Povídka “Výprask na pranýři”
Na náměstí bylo lidí jak na pouti. Tak, jako každou neděli odpoledne, dav netrpělivě vyhlížel kata a jeho oběti, a okolo pranýře, kde mělo dojít k očekávané exekuci, už stálo tolik této podívané chtivých lidí, že dráb měl plné ruce práce, aby udržel volnou uličku od městské šatlavy k pranýři. Skoro všichni přihlížející věděli, že na trhu byly přistiženy při krádeži dvě dívky a dnes se očekávalo jejich potrestání. Hodně lidí si pamatovalo, jak dívky vrtěly pod sukněmi svými pěknými zadečky, když je dráb odváděl do šatlavy, a teď byli zvědavi, jestli s nimi budou ještě vrtět, až jim kat na pranýři sukně vyhrne. Zlodějky městská rada zatím vždy odsoudila k veřejnému výprasku a kat jim na pranýři zmrskal metlou nebo prutem holou zadnici. Ani dnes tomu nemělo být jinak. Když se otevřela vrata šatlavy, vyjela z nich kára, na které byl kat se svými pacholky a obě dívky. Měly svázané ruce, a protože věděly, co je za chvíli čeká, tiše plakaly. Zadnicemi dnes nevrtěly, ty se jim třásly strachy. Na káře byla ještě dřevěná stolice, na které bylo položeno několik metel a prutů. Když kára dojela k pranýři, katovi pacholci z ní vyvedli obě dívky a vynesli stolici. Dráb zabubnoval a začal číst rozsudek. Zatím co dívkám poklesla kolena hrůzou, diváci se zaradovali, když uslyšeli, že každá dostane pětadvacet na holou. Mladší z dívek, Markéta, měla být takhle bita poprvé. Starší a hezčí Anežka už na pranýři od kata párkrát na zadek dostala. Proto se kat rozhodl, že dnešní výprask bude takový, že na něj hodně dlouho nezapomene. Markétě sice také naseká, co se do ní vejde, ale na Anežce si dá více záležet. Nařídil svým pacholkům, aby Markétu připoutali ke stolici. Dívka se sice bránila, ale pacholci jí snadno přes stolici přehnuli a připoutali jí k ní u pasu a za ruce a nohy. Pak jí na katův rozkaz vyhrnuli sukni. Diváci zajásali. Markétin zadeček byl velmi pěkný. Začali se těšit, že uvidí, jak se jeho bledá kůže začne červenat, až bude kat dívku vyplácet. Kat věděl, že se tahle podívaná lidem líbí tím víc, čím déle se na ní těší, a tak si ještě nechal připravit Anežku. Ta měla být bita obzvlášť potupně. Katovi pacholci z ní strhli šaty a ječící a vzpínající se nahaté Anežce přivázali ruce pěkně vysoko ke sloupu. Přihlížejícím mužům se velmi líbila její pevná, do výše čnějící ňadra, ženy se zase těšily, že její nádherný zadeček katovým mrskáním ztratí na kráse. A kat věděl, že pro Anežku stejně zlé jako výprask, který dostane, bude čekání na něj, protože se bude dívat, jak je bita Markéta a uslyší, jak moc jí to bolí.
Kat přistoupil k Markétě a chvíli si prohlížel její pěkně vyšpulený zadeček. Přemýšlel, čím jí nařeže. Diváci se dožadovali mrskání metlou, a tak jim vyhověl. Pacholek mu jí podal. Byla pěkná, na každý výprask si dělal novou. Březové proutky mu řezala jeho žena, byly tenké, rovné a dostatečně dlouhé. Měla s metlou značné zkušenosti, kat jí používal i doma. Měli dvě 18leté dcery, které kat často vyplácel. Nepřivazoval je při tom ke sloupu nebo ke stolici, jak to dělal s nezbednými ženami na pranýři. Jenom si je přehnul přes koleno, vyhrnul jim sukni a vydatně jim našlehal metlou na holou. Nezřídka kdy si přehnul přes koleno i svou ženu, aby dal ochutnat metlu její mohutné zadnici. Takový výprask byl velmi účinný, následoval ihned po provinění a protože to s metlou uměl, byl i rychlý. Proutky metly, dopadající na vyšpulené zadečky na holé kůži pěkně štípaly. Délka výprasku měla být úměrná velikosti provinění, ale protože se dcery poslušně pokládaly na otcovo koleno a přijímaly výprask pokorně, zpravidla jim přestal šlehat zadek metlou tak asi po deseti ranách ; to už ho měly celý rudý, a podle jejich nářku bylo poznat, že dostaly, co si zasloužily. Jeho žena však skoro vždy vzdorovala a proto, když jí po krátkém zápasu zkrotil a pevně držel kolem pasu bezmocně ležící s vyhrnutou sukní přehnutou přes jeho koleno, vysázel jí metlou na holou zadnici rovných pětadvacet.
