenná a v každém ohledu nám podřízená. A přitom by nám měla být vděčná, neboť jsme natolik velkorysí, že jsme byli připraveni nechat ji v klidu žít, místo toho, abychom jí tu špinavou kundu rozervali a poté ji celou roztrhali na malé kousky.” Když slyšela ta nespravedlivá a téměř absurdní obvinění, Brigitte by nejraději ihned začala křičet a pokoušela se bránit, jenže se nemohla ani pohnout. Zvolna ji přemáhala únava, protože setrvávání v takové poloze od ní vyžadovalo enormní fyzickou námahu. Ovšem i ten nejnepatrnější pokus přesunout váhu z jedné strany na druhou znamenal pro ni vážné nebezpečí, jelikož ta háčky pokrytá kovová koule byla nesnesitelně účinná a v každé vteřině hrozila, že jí rozerve ústa takovým způsobem, na který raději ani nechtěla pomyslet. Kromě speciálního roubíku ji samozřejmě držely v šachu ještě oba provazy, spojené svorkami s jejími bradavkami, které byly protažené do neuvěřitelné délky. “Dříve než vyneseme rozsudek,” řekl poté Alexandr, “je zde ještě něco, co by obviněná chtěla přednést na svou obhajobu?” Nenávist okamžitě zaplavila Brigitte, neskutečně silná nenávist. Tohle ponižování bylo pro ni ještě mnohem horší než nesmírná bolest, způsobovaná tou kovovou koulí. Ale mladá žena prostě nemohla otevřít svá ústa a raději se o to ani nepokoušela. “To jsem si myslel”, prohlásil posměšně Alexandr. “Obžalovaná je naprosto neschopná vyvrátit přednesená obvinění či je alespoň jakkoli zpochybnit. Podle očekávání nemůže na svou obhajobu říct vůbec nic, čímž přiznává své těžké hříchy a připouští svou vinu.” “Myslím, že vynesení rozsudku nám nebude trvat dlouho”, řekl Alexej. “Jsi rozhodnutý?” “Všechno jsem si vyjasnil už dávno”, odvětil jeho syn. “A jak tedy zní tvůj závěrečný verdikt?” zeptal se naoko zvědavě. “Ve všech bodech obžaloby vinna”, odpověděl Alexej, “Také podle mého mínění je obžalovaná ve všech bodech vinna”, řekl Alexandr. “Rozhodnutí je tedy jednomyslné”, zkonstatoval Alexej. “A jaký tedy bude rozsudek o trestu?” “Deska!” prohlásil rozhodně Alexej. “No jistě, jednoznačně to musí být naše speciální deska!” přizvukoval mu spokojeně jeho otec. Brigitte se znovu chtěla pustit do křiku nebo aspoň do pláče. Ztráta jakékoli naděje a absurdita celého takzvaného soudního líčení způsobovaly, že se ve svém zoufalství dostala až na pokraj šílenství. Ta jejich speciální deska byla už mnohokrát připomenuta a všechno, co o ní zatím slyšela, zavinilo, že z ní měla ohromný strach, jelikož jí bylo od první vteřiny jasné, že se jedná o nějaký mučící nástroj, jehož příšerné účinky bude moci jen stěží vydržet. Neustále ji svírala nesmírná úzkost. V těch chvílích si přála, aby raději co nejrychleji umřela a nemusela tak dál snášet narůstající utrpení. Mladá Francouzka dokonce uvažovala o tom, že by ty zvrhlíky mohla předejít a usmrtit se sama ještě dříve, než by ji začali mučit na té jejich desce. Avšak k tomu, aby spáchala sebevraždu, jí scházelo dostatečné množství odvahy. Ačkoli pro ni zřejmě neexistovala žádná jiná cesta z toho pekla! “Brigitte, byla jsi uznána vinnou v celém rozsahu vznesené obžaloby a odsouzena k náležitému potrestání. Svůj trest už znáš,” řekl Alexandr oficiálním tónem, přičemž se oba dva opět přiblížili těsně k ní. Brigitte měla strašnou chuť začít se hlasitě smát, protože se jednalo o holý výsměch. Vždyť bylo od samého počátku absolutně jasné, jak to absurdní soudní líčení dopadne a jaký trest ji bude čekat. Nechtěli nic jiného, než ji řádně potupit.

 

Alexej uvolnil provazy, které byly kovovými svorkami připevněné k jejím vytahaným prsním bradavkám. Poté vyjmul z jejích úst miniaturními háčky pokrytou kouli. Brigitte se mohla zase normálně postavit. “Cítíš se teď lépe?” zeptal se Alexandr. “Ano,” odpověděla Brigitte. “Moc se neraduj. Stejně se ti brzy povede mnohem hůř než dosud”, zasmál se vzápětí hrozivě Alexej. Ale Brigitte se tím nenechala nijak zvláště vystrašit, protože v tom momentu byla natolik otupělá, že jí vůbec nedocházelo, jestli to má něco do činění s tou jejich deskou nebo ne. Ostatně, pomyslela si Brigitte po chvíli, jak by mohl ten mučící nástroj, ta jejich speciální deska, být horší než ta háčky pokrytá kovová koule, drásající její pusu? Cokoli strašnějšího si mohla jen stěží představit. Nebo snad mohlo existovat ještě něco odpudivějšího, než její předchozí zážitky, kdy ji kromě jiného Alexandr s Alexejem současně vyšoustali? Brigitte se domnívala, že ne. Mladá žena si tedy v duchu umínila, že se pokusí vydržet úplně všechno, co s ní ti dva zvrhlíci budou dělat. Pevně se rozhodla, že jim nikdy nedopřeje prožít to zadostiučinění, kterého by se jim dostalo, pokud by ji viděli zcela pokořenou a zlomenou. Už nikdy mě neuslyší žebrat o milost, opakovala si neustále, a snažila se uklidnit. Tak trochu počítala s tím, že by to ty dva mohlo přestat bavit, když by svůj trest snášela absolutně klidně a nedávala najevo svou bolest. Pouze doufala, že bude mít dostatek fyzických a psychických sil, aby ta chystaná muka přestála. “Lehni si sem!” poručil jí Alexej. Brigitte poslušně ulehla na tu ledově chladnou, kamennou podlahu. Náhlá změna teploty znamenala pro její nahé tělo pořádný šok. Alexandr na okamžik zmizel za tou dřevěnou přepážkou. Když se vrátil zpět, držel v rukou břitvu a několik nahřátých ručníků. “Ke tvému potrestání je sice už všechno připraveno,” řekl, “ale nejprve tě pěkně vyholíme.” Alexej omotal její nohy silnými provazy, jejichž volné konce pak přivázal ke dvěma na stěně se nacházejícím hákům. Její nohy byly široce roztažené a vzhůru vytažené, díky čemuž spodní polovina jejího těla v podstatě visela ve vzduchu. Alexandr se postavil mezi její rozevřená stehna a přiložil ten nahřátý ručník na její pičku. Jejím tělem projela nečekaně silná vlna horka ale Brigitte setrvala v klidu. Až po několika minutách Alexandr tu teplou, drsnou látku odebral. Vzápětí otevřel břitvu. Byla dlouhá a nebezpečně ostrá. “Když se teď pohneš, klidně ti tu tvou špinavou kundu rozříznu,” varoval ji chladnokrevně. “Tak koukej zůstat na místě a nehni se ani o milimetr.” Brigitte pokukovala stranou a kousala se do rtů, když jí starý Ramius začal vyholovat husté ochlupení v klíně. Přitom příležitostně potápěl tu břitvu do nádoby s horkou vodou, čímž dosáhl, že kovové ostří chvílemi doslova opékalo její měkké stydké pysky. “Teď bych ti klidně mohl tu tvou promrdanou píču rozřezat na kusy, aniž bych se musel nějak mimořádně namáhat,” řekl Alexandr tiše a upřel na ni mrazivý pohled. Brigitte nezareagovala. Holohlavý Ramius odhazoval její dlouhé, černé chlupy na podlahu. Když konečně skončil s prací, která mu činila viditelné potěšení, surově roztáhl její stydké pysky a opět mezi ně vložil kvalitně nahřátý ručník, zhotovený z drsného materiálu. Celým jejím tělem znovu projela vlna nepříjemného horka ale Brigitte si zatím dokázala udržet chladnou hlavu. Zůstala v klidu a nevydala ze sebe ani hlásku. Jakmile Alexandr odtáhl ten ručník a odhodil ho, Brigitte zvědavě pohlédla mezi své roztažené nohy. Podle očekávání spatřila, že jí tam nechal pouze maličký trs černých chloupků. Téměř okamžitě ji muži zbavili veškerých pout a dovolili jí, aby se vzpřímila. Na svých chvějících se končetinách zůstala nehybně stát a čekala, co bude následovat. “Tak, teď jsme se vyřešení naší záležitosti o něco přiblížili,” zasmál se rozšafně starý Ramius. “Naše speciální deska je skutečně ideální mučící nástroj, to nemůžu popřít. Vynalezli ji už ve středověku. Tenkráte tímto způsobem trestali neposlušné manželky. Už teď ti můžu zaručit, že na následující zážitek nezapomeneš po zbytek tvého života. Ovšem ještě tě musím ze slušnosti uvědomit o tom, že ve středověku měl tento druh potrestání pro dotyčné ženy dosti fatální následky. Jejich konce nebyly zrovna příjemné.” Alexej a Alexandr se hlasitě zasmáli. Brigittino rozhodnutí vydržet v klidu, ať se děje, co se děje, se poprvé lehce otřáslo. V jejím pevném odhodlání se objevila první povážlivá trhlina. Rozhodně ještě nechtěla zemřít a už vůbec ne v tom hrozném podzemí, kde vládla krutá zima. “Raději se připrav na pořádný šok,” poradil jí vesele Alexandr, když ji pevně popadl za paži a vedl ji za tu dřevěnou přepážku. Vzápětí ji Alexej vzal za druhou paži a pomohl svému otci táhnout ji do druhé části místnosti. “Musíme té teď tak pevně držet, protože se určitě pokusíš utéci, jakmile poprvé zahlédneš naši speciální desku, která už na tebe netrpělivě čeká,” vysvětloval jí mladý Ramius s potměšilým úsměvem. Oba muži se opět hlasitě zasmáli. Brigitte zůstávala ještě stále poměrně klidná a odhodlaná odolávat, zatímco ji ti dva odváděli za dřevěnou stěnu rozdělující místnost.

 

– 4 –

 

Jakmile Brigitte mohla nahlédnout za tu přepážku, zděsila se a zachvěla hrůzou. Okamžitě ji přepadla neodolatelná touha prchnout, ale oba muži ji pevně drželi a nedovolili jí udělat ani krok zpět. “Och, ne, ne, ne, prosím ne,” křičela a strachem naplněná hleděla na mučící nástroje, rozmístěné po celém okolním prostoru. V jednom rohu stál podivně vyhlížející stroj s množstvím rozmanitých pák, jejichž účel Brigitte nedokázala definovat. Uprostřed místnosti se potom nacházela ta již mnohokrát zmiňovaná speciální deska. Mladá Francouzka ji poznala na první pohled. Její předsevzetí zůstat vůči všemu netečná zmizelo do nenávratna ihned, jakmile se důkladněji podívala na ten hrůzu vzbuzující prostředek. Jednalo se o deset centimetrů tlustou, asi jeden metr širokou a dva metry vysokou desku, která byla schválně umístěná takovým způsobem, aby stála šikmo vůči kamenné podlaze, a to v úhlu přibližně pětačtyřiceti stupňů. Povrch desky v podstatě tvořilo ohromné množství ostrých hřebíků, které byly hustě nasázené vedle sebe. Jeden za druhým čněly vzhůru hrozivě špičaté hroty. Před touto zvláštní deskou se nacházela dlouhá kovová čepel, plnící funkci páky a připomínající kladivo připravené kdykoli udeřit. Ostrá ocelová čepel byla očividně schopná cokoli, co by se jen nabízelo, hladce rozříznout. Mladá Francouzka se na to zařízení s úžasem a úzkostí dívala. Poté sebou znovu začala divoce mrskat a pokoušela se uniknout. Její úsilí však nebylo korunováno úspěchem, jelikož oba muži ji drželi nanejvýš pevně a až brutálně svírali její paže. “Však počkej, ty malá děvko, až tě narazíme na desku, tak potom sebou už házet nebudeš. A dokonce k tomu nebudeme potřebovat ani žádný provaz, kterým bychom tě museli svázat. Ale můžeš mi věřit, že i bez pout se nebudeš moci pohnout více než o pár milimetrů.” Alexandr se spokojeně zasmál. “Je to prostě geniální systém, no nemám pravdu?” Vzápětí ovšem oba muži museli pořádně bojovat a napnout veškeré síly, než se jim konečně podařilo dostat tu zmítající se ženu do bezprostřední blízkosti desky, pokryté stovkami hřebíků. Brigitte po celou dobu křičela tak hlasitě a tak zoufale, že se každý, kdo by ji v té chvíli slyšel, musel obávat o její fyzické i duševní zdraví. Jí samotné se zdálo, že její plíce musí každým okamžikem prasknout či spíše rovnou vybuchnout. Její sestra si musela bezpochyby myslet, že ji hodlají navždy sprovodit ze světa. “Já udělám všechno, udělám úplně všechno, co budete chtít,” křičela z plného hrdla a marně se snažila získat zpět alespoň část svého ztraceného duševního klidu. “Udělám všechno, co budete chtít, udělám pro vás opravdu všechno, všecičko, ale prosím vás, tohle ne…tohle přece nemůžu vydržet, tohle přece nemůžu přežít, ne, neééé! Neééé!!!” Avšak oba muži na ni nebrali sebemenší ohled a surově ji táhli k připravenému mučícímu nástroji. “Dříve než tě umístíme na tu desku, měla by ses asi podívat na tu ostrou čepel a pochopit, za jakým účelem ji tady máme,” řekl Alexandr a ukázal nejen na tu ocelovou čepel, ale i na neobyčejný výtvor u jejích chodidel, který mohl s pomocí vedlejší páky uvést tu hrozivou čepel do chodu. Brigitte si strnule prohlédla celé to strašlivé zařízení, ale jaksi zatím nechápala, k čemu je to všechno těm dvěma zvrhlíkům dobré. Kovová čepel byla po celé své délce opatřená velmi špičatými zoubky. “Tohle je ten nejostřejší nástroj, jaký si jen kdokoli může představit,” prohlásil s neskrývanou pýchou starý Ramius. “Prosím, prosím”, zaskučela Brigitte zoufale, “přece mě tím nechcete řezat, že ne?” “Ale vždyť o to tady právě jde! V tom spočívá účinek tohoto zařízení, ty hloupá děvko,” zvolal holohlavý muž se smíchem. “Tahle čepel tě nepřefikne na dva kousky, pokud vydržíš veškeré mučení, které ti připravíme na naší speciální desce. Pochopitelně také budeš muset snést všechno ostatní, co nás ještě kromě toho za tu dobu napadne, to je snad jasné, ne? Tohle bezvadné zařízení plní pouze funkci odstrašujícího prostředku. Můžeš si být jistá, že díky tomu budeš muset držet tu svou zatracenou hubu a zůstat v klidu na místě. No, není to geniální?” Brigitte tomu všemu ještě stále nerozuměla. Její rozum se zmítal v ohromném zmatku, jelikož mladá Francouzka utrpěla šok. “Opři se o tu desku!” přikázal jí Alexej.

 

Brigitte se postavila přesně na to místo, kam měla, roztáhla nohy, ale neodvážila se opřít o tu děsivou desku, jak jí mladší Ramius poručil. Proto k ní také Alexej přistoupil, popadl ji za ramena a bezohledně ji na tu hřebíky pokrytou desku přitlačil. Vzápětí začal její plná ňadra již známým způsobem mačkat, zatímco jeho otec provazem spoutal Brigittiny nohy na zadní straně té speciální desky. “Tak teď už snad konečně chápeš, proč nepotřebujeme žádný další provaz, abychom tě udrželi v klidu, mám pravdu?” zeptal se Alexandr zvědavě. Brigitte setrvávala v klidu. Ovšem tentokrát se nejednalo o její úmysl. Tentokrát nechtěla být záměrně klidná, jen strašlivá smrtelná úzkost ji doslova přikovala na místo. Nyní konečně v náhlém záblesku pochopení poznala k čemu vlastně slouží ta hrůzná kovová čepel umístěná před deskou. Jelikož její nohy byly pevně spoutané, nezbývala jí žádná jiná možnost, jak by se mohla pohybovat, než že by se naklonila dopředu, a pak už by zbytek vykonala zemská gravitace, která by ji neodvratně přiměla k nekontrolovatelnému volnému pádu. Tohle by skutečně klidně mohla udělat, neboť její horní končetiny zůstávaly volné. Avšak v tom momentu, kdy by nechala své paže klesnout a vystřela je dopředu, čímž by narušila vratkou rovnováhu, následující volný pád by nutně musel skončit jejím přistáním na té přichystané, hrozně ostré čepeli. A to by mimo veškerou pochybnost znamenalo její smrt. Ocelová, zoubkovaná čepel by ji rozřízla od hlavy až k patám a dokonce by ji pravděpodobné bez problémů i rozpůlila. “No jistě, konečně ti to došlo,” promluvil opět Alexandr, bezostyšně si vychutnávající její zděšení. “Když se na té desce nějak nevhodně pohneš, tak jsi skončila, holčičko. Pak už nebudeš muset dělat vůbec nic, protože ta báječná čepel vykoná všechno ostatní. Jestli se dopustíš chyby, vyrve ti z těla srdce a rozřízne tě jako nic. Pokud na tu čepel jednou padneš, potom už nebudeš mít ani tu nejmenší šanci na přežití. Takže sama vidíš, že záleží pouze na tobě, co se bude dál dít. Jestliže budeš hýbat se svými pažemi nebo se budeš chtít osvobodit, pak to bude tvůj konec. Pokud zůstaneš hezky v klidu ležet na naší pěkné desce, bude všechno v pořádku. Sama nyní jisté chápeš, že je to tvá jediná šance, jak bys mohla zůstat naživu.” Bezmocná Brigitte musela v duchu uznat, že ta speciální deska byla vskutku unikátní vynález, jehož pomocí mohl kdokoli přinutit svou oběť, aby snášela i ty nejbrutálnější praktiky. Stačil jen jeden jediný pohyb a všechno bylo jasné. Každou oběť dělil od smrti jen jeden jediný chybný pohyb a každá oběť musela mít tuto skutečnost neustále před očima, ať už chtěla či ne. Celé zařízení bylo až neuvěřitelně rafinované, a při tom fungovalo na zcela prostém principu. Člověk, který se ocitl v jeho moci, se bez ustání nacházel ve stavu smrtelné úzkosti, ale zároveň také musel každou vteřinu řešit racionálně pochopitelné dilema. Dotyčný chudák se musel během hrozného mučení stále rozhodovat, zdali chce zůstat naživu, či nikoli, jelikož se mu vtíravě nabízela možnost, jak by mohl své utrpení jednou provždy ukončit. Tento vynález oběť totiž prakticky nutil, aby spáchala sebevraždu. Žádný div, že tolik žen na tomto speciálním mučícím nástroji zemřelo, pomyslela si Brigitte mimovolně a zachvěla se hrůzou. “Prosím, dejte mi ještě jednu šanci, jen jednu jedinou, úplně poslední!” zakřičela mladá žena v záchvatu zoufalství. “Já nechci umřít!” “Ale vždyť nemusíš umřít,” opáčil Alexandr klidně. “Když všechno vydržíš, potom budeš žít. My pouze musíme vykonat nad tebou vynesený, spravedlivý rozsudek.” “Rozhodnutí ohledně tvého života či smrti je přece plně v tvé moci. Všechno záleží jen na tobě a nikdo jiný to nemůže ovlivnit,” zasmál se Alexej nestydatě. Brigitte se bezmocně pustila do pláče. Nahlas vzlykala a sténala a jaksi mimovolně si přitom vzpomněla na své původní předsevzetí, že se nenechá ničím zlomit. Jenže jak by mohla za těchto okolností zůstat klidná? Snad nikdo na celém světě nebyl natolik statečný, aby to dokázal. Nenadále ji Alexej přitlačil ještě pevněji na ty děsivě špičaté hřebíky. Zakřičela tak vystrašené, jako ještě nikdy předtím, když s hrůzou pocítila, jak se ty kovové hroty zavrtávají do jejích zad. Byly studené a ostré a způsobovaly jí nesmírnou bolest… Teď ji musel Alexej trochu podepřít, jelikož ještě stále nezaujala tu správnou pozici, díky čemuž i nadále hrozilo nebezpečí, že by nechtěně a především příliš brzy mohla padnout dopředu. “Polož ruce sem nahoru,” nařídil jí přísně. Brigitte ho ovšem v té chvíli nemohla slyšet. Bolest, kterou měly na svědomí ty ohavné hřebíky, ji doháněla téměř až na pokraj šílenství. “Klidně bychom tě mohli přitlačit na ty hřebíky ještě mnohem silněji, takže by se ti potom zaryly do zad ještě mnohem hlouběji,” řekl Alexandr s úsměvem. “Můžeme to udělat, ale také nemusíme.” “Tuhle čepel,” připojil se k němu Alexej, “bychom mohli použít třeba k tomu, že bychom tu tvou špinavou kundu rozřízli jako nějaký příliš tlustý steak. Můžeme to udělat, ale také nemusíme.” Brigitte vůbec nebyla schopná promluvit. Když opět částečně nabyla duševní rovnováhy, vyplivla na podlahu krvavou pěnu. “Taky bych tě mohl šoustat a přitom tě současně tlačit na naši krásnou desku,” zasmál se Alexej, “ale právě teď jsem dostal mnohem lepší nápad.” Mladší Ramius spěšně opustil tuto část místnosti. Teprve nyní Brigitte konečně pozvedla své paže. Celé její tělo ovládala trýznivá bolest. Horní končetiny měla složené nad hlavou a opřené o desku. Ačkoli její ruce nebyly spoutané, přece se s nimi neodvažovala hýbat o více než o několik milimetrů, jelikož moc dobře věděla, co by ji pak čekalo. Její dlouhé nohy byly široce roztažené a silným provazem svázané na zadní straně té rozměrné desky. Díky tomu byla také její vyholená pička náležitě rozevřená a její růžové malé stydké pysky vyzývavě vykukovaly ven. Brigittiny plné kozy byly těm dvěma zvrhlíkům vydané napospas, jelikož mladá žena teď byla naprosto bezmocná a nemohla podniknout vůbec nic na svou ochranu. Alexej se vrátil zpět s tím ohromným umělým ohonem, se kterým ji Alexandr již dříve strašil. Strašlivá tyč, připomínající předimenzovaný pohlavní úd, byla přibližně devadesát centimetrů dlouhá a na jejím konci se skvěl obrovský, tlustý, zakulacený žalud. “Och, ne, neééé!!! Neééé!!! Ne!” zakřičela zoufale. “To je ono, tak se mi to líbí,” pochvaloval si Alexandr. “Přesně tohle jsem chtěl, abys křičela, vřeštěla a žadonila o milost. Jen klidně pokračuj a řvi tak nahlas, jak jen můžeš.” “Ne, ne,” žebronila mladá žena. “Tohle přece nechcete použít, že ne? Pane Bože, musím snášet takové strašlivé zacházení? Prosím, prosím, tohle ne, dělejte si se mnou, co chcete, jenom tohle ne!” “Vždyť to nemusíš snášet. Moc dobře přece víš, že se ti neustále nabízí zajímavá alternativa,” prohlásil se škodolibým úsměvem Alexej. Vzhledem k absolutní beznadějnosti své situace začala Brigitte hlasité vřískat. Definitivně pochopila, že bude muset vydržet veškeré mučení, pokud chce zůstat naživu a nespáchat sebevraždu.