A právě tolik jich měla dostat Markéta. Kat se rozmáchl, metla zasvištěla vzduchem a když poprvé dopadla na dívčin zadek, pěkně to mlasklo. Markéta vykřikla bolestí a diváci spokojeně vydechli. Kat se opět rozmáchl a podruhé šlehl dívku metlou. Nijak nespěchal. Věděl, že čím bude výprask trvat déle, tím více budou diváci spokojeni, a Markéta bude mít více času si uvědomit, že krást se nevyplácí. Je takhle bita poprvé, a když bude výprask dostatečně citelný, možná i naposled. A tak měla dnes metla hody. Markéta byla ke stolici připoutána pevně; hýbat mohla jen prsty, a tak její rychle se červenající zadeček nemohlo před metlou nic zachránit. Jeden z katových pacholků počítal, kolikrát na něj metla dopadne. „Dvanáct, třináct, čtrnáct…“. Tak už má polovinu výprasku za sebou. Markéta hlasitě pláče; každá rána moc bolí. „Patnáct, šestnáct, sedmnáct…“. Kat neoblomně šlehá dál. Občas se podívá mezi diváky; zdá se, že jsou spokojeni.
Kromě mladičké Karolíny, stojící vedle otce hned pod pranýřem, a dívající se na červenající se zadek Markéty s neskrývanou hrůzou. Usedavě pláče a kdyby jí otec nedržel , z náměstí by utekla. Drží si oběma rukama zadeček, jako by kat šlehal metlou jí. Byla jediná, která obě zlodějky litovala. Sama ještě nikdy bita nebyla a výprask viděla poprvé. Jenže zrovna když se její otec chystal odejít na náměstí, dozvěděl se o její poslední nezbednosti. Velice se rozhněval, odepnul si řemen a přehnul si dceru přes koleno. Když jí začal vyhrnovat sukni, aby jí mohl pořádně nařezat na holou, uslyšel, jak dav nadšeně vítá kata, přivážejícího ze šatlavy své oběti. Uvědomil si, že by o podívanou na pranýři přišel, a nařídil Karolíně, ať se rychle převlékne a jde s ním. Bita bude, až se vrátí domů; teď se bude dívat, jak dostávají na zadek jiné nezbednice.
Markétě se zdálo, že její zadek hoří. „Osmnáct, devatenáct, dvacet…“. Ještě jich dostane pět. Metla sviští vzduchem a ke sloupu přivázané Anežce se zdá, jako by každá rána, která dopadla na Markétin zadek, dopadla také na její. Slyší Markétu naříkat, slyší svištění metly a mlasknutí, když dopadne na Markétinu zadnici, slyší spokojené mručení diváků, kterým nevadí, že jeden výprask končí, protože ví, že uvidí ještě jeden, možná ještě více vzrušující. Občas se podívá na Markétu, na její červený zadek i na metlu, kterou na něj dostává. Přemýšlí, čím asi nařeže kat jí. Byla by raději bita metlou než prutem; kat má sebou oboje. A když slyší, jak pacholek odpočítal „pětadvacet“, ví, že Markéta už dostala na zadek tolik, kolik dostat měla, a teď že bude bita ona. Markéta pacholkových „pětadvacet“ přeslechla. Asi po dvacáté ráně přestala počítání sledovat a vnímala jen bolest, která byla po každém šlehnutí metlou větší. A když metla dopadla na její zadek naposledy, stále očekávala s hrůzou další šlehnutí. Když však čekala dlouho a slyšela, jak diváci nadšeně tleskají, pochopila, že už dál bita nebude a těšila se, jak si, až jí odvážou, bude hladit svůj bolavý, metlou do ruda zbarvený zadeček. A teprve teď si uvědomila, že má vyhrnutou sukni a všichni si její obnažený zadek mohly prohlédnout, a začala se stydět. Už aby byla volná!