 

Alexej si rozepnul kalhoty a zvolna vytáhl ven svůj ohon. Jeho penis byl dokonale ztopořený, nádherně tvrdý a napjatý. Alexandr se mezitím přiblížil k mladé Francouzce a začal mačkat a tisknout její prsa. Počínal si velmi surově, jak ostatně bylo jeho zvykem. Své ostré nehty brutálně zavrtával do jejích velkých prsních bradavek. Potom se na ni opravdu vrhl a líbal ji. Ovšem i při tom obdělával její vlhká ústa s nepopsatelnou hrubostí. Kousal ji do rtů i do jazyku. A Brigitte tam jen stála a snažila se ani nehnout, ačkoli ostré hřebíky vnikaly stále hlouběji do jejích zad. Alexandrův jazyk byl nepříjemně teplý a pokrytý slinami. Z pusy mu odporně táhlo. Brigitte ovládal hnus, ale neexistovalo nic, co by mohla udělat. Mladší Ramius zarazil jeden prst do Brigittiny rozevřené kundy a potom k němu přidal druhý a ještě další, až nakonec do její vlhké díry zasunul celou sevřenou pěst. “Musím tu tvou pipku pořádně rozšířit,” prohlásil s úsměvem a s viditelným potěšením pokračoval. Bez přestávky pohyboval svou silnou pěstí v Brigittině píči sem a tam, až nešťastná dívka cítila, jak se v jejím nitru všechno otáčí a krouží. Její kunda byla nafouknutá jako velký balón. Jakmile byl se svým počínáním konečně spokojen, přiložil mohutný žalud toho umělého údu na její široce roztaženou díru. Její vláčné stydké pysky zastřely jenom špičku toho ohromného ohonu. “Tak, a teď bychom zase od tebe chtěli slyšet něco zajímavého. Pěkně nám řekni, co si o nás myslíš,” vyzval ji zcela klidně Alexej. Když Brigitte otálela s náležitou reakcí, Alexandr ji popohnal tím, že ji surově štípl do obou jejích bradavek najednou. “Och, vy dva jste opravdu správní muži a já vás skutečné uctívám,” zasyčela mladá Francouzka. “Chtěla bych pro vás udělat úplně všechno, co budete chtít. Chtěla bych být vaší otrokyní.” Alexej se musel zasmát. Žalud toho masivního umělého údu se neustále tlačil do její roztažené píče. “Jen pokračuj dál, ty malá děvko,” řekl. “Bezmezně vás obdivuji,” zakňourala poslušně. “Byla jsem hloupá husa, že jsem to až dosud nedokázala správně vyjádřit, ale vskutku vás uctívám a slibuji, že vás budu vždy poslouchat.” “A myslíš, že způsob, jakým jsme vedli naše soudní líčení, byl spravedlivý?” zeptal se Alexandr zvědavě. “Och, ano, ano,” vykřikla Brigitte spěšně, “všechno bylo opravdu velmi spravedlivé.” “Dobře,” řekl Alexandr, “potom tedy jistě také připustíš, že jsme tě uznali vinnou po právu, že ano?” “Ano, ano, jistě. Přiznávám, že jsem se provinila,” zvolala hlasitě. “Pak tedy jistě také připustíš, že jsi čarodějnice a lhářka, že ano?” zeptal se Alexej. “Ano, ano,” zakřičela zoufale, naplněná smrtelnou úzkostí. “Po celou dobu jsem byla neposlušná a nevděčná a velmi, velmi hloupá a pitomá, protože jsem hned nepoznala vaši velikost a nesouhlasila ochotně se vším, co jste ode mě vyžadovali. Prosím, prosím, dejte mě teď dolů, sundejte mě z té strašné desky!” Alexej držel svůj dlouhý, nádherně tvrdý ohon v ruce. Když Brigitte vyděšeně hovořila, pomalu a rozvážně si ho honil. Jeho otec mezitím vzrušeně ohmatával její kozy. Potom už mladší Ramius jediným brutálním přírazem zasunul ten ohromný umělý úd přibližně patnáct centimetrů hluboko do její bolavé kundy. “Ne, oúúú, ááách, ne,” vykvikla bezmocně, “vždyť jsem vás přece prosila, abyste mi tohle nedělali, prosím, ne, neééé!!!” Ale Alexej se nenechal ničím rozptylovat a s potěšením zarážel tu hnusnou věc stále hlouběji a hlouběji do její rozdělané píče. Hrozná bolest zaplavovala celé její tělo. Křičela tak hlasitě, jak jen dokázala, ale nebylo jí to nic platné. Zdálo se jí, že ten odporně tlustý žalud, zakončující děsivou pomůcku, začíná zvolna rvát její vnitřnosti. Alexej si nervózně pohrával se svým naběhlým ocasem. Po chvíli ten obrovitý čurák vytáhl z její kundy, ale pouze proto, aby ho ihned plnou silou zase zarazil zpět. Tvrdý ohon zajel až do útrob ubohé dívky. Brigitte znovu zaječela, ovládaná strachem ze smrti. Zatímco se mladší Ramius zaobíral tím příšerným umělým údem, kterým šoustal bezmocnou ženu a svým vlastním ocasem, který si náruživě honil, jeho otec zpracovával Brigittina ňadra. Tím nejsurovějším způsobem je mačkal a tiskl. A když Brigitte neustále tak hrozně ječela a vřískala, protože jejich mučení bylo jednoduše nesnesitelné a bolesti příliš velké, smál se jí Alexandr nahlas do ucha. Dělal to s takovým potěšením, že po chvíli nebyla schopná slyšet ani sama sebe, pouze jeho odporný smích. Alexej pokračoval ve svérázném šoustání stále dál a dál a viditelně ho to nepřestávalo bavit. Ne, to rozhodně ne, právě naopak, jeho vzrušení se zvyšovalo a zdálo se, že jeho čurák, pevně sevřený v jeho dlani, stále více narůstá a prodlužuje se. Černovlasý muž s neztenčenou silou obdělával Brigittinu nebohou kundičku. Blonďatá Francouzka by si nikdy dříve ani nepomyslela, že by byla schopná snášet a přežít taková muka. Ale moc dobře si uvědomovala, že bojuje o holý život, a snažila se vytrvat, ačkoli se nemohla zbavit myšlenek na sebevraždu. Ten strašlivý umělý čurák mezitím pronikl už asi třicet centimetrů hluboko do její roztažené kundy a Brigitte měla neodbytný pocit, že se jeho konec pohybuje někde v jejím žaludku, který se chystá protrhnout a rozervat na malinké kousky. Mimovolně si představila, jaké by to asi bylo, kdyby takhle její vnitřnosti praskly. Nyní přistoupil Alexej ještě blíže k ní. Svůj dlouhý, tlustý ocas pevně svíral v ruce a po chvíli čekání ho namířil na její bledý obličej. Brigitte pohlédla dolů a na krátký moment se zamyslela nad tím, zda by nebylo přece jen lepší se vším rychle skoncovat. Avšak stále se jí nedostávalo odvahy, aby se mohla vrhnout na ostrou čepel před sebou. Musela dále snášet děsnou bolest. Alexejovy pohyby při šukání její píče umělým penisem způsobovaly že se hřebíky, jimiž byla pokrytá celá deska, nořily hlouběji a hlouběji do jejího těla. A přitom se jí neustále Alexandr hlasitě smál, s ústy přitisknutými na její ucho. Netrvalo dlouho a mladší Ramius se křečovitě zachvěl. Poté několikrát rychle přejel po svém ztopořeném ohonu sem a tam a silně ho zmáčkl. Z malé dírky na vrcholku dlouhého ocasu vystříklo nečekaně velké množství jeho hustého spermatu a dopadlo na Brigittin obličej. Brigitte opět zakřičela, jakmile pocítila na své pokožce jeho neuvěřitelně teplé semeno. Část lepkavé tekutiny vletěla do jejích široce otevřených očí a na okamžik mladou ženu oslepila. Blondýnka s odporem vnímala, jak jeho teplá šťáva ubíhá dolů po jejích tvářích a stéká po její šíji. Ani nemohla uvěřit tomu, že by z jeho hnusného údu mohlo vystříknout tak nesmírné množství spermatu, ve kterém se na vteřinku doslova topila. Oba muži se spokojeně zasmáli, když Alexej pustil ten umělý penis a nechal ho jen tak volně viset z její rozevřené píče. Poté mladý Ramius oběma rukama uchopil svůj mírně ochably ohon a znovu ho namířil na její vyděšený obličej. “Doufám, že víš, že nejsi nic jiného než malá, špinavá děvka, která znamená ostudu pro celé lidstvo,” prohlásil. “A tohle ti právem patří!” Než se stačila světlovlasá Francouzka nadát, začal na ni močit. Přímo na tvář jí dopadal tenký, avšak neustávající proud jeho chcanků. Vzápětí nato pokropil její ňadra a její zacpanou píču, aby se posléze znovu zaměřil na její obličej a především na její vykulené oči. A Brigitte bleskově ke svému zděšení pocítila, že Alexej mířil opravdu neuvěřitelně přesně. Brigitte strašlivě ječela a vřískala, ovšem tentokrát ani ne tak proto, že by její bolesti byly natolik nesnesitelné, nýbrž proto, že byla vzteky bez sebe. Ještě nikdy ji nikdo tak neponížil a nezostudil. Avšak i když se jen stěží kontrolovala, i přesto si dávala veliký pozor na to, aby svá ústa neotevírala přespříliš, neboť rozhodně nechtěla polknout ani jedinou kapku ze stříkajících přívalů Alexejových teplých chcanků. Teprve když se vymočil, vytáhl černovlasý Ramius tu odporně mohutnou pomůcku z její široce rozevřené kundy.

 

“No líbilo se ti to, ty vymrdaná kurvo?” zeptal se poté s úsměvem. “Och, o tom vůbec nepochybuj, že se to té štětce zamlouvalo,” odpověděl místo ní jeho otec. “Tohle byl určitě ten největší čurák, který ji kdy vyšoustal. A po něčem takovém jsi přece vždy toužila, že jo, ty chlípná děvko?” Brigitte nebyla vůbec schopná otevřít svá ústa, natož pak promluvit. Rozhodně však byla moc ráda, že se konečně zbavila toho hrozného umělého ohonu, což jí poskytlo krátkou přestávku na oddech. Tato pauza ovšem skutečně netrvala příliš dlouho, neboť Alexandr jí opět na okamžik zmizel z dohledu, aby se vzápětí vrátil s dalším neobyčejným mučícím nástrojem. Se širokým úsměvem jí tu věc ukázal. “Tady ti můžu předvést další z mnoha geniálních vynálezů, které vlastním. Jsem si naprosto jistý, že tě bude velmi zajímat.” Brigitte na ten nástroj pohlédla, ale zatím tak docela nechápala jeho funkci. Jednalo se o jakýsi druh svěráku, avšak už na první pohled to nebyl běžný výrobek zhotovený za obvyklým účelem. Ta zvláštní věc se skládala z jednoho poměrně rozměrného kousku železa, který byl zformovaný do tvaru válce s množstvím menších či větších otvorů, a také ze dvou výztužných kovových tyčinek, které byly nahoře spojené jedním menším dřevěným blokem. Skrz tento kousek vzácného dřeva bylo možné otáčením spouštět dolů dokonale zaostřenou kovovou špičku, která mohla projíždět vyvrtaným otvorem do vnitřního prostoru na konci podivného železného válce. Ke svému neštěstí Brigitte velice brzy na vlastní kůži poznala, na co to všechno může být dobré. Alexandr uchopil jedno její ňadro a nacpal ho do toho speciálního svěráku takovým způsobem, že ho měla bolestivě sevřené a vzhůru vytažené. Její stlačený prs vykukoval ze železa ven a přímo nad její napjatou prsní bradavkou se nacházel ten jehlovitý, kovový hrot. Brigitte okamžitě pochopila, proč je ta špička právě tam, a celé její tělo se roztřáslo strachem. Potom Alexandr podle očekávání pohyboval druhým koncem kovové jehlice tak dlouho, až ten hrozivě ostrý hrot vnikl do Brigittiny znehybněné prsní bradavky. Potom si starý holohlavec vzal středně silnou šňůru a velice pevně ji omotal kolem druhého ňadra blonďaté Francouzky. Celkem třikrát ji obtočil kolem jejího prsu a pak za ni zatáhl s takovou silou, jakou jen dokázal vyvinout. Na závěr celé procedury šňůru samozřejmě velice pečlivě zauzloval, aby za žádných okolností nemohla povolit. Drsný provaz pochopitelně od první vteřiny bezohledně rozdíral Brigittinu jemnou kůži. Její prs vypadal jako přefouknutý balónek a rychle nabobtnával. Mladá žena zoufale křičela bolestí. “Och, ne, ne, prosím, přestaňte! Vždyť mi způsobujete hroznou bolest. Prosím, přestaňte! To strašně bolí! Moje kůže snad hoří! Aááách, to děsně pálí! Prosííím!!!” Ovšem nikdo se přirozeně o její hlasité nářky nestaral. Alexandr své započaté dílo dokončil v naprostém klidu a zcela chladně a pak se s úsměvem kochal pohledem na bezmocnou dívku. Brigitte si byla jistá, že každou vteřinou musí díky té nesnesitelné bolesti padnout do bezvědomí. Marně se modlila, aby ji už konečně nechali na pokoji. Kdy jen to všechno skončí? Budou v těchto děsivých hrách pokračovat tak dlouho, dokud díky jejich mučení a neustále narůstající bolesti nezemře? Na žádnou otázku neznala odpověď, ovšem pokud by bezpečně věděla, že je opravdu jejich záměrem usmrtit ji na tomto strašlivém nástroji, potom by jim snad mohla ušetřit práci a sama se zabít pádem na nabroušenou kovovou čepel před deskou. Brigitte se stále častěji zaobírala podobnými myšlenkami, ale zatím ještě nedošla k žádnému definitivnímu rozhodnutí. Její nohy byly od sebe natolik roztažené, že ji začínala nepříjemně bolet i pánev. Mladá Francouzka si strašně přála, aby omdlela a mohla tak po zbytek mučení zůstat v bezvědomí, ale zároveň si znovu a znovu uvědomovala, že by to stejně k ničemu nebylo, protože ti dva zvrhlíci by ji pak určitě polévali ledovou vodou tak dlouho, dokud by opět nepřišla k sobě. Pro ně by to totiž neznamenalo ten správný požitek, když by Brigitte naplno neprožívala své potrestání a vědomě nevnímala každou bolest a každé nové utrpení. Brigittiny myšlenky se tedy znovu a znovu vracely zpět k té velké čepeli. Pouze ta ji mohla od veškerého strádání osvobodit. Ale mladé ženě se ještě stále nedostávalo odvahy, aby mohla spáchat sebevraždu. “Myslíš, že jsme tě už dostatečně potrestali? Nedomníváš se, že jsme ti toho udělali už dost?” zeptal se nečekaně Alexandr. “Och, ano, ano,” odvětila rychle, “myslím, že svou lekci jsem už dostala a skutečně jsem si z ní vzala náležité ponaučení. Prosím, prosím, nechtě mě jít.” “Holčičko, holčičko, ty jsi ale vážně pitomá husa,” zasmál se Alexej. “Nesmíš nám na všechno skočit! Vždyť jsme s tebou teprve začali!” “Budeš muset vydržet ještě další mučení a vybojovat pár smrtelných zápasů, než tě nakonec sundáme z naší krásné, speciální desky, na kterou patříš,” pokračoval Alexej s chutí ve svém stručném proslovu. “Ale musím tě znovu upozornit, že z tohoto zařízení častěji snímáme mrtvoly nežli živé děvky.” Tentokrát se hlasitě zasmáli oba dva. “Ovšem neztrácej naději a nezapomínej, že pořád máš možnost zvolit si alternativu, která to všechno okamžitě skončí,” připomenul jí s úsměvem Alexandr. Ach, ano, no jistě, vždyť oni chtějí, abych se zabila sama a oni by se na to pouze dívali, pomyslela si Brigitte hořce a bezmocně. Bylo jí celkem jasné, že ti dva zvrhlíci se svými pomatenými mozky opravdu zastávali názor, že by raději měla spáchat sebevraždu, což by jim možná i přineslo další rozkoš. Asi by je to ani příliš netrápilo a nezatěžovalo by to jejich svědomí, pomyslela si Brigitte nejdříve, ale pak se v duchu musela zasmát, protože jen stěží se dalo předpokládat, že by ti dva úchyláci ještě nějaké svědomí měli. Ne, ne, ne, řekla si vzpurně, tu radost, že bych se vrhla na tu čepel, jim rozhodně neudělám. Brigitte si umínila, že jim nedopřeje to potěšení a zadostiučinění, aby ji spatřili rozříznutou od hlavy až k patám po sebevražedném pádu. Jestli ji chtěli vidět mrtvou, tak potom si tu špinavou práci museli udělat sami. Alexandr opět přistoupil k Brigitte a znovu pohnul tím svěrákem tak, že ostrá kovová špička pronikla ještě hlouběji do její naběhlé prsní bradavky. Současně se celé její ňadro protáhlo do délky. Bezmocné dívce se zdálo, že se její kůže trhá, ale Alexandr si z toho samozřejmě nic nedělal. Klidně pokračoval v nesmírně bolestivém mučení dál a vytahoval její krásný prs do neuvěřitelné délky. Brigitte se velmi brzy zmocnil pocit, že toto její ňadro už ani nenáleží ke zbytku jejího těla. Nikdy by ji ani nenapadlo, že by normální ženský prs mohl být protažen do takové délky. Po tvářích se jí začaly koulet slzy jako hrachy a z jejích široce rozevřených očí neustále vyrážely nové a nové přívaly slané tekutiny. Bolest, ovládající její hrudník, byla prostě příšerná. Její ňadro se mezitím prodloužilo o plných deset centimetrů. Brigitte se zoufale hryzala do rtů. Jasně cítila, jak se bolest zmocňuje každého nervu jejího týraného těla. Už ani pořádně neviděla. Všechno jí před očima začínalo splývat a tvary ztrácely své pevné obrysy.

 

Alexej se postavil na tu nakloněnou páku vedle jejích nohou, aby odebral původní čepel a nahradil ji jinou, tentokrát o něco menší. Tato nová čepel také nebyla tolik ostrá. “Ta původní čepel by tě okamžitě usmrtila, pokud bys na ni padla. U této nové máš celkem slušnou šanci na přežití, pokud se rozhodneš skočit na ni.” Vzápětí Alexej páku zase uvedl do chodu, čímž tu čepel záměrně přemístil přesně před Brigittinu široce roztaženou kundu. Nyní se tedy nacházela přímo před její rozevřenou růžovou dírou. “Tahle čepel ti dopřeje takový zážitek, jaký už nikdy jindy nebudeš moci zakusit. Můžu tě ujistit, že na tohle šoustání v životě nezapomeneš,” zasmál se Alexandr. “Ale nejdříve ještě musíme vyřídit něco důležitého.” Starý Ramius přinesl k mučícímu nástroji malou stoličku, okamžitě se na ni postavil a potom obnažil svůj velký ocas. Nasměroval ho na Brigittin obličej a tónem nepřipouštějícím odpor zavelel: “Koukej otevřít pusu, jestli nechceš, abych ti utrhnul kozy!” Brigitte bleskově poslušně otevřela svá ústa a pokorně přijala jeho dlouhý, teplo sálající ohon. Obrovský čurák hladce vklouzl hluboko do její ústní dutiny. Blonďatá Francouzka se opravdu snažila, aby holohlavého muže náležitě uspokojila. Kouřila jeho ztopořený penis tak dobře, jak jen mohla. Cucala ho a sála a olizovala ho kolem dokola, ačkoli se celé její tělo chvělo bolestí. Mladá žena si počínala tak náruživě a vášnivě především proto, že se velmi obávala dalšího a možná mnohem tvrdšího trestu. “Dělej to klidně tak, jak se ti to líbí, ale jestli mě pořádně nevykouříš, tak se těš, ty špinavá kurvo!” prohlásil výhrůžně Alexandr. “Hezky mě lízej, to mám rád,” dodal ještě. Brigitte ho tedy poctivě olizovala a cucala a neustále ho jemně svírala zuby, zatímco ten mohutný ohon vnikal stále hlouběji do její vlhké pusy. Samozřejmě se proti tomu nemohla bránit, jelikož pokud by se pokoušela cukat, mohly by do jejího krku vniknout hřebíky, pokrývající celou desku. Tak jí tedy nezbývalo nic jiného, než lapat po vzduchu a nechat Alexandra, aby jí zarážel svůj nestvůrně velký ocas až do hrdla, zatímco ho s odporem kouřila, jak nejlépe dokázala. Spokojený holohlavec vesele pokračoval a postupně ji začal prakticky šoustat do široce otevřených úst. Vzrušeně přirážel a s rozkoší si vychutnával, jak ho nešťastná dívka vlhkým jazykem po celé délce olizuje, jako by byla posedlá démonem chtíče. Že si to starý Ramius skutečně užívá, to bylo patrné na první pohled. Brigitte se zhnusením cítila, jak jeho čurák v její puse ještě více nabíhá. Jeho nafouklé koule ji po celou dobu bouchaly do brady a husté chlupy ji šimraly ve chvějících se nosních dírkách. Najednou jí bez předchozího varování vyrazilo do pusy nahořklé semeno. Přívaly hustého, lepkavého spermatu protékaly jejím hrdlem. Bylo ho tolik, že ho ani nestačila polykat, zvláště když jí jeho mohutný ocas neustále zaplňoval ústní dutinu a ucpával chřtán. Jakmile ze sebe dostal všechno, přikázal jí, aby ho náležitě olízala a pozřela i zbývající semeno, lepící se na její plné rty. Brigitte ho nyní poslouchala na slovo a bez váhání se podřídila jeho pokynům. Přitom v duchu tajně doufala, že až dokončí svůj úkol, tak by snad konečně mohlo její utrpení ustat. Pochopitelně všechno proběhlo zcela odlišně. Když mladá Francouzka poctivě olízala Alexandrův lehce ochablý penis a jazykem ho zbavila veškeré nečistoty, nastříkal jí starý Ramius do úst své žlutě zabarvené chcanky. V prvním okamžiku se tomu chtěla instinktivně vzepřít a hodlala se do jeho ocasu zuřivě zakousnout, ale včas si uvědomila, že by to stejně nemělo žádný smysl, a nechala ho být, ať si dělá co si zamane. Jediným možným následkem jejího pokusu o obranu by mohlo být pouze další potrestání. Nic víc by tím nemohla získat. 0 tom se již dříve dostatečně přesvědčila. Jakmile Brigitte veškerou moč řádně spolykala, sbalil si Alexandr svoje nádobíčko a se spokojeným výrazem si zapnul kalhoty. Mladá blondýnka bezmocně skučela a po zrudlých tvářích jí už zase ubíhaly velké, ve svitu pochodní se lesknoucí slzy. Na okamžik mimovolně pomyslela na to, že ještě před několika málo dny byla doma a klidně pracovala v jejich rodinné restauraci. A nyní ležela na speciální mučící desce, pokryté špičatými hřebíky, jedno její ňadro se nacházelo v ohavném sevření a bylo protažené do nepřirozené délky, v ústech se jí usídlila odporná chuť, v níž se mísilo Alexandrovo semeno a jeho chcanky a jako vrchol veškerého utrpení ji strašlivě bolela její široce rozevřená vagína, ze které vytékal tenký potůček její jasné krve. Naprosto zbytečně uvažovala, čeho se vlastně dopustila, že si vysloužila tak kruté potrestání. Proč ji vůbec napadla ta osudná myšlenka, že pojede navštívit svou sestru? Proč jen vstoupila do domu těchto pomatenců? Brigitte zase zvolna upadla do stavu, který byl velmi podobný bezvědomí. Bohužel ale ještě stále mohla téměř všechno vnímat. Opět se jí udělalo špatně, což měla na svědomí ta odporná chuť, která nehodlala opustit její ústa. Stále cítila Alexandrovy hnusné, hořké chcanky. Chtělo se jí zvracet.

 

Po několika vteřinách relativního klidu se k ní znovu přiblížil Alexej a přitlačil tu novou kovovou čepel na její roztaženou kundu. Kvalitní ocel byla pochopitelně strašně chladná. Brigitte hlasitě vykřikla a chvěla se zděšením. Naskočila jí husí kůže. “Drž hubu, ty kurvo!” zařval na ni Alexandr popuzeně. “Och, ne, ne, ne, prosím, vždyť jste mi toho udělali už víc než dost, prosím, tohle ne, prosím, nechte mě jít, prosím, prosím,” žebronila zoufale. “Ne, ty malá čarodějnice, musíš za svou neposlušnost zaplatit ještě mnohem víc,” odtušil Alexandr s ledovým klidem. Potom pomalu zavedl tu kovovou čepel mezi její široce rozevřené stydké pysky. Studená ocel vnikla do její rozdělané, prokrvené pochvy. Zatím se zastavila jen na začátku. “Ještě více,” zvolal se smíchem Alexej. Brigitte opět nebyla schopná promluvit. Jen stěží ještě setrvávala při vědomí. “A teď ještě více,” prohlásili oba zvrhlíci skoro současně. Alexej téměř neznatelně pohnul pákou vedle jejích chodidel a vzápětí blyštící se kovová čepel vklouzla ještě hlouběji do její píče. Z její roztažené díry opětovné vyběhl tenký potůček temně červené krve. Brigitte už zase hlasitě křičela a ječela. Její výkřiky jasně symbolizovaly rozpoložení její mysli. Nyní zoufale bojovala o holý život. Zdálo se jí, že její plné kozy musí každou vteřinou puknout. Její nekrytá záda byla na mnoha místech provrtávaná těmi dlouhými, špičatými hřebíky. Také v ústech cítila nepříjemnou pachuť krve, neboť se opakovaně hryzala do rtů a zakusovala do vlastního jazyku. Nemohla si prostě pomoci, jelikož bolesti byly příliš akutní. Ale ani jeden z mužů nebral na její projevy ohledy. A Alexej zarážel tu hroznou čepel stále hlouběji do její bolavé pochvy. “Budeš mě ještě někdy urážet, co, ty špinavá kurvo?” zeptal se jí s mrazivým úsměvem. “Ne, ne, ne,” řekla s obtížemi, avšak tak rychle, jak jen mohla, “nikdy.” “Vsadím se, že teď určitě lituješ toho, že jsi kdy zavítala do těchto končin a poctila nás svou návštěvou, no nemám pravdu?” poškleboval se jí s chutí Alexandr. “Zajisté si nyní přeješ, aby tě nikdy ani nenapadlo, že bys mohla zajet za svou sestrou, že jo, ty malá kurvo? A nepochybuji o tom, že si také přeješ, aby tě nikdy nenapadlo sejít do našeho podzemí a tajně tam šmírovat jako nějaká špiónka. A potom jsi tomu všemu ještě nasadila korunu a hloupě jsi nás urážela. Kdybys tak teď mohla vrátit čas, to by bylo něco, že? Ale máš smůlu!” “Už dlouho si přeju jen jednu jedinou věc, totiž, abych se nikdy nenarodila,” vykoktala ze sebe Brigitte smutně. “Vždyť jsi přece šťastná žena,” vysmíval se jí Alexandr. “Ještě pořád žiješ a dokonce máš všechny důvody, aby tomu tak bylo i dále. A pro ženu, která se ocitne na naší speciální desce, to rozhodně není žádná samozřejmost. Vždyť jsi odolala i tomu pokušení, že bys mohla skočit na tu čepel a udělat všemu konec. Musím přiznat, že máš více odvahy, než bych očekával.” Alexej po krátkém otálení vytáhl ocelovou čepel z její rozevřené kundy. Jakmile byla celá venku, spatřila Brigitte s hrůzou, že kov je potřísněný krví. Mladá Francouzka si vzápětí tak trochu morbidně pomyslela, že je to div, že na čepeli nevisí kusy jejího syrového, krví nasáklého masa. Brigitte tiše vzdychala a sténala. Nehledě na tu štiplavou, ostrou a trvalou bolest, i tak cítila značnou úlevu. Její rozdělaná pička neustále slabě krvácela, avšak zatím se to dalo snést. Brigitte se znovu udělalo špatně, tentokrát natolik, že vyplivla na podlahu sliny smíchané se žaludečními šťávami. Mladší Ramius beze spěchu naplnil velké vědro ledové studenou vodou. “Tímhle z tebe spláchnu tu krev,” poznamenal celkem zbytečně. “To je dobře. Nemůžu totiž ve svém domě vidět jakoukoli krev,” dodal se smíchem Alexandr. Vzápětí jeho syn pozvedl to těžké vědro a celý jeho obsah vylil na bezmocnou dívku. Příval mrazivě chladné vody dopadl na její nahé tělo a přivodil jí citelný šok. Za doprovodu hlasitého křiku Brigitte opět přišla k plnému vědomí. “Koukej se vzbudit, ty stará, promrdaná čarodějnice! Zábava prozatím skončila!” zařval jí přímo do ucha černovlasý muž.”Och, prosím, ne,” zaskučela Brigitte zmateně, jelikož mu vůbec nerozuměla. “Já už toho opravdu víc nesnesu, prosím, nechte mě být.”

 

Alexej pouze zakroutil hlavou a potom uvolnil provaz, kterým bylo sešněrované jedno její ňadro. Ihned poté osvobodil i její druhý prs z hrůzného sevření a využitý mučící nástroj odložil na podlahu. Její kozy odskočily zpět a s plesknutím narazily na její vzdouvající se hruď. Brigitte se nyní cítila mnohem lépe. Dokonce se na okamžik nacházela v úplné extázi, a to i přesto, že se ještě stále do jejího těla zavrtávaly špičaté hřebíky, pokrývající desku, o níž se opírala. Po tom strašném mučení, které musela vydržet, jí ovšem pochopitelně ke štěstí stačilo málo. Když teď zase po dlouhé době byla její ňadra volná, pociťovala opět jistou naději, že by ji snad brzy mohli propustit na svobodu. Za několik vteřin už mohla pohybovat i svými dolními končetinami, neboť Alexandr její nohy zvolna rozvázal a přehodil je na přední stranu desky. Mladá Francouzka již byla prakticky volná. Potom k ní přistoupil Alexej, nevybíravě ji popadl a sundal ji z toho děsivého mučícího nástroje. Bez kouska citu ji vzápětí nechal padnout na studenou, kamennou podlahu. Ale Brigitte se stejně cítila skvěle, jelikož cokoli bylo lepší než pobyt na tom hrůzném zařízení. Alexandr mezitím v poklidu sejmul tu druhou čepel a zase ji nahradil tou původní, větší a ostřejší. “Naše speciální deska musí být neustále dokonale připravená, protože člověk nikdy neví, kdy se objeví nějaká nová oběť,” poznamenal s úšklebkem. Brigittino tělo bylo tím děsivým týráním viditelně i citelně poznamenané. Neexistovala žádná pozice, kterou by mohla zaujmout, aniž by ji všechno nebolelo. Mladá žena byla zároveň velmi unavená, jelikož si už ani nepamatovala, kdy se naposledy řádně vyspala. Po jejím příjezdu totiž následovaly už jen samé ukrutnosti. Nejdříve ji ti dva zvrhlíci opakovaně znásilnili, potom ji na celé hodiny zavěsili za nohy hlavou dolů, pak jí do úst vrazili tu kovovou kouli, pokrytou množstvím háčků, a poté samozřejmě následovalo dlouhé mučení na jejich speciální desce. Blonďatá Francouzka měla v těch chvílích pocit, že až do konce života nebude schopná pohnout ani jediným svalem svého těla. Alexej ji jediným chvatným pohybem zdvihl, přehodil si ji jako pytel brambor přes rameno a odnášel ji pryč z podzemní mučírny. Když se ocitla v zajetí Alexejových mocných svalů, jeho otec se pilně zaobíral tím, aby smyl veškerou nečistotu a především její krev, která pocákala kamennou podlahu v okolí jejich speciálního mučícího nástroje. Brigitte rychle omdlela, když ji Alexej odnášel podzemním koridorem do její cely. Procitla, teprve když zaslechla, jak se skřípavě otevírají těžké železné dveře, uzavírající její žalář. Mladší Ramius ji bezohledně odhodil na zem, jako by se zbavoval nějakého obtížného hmyzu. Brigitte těžce dopadla a nenašla v sobě už ani tolik sil, aby se zvedla. Alexej se na ni ani nepodíval, vyšel na chodbu a zamknul. Bezvládná Brigitte opět upadla do bezvědomí.

 

– 5 –

 

Když se Brigitte o několik hodin později probudila, celé tělo ji bolelo stále stejně. Také pociťovala silné křeče v žaludku, jelikož měla strašný hlad. Kobka, v níž se nacházela, byla ledově studená a mladá Francouzka se bez přestání třásla. Brigitte neměla vůbec žádnou představu, jak dlouho vlastně spala. Zvolna začala ohmatávat chladnou podlahu ve svém nejbližším okolí, až konečně našla nevelkou, roztrhanou vlněnou přikrývku. Ihned si ji položila přes ramena, aby alespoň o něco zmírnila tu hroznou zimu, panující v její podzemní cele. Průběhem času se začínala zvolna obávat, že by ji tady také mohli nechat zavřenou déle, než si dokázala představit. V těchto podmínkách by nepochybně dříve či později umrzla. Bezmocně si pomyslela, že smrt podchlazením musí patřit mezi ty nejděsivější způsoby, jak odejít ze světa. Ale to by se přesně hodilo k těm dvěma pomateným zvrhlíkům, pokud by ji opravdu hodlali zabít. Navíc ještě věděla, že ti dva ani jednou nenavštívili její sestru, zavřenou v nedaleké kobce, a to se týkalo celé doby, kterou už v jejich hrůzném domě Brigitte strávila. A mladá blondýna silně pochybovala o tom, že by jí alespoň nějakým způsobem dopravovali potravu, z čehož plynuly další chmurné myšlenky, zaplavující její unavenou mysl. Zdalipak její sestra ještě žila? Nebo snad už zemřela hladem? Brigitte se impulzivně rozhodla, že se pokusí s Catherine promluvit. Když už nic jiného, aspoň by mohla eventuálně přijít na to, co ji ještě očekává. Vzápětí si ovšem Brigitte uvědomila, že její sestra dříve nebyla ve stavu, v němž by mohla hovořit. Zřejmě se nedalo počítat s tím, že by to nyní bylo odlišné, ale i tak to Brigitte chtěla zkusit. Stejně, co jiného jí zbývalo, co jiného mohla v takové situaci dělat? Světlovlasá dívka znovu začala opatrně ohmatávat okolní podlahu a pokračovala v tom tak dlouho, dokud nenarazila na kamennou stěnu. Malý otvor v železných dveřích byl umístěn velmi nízko, takže jí nečinilo žádné potíže, aby se k němu dostala a přitiskla na něj svá ústa. “Catherine, Catherine, můžeš mě slyšet?” zvolala hodně tiše. Ale na její dotaz nepřišla žádná odpověď. Zkusila to tedy ještě jednou. “Catherine, to jsem já, Brigitte,” zašeptala. “Všechno je teď v pořádku. Nikdo tady není. Můžeš mě slyšet?” Ale opět nenásledovalo nic jiného než ticho. “Catherine, můžeš mluvit, nebo ne?” pokračovala trpělivě v šeptání. Náhle Brigitte postřehla proud jasného světla, který pronikl do temné podzemní chodby. Vzápětí uslyšela, jak se otevírají nějaké dveře, a potom zaslechla zvolna se přibližující kroky. “Catherine, jsi to ty?” zvolala s nadějí. Ale sotva tato slova vypustila z pusy, už litovala, že raději nezůstala zticha. Samozřejmě to nemohla být Catherine. Určitě k ní šli Alexandr s Alexejem. Mladá žena s napětím vyčkávala, co bude následovat. Byla zvědavá, co mají ti dva v úmyslu, že opět přišli do sklepení. Ovšem vůbec nepochybovala o tom, že míří k ní. Vždyť přece ani žádnou jinou oběť, s výjimkou její sestry, neměli. Nebo snad věznili ještě někoho jiného? Brigitte se sice dříve zdálo, že slyší křičet nějakou další mučenou ženu, ale nyní zastávala názor, že se jednalo o pouhý sen. Ovšem možná se přání stalo otcem myšlenky. Vždyť ti dva zvrhlíci byli schopní všeho a klidně mohli mít i další zajatkyně. Třeba byly zavřené v odlehlejších podzemních prostorách, které Brigitte ještě nikdy na vlastní oči nespatřila, a ti dva jí k tomu neposkytli ani jakoukoli vhodnou příležitost. Myšlenky, které jí neustále kolovaly hlavou, ji začínaly děsit. Představa podzemí plného vězněných žen byla otřesná a neméně děsivá byla celkem reálná vyhlídka, že by už nikdy nemusela spatřit sluneční svit. Brigitte ostatně již dlouho neviděla denní světlo a v temném sklepení rychle ztrácela přehled o čase. Nevěděla ani, zdali je den či noc.

 

Kroky, rozléhající se koridorem, se rychle přibližovaly. Brzy také Brigitte zahlédla Alexandrovu plešatou hlavu, která se objevila před malým okénkem ve dveřích. Starý Ramius držel v ruce planoucí pochodeň. “Určitě bys chtěla vidět svou sestru, nemám pravdu?” “Ano, prosím, to chci. A pusťte mě, prosím, odtud ven,” zakřičela. “Jinak tady asi zmrznu!” Alexandr na ni s pohrdáním pohlédl a prohlásil: “Ty hloupá děvko, ty se asi nikdy nepoučíš. No dobře, jestli chceš ještě pořád vidět svou sestru, myslím, že bychom snad mohli zařídit takovou pěknou schůzku, při níž se všichni báječně pobavíme.” Brigitte se tón jeho hlasu ani trochu nezamlouval. Bylo jí naprosto jasné, že všechno, co souviselo s tímto mužem, mohlo vést jedině k tomu, že její mučení mělo pokračovat. Strašně litovala, že vůbec něco řekla. Raději měla držet hubu, jak jí Alexandr dříve přikazoval. Holohlavý Ramius otevřel masivní železné dveře a vstoupil do její chladné cely. Jeho syn ho okamžitě následoval a držel se jen o krok pozadu. “Jak by se ti líbilo, kdybychom tě propustili?” zeptal se Alexandr. “Och, ano,” vykřikla mladá žena hlasitě. “Prosím, prosím, udělejte to. Slibuji, že nikomu nic neřeknu!” “Tomu nevěřím!” “Ne, ne, opravdu nikomu nikdy nic neřeknu, slibuji, slibuji,” žebronila zoufale. “Ty hloupá huso,” vysmál se jí vzápětí Alexandr. “Ty sis opravdu myslela, že bychom tě nechali běžet? Copak ti ještě pořád nedošlo, že tento dům už nikdy neopustíš? Jak bychom tě asi tak mohli nechat jít, když jsi toho tolik viděla a slyšela?” “Ale já o tom s nikým nebudu mluvit, nikdy, skutečně,” slibovala neustále znovu a znovu. “Pitomá děvko,” řekl Alexandr se stoickým klidem, “nikdy se nedostaneš na svobodu, už nikdy, rozumíš? Nemáme ani ten nejmenší zájem na tom, aby se o nás začal kdokoli zajímat, a hlavně ne úřady. Lidé mimo zdi mého domu mají totiž zvyky, které bych nikdy nemohl akceptovat. Všichni to jsou naprostí idioti a hlupáci. Nikdo z nich prostě nechápe, že muž má svaté právo ztrestat jakoukoli ženu podle vlastního uvážení a dle libosti. Kdybychom tě propustili, naše jméno by brzy bylo znesvěcené a v budoucnosti zatracené. Určitě by nás chtěli i uvěznit a zabavit nám náš majetek. Ale to já nikdy nedopustím, a proto taky nikdy nedostaneš sebemenší příležitost k tomu, abys mohla opustit tohle krásné podzemí.” Brigitte se snažila zachovat klid a především zůstala potichu. Po čase si opět vzpomněla, že ještě před svým odjezdem z domova se domluvila se svým bratrem na případných dalších krocích, které by měl podniknout, pokud by mu do určité doby neodeslala zprávu, v níž by vše zrušila. Jestliže by mu nenapsala, měl její bratr zahájit pátrání a přijít na to, co se s ní stalo. Teď v duchu děkovala nebesům, že mu nenapsala ihned po svém příjezdu, kdy ještě všechno vypadalo jinak. Takhle jí zůstávala alespoň malá jiskřička naděje. Brigitte si byla stoprocentně jistá, že ji její bratr skutečně začne hledat, avšak z jiného hlediska tu také existovala možnost, že by nemusel dostat od rodiny povolení, aby opustil restauraci. Modlila se, aby Cyril mohl přijet co nejdříve. Ostatně, vždyť na začátku zmizela Catherine a potom i Brigitte, která ji hodlala navštívit. Její bratr i zbytek rodiny přece už museli tušit, že v celé záležitosti, něco nehraje. Jenom doufala, že si Cyril vezme s sebou i svou zbraň, starý avšak funkční revolver.

 

“Chceš tedy vidět svou sestru?” zeptal se Alexandr ještě jednou. “Ano, ráda bych ji spatřila,” odpověděla Brigitte s mírným zaváháním. “No dobře,” navázal starý Ramius. “Když ji chceš vidět, potom ji tedy uvidíš. Ovšem jsem si jistý, že jakmile ji poprvé spatříš, budeš toužit po tom, abys tohle přání nikdy neprojevila.” Vzápětí se oba dva dali do hlučného, odporného smíchu. Co jen mohli s Catherine udělat, že se tak smáli? Ale v tomhle domě bylo možné absolutně všechno, o tom se již Brigitte na vlastní kůži přesvědčila. Alexej ji popadl za ruce a podržel je zkřížené za jejími zády, čímž umožnil svému otci, aby ji bez problémů spoutal. “Tak jen pojď, chceme přece navštívit tvou milou sestřičku Catherine,” řekl černovlasý muž. Chvíli vedli Brigitte černočernou temnotou, až posléze otevřeli těžké železné dveře, uzavírající další podzemní celu. “Teď se nacházíš ve stejné místnosti se svou sestrou,” oznámil jí Alexandr, jakmile za nimi hlasitě cvakl zámek ve dveřích. Brigitte raději zůstala zticha, jelikož se mohlo jednat o pouhý trik. “No tak, pusť se do toho. Mluv k ní,” přikazoval jí Alexandr. “Jste od sebe vzdálené jen pár metrů.” “Catherine, jsi tady?” zeptala se Brigitte s nefalšovaným strachem. Po několika málo vteřinách vskutku zaslechla jakési zvuky. Za pomoci malé dávky fantazie by se to dalo považovat za ženský hlas. To jsi ty Catherine?” zeptala se nervózně. Opět uslyšela ty těžko definovatelné zvuky. Ale to by skutečně mohla být Catherine pomyslela si mladá Francouzka rozechvěle. “Vidíš? Vždyť jsem ti přece říkal, že je tady,” řekl Alexandr. “Ty jsi mi snad nevěřila?” “Kdepak, samozřejmě jsem vám věřila,” odvětila spěšně Brigitte, která se už naučila, že musí říkat jen to, co ti dva chtějí slyšet. Ihned poté ji odvedli ke zdi, kde ji celou pevně spoutali a připevnili k jednomu z těch zapuštěných háků. Zase jí do úst nacpali tu ohavnou kovovou kouli s množstvím miniaturních háčků. Mladá žena se sice mohla trochu pohybovat, ale rozhodně nemohla mluvit. Zmocňoval se jí stále větší strach, protože neměla ani tušení, jaký druh mučení pro ni tentokrát připravili. “Tak, ty malá děvko, teď tě čeká zcela jiné mučení, než jsi byla dosud zvyklá,” oznámil jí Alexandr. “Až do této chvíle strádalo pouze tvé tělo, ale nyní bude trpět tvá duše. Budeš se dívat na svou milovanou sestřičku, která bude přímo před tebou zápasit o holý život.” “Pak můžeš sama rozhodnout, které mučení je ti milejší, jestli fyzické nebo psychické,” zapojil se do hovoru Alexej. “Ale musím ti také připomenout, že mučení, které si sama vyvolíš, tě bude i nadále stíhat. Jestliže si vybereš muka duševní, tak potom nejen uvidíš, jak bude tvá pěkná sestřička pomalu umírat, ale budeš ji mít i na svědomí. Jak už jsem řekl, záleží jen na tobě.” Oba dva se znovu nahlas zasmáli. Brigitte ten jejich smích nenáviděla. “Můžeš teď konečně říct ahoj své dlouho pohřešované sestřičce?” zeptal se Alexandr s úsměvem. Ovšem Brigitte pochopitelně nemohla promluvit. Za dotyčného stavu věcí nedokázala ani otevřít ústa, ani kývnout hlavou. Musela jen stát a čekat. Ale ti dva zvrhlíci ani žádnou odpověď neočekávali. I když by o to sama nestála, stejně by jí její sestru Catherine ukázali. Poté zapálili pochodně, rozmístěné po celé kobce. Brigitte se zděsila, jakmile si její oči zase zvykly na světlo a ona normálně viděla.

 

Byla to její sestra Catherine, bez jakýchkoli pochybností. Stála přesně uprostřed poměrně rozlehlé místnosti. Na první pohled se dalo jen velmi těžce poznat, co jí to vlastně udělali. Ubohá Catherine byla nacpaná v jakémsi podivném zařízení. Celý její obličej byl omotaný a sevřený silným drátem, který vedl rovněž i přes její široce rozevřené oči a neustále hrozil vážným poraněním. Také přes její pootevřená ústa se táhl silný kovový drát. Všechny dráty se pak společně scházely na zadní straně její hlavy, kde byla umístěná netradičně pojatá páka, od níž směřoval dolů další silný drát. Ten končil asi dvacet centimetrů pod její plnou zadnicí a na jeho konci byl připevněn tlustý a velmi dlouhý umělý úd, který vězel hluboko v jejím bolestivě roztaženém análu. Kromě toho byly její kyčle obtočené a stažené silnými koženými řemeny natolik, že rajcovní rýha mezi jejími půlkami byla děsně stlačená a její baculatá prdelka přes černou kůži doslova přetékala. Paže bezmocné Francouzky byly hrůzným způsobem stažené dozadu a v ohybu jejích horních končetin tkvěl další mohutný umělý penis. Aby nemohl jakkoli vypadnout ven, spoutali jí ti dva zvrhlíci brutálně nadloktí, čímž mnohonásobně zvýšili dívčino utrpení. Drát, který zajišťoval spojení mezi záhlavím a jejím rozevřeným řitním otvorem, byl neuvěřitelně rafinovaným způsobem propojený s tím umělým čurákem, prostrčeným skrz její dozadu stažené paže. To všechno pochopitelně mělo za následek, že pokud Catherine jen minimálně pohnula svýma rukama, její hlava byla okamžitě a bezohledně strhnuta dozadu, a to prudké škubnutí muselo být skutečně velice bolestivé. To samé se stalo i v tom případě, jestliže se Catherine pokoušela o něco povytáhnout ven ten mohutný umělý ocas, zaražený do její úzké řiťky. Celé ďábelské zařízení pochopitelně fungovalo i obráceně. Jakmile Catherine zatoužila posunout svou zakloněnou hlavu do normální a přirozené polohy, ihned jí ten silný umělý ohon zajel nepříjemně hluboko do rozdělaného análu a pronikal až někam do jejích stažených útrob. Kromě tohoto pekelného vynálezu byla Catherine samozřejmě úplně nahá. “Otoč se!” poručil jí Alexej. Trýzněná Francouzka se váhavě začala zvolna otáčet. Přirozeně bylo pro ni velmi těžké jakkoli se pohybovat, pokud měla na sobě tu neobyčejnou aparaturu. Nyní už tedy Brigitte také přesně věděla, proč s ní dříve nemohla Catherine mluvit. Ten strašný kovový drát rozevíral její ústa do neuvěřitelné šíře a neustále hrozil, že jí je roztrhne doslova od ucha k uchu. Brigitte odvrátila zrak a posléze zavřela oči. Prostě už to nemohla dále vydržet, dívat se na trpící Catherine. “Tvoje sestra je tady již skutečně dlouhou dobu, ale musím uznat, že je opravdu velmi líbezná a hodná,” prohlásil Alexej a hlučně se zasmál. “Pochopitelně si v této speciální výstroji nemůže ani na chvíli lehnout,” doplnil vzápětí Alexandr, “takže takhle tu stojí už celé dny.” “Naše milá Catherine ti teď ráda názorně předvede, jak tohle zařízení funguje,” řekl Alexej. “No jistě, tohle tvoje sestřička určitě udělá,” přisvědčil Alexandr. “Tedy, pokud nemáš nějaké námitky…” Brigitte zrudla hněvem. Všechno v ní doslova vřelo. Proč ji nenechali být?! Vždyť přece stejně nemohla nic říct. “No dobře, vidím, že se vším souhlasíš. To je od tebe skutečně pěkné,” řekl Alexandr. “Teď budeš moci na vlastní oči spatřit, jak dobře se tvá sestra poučila o tom, jak by se měla chovat vůči mužům. Sama si bude do té své špinavé prdele zarážet ten umělý úd, a to i přesto, že je to vskutku velmi bolestivé. Ale Catherine naprosto přesně ví, co by ji čekalo, pokud by se snad náhodou odvážila odporovat.” “Správně,” potvrdil otcova slova Alexej. “Tvoje půvabná sestřička dostala pořádnou lekci na jednom z našich bezvadných strojů a od té doby už si dává velký pozor, aby se chovala tak, jak má. Ovšem jestli budeš mít i nadále oči zavřené, tak potom nic neuvidíš, a to bych ti rozhodně nedoporučoval. Bude to totiž báječná zábava.” Vzápětí se oba dva znovu zasmáli, přesně tím způsobem, který Brigitte tak strašně nenáviděla. “Jestliže okamžitě neotevřeš oči a nebudeš se dívat, tak potom budeš následovat svou sestru. A ještě dříve, než tě začneme pořádně mučit, vypíchnu ti oči!” pohrozil jí Alexandr a viditelně to myslel naprosto vážně. Brigitte poslušně otevřela své oči a strnule zírala na svou týranou sestru. Po tvářích se jí ihned rozeběhly slzy. Marně se je snažila potlačovat. Navíc neustále musela myslet na to, co asi již dříve musela Catherine vytrpět ze strany těch dvou šílených zvrhlíků. “Tak, drahá Catherine, můžeš začít!” zakřičel Alexandr vzrušeně. Ubohá Francouzka ho okamžitě poslechla a celé zařízení se bleskově uvedlo do chodu. Catherine mírně pozvedla své paže a poté je zase spustila dolů. Ten mohutný umělý úd zmizel hluboko v jejím sevřeném řitním otvoru a hned její hlava jediným trhnutím klesla dozadu, až se téměř dotkla její prohnuté páteře. Brigitte zděšeně vykřikla a v tom okamžiku nebrala vůbec žádný ohled na tu ohavnou kovovou kouli ve svých rozevřených ústech. “Jen hezky pokračuj dál, ty kurvo,” poručil Alexej, který se očividně skvostně bavil. Brigitte to mohla jen stěží vydržet, takhle se nečinně dívat, jak její sestra trpí. Ale moc dobře si byla vědoma toho, jaké by to mohlo mít pro ni následky, pokud by se odvážila zavřít oči. Po tvářích se jí bez přestání řinuly slzy velké jako hrachy, když byla nucená přihlížet, jak její sestra strádá a ještě k tomu v takové ponižující pozici. Velmi dobře si dokázala představit, jak hrozně bolestivé to musí být, když se do schválně stažené zadnice hluboko zarývá tak obrovský kovový ohon. Ovšem ještě mnohem horší bylo, jakou silou a jakým způsobem byla její hlava stažena dozadu, přičemž se ty dráty zavrtávaly do celého jejího obličeje i do jejích pootevřených úst, u nichž viditelně hrozilo, že by mohla být strašným způsobem rozervaná. “No, co si teď myslíš o našem psychickém mučení?” zeptal se zvědavě Alexej. “Jsou tahle muka lepší, nebo dáváš přednost těm fyzickým?” Brigitte by nejraději začala řvát a přikázala by jim, aby okamžitě s tímhle děsivým trýzněním přestali. Chvílemi se jí k jejímu neskonalému smutku dokonce zdálo, že její sestra snad nemůže být zcela při smyslech, když tak poslušně vykonávala všechny rozkazy, ačkoli jí přinášely takové utrpení. Jaký druh vymývání mozku měla za sebou, že tak poslouchala? Způsobil to všechno ten před chvílí zmiňovaný stroj? Brigitte neznala na své otázky odpovědi, ale rozhodně byl výsledek snažení těch dvou zvrhlíků více než děsivý. Mladá Francouzka byla nucená dívat se na to příšerné představení přibližně celých deset minut. Teprve poté Alexandr její sestře povolil, aby přestala. Nicméně, i když Catherine ustala v pohybu a zůstala klidně stát, ten ďábelský vynález setrval i nadále v chodu a stále plnil svou hroznou funkci. Catherine s tím viditelně nemohla nic udělat a ani to zařízení se nemohlo samo od sebe zastavit. Z té výstroje ji musel vyprostit někdo další.

 

“Tak, to by stačilo. Teď si tady uděláme bezvadnou párty,” řekl Alexandr vesele. “Alexeji, vysvoboď tu zatracenou čarodějnici z naší báječné aparatury.” Brigitte si hlasitě, ulehčeně oddechla, jakmile zaslechla tato slova. Až dosud bylo všechno moc špatné, ale až uvolní její sestru z toho hrozného zařízení, potom bude všechno zase dobré, pomyslela si v duchu, ačkoli tomu příliš nevěřila. Alexej musel vyvinout skutečně velké úsilí, aby všechno odstranil. Bylo to možné, jen když postupoval kousek po kousku. Jakmile byla Catherine konečně volná, bezvládně padla na podlahu. Alexej na ni nejdříve zkusmo šlápl jednou nohou a pak ji Alexandr polil ledově studenou vodou. Poté ji Alexandr svou koženou botou bezohledně přinutil, aby se zdvihla ze země a zcela nahá se před něj postavila. Když se Catherine rozhlédla kolem sebe, zdálo se, že je naprosto duchem nepřítomná, ovšem Brigitte postřehla, že ji její sestra přece jen poznala. Určitě byla šťastná a rozhodně by si s Brigitte ráda promluvila, avšak za dobu svého pobytu v podzemí se už naučila, že v přítomnosti těch dvou musí být zticha a pouze poslouchat, co po ní budou chtít. Brigitte jen doufala, že ještě budou mít příležitost, aby si spolu mohly důkladně pohovořit. Alexej nyní přistoupil k Brigitte a rozvázal ji, ovšem jen proto, aby vzápětí pevně spoutal její nohy a pověsil ji za ně. Zrovna tak, hlavou dolů, už jednou visela a trvalo to celé hodiny, než ji sundali. Potom také mladý Ramius vyjmul z jejích úst tu hrozivou kovovou kouli. Co nyní bude následovat? Brigitte to samozřejmě nevěděla, ovšem nadcházejících událostí se velmi obávala. Brigittiny nohy byly připevněné k hákům na zdech takovým způsobem, že je měla roztažené na nejvyšší možnou míru. Rovněž její stydké pysky byly široce rozevřené. “Tak, a teď bychom rádi viděli skutečnou sesterskou lásku,” zasmál se Alexej. “Och, ne, to ne, to přece nejde,” řekla Brigitte. Catherine se zdála být šokovaná tím, že se její sestra odvážila odmlouvat. Ona sama okamžitě poslechla. Brigitte během vteřiny zrudla od hlavy až k patám, protože si nedokázala představit nic více degradujícího. Strašně se styděla, avšak nemohla s tím nic udělat. Catherine k ní spěšně přistoupila a objala ji kolem pasu. Ihned poté začala náruživě olizovat její rozdělanou kundu. “Ty taky, sestřičko!” zařval na Brigitte panovačně Alexandr. Mladá Francouzka tedy poslušně vložila svou hlavu mezi Catherininy mírně roztažené nohy a rovněž se pustila do lízání pičky své vlastní sestry. Hlavou dolů zavěšená Brigitte vnímala se zvláštním potěšením, jak přes její téměř dokonale vyholenou píču klouže vlhký jazyk její sestry. Ona sama lízala Catherininu kundu se stále větším zanícením, přičemž pociťovala, jak se jí do lebky valí krev. Alexej a Alexandr sledovali tu rajcovní scénu s nefalšovaným nadšením. Posléze si Alexej rozepnul kalhoty a začal si honit svůj rychle se topořící ocas. Jeho otec udělal ihned to samé. Zatímco upřeně pozorovali lízající se sestry, byli oba muži stále více vzrušení a nadržení. Alexandr to také dlouho nevydržel a brzy si svlékl jak svou košili, tak své kalhoty. To se stalo vůbec poprvé, že se starý Ramius natolik obnažil. Brigitte si nyní mohla velmi dobře prohlédnout jeho chlupaté tělo, jelikož Alexandr se postavil těsně vedle ní a zblízka přihlížel jejich chlípnému počínání. Rovněž Alexej se po několika desítkách vteřin zbavil veškerého svého oblečení a zcela nahý se přiblížil k oběma ženám. Jeho čurák vzbuzoval již na první pohled úctu, poněvadž byl silný, velmi dlouhý a perfektně ztopořený. “Hej, vy dvě kurvy, přestaňte!” poručil jim posléze Alexandr. “Teď si chci pořádně zašoustat!”

 

Alexej nejdříve rozvázal Brigitte a sundal ji dolů a vzápětí na její místo pověsil hlavou dolů Catherine. Poté si Brigitte musela břichem dolů lehnout na nepříjemně chladnou podlahu a oba muži ji silnými provazy připoutali ke čtyřem do kamene zapuštěným hákům. Bezmocná dívka měla obličej přitlačený k zemi a její končetiny byly velmi široce roztažené. Mladý Ramius ani chvíli neváhal, posadil se na studenou podlahu, popadl ji za vlasy, a jakmile bolestivě nadzdvihl její hlavu, zastrčil jí do pusy svůj tlustý ohon. Brigitte pochopitelně v této hrozné pozici nezbývalo nic jiného, než ho začít poslušně kouřit. Alexej zdánlivě klidně seděl na bobku, avšak Brigitte jasně cítila, že je maximálně vzrušený. Po chvíli se černovlasý muž pustil do vášnivého přirážení, kdy zajížděl svým čurákem hluboko do jejích rozevřených úst. Také jeho otec příliš nelenil, položil se na dívčino unavené tělo a zarazil svůj ocas do její roztažené kundy. Její pička byla ještě stále jako jedna jediná otevřená rána, což mělo na svědomí to předchozí brutální šukání ostrou kovovou čepelí. A pokaždé, když starý Ramius hrubě přirazil, byla její jemná tkáň v prokrvené pochvě znovu a znovu příšerně drásána. Strašně to pálilo a bolest byla téměř nesnesitelná, ovšem Brigitte nemohla ani křičet, jelikož v její puse pevně vězel ten obrovský Alexejův čurák, deroucí se až do jejího hrdla. Jak se postupně přibližovali ke svým vyvrcholením, oba muži stále hlasitěji sténali a chrochtali. Brigitte se cítila hůře a hůře. Velká Alexandrova váha, tlačící k zemi její útlé tělo, to bylo na ni prostě přespříliš. A k tomu ještě bolest ovládající její hlavu, pozvednutou ve velmi nepřirozeném úhlu. Mladá žena se bez přestání potýkala s dýchacími problémy, jelikož se jí nedostávalo dostatečného množství čerstvého vzduchu. Alexej se posléze opřel dozadu a zarazil jí svůj dlouhý ohon až do krku. Z Brigittiných úst vybíhaly proudy slin, neboť mladá žena je jednoduše nemohla polykat a už se ani pořádně nedokázala kontrolovat. A Alexej si to všechno evidentně užíval. Také jeho otec byl očividně velmi spokojený s průběhem událostí. Mrdal bezmocnou dívku jako zvíře a hlasitě hekal. Cítil na svém silném ocasu, jak je její kunda uvnitř rozpálená. Každou vteřinou byl stále více a více vzrušený a přestával se ovládat. Potom se Alexej konečně udělal. Zasténal a začal jí stříkat do pusy proudy svého lepkavého spermatu. Avšak poněvadž byl jeho čurák zasunutý tak hluboko v jejím hrdle, nemohla Brigitte jeho semeno normálně polykat. Ubohá dívka se dávila. Skoro současně začal také Alexandr dosahovat svého vyvrcholení. Samou rozkoší řval jako nebezpečná šelma. Pak do její vagíny konečně nastříkal své husté semeno. Brigitte byla úplně bez dechu, když vnímala jeho horké sperma ve svém nitru. Celá rozevřená pochva ji hrozně pálila a bolela. Po dlouhých vteřinách Alexandr svůj ohon z její kundy vytáhnul a Brigitte si ulehčeně vydechla. Úpěnlivě doufala, že už snad bude konec jejímu utrpení. Alexej vylovil svůj ocas z její bolavé pusy a jeho otec povstal, čímž dívku zbavil té nepříjemné velké váhy svého těla. Brigitte se nyní pochopitelně cítila mnohem lépe, ale ti dva zvrhlíci s oběma sestrami ještě zdaleka nebyli hotovi.

 

“Teď je řada na tobě, aby sis taky něco užila,” prohlásil za okamžik Alexandr. “Po celou dobu, co jsi tady, jsi neprožila ani jeden jediný orgasmus. Pro takovou chlípnou děvku, jako jsi ty, to musí být skutečné neštěstí. Ale jelikož jsme opravdu velkorysí, dovolíme ti, abys dosáhla rozkoše, po které určitě pořád toužíš.” “Já ale o nic takového vskutku nemám zájem,” odvětila Brigitte tiše. “Ale máš,” odtušil Alexej s ledovým klidem. “Však ještě uvidíš. Nepochybuji o tom, že se ti to bude moc a moc zamlouvat,” dodal s potutelným úsměvem. Alexandr na moment opustil místnost, a když se zase vrátil, držel v ruce tlustý umělý ohon. Brigitte se zachvěla zděšením, jakmile spatřila ten mohutný nástroj. Ten čurák byl dlouhý přibližně plných třicet pět centimetrů. “Tohle přece nemůžu do sebe celé pojmout,” zasténala Brigitte zoufale. “Vždyť to taky nemusíš,” zasmál se Alexej. “Pro tebe je určená pouze polovina toho bezvadného ocasu. Tvoje líbezná sestřička Catherine pak dostane tu druhou půlku. Už je ti to jasné?” Brigitte byla příliš unavená na to, aby se jakkoli vzpírala. Jakmile ji ti dva zvrhlíci rozvázali, povstala a zůstala poslušně na místě, stejně jako její sestra, kterou Alexej rovněž uvolnil z nepříjemného závěsu hlavou dolů. “Tak, děvky, pusťte se do toho,” řekl Alexandr tónem nepřipouštějícím odpor. “A neopovažujte se přestat dříve, než se skutečně uděláte. Takže si pospěšte, protože čím rychleji to zvládnete, tím lépe pro vás.” “A rozhodně se taky nepokoušejte dělat si z nás blázny nebo cokoli předstírat, jelikož v tomto oboru jsme experti”, dodal potměšile Alexej. Brigitte pochopila, že nemá žádnou možnost, jak by se této potupě mohla vyhnout. Musela se pomilovat se svou vlastní sestrou a navíc u toho musela prožít opravdový orgasmus. Mladá Francouzka se tedy rozhodla, že pro ni i Catherine bude nejlepší, jestliže budou co nejvíce chvátat. Čím dříve to budou mít za sebou, tím lépe, přesně tak, jak říkal Alexandr. Brigitte se pokoušela uvolnit a sama sebe nějakým způsobem vzrušit. Poté se dokonce upřeně zahleděla na Catherine a snažila se nechat vzrušit pohledem na svou vlastní, nahou sestru. Od doby, kdy dosáhla svého posledního orgasmu, uběhly už celé týdny, a tak to pro ni nebylo vůbec jednoduché. Když budeme s Catherine opravdu intenzivně souložit, tak bychom to mohly zvládnout bez jakéhokoli předstírání, pomyslela si s nadějí. Jinak ovšem blonďatá dívka silně pochybovala o tom, zdali bude Catherine po tom všem, co zde musela zakusit, schopna náležitě se účastnit této podivné hry. Jistě ji její kundička bolí zrovna tak jako mě, pomyslela si Brigitte těsně předtím, než se pustila do naplňování Alexandrova přání. Po krátkém váhání se tedy obě dvě dívky objaly a konce toho umělého penisu si zvolna zavedly do svých rozevřených kundiček. Mohutný úd se pomalu ohnul, jakmile jedna jeho strana vklouzla do té vyholené píče a ta druhá zajela do kundy, kupodivu ozdobené hustým, černým ochlupením. Brigitte překonala svůj ohromný stud a začala na umělém ohonu rajtovat. Gumový čurák zajížděl ve zběsilém tempu dovnitř a zase ven, dovnitř a ven. Catherine dělala to samé a na rozdíl od své sestry očividně neměla vůbec žádné zábrany. Blonďatá Francouzka jasně pociťovala, jak do ní ta věc vchází a opět vychází a jak ji celou uvnitř zaplňuje. Současně vnímala to vzrušující teplo, vycházející z rozpáleného těla její sestry. Oblé, plné kozy obou mladých žen se o sebe navzájem třely a jejich výrazné bradavky se vztyčovaly. Brigitte s Catherine se stále silněji tiskly v náručí a vzájemně se laskaly. Brigitte byla skutečně velmi překvapená, že bez jakékoli větší námahy cítí takovou nefalšovanou rozkoš. Teď už jenom doufala, že i její sestra je na tom stejně a že to brzy všechno skončí. Obě mladé Francouzky tedy snaživě pokračovaly v rajtování na mohutném umělém ocasu, který roztahoval a vyplňoval jejich prokrvené pochvy. Pokaždé to hlasitě plesklo či mlasklo, když se jejich růžové stydké pysky trhavě stáhly kolem toho silného penisu. Společně se šukaly a dráždily tak divoce a tak dlouho, až se konečně Brigittin dech stal přerývanějším a z jejího nahého těla sálalo teplo zplozené vášnivým milováním. Nezadržitelně se přibližovala orgasmu, který měl být skutečně mocný a který ji nenadále celou pohltil… Brigitte křečovitě sevřela v náručí svou sestru, jakmile ten umělý ocas naposledy vnikl až na dno její bolavé, avšak promáčené vagíny. První záchvěvy strhujícího vyvrcholení si začaly razit cestu jejím chvějícím se tělem. Mladá blondýna se již nedokázala ovládat a hlasitě vykřikla, jelikož takovou rozkoš už dlouho nepocítila. Vskutku prudký a krásný orgasmus způsobil, že se celá roztřásla. Po těle jí stékaly kapky potu a i v chladném podzemí jí bylo najednou neskutečné vedro. Také na vyvrcholení její sestry se nemuselo dlouho čekat, poněvadž Catherine se rovněž velmi brzy začala divoce pohybovat nahoru a dolů a pohupovat ze strany na stranu a naplněná závratnou rozkoší nahlas sténat a vřískat, až se stěny podzemního žaláře otřásaly. Extáze obou dívek netrvala příliš dlouho, avšak o to byla intenzivnější. Když potom skončily, zůstaly obě vyšoustané a uspokojené Francouzky nehybně stát uprostřed místnosti. Duchem nepřítomně se kolem sebe rozhlížely, přičemž ten mohutný umělý penis ještě stále vězel v jejich rozevřených kundičkách.

 

Nastalé hrobové ticho prolomil symbolicky jako první pán domu, Alexandr. “Velmi dobře, opravdu velmi pěkné,” řekl holohlavý Ramius. “Musím uznat, že to bylo lepší, než jsem předpokládal. Předvedly jste nám vskutku rajcovní podívanou. Bylo vidět, že se v tom vyznáte.” “Tsss, chmmm,” odfoukl si Alexej a pak se chlípně zasmál. “Teď už se tedy nedivím, že jsi byla ochotná podstoupit úplně všechno, jen aby ses mohla setkat se svou líbeznou sestřičkou.” “No jo, velká škoda, že tě ta neovladatelná touha po tvé sestře přivedla do takových nesnází,” poznamenal Alexandr s potměšilým úsměvem. “Díky tvému chtíči jste nyní obě dvě odsouzené k tomu, abyste zbytky svých ubohých životů strávily v našem krásném, temném sklepení. I když možná i tady si budete moci občas zašoustat, jak to máte rády. To si ještě rozmyslím, ale každopádně se tu budete mít skvěle, to ti můžu zaručit.” Vzápětí se oba dva znovu zasmáli, ovšem nenávist a opovržení, skrývající se v jejich hlasitém smíchu, se prostě nedaly přeslechnout. Brigitte by jim nejraději něco peprného řekla, avšak raději se opanovala a setrvala potichu, neboť i ona se již poučila o tom, že je lepší v přítomnosti těch dvou držet pusu pod zámkem. “A protože jste tentokrát byly tak hodné holčičky a řádně jste splnily svoje povinnosti,” promluvil opět Alexandr, “budete moci obě dvě prožít nadcházející noc bez okovů. Pochopitelně však budete muset v našem studeném podzemí zůstat úplně nahé a každá z vás samozřejmě přijde do jiné místnosti, v nichž obou ovšem bude panovat stejná, neproniknutelná temnota, takže si nebudete mít co závidět. Ale alespoň se vám dostane volnosti pohybu, což je možná více, než si zasloužíte. Jistěže vám to nebude moc platné, poněvadž vaše cely vám asi moc zábavy a rozptýlení nenabídnou, ledaže byste chtěly spáchat sebevraždu. Ale jsem si jistý, že vás dvě už určitě něco veselého napadne a rozhodně si to pěkně užijete.” Jakmile starý Ramius zakončil svůj ironicky pojatý proslov, společně se svým synem popadl za paže Brigitte a odvedl ji z místnosti. Catherine zase zůstala ve své kobce sama, zcela nahá v mrazivě chladném sklepení. Brigitte ještě stačila zahlédnout, jak se její sestra bezvládně skácela na kamennou podlahu, na níž vzápětí upadla do hlubokého spánku, podobného bezvědomí. Potom oba muži odtáhli blonďatou Francouzku do její cely, kde ji bezohledně mrštili na tvrdou zem a ihned odešli. Masivní železné dveře za sebou pochopitelně pečlivě uzamkli na více západů. V naprosté temnotě se Brigitte okamžitě pokoušela najít tu rozervanou vlněnou přikrývku, kterou se už vícekrát provizorně zahřívala, aby nezmrzla. Po chvíli usilovného pátrání ji skutečně objevila a ihned si ji přehodila přes svá holá ramena. Poté se snažila soustředit a utřídit si své roztěkané myšlenky. Nyní si už mohla být více než stoprocentně jistá, že ani ona, ani její sestra nebudou nikdy propuštěny na svobodu. Jejich jediná naděje spočívala v tom, že by je snad mohl najít jejich bratr. Brigitte pouze doufala, že dorazí co nejdříve a že si dá velký pozor na ty dva zvrhlíky. Pevně věřila, že i kdyby Cyril nic netušil, tak ho první pohled na Alexandra s jeho synem varuje, ačkoli u ní samotné se tak nestalo.

 

Náhle uslyšela hluk rozléhající se podzemní chodbou. Dveře do její kobky se nečekaně otevřely a dovnitř vnikl proud jasného světla, který na čas zaplašil deprimující temnotu. Do její neútulné cely vstoupil Alexej, držící v ruce nevelký hrnec. “Tady máš, ty kurvo. Koukej to sníst,” řekl černovlasý muž příkře a postavil nádobu na podlahu. “Měla bys nabrat síly, protože je budeš brzy potřebovat. Jestli to všechno nesníš do té doby, než se zase vrátím, budeš toho hořce litovat.” Bez dalších řečí Alexej zmizel a vzápětí Brigitte zaslechla, že vešel do místnosti, kde byla uvězněna její sestra. Mladý Ramius vzbudil Catherine a řekl jí to samé, co před několika málo vteřinami Brigitte. O chvíli později opět zavládla ve sklepení neproniknutelná, černočerná tma. Brigitte pochopitelně nic neviděla a nemohla ani poznat, co jí to dali za potravu. To však stejně nebylo důležité, jelikož jí bylo úplně jedno, jestli je to k jídlu, nebo je to jen nějaká odporná směs ze zbytků. Mladá Francouzka totiž měla neuvěřitelný hlad. Bleskovým tempem všechno hltavě snědla, šťastná, že si vůbec může dát do pusy něco jiného než ohavné ohony těch dvou chlípníků. Když svůj hrnec vylízala do poslední kapičky, uvědomila si, že teď by si konečně mohla promluvit se svou sestrou. Pouze doufala, že ji Catherine uslyší a že jí i odpoví. Tohle je asi naše poslední příležitost, kdy si budeme moci normálně popovídat, pomyslela si smutně. Brigitte se zvolna vydala ke dveřím, přičemž se pohybovala po všech čtyřech a jednou rukou co chvíli ohmatávala chladnou kamennou stěnu, aby alespoň přibližně věděla, kde se právě nachází. Jakmile dorazila k železným dveřím, zastavila se a pozorně naslouchala. Všude panovalo absolutní ticho. Bylo docela dobře možné, že ti dva zvrhlíci čekali pouze na to, až začne mluvit se svou sestrou, aby je pak znovu mohli potrestat. Avšak i vzdor tomuto nebezpečí se Brigitte rozhodla, že to zkusí. Mimo jiné si také byla vědoma toho, že nemá mnoho času, jelikož byla přesvědčena o tom, že po tomto nechutném, ale nutném jídle její sestra Catherine určitě zase upadne do hlubokého spánku nebo možná i bezvědomí. “Catherine, Catherine, slyšíš mě?” Na její tiché zvolání však nepřišla žádná adekvátní odpověď. Blondýnka to tedy zkusila znovu. “Catherine, Catherine, to jsem já, Brigitte.” Ale opět jen naprosté ticho. Brigitte se pokusila zavolat ještě jednou, tentokrát však o něco hlasitěji. “Catherine, prosím tě, odpověz mi. Nemusíš mít vůbec žádný strach. Nikdo tu není. Klidně mi odpověz, jestli mě slyšíš. Catherine!” Avšak ani teď nenásledovala jakákoli odpověď. Světlovlasá Francouzka to právě hodlala vzdát a chystala se jít si lehnout, když se nenadále ozval tichý hlas její sestry. Brigitte ho ovšem slyšela zcela zřetelně. “Brigitte, jsi to ty?” Brigitte měla chuť vykřiknout štěstím, natolik byla ráda, že s ní může mluvit. “Ano, ano, to víš, že jsem to já, Brigitte,” odpověděla potěšeně. “Jsi to ty, že jo, Catherine?” ujišťovala se ještě. “Ano, ano, jsem to já, Catherine. Je s tebou všechno v pořádku?” “To víš, že jo, Catherine, všechno je teď v pořádku. A co ty, jak to s tebou vypadá?” šeptala Brigitte, vzrušená jako malá školačka. “Zatím ještě žiju,” odvětila Catherine s nepřeslechnutelnou hořkostí v hlase. “Já už jsem tě dříve několikrát volala, ale ty jsi mě asi neslyšela že jo?” “Ale kdepak. To víš, že jsem tě slyšela, ale vždyť jsem přece vůbec nemohla mluvit,” připomněla jí Catherine. “Á, no jistě, já vím,” odpověděla Brigitte a vzápětí posmutněla, když na to musela znovu pomyslet. “Och, Brigitte, co teď chceš podniknout?!” zeptala se Catherine a nyní již málem křičela. “Já vlastně ještě ani nevím. Co by jsme mohly udělat? Nemáš nějaký nápad?” “Já tady nechci zůstat,” řekla. Catherine zoufale. “Jestli tady zůstanu, tak určitě umřu. Brigitte, já ještě nechci zemřít!” “Já taky ne,” odvětila Brigitte tiše. “Přece ale musí existovat nějaká možnost, jak bychom odtud mohly uniknout,” promluvila blondýnka opět po chvíli mlčení. “Ne, myslím, že taková možnost tady neexistuje. Jsem zde už dosti dlouho na to, abych to věděla. Budeme tu navždy uvězněné.” “Nevzdávej se, Catherine, prosím tě,” prosila ji úpěnlivě Brigitte. “Ach, vždyť nemáme vůbec žádnou naději. Jsme úplně ztracené.” “Ne, Catherine, ještě jsme neprohrály. Ještě máme šanci. Cyril pro nás určitě přijde a zachrání nás. Můžeš mi věřit, je to pravda!” “Skutečně?” zeptala se Catherine pochybovačně. Znělo to až příliš krásně, než aby to byla pravda. Catherine tomu prostě nedokázala uvěřit. “Ano, víš, že bych ti nelhala,” ujišťovala ji Brigitte. “Ještě před svým odjezdem jsem mu zanechala tuhle adresu. Jestli mu nenapíšu, tak by po nás měl začít okamžitě pátrat. A já jsem mu nenapsala, když jsem sem přijela, a potom jsem už ani nemohla.” “Och, ty si vážně myslíš, že Cyril sem pro nás přijede a osvobodí nás?” zeptala se Catherine, naplněná novou nadějí. “Ano. No, každopádně je to naše jediná šance,” řekla Brigitte. “A co budeme dělat my, než sem Cyril dorazí?” zeptala se Catherine. “Budeme se snažit zůstat naživu,” odpověděla jednoduše její sestra. “Och, Brigitte,” zasténala náhle Catherine je mi to tak strašně líto, že jsem se dostala sem a ty jsi mě musela následovat.” “To je v pořádku. Teď už na tom přece stejně nemůžeme nic změnit. Ostatně, kdo to mohl na začátku tušit?” “Ale já si pořád připadám jako ta největší kráva na celém světě. Nikdy jsem neměla chodit sem a nikdy jsem neměla věřit Alexejovi.” “Poslyš, Catherine, ráda bych si vyslechla celý tvůj příběh, ale řekla bych, že teď bude rozumnější, když si trochu odpočineme a vyspíme se,” navrhla Brigitte. “Ano, máš pravdu. Jsem už taky hodně unavená,” souhlasila Catherine. “Tak si jdi lehnout a hezky se vyspi,” popřála jí Brigitte. “Později tě zkusím ještě jednou zavolat a znovu si promluvíme.”

 

– 6 –

 

Brigitte zůstala ještě po nějakou dobu jen tak ležet a všechno si znovu promýšlela. Celá tahle záležitost jí neustále připadala jako strašný sen, ale když už nic jiného, tak její zhanobené tělo, nejrůznější poranění a neustávající bolesti jí dávaly srozumitelně najevo, že to všechno se skutečně přihodilo. V těch chvílích ovšem byla Brigitte ráda, že se její milované sestře vede poměrně dobře, alespoň s ohledem na hrůzné podmínky panující v podzemí toho děsivého domu. Před krátkou dobou si s ní konečně mohla promluvit a díky tomu také měla možnost přesvědčit se o tom, že oproti jejímu původnímu domnění byla Catherine ještě stále plně při smyslech a zachovávala si zdravý rozum. Dříve o tom Brigitte na základě jejího chování vážně pochybovala. Její sestra zřejmě dostala pořádně tvrdou lekci a po ní velmi rychle přizpůsobila své postoje. Od té doby poslouchala ty dva zvrhlíky na slovo a dělala jen to, co chtěli, jelikož to bylo mnohem smysluplnější než beznadějné vzpouzení se, které mělo za následek pouze další a další trestání. Brigitte právě začínala usínat, když najednou kdosi hřmotně zabušil na masivní železné dveře od její cely. “Vstávej, kurvo, vstávej!” zakřičel Alexej. Jeho hlas v ní opět vzbudil hrozný strach, který ji ihned ovládl. V duchu sama sobě přísahala, že ty dva bude na slovo slepě poslouchat, jen aby se vyhnula dalšímu strašlivému mučení. Alexej zabušil rovněž na dveře kobky, v níž byla uvězněná Catherine. Brigitte si byla jistá, že ti dva šílenci na ní i její sestru opět políčili nějakou děsivou past, spojenou s dalším týráním. 0 chvíli později se u nich Alexej zase objevil a vyvedl Brigitte i Catherine na chodbu.

 

“Připravili jsme pro vás opravdu milé překvapení,” sdělil jim černovlasý muž s úsměvem. Och, ne, to ne, pomyslela si Brigitte bezmocně. “Pojďte se mnou, děvky,” přikázal jim Alexej. Poté mladý Ramius obě dívky odvedl do podzemní místnosti, v níž se kromě jiného nacházela také ta speciální deska, kterou Brigitte již dříve důvěrně poznala. Alexandr je uvítal s nefalšovaným potěšením. “Buďte vítány, moje milé kurvičky,” zasmál se holohlavec. “Po delším uvažování jsem usoudil, že jste byly už dostatečně zasvěcené do tajností naší skvělé mučírny. Na vlastní kůži jste pocítily následky své neposlušnosti a věřím, že už to víckrát neuděláte. Nyní se však pobavíme trochu jinak.” Obě nahé dívky se pokoušely zachovávat klid a stály před ním naprosto tiše. “Za chvíli vám představím další zajímavou osobu,” promluvil znovu starý Ramius. “Já i můj syn máme totiž tolik práce, že se jednoduše nemůžeme osobně starat o každou maličkost. A z tohoto důvodu jsme také angažovali zvláštní pomocnici. Jsem si stoprocentně jistý, že se vám bude velmi zamlouvat.” Brigitte se obezřele rozhlédla kolem sebe, ale v části podzemní místnosti, v níž se všichni nacházeli, nemohla spatřit nic jiného než množství mučících nástrojů, které viděla již dříve. Zatímco Alexandr hovořil, Alexej na okamžik zmizel za dveřmi a nyní se opět vrátil dovnitř. “Je všechno připravené?” zeptal se. “No jistě,” odvětil Alexandr okamžitě. “Myslím, že se můžeme pustit do vzájemného představování.” Alexej zase na moment opustil hrůzu vzbuzující mučírnu. Když se po chvíli vrátil zpět, měl po boku tu několikrát zmiňovanou pomocnici. Její nevídaný vzhled vzal oběma mladým ženám řeč. Catherine dokonce zděšeně vykřikla. Neznámá žena byla dosti vysoká a velmi silná. Avšak i přesto byla dobře stavěná a všechny křivky jejího těla byly náležitě zaoblené. Na obě nahé dívky ihned upřela svůj zrak, ovšem v jejích očích se nezračilo nic jiného než chtíč a krutost. Plné rty měla namalované černou rtěnkou a vlasy měla stažené dozadu, což dokonale podporovalo její přísný výraz. Kolem svého krku měla omotaný masivní železný řetěz, který pokračoval dolů a obepínal její mohutný hrudník takovým způsobem, že zespodu přidržoval její velké prsy jako neobvyklá podprsenka. Na svých svalnatých, ovšem pěkně zformovaných nohou, nosila pomocnice speciální černé kožené punčochy, které byly skutečně mimořádně přiléhavé. V jejích rovněž kožených kalhotkách byla na přední straně vyříznuta rozměrná díra, díky níž vykukovala ven celá její kunda. Větší část jejího hustého ochlupení byla vyholená, takže její sytě červené stydké pysky byly dobře viditelné. Kromě toho tato žena nosila boty na velmi vysokých podpatcích a dlouhé černé kožené rukavice. V jedné ruce držela hrůzu vzbuzující bič. Rukojeť tohoto bicího nástroje byla vytvarována do podoby mužského penisu i s varlaty. Tahle zvláštním dojmem působící pomocnice strnule hleděla na nebohou Brigitte, která se samým strachem neovladatelně třásla. “Tak, nyní se konečně můžete seznámit s Tamarou. Je to opravdu neobyčejně skvělá asistentka,” poznamenal s úsměvem Alexandr. Brigitte a Catherine se pokoušely odvrátit zrak a nevšímat si té ženy. Jakmile se na ni podívaly, okamžitě jim naskakovala husí kůže a zmocňovala se jich neskutečná úzkost. “Tamara vám brzy předvede, jaké má úžasné schopnosti,” řekl Alexej. “A můžete mi věřit, že ve všech směrech je vskutku velmi schopná, takže se máte na co těšit,” dodal vzápětí s nehezkým úšklebkem. “Přesně tak,” přidal se ihned Alexandr. “Tamara dává velmi dobrý pozor na všechny naše dívky a opravdu pěkně se o ně stará. Ale teď už je čas na nějakou zábavu. Jako první půjde Catherine, jelikož je nepochybně tou poslušnější z vás dvou.”

 

Vzápětí Alexej popadl Brigitte a odtáhl ji k podivnému dřevěnému kvádru, který však byl dutý a na obou stranách otevřený, jak se posléze ukázalo. Černovlasý Ramius ho z boku otevřel. Brigitte se na ten předmět důkladněji zadívala a vůbec si nebyla jistá, zdali se do něj vejde. Byl právě natolik rozměrný, aby těsně sevřel její trup a horní končetiny a zároveň jí znehybnil krk, takže nemohla pohybovat hlavou. V této neobyčejné svěrací kazajce si potom nebohá dívka musela lehnout na kamennou podlahu. Nyní už byla naprosto bezmocná. Po několika marných pokusech o osvobození se blonďatá Francouzka zahleděla na druhý konec místnosti, aby zjistila co se děje s její sestrou. Po chvíli ovšem své oči raději zavřela, poněvadž neměla ani ten nejmenší zájem na tom, aby musela znovu přihlížet, jak bude Catherine trpět. Mezitím Alexandr přistoupil k vystrašené Catherine, sevřel ji svými silnými pažemi a přinutil ji, aby se přesunula ke kuriózně vyhlížející dřevěné pomůcce, ke které ji hodlali připoutat. Jednalo se o starý rozměrný pařez, který byl již před mnoha desetiletími za pomoci pily vytvarován do podoby kříže. Ve střední části tohoto předmětu se nacházel přibližně sedmdesát centimetrů vysoký a rovněž sedmdesát centimetrů dlouhý úzký dřevěný kvádr, který se vpravo i vlevo ještě rozvětvoval do dvou menších kusů. Celý podivný výtvor byl mírně nakloněn v ostrém úhlu. Catherine se musela trupem položit na střední část tohoto dvojitého kříže, takže její nohy i hlava visely volně dolů. Ihned potom k ní přistoupil Alexandr a neuvěřitelně rafinovaným způsobem ji celou spoutal, k čemuž použil opravdu silné a drsné lano. Nejdříve tímto provazem obtočil její pevná ňadra, jedno po druhém. Potom oba dva konce lana přetáhl přes její vyšpulenou prdel, kde ho také dvakrát překřížil, provlékl jí ho mezi roztaženýma nohama a znovu ho vedl nahoru po jejím těle, zpět k její svěšené hlavě. Pak jí ten spletený provaz vložil do otevřených úst, brutálně za něj zatáhl a ještě jednou ho vedl dolů k jejím zatím volným nohám. Teprve potom to celé svázal dohromady a svůj kompletní výtvor pro jistotu opětovně zauzloval. Aby Catherine nezůstala vůbec žádná možnost svobodného pohybu, Alexandr si vzal další provaz a postupně veškeré její končetiny ještě surovým způsobem připoutal ke čtyřem výběžkům základny spodního kříže. Po této závěrečné úpravě už Catherine neměla ani tu nejmenší šanci se pohnout. Její napjaté paže byly strašně bolestivě přivázány ke dřevu, stejně jako její nohy, její hlava visela volně dolů, přičemž jí ústa rozevíral ten drsný provaz, a její zadnice trčela do výše a byla všem vydána na pospas, jelikož s ní Catherine nemohla ani o milimetr uhnout. “No, myslím, že teď už bychom konečně mohli začít s nějakou tou zábavou,” řekl Alexandr s výrazem naprosté spokojenosti. “Ovšem ty, drahá Brigitte, pochopitelně nejdříve otevřeš svoje oči, aby ses pěkně mohla dívat na naše vzrušující představení,” prohlásil Alexej rozkazovacím tónem. “No jistě,” přisvědčil bleskově jeho otec, “protože jestliže to neuděláš, tak ihned podstoupíš ještě horší mučení, než jakého se nyní dostane tvojí milované sestřičce.” Catherine se zoufale pokoušela sténat a křičet, avšak provaz, protažený její pusou dokonale znemožňoval její snažení a propouštěl jen zvuky připomínající kvičení a chrochtání prasete vedeného na porážku. Ovšem i tyto zvuky byly jen stěží slyšitelné.

 

Nyní se konečné pohnula i Tamara, která zřejmě měla být hlavní hvězdou tohoto děsivého představení. Línou chůzí obešla znehybněnou dívku a postavila se přesně za její vystrčenou prdelku. Prsní bradavky pomocnice těch dvou zvrhlíků byly naprosto tuhé a výrazně naběhlé. Její stydké pysky rovněž nabobtnávaly a nalévaly se krví, čímž ještě více zesílily a nabraly téměř rudý odstín. Po chvíli otálení se Tamara ohnula a začala si třít své nepopsatelně dlouhé a tlusté bradavky o Catherininu hebkou zadnici. Zvolna svými ohromnými hroty přejížděla přes její půlky a posléze zajela do rozevřené rýhy mezi nimi, kde si cecky dráždila tak dlouho, až nakonec jednu svou prsní bradavku zastrčila do Catherinina análu. Ačkoli se mladá Francouzka musela strašně přemáhat, setrvávala po celou tuto proceduru v klidu a jen tiše, ovšem vzrušeně dýchala. Brigitte, která tomu všemu musela přihlížet, by si nikdy ani nepomyslela, že by se něco takového mohlo stát, že by něco takového mohla udělat jedna žena druhé. Když Tamara zasunula nejdříve jednu a potom i druhou bradavku do Catherininy řiťky, znovu se vzpřímila a odebrala se na opačnou stranu. Bez váhání poklekla před svěšenou hlavou spoutané Francouzky a vrazila jí své mohutné poprsí před obličej. “Vystrč pořádně jazyk!” přikázala jí svým hrubým, téměř mužským hlasem. Catherine, která svá ústa ani nemohla normálně ovládat a řádně je otevřít, musela i přes hroznou bolest vystrčit svůj jazyk ven. “Lízej mi bradavky, ty špinavá couro,” poručila jí Tamara příkře. Catherine nezbývalo nic jiného, než poslechnout. Vysunula svůj jazyk tak daleko, jak jen za daných podmínek dokázala, a začala olizovat Tamařiny dlouhé bradavky. Z přivřených očí jí vyrazily proudy slz, ale i nadále pokračovala v lízání a cucání těch naběhlých vrcholků. Jakou strašnou bolest jí způsobovalo, když musela pohybovat svým jazykem s tím silným provazem v puse, to si ani Brigitte nedokázala představit, ačkoli i ona už prožila mnohá mučení. Díky tomuto nelidsky namáhavému úkolu začala celá Catherinina ústa viditelně a rychle opuchat. V porovnání s tímto utrpením se potom už ani nejevilo jako příliš důležité, že Tamařiny bradavky před momentem vězely v análu mladé Francouzky a že tedy Catherine z nich olizovala svou vlastní špínu. Tamara nutila nebohou dívku pokračovat tak dlouho, dokud její nabobtnalé bradavky nebyly zcela čisté. Poté se na nich leskly pouze Catherininy sliny. Jakmile byla Tamara spokojená, povstala a sňala si tu podivnou, ze řetězu zhotovenou “podprsenku”. Místo ní si vzala koženou, která byla skutečně velmi těsná. V kvalitní černé kůži byly vyříznuty dva menší otvory, určené právě pro její ohromné prsní bradavky, které po zapnutí spony rajcovně vykukovaly ven. Na závěr si ještě sadistická pomocnice na hlavu nasadila černou koženou čepici, připomínající součást armádní výstroje, a stáhla si své dlouhé rukavice, které bez zájmu odhodila stranou. Pak uchopila opodál připravenou železnou tyč, jejíž oba konce byly zašpičatělé a bezchybně nabroušené. Brigitte se zděsila, jakmile spatřila, že Tamara pokládá tento strašlivý nástroj na vyšpulenou zadničku její spoutané sestry. S krutým úsměvem na tmavých rtech si Tamara vystrčenou a rozevřenou prdelku chvíli prohlížela a pak prohlásila: “Hmmm, máš ji moc pěknou a krásně bledou, oóóóch, úplně alabastrovou, bez jediné poskvrny. Opravdu hezké. Ale řekla bych, že malá dávka červené by tu tvou prdel ještě trochu vylepšila.” Vzápětí Tamara nečekaně udeřila a do té rány vložila celou svou sílu. Catherine ihned hrozně zavřeštěla, neboť železná tyč roztrhla její světlou, napjatou pokožku. Na postiženém místě okamžitě vyvstal rudý, krvavý šrám. Tamara své dílo spokojeně pozorovala a široce se usmívala. Poté znovu pozvedla svou nebezpečnou tyč a chystala se opět udeřit. A také to bleskově realizovala. Švihla nebohou dívku přes vyšpulenou zadnici, jednou, dvakrát, třikrát a pokračovala stále dál a dál. Catherinina prdel byla během několika málo desítek vteřin zaplavená krví a opravdu hrozně zle zřízená. Mladou Francouzku ovládala neuvěřitelné mocná smrtelná úzkost. Zahrocená železná tyč zavinila, že se celé kousky její pokožky odchlíply a dokonce hrozilo, že by mohly odpadnout. Brigitte, které se dělalo špatně, si zděšeně pomyslela, že by tímto způsobem bylo nepochybně možné její sestru doslova skalpovat. Pro Brigitte bylo skutečně velmi těžké, aby se udržela na uzdě a nezačala křičet. Měla téměř nezvladatelné nutkání začít úpěnlivě prosit tu sadistku i její zvrhlé pány, aby okamžitě přestali mučit její bezmocnou sestru. Ovšem Brigitte se přece jen opanovala, jelikož si byla velice dobře vědoma toho, že by Catherine jakýmkoli svým činem nijak neprospěla. Jediným možným následkem by mohlo být pouze další potrestání, tentokrát určené pro ni samotnou. Po určité době se Tamaře zřejmě zdálo, že zadnice její oběti už dostala svůj díl, poněvadž se začala věnovat Catherininým nohám. Asistentka Ramiusových je s brutalitou jí vlastní zpracovávala tak dlouho, až rovněž začaly krvácet. A potom, náhle a bez zjevné příčiny, Tamara skoro zešílela a zběsile bila Catherine po všech částech jejího nahého těla, aniž by si jakkoli vybírala. Catherine se v těch chvílích zdálo, že musí každou vteřinou zemřít. Netrvalo to dlouho a Catherine upadla do bezvědomí. Alexej ihned zastavil Tamaru a zabránil jí pokračovat v jejích sadistických aktivitách. Potom už bezvládnou dívku zbavil pout a bezohledně ji hodil na tvrdou zem, kde ji polil ledově studenou vodou. Ovšem tentokrát to nebylo vůbec nic platné. Catherine neprocitla.

 

Brigitte se hrozně obávala, že už by mohlo být příliš pozdě na jakékoli pokusy o kříšení. Vždyť, kromě jiného sama velmi dobře věděla, jak rychle se člověk probere, jestliže je na něj vylité vědro mrazivé chladné vody. V tomto případě to však muselo být vskutku vážné. Catherine se ještě stále nehýbala. “Vy bastardi, co jste to s mou sestrou udělali?!” vzkřikla zoufale. “Ach, kdopak se nám to tady ozývá?” zasmál se bezstarostně Alexandr. “Tak se mi zdá, že bys i ty ráda něco takového zažila.” “Jen klid, otče, já už vím, co s touhle drzou kurvičkou provedeme,” prohlásil Alexej. Černovlasý muž si rozepnul kalhoty a vyjmul ven svůj velký penis, který ačkoli ještě nebyl dokonale ztopořený, budil respekt. Mladší Ramius přešel na druhou stranu místnosti, kde přímo před Brigittinou svěšenou hlavou poklekl. Jednou rukou sevřel svůj ocas, strčil jí ho před zavřená ústa a zavelel: “Koukej mě pořádně vykouřit, ty drzá děvko!” Brigitte byla naprosto bezmocná. Její trup, ruce i krk svírala ta kuriózní, dřevěná krabice tak pevně, že se nemohla ani pohnout, což více méně platilo i pro její hlavu, kterou nedokázala přesunout o více než jeden jediný centimetr. Mladá Francouzka tedy poslušně otevřela pusu a nechala Alexejův ohon vniknout dovnitř. Alexej svůj ocas zarazil hluboko do její ústní dutiny a začal jím vášnivě přejíždět ze strany na stranu a dopředu i dozadu. Znehybněné blondýnce nezbývalo, než polykat tu slanou, průhlednou tekutinu, která neustále vycházela z malé dírky na vrcholku jeho houbovitého žaludu. Alexej zasunoval svůj ohon stále hlouběji a hlouběji. Poněvadž byla Brigitte nepříjemně stísněná v té neuvěřitelně rafinované, mimořádné svěrací kazajce a byla zcela neschopná jakéhokoli pohybu, musel mladý Ramius sám vykonávat veškerou činnost. A Alexej to dělal opravdu nešetrně. Brigitte se brzy začala skutečně dávit, neboť Alexejův silný ocas jí vnikal až do staženého hrdla. Přitom ji svým chlupatým břichem bez přestání bouchal do zrudlého, zpoceného obličeje. Alexandr a Tamara se hlasitě smáli, když s potěšením přihlíželi, jak se její tvář při každém úderu zkrabatila do výrazu zvláštní, skoro groteskní masky. Brzy se zdálo, že je Alexandrovo vyvrcholení na dosah, jelikož jeho čurák začal bleskovým tempem opuchat a nabobtnávat. 0 pár vteřin později vyrazila do Brigittina hrdla hořce chutnající, velice hustá tekutina. Pochopitelně se jednalo o Alexandrovo odporné sperma. Potom kupodivu přirážel mladý Ramius ještě rychleji a mnohem náruživěji. Brigitte měla strašnou chuť zvracet, ovšem místo toho, jakmile do ní konečně všechno vystříkal, ho musela ještě řádně olízat a nesměla skončit dříve, dokud nebyl jeho čurák úplně čistý. Teprve pak Alexej vytáhl svůj velký ohon z jejích bolavých úst. Světlovlasá Francouzka se pustila do zoufalého pláče. Jen tak letmo pohlédla na druhou stranu místnosti, kde se nacházela Catherine. Ta se ještě stále nepohybovala, avšak nikdo se o to samozřejmě vůbec nestaral. Myšlenka, že by Catherine už nikdy nemusela procitnout, přiváděla Brigitte k šílenství. Proč se to všechno jen muselo stát?! Proč to Tamara udělala?! Vždyť přece Catherine vůbec neznala. Brigitte pociťovala neuvěřitelně silnou nenávist vůči Tamaře, jejíž příčinou bylo pochopitelně to, co bezdůvodně provedla její sestře. Jakmile si Alexej zapnul kalhoty, poznamenal posměšně: “To bylo od tebe skutečně velmi hezké.” “A od tebe je zase milé, že to přiznáváš, drahý synu,” zasmál se vzápětí jeho otec. “Tím jsi mě také přivedl na dobrý nápad. Možná i já si nyní něco užiju s touhle špinavou štětkou.” Alexej se posadil vedle Tamary a oba se zájmem vyčkávali, co bude Alexandr dělat. Holohlavý Ramius si hbitě spustil své kalhoty a postavil se těsně za Brigitte. Potom poklekl a přitlačil svůj vzrostlý ohon na její sevřený řitní otvor. “Roztáhni si pořádně půlky, kurvo!” přikázal jí Alexandr s úšklebkem. Brigitte však samozřejmě nemohla vůbec nic podniknout, jelikož byla příliš dobře sevřená dřevěnými deskami, tvořícími tu podivnou krabici. Alexander přirozeně dlouho neotálel. Právě naopak, byl spokojený s tím, že jeho oběť nemůže nic dělat a on musí použít násilí. Brutálně znehybněné ženě roztáhl plné půlky a bezohledně zarazil svůj mohutný ocas do její stažené prdelky. Mladá Francouzka zoufale zaskučela, když ten neuvěřitelně silný penis pronikl hluboko do jejího análu. Dívka pociťovala ostrou, bodavou bolest, která se rozlévala do celého jejího těla. Alexandr krouživě pohyboval svými kyčlemi a zároveň vkládal veškerou sílu do svých přírazů, čímž se pokoušel vniknout co nejhlouběji do dívčina násilně roztahovaného konečníku. Z Brigittina hrdla bez přestání vycházely hlasité steny, jelikož jí neustále připadalo, že ho cítí až někde ve svém žaludku. Nemohla si pomoci, avšak zdálo se jí, že se její vnitřnosti obracejí. Alexandr snad hodlal rozrýt svým údem její útroby. Bolesti, ovládající její organismus, se daly jen stěží vydržet, avšak Alexandr na to samozřejmě nebral ani ten nejmenší ohled. Vášnivě ji mrdal do análu tak dlouho, až jeho mohutný čurák klouzal zcela lehce tam i zpět. Po celou dobu vkládal do šukání její řitě veškerou svou nemalou sílu. Nutné roztažení a promazání jejího konečníku obstaral pouze jeho bezuzdný chtíč, spojený s jeho vrozenou brutalitou. Poté ji konečně mohl šoustat celkem normálním způsobem. A Alexandr to také opravdu vydatně dělal. Činil se, jak nejlépe uměl. Celé Brigittino tělo se třáslo a křečovitě chvělo, což měly na svědomí Alexandrovy přírazy, které byly stále rychlejší, náruživější a surovější. Po zdánlivě nekonečně dlouhé době Brigitte ucítila, jak do jejího análu vyráží jeho odporně teplé semeno. Se zhnusením vnímala, jak se jeho ohon vrtí ze strany na stranu a naráží do napjatých stěn její řiťky. Z jeho tvrdého ocasu bez jediné přestávky tryskaly přívaly hustého spermatu. Můj Bože, odkud se jen v tom plesnivém dědkovi bere tolik semene, ptala se sama sebe zoufale. Nebralo to konce. Alexandr pokračoval a pokračoval ve vystřikování spermatu. Prdelka blonďaté Francouzky byla brzy naplněná jeho šťávami až k přetečení. Brigitte tiše vzlykala, poněvadž si připadala naprosto ztracená. Cítila, že více toho už asi za žádných okolností nesnese. Alexandr, který prožil skutečně velmi silné vyvrcholení, ještě chvíli sečkal, než vylovil svůj zvolna ochabující penis z jejího široce rozevřeného konečníku. Potom se holohlavec usadil vedle svého usmívajícího se syna.

 

Okamžitě poté ze svého místa vyskočila jejich pomocnice Tamara, očividně dosti vzrušená a připravená znovu se pustit do mučení některé z obou mladých žen. Jakmile se trochu vzpamatovala z předchozích odporných zážitků, pohlédla Brigitte na svou sestru Catherine, která byla ještě stále v bezvědomí a bezvládně ležela na kamenné podlaze. Její milovaná příbuzná vypadala strašně, poněvadž byla zaplavena pomalu zasychající krví, kterou se nikdo neobtěžoval smýt. Nyní přistoupila k bezmocné Brigitte sadisticky se usmívající Tamara. V ruce pevně svírala svůj dlouhý bič s rukojetí, zpodobňující mužský pohlavní úd i se šourkem. “Tak, kurvičko, teď nastal čas, abychom se spolu pobavily jen my dvě,” prohlásila Tamara. “Je pro tebe přichystaná další zajímavá lekce.” Brigitte se nedokázala ovládnout a zděšeně sebou škubla. “Tohle je asi trochu zbytečná otázka, ale stejně se tě musím zeptat,” řekla. “Milovala jsi se někdy s nějakým mužem?” “Samozřejmě,” odvětila ihned Brigitte, neboť si myslela, že v její situaci bude nejlepší, jestliže bude odpovídat rychle a po pravdě. “Potom tedy také jistě připustíš, že muže máš mnohem raději než ženy, a to nejen co se týče samotného sexu,” pokračovala Tamara dál. “Ano, to souhlasí,” řekla mladá Francouzka nesměle a velmi tiše. Neměla ani tu nejmenší představu, kam tím vším Tamara míří. “No, jak se tak na tebe dívám, řekla bych, že se teď ani nebudeš moc divit, když ti oznámím, že jsi zrádkyně ženského rodu. Vy, sprosté, chlípné děvky jste přece všechny úplně stejné. Dáváte přednost tomu, když můžete mrdat s muži a kouřit ty jejich ohony. A přitom nemáte ani tušení, že milování s jinou ženou je mnohem krásnější. Každý den zrazujete vlastní pohlaví. A proto musí být každá štětka jako ty náležitě potrestána.” “To myslíte vážně?” zeptala se Brigitte znepokojeně, aniž si vůbec uvědomila, co to vlastně říká a že by měla být raději zticha. “Však já ti hned ukážu, ty drzá kurvo, jestli to myslím vážně nebo ne!” zařvala na ni Tamara, rozčilená na nejvyšší možnou míru. Vzteky zrudlá sadistka pozvedla ruku a švihla bičem. Spletená kůže prořízla vzduch a její pohyb doplnil hlasitý svistot a následné prásknutí. Brigitte okamžitě získala až nepříjemně živou představu, co ji v nejbližší době očekává. Strachy se jí udělalo špatně od žaludku a celá se roztřásla, jako by měla zimnici. “Ne, ne,” vykřikla zoufale, “prosím, to ne, já se omlouvám, prosím, ne!” Avšak Tamara se již nedala zastavit. Její zlost narůstala každou vteřinou a s ní se zvyšovalo i její vzrušení. Znovu zdvihla svou paži, ale tentokrát už Brigitte svým dlouhým bičem přetáhla přes obnaženou zadnici. Kůže bicího nástroje se ihned zavrtala do dívčiny hebké pokožky a zanechala za sebou výrazný, krví podlitý šrám. Z postiženého místa okamžitě vystřelily šípy bodavé bolesti, která byla téměř nesnesitelná. Brigitte se domnívala, že jí někdo zapálil celou prdel. Ovšem sadistická pomocnice samozřejmě nehodlala přestat, právě naopak začala ubohou mladou ženu tlouct ještě silněji a neustále postupně přidávala na intenzitě. Alexandr a Alexej s nadšením pozorovali počínání jejich asistentky, která překypovala životní energií a na ženu měla skoro neuvěřitelnou sílu. Tamara na Brigitte křičela a řvala, sprostě jí nadávala a urážela ji, a přitom ji pochopitelně stále mrskala a mlátila. Nevinná dívka zvolna přestávala chápat, co se to vlastně děje, především pak proto, že nyní byla bestiálně trestána za to, že se raději milovala s muži než se ženami, což jí připadalo absolutně zvrácené. Ovšem u těch zvrhlíků bylo možné naprosto všechno. Celá procedura pokračovala ve stejných kolejích poměrně dosti dlouhou dobu. Alexandr i jeho syn byli velmi spokojení s nabízeným představením. Oba dva se smáli a honili si své rozměrné ocasy. Také Tamaře se tento výprask velice zamlouval a silně ji vzrušoval. Její stydké pysky se nalévaly krví a viditelně otékaly, stejně jako celá její kunda, která nádherně zčervenala. Z její rozevřené díry neustále vyvěraly její šťávy, ubíhající poté dolů po jejích svalnatých stehnech, skrytých v přiléhavých kožených punčochách. Nenadále Brigitte omdlela. Mladá žena prostě už nedokázala déle snášet ty hrozné bolesti, které ji trýznily. Složila se stejně rychle jako její nešťastná sestra. Teprve pak Tamara nechala bič volně klesnout a přinesla vědro naplněné ledovou vodou. Bezohledně ho celé vylila na bezvládnou dívku.

 

Když Brigitte později opět nabyla plného vědomí, s hrůzou zjistila, že je za nohy zavěšená pod nízkým stropem. Bez pohnutí visela hlavou dolů a vnímala, jak se jí do lebky hrnou přívaly krve. Dělalo se jí špatně, ale jasně viděla, jak na ni ty tři zvrhlé osoby pobaveně hledí a důkladně si ji prohlížejí. Poté její zrak sklouzl na její nebohou sestru, která se ještě stále nehýbala. Nikdo se o ni ovšem ani trochu nezajímal. Brigitte už ani nedoufala, že by mohla Catherine ještě někdy spatřit živou. Její naděje se nyní rovnaly téměř nule. “Nechte mě, ať té špinavé děvce uříznu kozy,” žebronila mezitím Tamara. Bylo to tak hrozné, že Brigitte odmítala uvěřit, že něco takového slyší. “Až jí uříznu cecky, tak potom jí vrazím do té smradlavé kundy rozpálenou železnou tyč a budu ji do ní cpát tak dlouho, až jí polezou vnitřnosti ven tou nevymáchanou držkou,” pokračovala Tamara v popisování svých šílených představ a oči se jí při tom vzrušeně blýskaly. “Tahle kurva přece musí dostat závěrečnou lekci, která nám zároveň přinese konečné uspokojení.” “Ne,” zamítl její návrhy stručně a se stoickým klidem Alexandr. “Tuhle štětku potřebujeme ještě pro naše další obveselování, a tudíž musí zůstat naživu. Mrtvá by nám k ničemu nebyla, to je snad jasné, ne? A kromě toho, proč bychom si zbytečně přidělávali starosti s mrtvolou? Pokud ji můžeme stále znovu a znovu trestat, tak je všechno v pořádku. Vždyť takhle je to mnohem zábavnější pro nás i pro tebe, nemám pravdu?” Poté Alexandr se sadistickým úsměvem strčil do zavěšené dívky, čímž ji samozřejmě rozhoupal. Naprosto bezmocná Brigitte poletovala vzduchem ze strany na stranu a všechno se před jejíma očima ve zběsilém tempu točilo. Její žaludek se křečovitě stahoval, ale Brigitte zatím ještě dokázala zabránit zvracení. “Za velmi krátkou chvíli budeš smět obdělávat moji nádhernou kundu. Můžeš být pyšná a šťastná, že ti něco takového dopřejeme,” oznámila jí Tamara. Vzápětí se asistentka dala do pohybu a rychlostí blesku rozestavila kolem hlavou dolů zavěšené Brigitte tři rozměrné a vysoké dřevěné desky pokryté po celé ploše dlouhými hřebíky. Volný prostor zůstal pouze na jediné straně a tam se také Tamara postavila. “Tak, to bychom měli,” řekla spokojeně. “Jak jsi už jistě sama poznala, teď si můžeš znovu vybrat, co bude následovat. Jestliže mě pořádně vylížeš, všechno bude v nejlepším pořádku. Pokud to ovšem neuděláš a budeš se tomu snažit vyhnout, pak nepochybuj o tom, že tě rozhoupeme a ty skončíš napíchnutá na některé z těch desek. Záleží jen na tobě, jakou možnost si zvolíš.” Brigitte si v duchu umínila, že i vzdor veškerým výhrůžkám nikdy nebude lízat kundu této hrozné ženy. Tamara si mezitím skočila pro nízkou stoličku a vyzývavě se na ni postavila, čímž dosáhla, že se její píča i Brigittina pusa nacházely v přibližně stejné výšce. Pomocnice Ramiusových měla nohy mírně roztažené a její klín se díky silnému vzrušení leskl, jelikož byla úplně mokrá. Mladá Francouzka tajně doufala, že by se mohla vyhnout oběma odporným alternativám, pokud bude obratně postupovat a dovedně se vyhýbat nastraženým stěnám. Její naděje samozřejmě neměly ani tu nejmenší šanci na úspěch, ovšem Brigitte nehodlala poskytnout Tamaře zadostiučinění a rozkoš, po kterých ta sadistka tak toužila. Když se zavěšená blondýnka stále k ničemu neměla, Alexandr do ní znovu strčil, čímž ji zase nepříjemně rozhoupal. “No tak, měla bys už začít,” nabádal ji rozkazovacím tónem, “nebo se jinak brzy důvěrně seznámíš s těmi ostrými hřebíky.” Avšak Brigitte se i nadále zdráhala udělat, co po ní vyžadovali. Alexandr tedy dlouho nelenil a rozhoupal ji natolik, že se nebohá dívka po několika vteřinách doslova přilepila na jednu z těch dřevěných desek. Hluboko do jejích nahých zad se zavrtaly ostré kovové hroty, pronikající její jemnou kůží i masem. Nato pak, ale již s rozedraným tělem, kmitla vzduchem zpět a obličejem narazila přímo mezi Tamařiny rozevřené nohy. Také nyní bezmocná Brigitte poznala, že jedinou možnou cestou k přežití je absolutní poslušnost. Hořce litovala, že se odvážila vzepřít, jelikož to pochopitelně nemělo vůbec žádný smysl. Visící blondýnka na svých rtech se zhnusením pocítila tvrdé Tamařiny chlupy, zdobící její vlhkou píču. Ihned poté ji do nosu udeřil pronikavý zápach té odporné kundy. Více smradlavý ženský klín si Brigitte snad ani nedokázala představit. Jen tak mimovolně ji napadlo, že Tamara se zřejmě mezi nohama umývala maximálně jednou za měsíc. Ještě dříve, než opět narazila na tu děsivou, hřebíky posetou stěnu, se Brigitte pozvracela. Všechno bylo tak nechutně odporné, že se prostě už nedokázala ovládnout. A její utrpení pokračovalo stále dál. Na jedné straně na ni čekaly ostré kovové hroty, na nichž ulpívala její krev, a na straně druhé pro změnu ta ukrutně páchnoucí kunda, kterou by měla lízat. Nešťastná mladá žena procházela skutečným peklem. Jen stěží se jí mohlo stát ještě něco horšího. V ústech neustále cítila hnusnou pachuť svých vlastních zvratků, a jak bylo patrné, konec celé té “zábavy” byl někde v nedohlednu. Alexandr ji totiž znovu a znovu rozhoupával a nechával ji nekontrolovatelně poletovat mezi ostrými hřebíky a smradlavou píčou jeho asistentky. Pokaždé, když byla Brigitte přitlačena na to zapáchající ženské pohlaví, se zhnusením hlasitě a zoufale vykřikla. Ovšem to jen pobízelo ty perverzní bestie k dalším aktivitám. Jakmile se mladá Francouzka trochu zpomalila, vždy ji někdo znovu postrčil a řádně rozkmital, takže doslova létala jako hadr na holi. Tamara i Ramiusovi se vskutku skvěle bavili a tato zvrhlá hra s ubohou obětí je velmi rozveselovala. Vrcholem jejich potěšení pak byly chvíle, kdy Brigitte narážela do dřevěných stěn pokrytých hřebíky. Všichni tři nevynechali jedinou příležitost a vždy tleskli s takovým nadšením, jako by sledovali napínavé sportovní utkání. Po tomto strašlivém mučení už Brigitte nezbývaly síly, aby dokázala klást jakýkoli odpor. Vyčerpaná dívka se nezmohla na nic jiného, než že poslušně zaryla svou hlavu mezi Tamařiny roztažené nohy a začala obdělávat její smradlavou kundu. Jakmile se svými okoralými rty dotkla jejích naběhlých stydkých pysků, ihned jí do otevřených úst počaly vtékat hnusně chutnající šťávy té odporné sadistky, která svým klínem chtivě pohybovala nahoru a dolů a třela si píču o zpocenou tvář mladé ženy. Brigitte se sice chvíli nechala zneužívat, ale poté v ní zase zaplál skomírající oheň odporu a blondýnka vzpurně zavřela svou pusu. Brigitte se ještě stále nemohla bez boje smířit s myšlenkou, že by Tamaře měla pomoci dosáhnout orgasmu. Za žádnou cenu se nechtěla s tou krutou ženou milovat a laskat její špinavou, páchnoucí píču, ze které se jí dělalo zle. Brigittino klidné odmítání pochopitelně nezůstalo bez následků. Alexej si ihned povšiml jejího odporu a s lehkým úšklebkem na rtech k ní přistoupil. Popadl do svých silných paží provaz, na němž byla zavěšená, a mnohokrát ho otočil kolem dokola. Pak do dívky strčil a za doprovodu hlasitého smíchu ji pustil. Něco podobného Brigitte ještě nikdy nezažila. Bezmocně se i s lanem točila jako dětská káča a šíleným tempem kmitala z jedné strany na druhou. Co chvíli narážela do některé desky a hřebíky vnikaly do všech částí jejího zmučeného těla. Samozřejmě se jí během několika málo vteřin zmocnila ochromující nevolnost, která neustále nabírala na intenzitě. Mladá Francouzka zcela instinktivně ječela a křičela hrůzou. Všechno kolem bylo hrozně rozmazané a celý svět se neuvěřitelnou rychlostí otáčel. Brigitte absolutně nic nepoznávala, avšak nepomohlo ani když zavřela své oči a pokoušela se vědomě ignorovat veškeré vjemy. I tak se cítila naprosto stejně, tedy jako by měla v momentu zemřít. Po zdánlivě nekonečné době se provaz zastavil a i ona pochopitelně spočinula v klidové poloze. Po krátkém váhání se Brigitte odvážila znovu otevřít své slzami zalité oči. S hrůzou ihned zjistila, že ještě stále se s ní všechno točí. Neměla ani ponětí, kde je která strana. Měla ohromně nechutný pocit, že se její žaludek vydal na výlet a cpe se jejím krkem ven. “Už mě to začíná nudit,” prohlásil Alexandr a skoro si zívl. “Mě taky,” přitakal Alexej. “Tak já jí teď uříznu kozy,” navrhla okamžitě iniciativně Tamara, jejíž sadistické choutky neznaly hranic. “Ne,” odtušil klidně Alexandr, “už jsem ti jednou řekl, že tahle děvka zůstane ještě na živu.” “No, však já se dočkám,” prohodila tiše Tamara sama k sobě.

 

Alexej rychle odřízl ten silný provaz a nechal Brigitte padnout na tvrdou podlahu, div že si mladá žena nezlámala vaz. “Vstávej, kurvo,” přikázal jí hrubě černovlasý muž. Brigitte se skutečně pokoušela povstat, jenže byla ještě natolik zmámená, že sotva se jí to povedlo, ihned zase přepadla na druhou stranu. Vzápětí omdlela. Alexej tedy na ni musel vylít celé vědro ledové vody a teprve pak se ztýraná dívka probrala. Ačkoli se cítila strašně, brzy si ulehčeně vydechla a dokonce se slabě usmála, protože spatřila, že i její milovaná sestra procitla ze svého hlubokého bezvědomí. Obě dvě, Brigitte i Catherine, byly potom vyvedeny z chladné podzemní mučírny a odtaženy do další místnosti, v níž ani jedna z nich ještě nikdy nebyla. Co se nachází v této části sklepení, o tom neměly nebohé Francouzky tušení. Byla tam tma jako v pytli. Jediná pochodeň, kterou držel v ruce Alexej, poskytovala právě tolik světla, že mohly relativně slušně rozeznávat jen nejbližší okolí. Avšak ozvěna, která panovala v tomto podzemním prostoru, jakmile se ozval nějaký zvuk, naznačovala, že se jedná o opravdu nečekaně rozlehlou místnost, možná větší než celý zbytek sklepení. Brigitte mohla chvílemi zaslechnout jakýsi zvláštní šepot či šumot, ovšem bohužel nemohla v té černočerné temnotě nic rozlišovat. Všechno bylo buď absolutně tmavé, nebo hrozně rozmazané. Na blízké postranní stěně viselo množství řetězů, provazů a okovů. Tamara sundala z jednoho háku na zdi dva silné provazy a spoutala těm dvěma dívkám ruce. Poté každé z nich omotala kolem krku těžký řetěz, který vzápětí připevnila k masivní skobě, zapuštěné do minimálního prostoru mezi kamennými kvádry ve stěně. Brigitte zkusmo udělala malý krok dopředu i dozadu a pak i do obou stran, aby zjistila, kolik volného místa jí ta odporná sadistka ponechala. Jednalo se nanejvýš o osmdesát centimetrů. Mladá Francouzka si pouze bezmocně povzdechla a snažila se nemyslet, jelikož představa, že by tu musely, ona a její sestra, strávit zbytky svých životů za takových nelidských podmínek, byla jednoduše příliš hrozná a v podstatě nesnesitelná. Ovšem nejhorší bylo, že se to mohlo docela dobře stát, až se jich za nějakou dobu Alexandr s Alexejem nabaží. Blonďatá Brigitte věděla naprosto přesně, že do této místnosti nikdo nevkročil po celý čas, co se nacházela v podzemí. To sice nebyl nijak dlouhý časový úsek, ovšem o něčem to přece jen vypovídalo. S největší pravděpodobností ti dva zvrhlíci své oběti, uvězněné v této ohromné cele, navštěvovali jen velmi zřídka. Zřejmě sem zabloudili pouze tehdy, když přiváděli novou otrokyni. To v součtu ukazovalo, že tu Brigitte i Catherine měly zůstat uvězněné nejspíše až do smrti. Ostatně, vždyť peněz měli více než dost a podávané jídlo bylo stejně horší než žrádlo pro psy. Ramiusovi si zde mohli dělat prakticky všechno, co si jen zamanuli, a z toho se Brigitte dělalo nanic. Netušila, co je ještě čeká, ale neustále ji ovládal velký strach. Ničím si nemohla být jistá. Mladá Francouzka by také velmi ráda přišla na to, jestli se v tom rozlehlém prostoru pod zemí nachází ještě někdo jiný, mimo ní samotné a její bezvládné sestry. Avšak jediná osoba, kterou mohla spatřit, byla ta odporná Tamara. Brigitte náhle napadlo, zdali i ona nepatří mezi zajatkyně těch dvou zvrhlíků. Možná byla nejstarší a nejposlušnější, a proto se jí dostalo té “cti”, že mohla týrat ostatní a dohlížet na ně. I to bylo možné, ovšem zatím se jednalo o pouhé Brigittiny nepodložené dohady. Do této doby neviděla nikoho jiného, ačkoli bez přestávky slyšela podivné zvuky. Brigitte byla nyní velmi unavená. Zvolna se usadila na tu mrazivě chladnou kamennou podlahu a rychle se ponořila do hlubokého, bezesného spánku.

 

– 7 –

 

Když se Brigitte o mnoho hodin později probudila, nemohla uvěřit svým vlastním očím. Celá podzemní místnost byla jasně osvětlená množstvím pochodní. Jednalo se o neuvěřitelně velkou halu, jejíž stěny se skládaly z masivních kamenných kvádrů. Tucty dívek a žen byly podél obvodu připoutány ke zdem. Mnohé z nich mohly mít teprve patnáct či šestnáct let, většina z nich ovšem měla něco kolem třicítky. Brigitte však viděla i ženy, jejichž věk se mohl pohybovat kolem šedesáti let. Nebo to pouze tak vypadalo, jelikož tyto nešťastnice díky strašnému zacházení předčasně zestárly? Brigitte neměla tušení, kde leží pravda, ovšem zato jasně viděla, že všechny ženy i dívky byly spoutané naprosto stejným způsobem jako ona. Pověstnou jedinou výjimku z pravidla tvořila Tamara, která se mohla pohybovat dle vlastní libosti. Catherine ještě tvrdě spala, avšak drtivá většina ostatních zajatkyň byla vzhůru. Tamara cosi kutila na druhé straně rozlehlé místnosti a všechny bdící vězenkyně na ni pohlížely s nefalšovanými obavami. V ohromném množství rozmanitých očí se zřetelně zračila úzkost. Brigitte byla na nejvyšší možnou míru vystrašená. Nyní bylo bez jakýchkoli pochybností jasné, že Alexandr s Alexejem museli tuto svou nelidskou zábavu provozovat už dlouhá léta. Vždyť v podzemí svého domu nashromáždili celou kompanii spoutaných a bezmocných obětí. Oba dva muži museli být vskutku choromyslní a evidentně patřili do blázince, alespoň to si myslela zděšená Brigitte. Mladá Francouzka se obezřele rozhlížela a velmi ráda by zjistila, odkud všechny ty ženy a dívky pocházejí a jak se dostaly do spárů těch dvou zvrhlíků. Nejblíže k Brigitte stála mladá dívka, které zřejmě ještě nebylo dvacet let. Své blond vlasy měla upravené do jednoduchého koňského ohonu. Od hlavy až k patám byla hodně zašpiněná, ovšem nejvíce patrné to bylo právě na jejích vlasech a také na obličeji. Brigitte se ihned rozhodla, že tuto neznámou dívku osloví. Zatím k tomu ještě stále měla vhodnou příležitost, jelikož Tamara se čímsi zaobírala na úplně opačné straně podzemního prostoru. “Ahoj,” pozdravila Brigitte s přívětivým úsměvem. “Víš, já už jsem tady dole docela dosti dlouho. A jak to vypadá s tebou?” “Vlastně to ani nevím, tedy nevím to přesně,” odvětila její sousedka obezřele, přičemž úzkostlivě pohlédla na Tamaru. “Co tím myslíš?” zeptala se Brigitte zvědavě. “No prostě, nemám ani nejmenší ponětí o čase. Vlastně ani vůbec nevím, kdy je den a kdy zase noc. Ale jsem si naprosto jistá, že už jsem tady nejméně šest měsíců.” “A jak jsi se sem vlastně dostala?” vyptávala se Francouzka dál. “Když jsem měla letní prázdniny, cestovala jsem přes místní hory autostopem. No, a jednou jsem pro změnu nasedla do starého kočáru, v němž se vezli Alexandr a Alexejem. Právě Alexej mi od první chvíle velmi imponoval a připadal mi hodně atraktivní. On sám mě potom také doprovodil do města a pozval mě na skleničku a pak do hotelu. Vypili jsme spolu jenom kafe a hned nato jsem najednou usnula. Když jsem se následujícího rána probudila, už jsem se nacházela v jedné jejich podzemní mučírně.” “Ach tak, mé sestře se stalo něco podobného, vlastně to proběhlo skoro stejně,” poznamenala Brigitte zamyšleně a po chvíli uvažování pokračovala: “No, a pak to samozřejmě ještě neskončilo. Když od mé sestry nepřicházela žádná pošta, ačkoli to dříve slíbila, začala jsem se o ni strachovat a rozhodla jsem se ji navštívit v místě jejího nového bydliště. A tak jsem se dostala až sem a pochopitelně musela tady zůstat.” “Myslíš, že existuje nějaká možnost, jak by se odtud dalo uprchnout?” zeptala se opět Brigitte po kratší přestávce, vyplněné hrobovým tichem. “Ne,” odpověděla ta mladá dívka s přesvědčením. “Některé z těch ubohých žen, které tu s námi jsou, tady dokonce přivedly na svět děti, samozřejmě pocházející přímo z Alexandrovy či Alexejovy krve.” “A kde jsou všechny ty děti?” zeptala se Brigitte zděšeně a otřásla se hrůzou. “Také zde, společně s jejich matkami. Tedy, nevím, jestli jsou tady skutečně všechny, ale vím o tom, že Alexandrovi i Alexejovi to přináší obzvláštní rozkoš, jestliže můžou mučit současně matku i její vyspělé dítě. Teď mluvím pochopitelně pouze o dívkách.” “Oni mučí své vlastní dcery, svou vlastní krev?!” Brigitte se z toho šoku nemohla vzpamatovat. Ani částečně nedokázala pochopit smysl jednání těch dvou pomatených zvrhlíků. “To těm dvěma vůbec nevadí. Nezáleží jim na tom. Dokonce jsem tu zaslechla i takové zvěsti, že chlapce odkládají ještě jako kojence do lesa nebo tam někam.” “To je odporné!!!” “Ale možná je to tak. Vidíš támhletu dívku s těmi kučeravými vlasy, spletenými do copu? Tak kousek od ní támhle, stojí její matka. Myslím, že tohle je zrovna Alexandrova dcera. A tahle dívka prý nikdy nepoznala nic jiného než temné podzemí a mučírny. Od svého narození je jen tady, v tomhle hnusném sklepení.” Brigitte byla opravdu šokovaná. Ty dvě zrůdné bestie byly ještě mnohem horší než by si kdy pomyslela. Jestliže Cyril nedorazí během několika nejbližších dnů, bude tady také muset postupně zvolna chřadnout a umírat? A co se vůbec stane, když Cyril skutečně dorazí až sem? Co udělá? Třeba už tady dávno byl a dostal se zrovna tak do zajetí těch dvou šílenců. Bylo to možné? Určitě ano. Možná ho už ti dva polapili a někde v tichosti usmrtili. Brigitte se dělalo z vlastních myšlenek zle, ale nedokázala si pomoci, aby nepociťovala stále silnější obavy.

 

“Nemáš ponětí, co se teď bude dít?” zeptala se mladá Francouzka zkušenější dívky a zoufale se přitom modlila, aby uslyšela nějakou povzbuzující odpověď. Přirozeně ji nedostala. “Tamara se chce pobavit a užít si rozkoš,” odvětila její sousedka stručně. A brzy poté se vskutku začala Tamara obveselovat. Pochopitelně to dělala svým zvláštním, sadistickým způsobem. Jedna hodně mladá dívka byla odpoutána a dostala dlouhý kožený bič. Jakmile jí ho Tamara vtiskla do ruky, přikázala jí, že musí každou, ke zdi přivázanou ženu mrskat tak dlouho, dokud nezačne stříkat krev. Pokud by dívka svůj úkol nesplnila k naprosté spokojenosti té nelidsky kruté pomocnice pánů domu, měla být potrestána zcela mimořádným způsobem. U této ubohé dívky také na trestání velice brzy došlo, jelikož si nevedla právě podle představ své velitelky. “Ty pitomá krávo!” zakřičela na ni Tamara. “To jsi se ještě pořád nenaučila, jak se máš chovat a jak máš vykonávat své povinnosti?!” Tamara jí neurvale vytrhla bič z ruky a několikrát za sebou ji bezohledně udeřila. Jako vždy vkládala do každé rány veškerou svou sílu. Příště se aspoň budeš víc snažit, ty hloupá děvko! A aby sis to opravdu dobře zapamatovala, dostaneš navíc ještě jednu speciální lekci! Po ní určitě všechno pochopíš hned napoprvé.” Tamara se hlasitě zasmála a na okamžik zmizela ze zorného pole nebohé dívky. Když se opět vrátila zpět, svírala v ruce silnou kovovou tyč. Poté poklekla vedle své oběti a potměšile jí řekla: “Určitě se ti to bude moc zamlouvat. Stačí jen, když si budeš představovat, že je to pořádně velký čurák. A ty přece zbožňuješ čuráky, nebo ne?” Ne, prosím ne, to ne!” křičela zoufale strachem se chvějící dívka. Sadistka ovšem samozřejmě nebrala na její úpěnlivé prosby ani ten nejmenší ohled. Brutálně jí zarazila tu mohutnou tyč do malé, sevřené pičky. Mladá dívka okamžitě zaskučela bolestí. “Jsi připravená pokračovat?” zeptala se po chvíli Tamara se širokým úsměvem na rtech. “Ne, prosím ne, tohle přece nemůžu vydržet,” žebronila tiše její oběť, ovládaná smrtelnou úzkostí. “Ale můžeš, ty kurvo,” odtušila Tamara s ledovým klidem a vzápětí zasunula tu chladnou tyč ještě hlouběji do její bolavé kundičky. Mladá dívka se ihned zkroutila bolestí a nekontrolovatelně se třásla. Tamara se jen nahlas smála. Viditelně ji to silně vzrušovalo. “Tak vidíš, že jsi to vydržela. Vždyť je to jen pěkně velkej ocas skutečné rajcovní ohon, co? Štětky, jako jsi ty, by měly s takovými ocasy šukat každý den, aby zjistily, jak vypadá pravá rozkoš.” Ne, prosím ne, už ne, přestaňte. Vždyť mně ji celou roztrhnete.” Tamara se ještě moment rozmýšlela, než konečně jediným trhnutím vyškubla tu tyč ze široce roztažené kundy. Poté ji zvedla do výše a s vítězoslavným úsměvem ji ukázala všem přítomným ženám. Povrch lesklého kovu byl místy potřísněný jasně červenou krví. “Má ještě některá z vás zájem o podobný zážitek?” zeptala se nevybíravě. “Nebo radši budete držet ty svoje nevymáchané držky a poslouchat?” Aniž by čekala na odpověď, odvrátila se a odnesla pryč použitý nástroj.

 

Nenadále se otevřely dveře a do rozlehlé místnosti vstoupili Alexandr s Alexejem. Kupodivu byla Brigitte velmi ráda, že se tam ti dva objevili. Ostatně to byli právě oni, kteří dříve trvali na tom, že zůstane naživu, což už se nedalo říct o Tamaře, která, pokud by mohla udělat, co chtěla, by ji brzy utýrala až k smrti. “Jak se mají naše líbezné otrokyně? Jakpak to s nimi vypadá? Postoupili jsme už kupředu v jejich nezbytné výchově?” vyptával se Alexandr, zjevně ve velmi dobrém rozmaru, což nevěstilo nic dobrého. “Všechno je v nejlepším pořádku,” odpověděla bryskně Tamara. “Dobře. A kde je Helga?” zeptal se holohlavec potom. Jeho sadistická pomocnice ihned ukázala na jednu starší ženu, skrčenou v rohu, která neustále chrochtala jako divoké prase. “Rozvaž ji!” rozkázal Alexandr. Tamara okamžitě vykonala, co jí bylo přikázáno. “Helga je jednou z našich nejstarších návštěvnic,” oznámil všem plešatý Ramius. “Především pro nové příchozí bych chtěl ještě připomenout, že Helga zvládla své úkoly tím nejlepším možným způsobem. Každý může na první pohled poznat, že si naše tresty skutečně užívala. Nepochybuji o tom, že by se dokonce mohla vypracovat na stejnou úroveň jako Tamara, jelikož je téměř tak schopná. Kromě toho mi také darovala dítě, což je od ní opravdu hezké.” Jakmile byla Helga puštěna na svobodu, začala poskakovat a pobíhat po celém prostoru jako nějaké zvíře, kterému byla po dlouhé době dopřána volnost pohybu. “Rozvaž také Petru,” poručil své asistentce Alexandr. Tamara bleskově zrealizovala jeho příkaz a hbitě sňala pouta mladé dívce se světlými kudrnatými vlasy, upravenými do spleteného copu. Jednalo se o tutéž dívku, kterou Brigittina sousedka identifikovala jako Alexandrovu dceru, která zde byla uvězněná od prvního dne svého života a nikdy nepoznala nic jiného. “Petra je pochopitelně dcerou naší milé Helgy. Jak jistě všechny uznáte, je to skutečně slaďounká pusinka. No, jen se na ni podívejte, nemám pravdu?” Brigitte jen nasucho polykala a vyjeveně zírala. To bylo vskutku k neuvěření. Ta mladá dívka mohla mít nanejvýš tak šestnáct, sedmnáct let a přitom už byla natolik vydrezúrovaná, že se začala sotva ji rozvázala, před Tamarou plazit po chladné, kamenné podlaze a chtěla jí líbat špičky bot. Tamara dívku odvedla do středu místnosti, kde si Petra musela kleknout. Poté si sadistka přinesla silný provaz a připoutala dívce zápěstí ke kolenům. Mladá blondýnka vypadala jako hromádka neštěstí, když tam tak zčásti klečela a zčásti se opírala o všechny čtyři končetiny. Ačkoli se to na první pohled nezdálo, setrvávání v takové nepřirozené pozici muselo být dosti bolestivé. Na Alexandrův pokyn se před Petru postavila Helga, její matka. Od hlavy až k patám byla hrozně špinavá. Blůzu měla rozepnutou, čímž odhalovala své ohyzdně zformované, vytahané kozy, jejichž hroty visely až někde nad jejím břichem. Jakmile Tamara ustoupila stranou, začala Helga na svou dceru křičet. Její slova sice nedávala žádný smysl, ovšem i tak budila hrůzu. Vzápětí Petra obdržela první ránu, po níž následovaly rychle další. Útlé tělo mladé dívky se vinou těch úderů třáslo a naklánělo ze strany na stranu. Brigitte tomu nedokázala přihlížet a zavřela oči. Jenže Alexandr to ihned zpozoroval a nelítostně ji praštil rovnou do střední části obličeje. “Můžeš si vybrat, kurvo,” oznámil jí s úšklebkem. “Buď se na to budeš dívat, nebo si Helga za chvíli začne hrát s tebou.” Helga mezitím i nadále tloukla svou dceru a vkládala do toho veškerou svou sílu. Kupodivu to ovšem mladá dívka přijímala s naprostým klidem a bez jakéhokoli náznaku odporu či nelibosti. Petra se za celou dobu ani nepokusila uhnout a zdálo se, že jí to snad ani nezpůsobuje větší bolest, nebo to alespoň nedávala najevo. Nepochybně byla na takové zacházení už dávno zvyklá a patrně ho považovala za zcela samozřejmé. Bylo to tak děsivé! Brigitte to nemohla pochopit. Po několika minutách Helga své dceři přikázala, aby jí vylízala páchnoucí kundu. “No tak dělej, lízej mě!” křičela na ni a její hlas se odrážel od kamenných stěn. Petra se pustila do vykonávání jejího rozkazu, aniž by se jakkoli vzpírala či něco namítala. Brzy se její matka chvěla rozkoší. Mladé Francouzce se z toho všeho dělalo špatně a pociťovala akutní potřebu se vyzvracet. Čím déle se na to dívala, tím hůře se cítila. Blonďatá dívka lízala vystrčenou píču své matky jako posedlá, celý její obličej byl zavrtaný mezi ušpiněnými, rozevřenými stehny. Jazyk měla vysunutý ze své pusy tak daleko, jak jen to bylo možné, a neustále znovu a znovu náruživě olizovala nastavenou, dlouhý čas nemytou kundu své vlastní matky. Helga se smála a vřískala jako malé dítě obdarované čokoládou. Když byl její chtíč konečně uspokojený, opět začala svou dceru mlátit. Brigitte sledovala toto hrůzostrašné představení a v duchu si říkala, že se asi dříve či později zblázní. Všechno to bylo neskutečně nechutné, avšak Alexandr s Alexejem se velice pečlivě starali o to, aby nemohla ani na jednu jedinou vteřinu pohlédnout někam jinam. Potom ji přece jen Alexandr opustil a přistoupil k oběma ženám ve středu místnosti. Pouhým gestem odeslal Helgu zpět na její původní místo do rohu rozlehlé podzemní haly. Potom starý holohlavec hbitě poklekl za bezmocnou mladou dívkou a brutálně jí zarazil svůj tlustý ocas do jejího úzkého, maličkého řitního otvoru. Alexandr měl docela velké problémy s tím, aby ho dostal dovnitř, avšak jakmile se mu to jednou povedlo, už ho nemohlo nic zastavit. S potěšením se pustil do vášnivého přirážení a frekvenčními pohyby zajížděl svým ohonem dovnitř a zase ho vytahoval ven. Alexej si tuto zábavu pochopitelně nemohl nechat ujít a se širokým úsměvem zasunul svůj dlouhý penis do Petřiných úst a začal ji tímto způsobem bezohledně šoustat. Oba dva muži surově obdělávali štíhlé tělo něžně vyhlížející dívky, která to brutální šukání mohla jen stěží vydržet. Až po dlouhých minutách náhle Alexej popadl svou oběť za kudrnaté vlasy, hrubě přitlačil její obličej do svého rozkroku a počal stříkat husté, teplé semeno rovnou do jejího hrdla. Petra se dávila. 0 chvíli později vyvrcholil také Alexejův otec a jeho sperma plnilo Petřinu bolavou prdelku. Když Alexandr svůj ohon konečně vytáhl z jejího análu, přinutil mladou dívku, aby ho ještě do čista olízala a zvolna ocucala. “Tohle je ale vážně moc hodná dívka,” prohlásil Alexej posměšně, jakmile Alexandr definitivně skončil. “Myslím, že teď už nepotřebuje žádnou večeři, když tak chutně a vydatně posvačila.” Oba dva zvrhlíci se znovu nahlas zasmáli. Tamara mladou dívku odtáhla na její místo, kde ji opět připoutala. Petra si nemohla pomoci a pustila se do tichého vzlykání.

 

Alexandr i Alexej si mezitím zapnuli své kalhoty a přesunuli se ke dveřím. “Tahle návštěva byla vskutku dosti osvěžující,” řekl s úsměvem Alexandr: “Nemějte strach, později se zase vrátím. Ovšem drahý Alexej nás na krátkou dobu opustí, poněvadž se musí poohlédnout po nějaké nové oběti.” Vzápětí otec i syn zmizeli z podzemní místnosti. Pochodně sice nechali hořet, avšak masivní železné dveře uzamkli na několik západů. Netrvalo příliš dlouho a Alexandr se opravdu vrátil. V náručí držel velký hrnec, naplněný jakousi nechutnou směsicí z odpadků a zbytků. “Má snad někdo hlad?” zeptal se starý Ramius. Některé ženy se ihned přihlásily. Ty pak musely, jedna po druhé, lézt po všech čtyřech k hrnci s odporným žrádlem a bez pomoci rukou pouze ústy, jíst jejich potravu, jako to dělávají psi nebo prasata. Zrovna tak si i většina zajatkyň připadala. Brigitte se nejdříve zdráhala podstoupit takové ponížení, avšak její žaludek se neustále strašně bolestivě stahoval a neústupně se hlásil o svá práva. Mladé Francouzce tedy nezbývalo nic jiného, než odhodlat se k tomuto pokořujícímu žraní. Zakrátko všechny pochodně postupně zhasly a v podzemí zavládla neprostupná temnota. Tamara svým zvučným hlasem přikázala, aby se vězenkyně uložily ke spánku. To byl ale strašný den, pomyslela si Brigitte s úzkostí. Navíc jí bylo jasné, že přihlížela obvyklému programu, jaký se zde dal vidět se železnou pravidelností každých pár hodin. Nešťastná blondýnka musela bez přestání myslet na svého bratra Cyrila, který nyní představoval její jedinou a poslední naději. Pokud by ji nepřišel zachránit, musela by v tomto pekle pomalu stárnout a nakonec zemřít. Jakmile Tamara opustila místnost a zamkla za sebou, začala Brigitte opětovně zkoušet navázat hovor s několika nejbližšími spoutanými ženami. Ze začátku se jí vůbec nevedlo, avšak posléze narazila na krásnou, ovšem typicky venkovsky působící ženu, která na její oslovení okamžitě kladně zareagovala. Půvabná selka byla o něco málo starší než Brigitte. “Jmenuji se Brigitte,” představila se světlovlasá Francouzka. “Já jsem Nina,” odpověděla žena, umístěná o pár metrů vedle. Brigitte se snažila šeptat, jelikož při tom nechtěla být přistižena Tamarou. Pokud by k tomu došlo, rozhodně by to pro ni znamenalo velice tvrdé potrestání. Tamara by ji zřejmě okamžitě brutálně vyšukala tou silnou kovovou tyčí, kterou bylo bezpochyby možné rozervat ženskou píču a udělat z ní kus krvavého masa. “Jsem vážně šťastná, že si konečné můžu s někým promluvit,” řekla tiše Brigitte a pokračovala: “Většina dívek, které jsem už oslovila, je příliš vystrašená na to, aby mi vůbec odpověděly. Ale ani se tomu nemůžu divit, vždyť každá, která již pocítila tu odpornou kovovou tyč, se teď musí strašně bát a modlit se, aby se to neopakovalo. No, a jak dlouho jsi tady dole?” “Nejsem si tím tak docela jistá, ale rozhodně tu nejsem tak dlouho jako většina ostatních.” “A jak jsi se sem vlastně dostala?” vyptávala se Brigitte dál, ráda, že si může s někým popovídat a případné i něco nového zjistit. “Díky tomu, že jsem strašně zvědavá,” odvětila smutně selka a pustila se do dalšího vyprávění.

 

“No jo, moje zvědavost mi tentokrát byla osudná. Víš, už odedávna tu kolovaly nejrůznější zvěsti a povídačky, které jsem vždy měla tak říkajíc z první ruky, jelikož bydlím nedaleko a téměř celá moje rodina pracuje pro Ramiusovy. Všichni tvrdili, že tihle Ramiusovi, a především ten starý, jsou hrozně podivní a zároveň nebezpeční lidé. Samozřejmě jsem byla čím dál tím více zvědavá a chtěla jsem tomu všemu přijít na kloub. A pak, jednoho jarního dne, najednou beze stopy zmizela dcera sedláka žijícího kousek od našeho domu. Tohle už bylo vážně alarmující a mělo mě to varovat. Tu mladou dívku jsem totiž velmi dobře znala a věděla jsem, že by nikdy z domova neutekla ani neodcestovala, aniž by něco svým rodičům řekla. No a potom, jen o dva dny později, jsem našla její čepici, pohozenou v blízkosti tohoto domu. Jenže jsem udělala chybu a nikomu jsem nic neřekla, protože jsem se jednoduše neodvažovala veřejně vrhnout podezření na Ramiusovy. Policie své pátrání velmi brzy bez jakéhokoli výsledku zastavila a nikdo se samozřejmě, stejně jako já, neopovážil dávat do souvislosti se zmizelou dívkou právě Ramiusovy. Ti dva jsou totiž velmi bohatí a tím pádem i velmi vlivní, vždyť jim patří skoro celá tato oblast, a tak se s nimi pochopitelně nikdo nechce dostat do sporu. A přitom už během posledních let několik dívek tady v okolí stejným způsobem zmizelo, ale vždy to dopadlo stejné a na Ramiusovy nikdy nikdo nevrh4 ani stín podezření. Ti dva jsou totiž natolik mocní, že si můžou každého koupit a vyhnout se jakýmkoli problémům. Kromé toho se jich tady stejně všichni bojí. Ach, můj Bože, byla jsem tak hloupá, že jsem ani nikomu neřekla o svém úmyslu vypravit se k tomuto domu.” “No tak, vypravuj dál! Co se stalo pak?” vyptávala se Brigitte nedočkavě. “Když jsem tedy našla čepici té ubohé dívky, bylo mi ihned jasné, že to nad veškerou pochybnost musí souviset s těmi Ramiusovými. Proto jsem se také rozhodla, že se sama do této záležitosti vložím a zjistím, jak to všechno bylo. Ty dva zvrhlíky jsem tak jako tak nenáviděla už odedávna, kdy jednoho dne nechali zmlátit kvůli naprosté maličkosti jistého zemědělského dělníka. Ovšem také tehdy místní policie selhala a nic nepodnikla. Toho dne jsem tedy vyčkala, až padne tma a rodičům jsem napovídala, že ještě půjdu ven proto, abych natrhala nějakou pampelišku. Pak jsem se vydala na cestu a opatrně jsem se připlazila až do blízkosti jejich domu. To bylo vůbec poprvé, kdy jsem jejich usedlost na vlastní oči řádně spatřila, jelikož je samozřejmě zakázáno chodit na jejich pozemky přiléhající přímo k domu. Vzpomínám si, že před několika málo lety se jeden mladý muž i se svými loveckými psy nedopatřením příliš přiblížil k jejich sídlu a Alexandr ho okamžitě a nemilosrdně zastřelil, aniž by mu dal jakoukoli šanci na vysvětlení či na útěk. A policie pochopitelně zase zklamala a pouze celý případ tiše odsunula stranou, jelikož Alexandr tvrdil, že ho tento muž ohrožoval. A poněvadž se prokazatelně nacházel na jejich pozemku, všichni Alexandrovi věřili a na nic jiného se ani nevyptávali. Jakmile jsem té osudné noci dorazila k jejich domu a skrčila jsem se v jednom hustém křoví poblíž, nečekaně jsem spatřila, jak ze dveří vychází Alexej s nějakým velmi malým dítětem v náručí. Později jsem s hrůzou zjistila, že se jednalo o jeho vlastního syna a že Alexej veškeré kojence mužského pohlaví nechává zemřít. Jak už jistě sama víš, pouze děti ženského pohlaví tu zůstávají v zajetí a musejí tady strávit celý život. Ze začátku jsem si myslela, že je to štěstí být ženou, ale teď už jsem přesvědčená o tom, že ti mrtví měli mnohem větší štěstí než my a ostatní dívky, které tady musí setrvávat. Tehdy jsem nejdříve chtěla okamžitě utéci a do celého světa vykřičet, co jsem právě na vlastní oči viděla, avšak ve své nekonečné hlouposti a naivitě jsem zůstala na místě. Pokoušela jsem se totiž nahlédnout do domu jedním z těch mála miniaturních okének, která můžeš najít jen po usilovném pátrání u základny jejich sídla. Myslela jsem si, že mi to projde, a chtěla jsem zjistit ještě více o tom, co se v tomto divném domě děje. Ale místo toho pochopitelně došlo k tomu, že mě chytili. Alexandr totiž zpozoroval, jak jsem předtím sledovala jeho syna, zcela tiše se ke mně připlížil a popadl mě za límec. Nejprve mě ten starý zvrhlík strašně zbil a potom prohlásil, že když jsem toho tolik viděla, představuji pro ně vážné nebezpečí, a tudíž už nikdy nebudu smět opustit jejich dům, abych náhodou nevyzradila, co tady provádějí. Moje úpěnlivé prosby a sliby mi samozřejmě nebyly vůbec nic platné. Potom mě zatáhli do mučírny, kde mě trýznili na té jejich strašné speciální desce a oba dva mě pochopitelně také opakovaně brutálně vyšukali… Ach, to bylo prostě odporné. Ještě teď na to nemůžu ani pomyslet. No, a od té doby jsem zavřená tady dole v podzemí.” “A kdy se to všechno vlastně stalo? Který byl měsíc?” zeptala se Brigitte. “Květen,” odpověděla Nina. “A teď už máme září,” zkonstatovala mladá Francouzka smutně. “Můj Bože, mně to připadá, jako bych tu žila už celé dlouhé roky.” “To ti ráda věřím. Víš, často si v duchu říkám, že by bylo mnohem lepší, kdybych byla mrtvá.” “Ano, to by bylo pro nás opravdu nejlepší, protože nemáme vůbec žádnou šanci, že bychom se někdy mohly dostat pryč z tohoto nesnesitelného pekla.” “Myslím, že bychom měly raději už spát,” navrhla po chvíli hrobového ticha Brigitte. “Určitě, to bychom měly,” souhlasila ihned Nina. “Naše situace je už tak jako tak dosti zlá, tak již nesmíme pokoušet osud, jinak bychom na sebe mohly přivolat Tamařin hněv, a to by byl náš konec.” Brigitte se opatrně opřela o stěnu za sebou a ještě jednou si všechno promýšlela. Rozvažovala a rozebírala veškeré informace, které právě získala od Niny. A s hrůzou postupně zjišťovala, že je to ještě horší a beznadějnější, než by si kdy pomyslela…

 

– 8 –

 

Když se Brigitte po mnoha hodinách opět probudila, se zděšením zjistila, že se nachází v podzemní mučírně, hned vedle jí dobře známé speciální desky. Alexandr a Alexej stáli před ní a pohrdavě na ni shlíželi. Mladá Francouzka byla úplně mokrá, zřejmě díky tomu, že ji zase budili vědrem studené vody, což však ani nezaregistrovala. “Tak, ty malá kurvo, teď konečně řádně zaplatíš za to, že jsi neposlouchala a odvážila jsi se odporovat,” prohlásil Alexandr. “Jak jsi se jen mohla opovážit snít o tom, že mučíš Tamaru i nás?!” Brigitte byla naprosto zmatená. Matně si vzpomínala na svůj divoký sen, ale copak mluvila ze spaní? Pravděpodobně ano, ale i tak vůbec nechápala, za co ji chtějí trestat. Své sny přece nemohla kontrolovat. “Teď budeš za všechny své prohřešky trpět, protože, jak jistě sama uznáš, nemůžeme čekat, až se budeš pokoušet své sny proměnit v realitu.” “A přesně jako ty budou trpět i některé další děvky a bude to pro ně horší než kdykoli dříve, to ti zaručuju. Řekl bych, že mnohé z nich dokonce zemřou, ostatně zrovna tak dopadneš i ty. A veškerou vinu můžeš přičíst jen sobě samotné.” “Ne, ne, já za nic nemůžu, to vy dva!” křičela Brigitte zděšeně. “Vy dva nás všechny budete mít na svědomí! Jste blázni a sprostí vrazi!” Alexandr se pouze krutě usmál a brutálně ji kopl svou špičatou botou do břicha. Nebohá blondýnka se ihned zkroutila bolestí. Jen stěží mohla popadnout dech a zoufale lapala po vzduchu. “No, jak se teď cítíš, kurvo, když víš, že budeš pěkně pomalu umírat?” zeptal se starý Ramius. “Musím se přiznat, že budu skutečně šťastný a spokojený, až budu moci přihlížet, jak tě náš skvělý stroj roztrhne na několik částí.” Vzápětí ji Alexandr surově popadl a odtáhl ji k tomu zvláštnímu zařízení, které tak trochu připomínalo neblaze proslulou speciální desku, avšak již na první pohled budilo mnohem větší hrůzu. Dotyčný stroj toho vlastně se speciální mučící deskou příliš mnoho společného neměl, celkově se totiž jednalo o mohutný kus kvalitního dřeva, zformovaný do tvaru velkého T a dole pevně zapuštěný do kamenné podlahy. Ve střední části se nacházela přibližně jeden metr dlouhá, velmi dobře nabroušená pila, která byla přimontovaná k tomu příčně položenému trámu.” Pod lehce vyvýšenou dřevěnou konstrukcí bylo umístěno napínací zařízení, také zapuštěné mezi kamenné kvádry podlahy, jehož funkce se nedala z celkového pohledu zcela přesně pochopit. Na vrchním konci podivného stroje se pak tyčila vzhůru asi osmdesát centimetrů vysoká kláda, na jejímž konci byl připevněn neobvyklý mechanismus. Na pravé straně tohoto do výše postaveného kusu dřeva se nacházela páka, důmyslně propojená s rozměrnou klikou. Pokud s ní někdo začal točit, okamžitě tímto způsobem uvedl celý mechanismus do chodu. Za pomoci ohromných přísavek, které se daly připevnit na prsní bradavky dotyčné ženy, bylo možné posléze dosáhnout toho, že se bradavky mohly násilím protáhnout do libovolné délky. Stačilo pouze zatočit klikou a páka, propojená s napínacím zařízením, již vykonala vše ostatní. V nejkrajnějším případě mohla být tímto způsobem od těla bezmocné oběti odtržena celá ňadra.

 

“Tohle je náš smrtící stroj,” řekl Alexandr s neskrývanou pýchou. “Bez jakékoli výjimky dokáže každého roztrhnout na několik kusů.” Potom ji ti dva zvrhlíci přitlačili na hrůzostrašné zařízení a Alexej jí přidělal ty odporné přísavky, visící dolů z kolmo postaveného břevna, na výrazné bradavky. Mladší Ramius to pochopitelně provedl velmi nevybíravě, avšak účelně, jelikož přísavky držely, jakoby byly přilepené tím nejkvalitnějším tmelem. Alexandr mezitím skočil pro známou, miniaturními háčky pokrytou kovovou kouli, kterou ihned přetáhl přes bledý obličej vyděšené dívky, a bezohledně ji zarazil do jejích otevřených úst. Potom se holohlavý sadista přesunul ke spodní části celého stroje a chopil se silných řetězů, vycházejících z kloubu páky ovládající napínací zařízení. Alexandr tyto řetězy bez meškání omotal kolem Brigittiných kyčlí, protáhl je nazpět a nemilosrdně jimi škubnul, až blonďatá Francouzka zaskučela bolestí. Třesoucí se Brigitte pociťovala ve své napjaté kundičce první záchvěvy nepříjemně ostré bolesti, aniž by se ta dokonale propojená a fungující mašinérie vůbec dala do pohybu. “Tak, ty hloupá kurvo, za chvíli začneme pěkně zvolna otáčet tou klikou, aby sis to mohla opravdu dobře vychutnat. Musíš z toho přece taky něco mít, že jo? Musíš cítit, jak se tvoje špinavé tělo kousek za kouskem trhá, musíš protrpět každou vteřinu zbytku tvého nicotného života,” řekl Alexandr se širokým úsměvem. “Jakmile začne Alexej otáčet tou klikou, budou se tvoje bradavky postupně protahovat do takové délky, až už to prostě dál nepůjde. A mezitím budu já samozřejmě náležitě obsluhovat tu páku spojenou s napínacím zařízením, čímž se postarám o to, aby i tvoje kunda dostala svůj díl a stalo se jí to samé, co tvým kozám. Můžu tě ujistit, že tenhle stroj je velmi stabilní, a proto celou následující proceduru ani nezaregistruje. Ovšem ty ji budeš vnímat každičkým nervem a každičkou buňkou, tím si můžeš být naprosto jistá. Tvoje kunda se bude stále víc a víc napínat a prodlužovat, až z ní bude nádherně a neuvěřitelně dlouhá díra, jakou nemá žádná jiná štětka na celém světě. Pak se již bude tvoje kůže trhat jako obyčejný papír a tvoje vemena se odtrhnou od zbytku těla, zatímco tvoje smradlavá píča bude rozervaná odshora dolů. Asi je ti už jasné, že toto mučení vždy končí smrtí, avšak většinou je to krásně zdlouhavé. Nepochybuji, že se ti to bude moc líbit. Bohužel ovšem často oběť strachem a hrůzou chcípne ještě dříve, než zcela vykrvácí a my si užijeme nějaké to potěšení. Doufám, že s tebou tomu tak nebude. Ale každopádně ti můžu slíbit, že velmi brzy budeš litovat toho, že jsi se kdy opovážila odmlouvat a odporovat nám. Tvoje neposlušnost se ti stala osudnou, kurvo. Takový je život!” Jakmile Brigitte pocítila úvodní strašné bolesti, zoufale se začala modlit, aby umřela co nejrychleji. Po všem, co se až dosud stalo, dávala mladá Francouzka smrti jednoznačně přednost. Stačilo jen, aby si představila, že by musela Alexejovi či Alexandrovi porodit dítě, a okamžitě byla smířená s faktem, že bude muset skonat na tom hrozném zařízení. Mimovolně si také uvědomila, jak již dříve opakovaně myslela na smrt jako na vysvobození. Teď se jí ta tužba najednou splnila. Očekávala, že to bude trvat jen krátkou chvíli a všechno skončí. A potom už bude navždy svobodná. Alexej začal otáčet klikou o něco rychleji a její oblá ňadra se bleskovým tempem protahovala. Byla stále delší a delší, až to bylo téměř neuvěřitelné. Současně se i její hlava zvedala do výše a byla tažena dozadu. Brigitte naprosto přesně věděla, že v tom samém momentu, kdy budou její prsa odtržená od těla, budou také její ústa hrozným způsobem rozervaná a pravděpodobně i zlomené některé obratle. Ovšem o pár vteřin později se její situace ještě mnohonásobně zhoršila. Alexandr si zapálil cigaretu a pak ji zespodu přiložil těsné k její napjaté, jemné pokožce. Její kůže se okamžitě začala opékat a vzápětí škvařit. Nebohá Francouzka jasně cítila, kromě nesnesitelné bolesti, ten nechutný zápach pálené pokožky i masa. Avšak ani to Alexandrovi ještě zdaleka nestačilo. Zvrhlý holohlavec si zapálil další cigaretu a přitlačil ji na její obnaženou, znehybněnou prdelku. Žhnoucí konec během krátké chvilky vypálil do její macaté zadnice mělkou díru. Vzduch v okolí se rychle plnil hnusným smradem sežehnuté kůže i popáleného masa. Brigitte doufala, že každou vteřinou padne do bezvědomí, ale jaksi se jí to nedařilo, ačkoli po tom opravdu velmi toužila. Alexandr však na její utrpení, ostatně jako vždy, nebral žádné ohledy a neustále znovu a znovu zapaloval další cigarety a hořící je přikládal na její mučené tělo. Zdálo se, že ho to velice baví a silně vzrušuje. Brigitte mimovolně vnímala v ústech svou vlastní, proudící krev. Kéž by už to všechno skončilo, pomyslela si zoufale, jelikož jí připadalo, že každou chvílí musí ztratit i ubohé zbytky svého zdravého rozumu. Brzy se starý Ramius zaměřil na její dmoucí se kozy. Očividně ho neuvěřitelně rajcovalo, když je mohl pálit kousek za kouskem. Systematicky postupoval a přejížděl cigaretou z místa na místo, zatímco si volnou rukou třel přes kalhoty svůj ztopořený ohon. Poté Brigitte konečně omdlela. Za přispění ohromného množství mrazivě chladné vody ji oba zvrhlíci ještě jednou přivedli zpět k životu, zcela určitě naposledy, pomyslela si Brigitte unaveně a s podivnou úlevou. Její bolesti se s postupem času nepředstavitelně zesilovaly. Brzy už naštěstí nebudu cítit vůbec nic, blesklo mladé Francouzce hlavou a tato myšlenka ji naplnila nadějí. Bylo to zvrácené, ale bylo to tak. “Co se děje, ty zkurvená čarodějnice?” zeptal se Alexandr posměšně. “Snad tě to nepálí, co? Jen klid, ty děvko, hned to uhasím.” Starý Ramius si hbitě rozepnul kalhoty a vytáhl svůj velký ocas. Vzápětí na bezmocnou dívku začal chcát. Se smíchem jí močil přímo na zbrunátnělý obličej. Překvapivě velice teplá moč ji zaplavovala a stékala jí po tvářích. Částečně jí dokonce proudila do pusy, proti čemuž mladá blondýnka nemohla vůbec nic udělat. Chtělo se jí zvracet, ale nakonec se přemohla, jelikož jinak by se mohla vlastními zvratky udusit. Alexej na ni několikrát s opovržením plivnul a pak se hlasitě zasmál. “Teď už to nebude trvat dlouho,” řekl klidně. “A až budeš konečně mrtvá, Tamara tvoje tělo ještě za tepla tímhle speciálním nástrojem,” Alexandr se širokým úsměvem ukázal na tu metr dlouhou, skvěle nabroušenou pilu, “rozřeže na pěkně malé kousky, kterými potom nakrmí naše psy. Nezůstane po tobě ani ta nejmenší stopa, jako bys nikdy nežila. Hezké, ne?” Brigitte bylo pochopitelně úplně jedno, co se s jejím tělem po smrti stane. Ale nejdříve musela zemřít, po ničem jiném už netoužila. Nenadále mladá Francouzka pocítila, jak se řetízky, spojené s kovovou koulí pokrytou miniaturními háčky v jejích ústech počínají řádně napínat. Právě tohle byl ten kritický okamžik, kdy její puse hrozilo, že bude nenávratně rozervaná. Její ňadra byla protažená na nejvyšší možnou míru, její rovné břicho rovněž a stejně tak i její rozevřená pička. Blondýnka brzy již zcela zřetelně vnímala, že se v její pokožce začínají objevovat první drobné trhlinky. Z její děsivě roztažené kundy se šířila strašlivá bolest, neustále vyrážející do celého jejího ztýraného těla. Ale zatím ještě stále její kůže mírně ustupovala, jelikož se pod nejhorším nátlakem začínala chovat jako kůže umělá. Brigitte ještě stále žila. Všechno to probíhalo příliš zdlouhavě, vteřinu od vteřiny to bylo děsivější a nesnesitelnější. Ukrutná bolest nabírala na intenzitě a absolutně ji ochromovala. Něco takového v životě nezažila, ani jako malé dítě, kdy jí zubní lékař nechtěně provrtal zub a zasáhl nervy, nepociťovala tak příšernou bolest. Ovšem smrt si dávala na čas. “Už to bude trvat jen několik málo minut, ty kurvo,” ujišťoval ji Alexandr se spokojeným úsměvem na rtech. Brigitte sice Alexandrův hlas zaslechla, avšak vůbec nerozuměla, co to říká. Jako by k ní promlouval z jiného světa, z nesmírné dálky. Bezmocná dívka cítila, že už to skutečně nemůže trvat příliš dlouho. Začínala být duchem naprosto nepřítomná… Byla čím dál tím více slabší a ochabovala každým zlomkem vteřiny, jako by se vznášela… lehká jako pírko… mohla scházet pouhá jediná minuta, sekundy, desetiny…

 

Nečekaně se železné dveře, uzavírající mučírnu, rozletěly a narazily do stěny. Brigitte si mimovolně pomyslela, že začíná blouznit a má halucinace. Spatřila totiž svého bratra Cyrila, držícího v ruce revolver, kterým s vážným výrazem ohrožoval Alexandra s Alexejem. Po chvíli na rozhraní bdělosti a bezvědomí náhle blondýnka ucítila, že se celé zařízení opět dostalo do původního, klidového postavení. Její kůže znovu povolila a lehce se uvolnila. Nyní již mladá Francouzka bezpečně věděla, že se nejedná o žádnou vizi ani sen. Cyril držel ten revolver u Alexandrovy hlavy a viditelně byl odhodlaný střílet, pokud by k tomu byl přinucen. Starý Ramius neochotně pustil páku a nechal ji odskočit nazpět. Oba dva zvrhlíci byli očividně silně šokovaní. Už celá dlouhá léta nespatřili ve svém domě jakéhokoli dospělého muže. A najednou jeden stál přímo v jejich posvátné mučírně a držel je v šachu nabitým revolverem. Oba Ramiusovi byli donuceni, aby poodstoupili od své oběti. “Stačí jen jedinej špatnej pohyb a rozstřílím vás na cucky!” zakřičel na ně Cyril s patrnou nervozitou. Brigitte by nejraději samou radostí ječela a vřískala, jakmile zřetelně uslyšela hlas svého bratra a s definitivní platností poznala, že je zachráněná. Ovšem ta kovová koule jí v tom pochopitelně i nadále zabraňovala. Cyril výmluvným gestem poslal oba muže ke vzdálenější stěně. “Ke zdi a neopovažujte se pohnout, jinak budu střílet!” zařval s nepředstíranou zuřivostí. Alexandr a Alexej pozvedli své paže do výše a postavili se ke kamenné stěně. Ani jeden z nich se neodvažoval pohnout. Cyril se opětovně rozhlédl a nevěřil vlastním očím. S nefalšovaným zděšením pozoroval svou ztýranou sestru. V životě by ho nenapadlo, že by mohl být svědkem takových ukrutností. “Je všechno v pořádku?” zeptal se zaraženě. Brigitte samozřejmě nemohla odpovědět. “Och, promiň,” omluvil se vzápětí, “hned tě osvobodím. Nějak jsem si to neuvědomil.” Nato se Brigittin bratr opět obrátil k Alexandrovi s Alexejem a prohlásil: “Jestli se jeden z vás jakkoli pohne, okamžitě mu vystřelím mozek z hlavy. A můžete mi věřit, že bych to udělal skutečně velmi rád, stejně tak, jako nemusíte pochybovat, že jsem opravdu dobrý a dosti zkušený střelec, který jen málokdy mine.” Po varování už Cyril nemeškal a vytáhl tu ohavnou kovovou kouli z Brigittiných úst. Blonďatá Francouzka sice musela spolykat velké množství vlastní krve, ovšem nyní jí to ani v nejmenším nevadilo. Vždyť konečně měla svobodu na dosah. Cyril hbitě pokračoval a sňal ohromné přísavky z jejích ňader a zrovna tak i silné řetězy, kterými byla přes páku připoutána k napínacímu zařízení. Ačkoli již byla prakticky volná, Brigitte zůstala nehybně ležet a snažila se popadnout dech. Po veškerém strádání se najednou cítila jako v ráji. Vždyť ještě před pouhou minutou byla příšerně mučena a očekávala každou vteřinou příchod smrti, dokonce se na ni těšila. Ale teď už si mohla dělat, co chtěla. Zvolna se přesunula na chladnou kamennou podlahu a stále nahá na ni ulehla, zatímco její bratr mířil revolverem na Alexandra s Alexejem, kteří se nemohli vzpamatovat z nečekaného šoku. Mladá žena byla po celém těle zraněná, její kůže doslova hořela a nesnesitelně ji pálila, její krásná prsa provrtávala příšerná bolest a také její pusa vypadala jako jediná otevřená rána, avšak nic z toho ji už příliš netrápilo. Byla volná. A navíc ji nesmírně těšila představa, že nyní budou pro změnu trpět Ramiusovi, kteří budou konečně za všechny své zvrhlosti náležitě tvrdě potrestáni. “Promiň, že jsem přijel až teď,” řekl Cyril po krátkém mlčení, “ale měl jsem potíže, abych se vůbec dostal z domova. Naštěstí jsem ale nakonec dorazil včas.” “Měla jsem vážně štěstí, stačila jen jediná minuta a už by asi bylo příliš pozdě,” odvětila tiše Brigitte, která mohla stěží mluvit. “A s Catherine je všechno v pořádku?” zeptal se Cyril starostlivě. “Och, můj Bože, vždyť já jsem na ni úplně zapomněla. Musíme ji ihned vyhledat. Tamara by se zase mohla zbláznit a něco jí udělat.” “Tamara?” Cyril nevycházel z údivu. “Všechno ti vysvětlím později, teď si ale musíme pospíšit,” řekla Brigitte a pomalu povstala. Alexandr a Alexej museli jít jako první, přičemž se Cyril držel o krok zpět a neustále na ně mířil svým revolverem. Brzy všichni vstoupili do ohromné podzemní místnosti, kde byly ostatní uvězněné ženy. Přímo ve středu stála Tamara, svírající v ruce svůj děsivý bič. Na zemi před ní bezvládně ležela Nina, zaplavená vlastní krví. Tamara byla nepopsatelně překvapená. A když vzápětí spatřila Brigitte, údivem doslova zkameněla. Takový šok ještě nikdy nezažila. “Ta kurva ještě žije?” zeptala se vyjeveně. Poté sadistka uviděla Cyrilův revolver a ztratila řeč, ačkoli pusu měla stále otevřenou. “Ruce vzhůru, ženská!” zakřičel na ni Cyril, i když dost dobře nechápal, co se tam vlastně děje. Tamara ihned poslušně vykonala, co jí přikázal. Poté se musela postavit vedle Alexandra s Alexejem a všichni tři se zase přesunuli k nejbližší stěně. “No, všechny jste asi volné,” řekl Cyril zaraženě a zmateně.

 

Zajaté dívky a ženy okamžitě začaly hlasité vřeštět radostí. Nečekaně se jim splnil dávný sen. Brigitte přecházela od jedné k druhé a postupně je osvobozovala od okovů a pout. Většina z vězenkyň již celá dlouhá léta něco podobného nezažila, jelikož nespoutané se mohly pohybovat pouze tehdy, jestliže je Tamara nebo Ramiusovi hodlali mučit či bít. Brzy otrokyně bezhlavě pobíhaly po místnosti, vesele křičely a navzájem se objímaly. Cyril byl z toho ohromujícího množství zcela nahých dívek a žen v pořádných rozpacích, zvláště proto, že drtivá většina zajatkyň vypadala opravdu velice dobře a jejich těla byla nádherně vytvarovaná, samozřejmě pokud si člověk odmyslel viditelné stopy po předchozím mučení. Po několika minutách byly konečně všechny dívky a ženy naprosto volné. Naopak Alexandr, Alexej a Tamara byli ihned připoutáni ke zdem stejným způsobem jako jejich oběti. “Zastřelte ty tři zrůdy!” vykřikla nějaká dívka ze shromážděného zástupu. “Zabte je!” přidala se ihned další. “Ne, já je chci nejdříve mučit zrovna tak, jako mučili oni nás,” prohlásila Brigitte. “Co se to tady, sakra, děje?” zeptal se zmateně Cyril, který byl ještě stále v mírném šoku z toho, jak viděl svou sestru trpět. “Tomu snad ani nikdy neuvěříš,” odvětila Brigitte. “Tihle dva jsou odporná, zvrhlá zvířata. Všechny nás tady drželi v zajetí, přímo tady v tomhle ledově chladném sklepení. Nedali nám ani přikrývky a žádné normální jídlo, jen odpadky a zbytky. Musely jsme tady žít ve vlastních výkalech. A tahle hnusná čarodějnice, Tamara, tak se ta kurva jmenuje, nás ještě navíc neustále, stejně jako ti dva, jen tak pro nic za nic, mučila. Dělali to jen pro své vlastní, nechutně perverzní potěšení. Všichni tři jsou totiž nebezpeční blázni. A příležitostně, když měli náladu, sem přicházeli ti dva a prováděli s námi takové zvrhlosti, jaké si ani nedokážeš představit. Můj Bože, ani na to nemůžu myslet. Ale všichni si rozhodně zaslouží nejpřísnější potrestání, to snad chápeš, ne?” “Dobře, já tomu rozumím,” řekl Cyril. “V tom případě je ale předáme soudu, kde budou obžalováni jako nebezpeční zločinci a vrazi a určitě skončí na šibenici nebo až do konce života za mřížemi. Jejich jména navždy zmizí z historie a nakonec i z vašich pamětí.” “Ale ještě dříve, než je odevzdáme zákonu, je musíme mučit naprosto stejně, jako mučili oni nás, aby poznali, jaké to je,” prohlásila zarputile Brigitte. “Správně, všichni tři musí trpět zrovna tak, jako jsme trpěly my,” souhlasila ihned se svou sestrou Catherine a dokonce uchopila Tamařin bič. “Ne,” odtušil Cyril, “to by rozhodně nebylo správné. Vždyť potom bychom byli přesně tak odporně zvrhlí jako oni. Všechny jste tady musely snášet hrozné utrpení dosti dlouho, tak proč se tu ještě chcete zdržovat? Proč v tom chcete pokračovat? Raději bychom odtud měli vypadnout tak rychle, jak jen to půjde. Na tohle děsivé mučení byste se všechny měly snažit zapomenout, a takhle byste to jen zhoršily. Předáme je policii a ona už všechno další zařídí. Ostatně, důkazů je víc než dost.” “Asi máš pravdu,” připustila neochotně Brigitte. “Už jsem toho viděla dost. Nechci v tom pokračovat!” “Je to tak,” přisvědčila Catherine a zase bič upustila na podlahu. Také všechny ostatní osvobozené zajatkyně se spěšně připojily k tomuto názoru. Už nechtěly setrvávat v tom hrozném podzemí.

 

Poté vyvedli ty tři ven, přičemž je Cyril neustále ohrožoval svým revolverem. Všechny dívky i ženy je okamžitě následovaly a radostně se z domovních dveří hrnuly na svobodu. Pro většinu z nich to znamenalo pobyt na čistém vzduchu po mnoha letech. Vysvobozené vězenkyně mžouraly do slunce a vychutnávaly si teplý sluneční svit, aby vzápětí začaly ve svěží trávě dovádět jako malé děti. Petra se zvolna procházela kolem a všechno s údivem ohmatávala. Po celý svůj život nepoznala nic jiného než temný, chladný sklep a nyní se z té záplavy barev a tvarů jaksi nemohla vzpamatovat. Cyril mezitím přinutil trojici svých zajatců, aby zalezli do jeho prostorného auta. Brigitte se kolem nich opatrně protáhla a usadila se za volantem, zatímco její bratr svým revolverem neustále mířil na nebezpečné trio šílenců. Její sestra Catherine se usadila vedle Cyrila a spokojeně se usmívala. Bez dalšího váhání Brigitte nastartovala a vůz se zvolna rozjel. Mladá Francouzka ještě stačila vrhnout poslední pohled na šťastné ženy a dívky, které zcela nahé dováděly v zahradě hrůzostrašného domu, kde poskakovaly, tančily, křičely a vzájemně se objímaly. Brigitte věděla, že teď už bude zase všechno v pořádku. Nyní mohly být všechny opět šťastné. Znovu mohly normálně žít…