Jenže kat jí nehodlal odvázat dříve, než nařeže Anežce. I když byl výprask velmi bolestivý, bolest brzy pomine a červený zadek se schová pod sukní. Proto jí nechal připoutanou ke stolici i po výprasku, aby se dívky mezi diváky mohly na její zadek dosyta vynadívat a přesvědčit se, že je mnohem lepší, když ten svůj mají pěkně schovaný pod sukní, než na pranýři vydaný na pospas jeho metle. A také chtěl, aby Markéta viděla, jak bude bita Anežka. Tu pacholci ještě na katův rozkaz připoutali provazem u pasu ke sloupu, aby sebou při výprasku příliš nemrskala. Tentokrát si vzal kat lískový prut. Metlou rád mrskal vyšpulené zadečky; ty měly dívky pevné a každé šlehnutí metlou bylo pěkně cítit. Když však trestaná žena stála, a obě půlky jí visely dolů, byly měkčí a raději je mrskal prutem. Pruty si chystal sám, s nimi jeho žena zkušenost neměla, protože dostávala na zadek přehnutá přes koleno; to měla zadnici pěkně vyšpulenou a tak bývala bita metlou. Lískový prut byl rovný, jako prst silný a pěkně pružný. Když s ním kat několikrát švihnul jen tak vzduchem, všichni věděli, že to bude Anežku moc a moc bolet. Měla ale dostat výprask a výprask bolet musí. Anežka už na zadek dostala na pranýři několikrát, a tak jí bude třeba nasekat opravdu pořádně.
Kat popošel k Anežce a poplácal jí rukou po zadečku. Pak se pořádně rozmáchl a švihnul jí přes něj prutem. Pro Anežčino zaječení pacholkovo „jedna“ nebylo vůbec slyšet. Na jejím zadku se objevila rudá podlitina a její tělo se začalo svíjet bolestí. Tentokrát probíhal výprask jinak. Anežka dostala rychle za sebou deset pořádných ran prutem, a teprve, když měla zadnici celou pruhovanou, jí začal kat mrskat pomaleji. Anežka hlasitě plakala, slzy se jí kutálely po tváři a po každé dobře mířené ráně vykřikla bolestí. Pacholek začal počítat hlasitěji: „dvanáct, třináct, čtrnáct…“, aby Anežka věděla, kolik jich ještě dostane. Pořád ještě s vyhrnutou sukní ke stolici připoutaná Markéta s hrůzou sledovala, jak dostává Anežka na zadek. Ten její jí stále ještě hodně bolel a také se moc a moc styděla. Přestože věděla, že všichni se dívají na Anežku, přece jen by už chtěla mít svůj zadek schovaný pod sukní. To, jak byla bita ona není nic proti tomu, jak kat vyplácí Anežku. Přestože si svůj zadek ještě nemohla ani pohladit, ví, že taková jelita, jaká má na zadnici Anežka, ona mít nebude. A ještě k tomu je Anežka úplně nahá a je vidět, jak jí poskakují ňadra, když se svíjí bolestí u sloupu. Teď už určitě nebude říkat, že výprask na pranýři skoro ani nebolí, a že si klidně nechá od kata zmrskat zadek znovu. To Markéta už nikdy! To, jak byla bita ona, bolí stále ještě moc a moc, a dostat takový nářez, jaký dostává Anežka by nechtěla ani za nic. Kat teď mrskal Anežku velmi pomalu. Proto se jí zdálo, že je bita už strašně dlouho, že už musí její utrpení skončit, ale katův pacholek zatím napočítal jen devatenáct. Tak ještě šest, zjistila z hrůzou Anežka a vykřikla bolestí. „Už jen pět“, ozvalo se lítostivě z davu. A kat jí těch zbývajících pět pěkně osladil. Viděl, že její zadek je už plný jelit a že by jí lískový prut mohl protrhnout na zadnici kůži, a zohavit jí nechtěl. A švihat slaběji také ne, výprask je výprask. A tak odložil prut a vzal si metlu. Metla zasvištěla vzduchem a šlehla Anežku přes zadek. To byla ale bolest! A další rány následovaly rychle za sebou. Anežka se přitiskla ke sloupu a jen zoufale lapala po dechu. A pacholkových „pětadvacet“ bylo nejkrásnější slovo, které kdy slyšela. I divákům se takové zakončení pro ně tak vzrušující podívané líbilo, a tak se rozcházeli spokojeni. Jen několik z nich se dívalo, jak katovi pacholci odvazují Anežku a Markétu. Markéta si hned začala hladit svůj bolavý zadeček a když jí pacholci spolu s Anežkou, která si své roztržené šaty držela ve stále se třesoucích rukou, odváděli do šatlavy, vůbec jí nevadilo, že má stále vyhrnutou sukni a zadek jí kryjí jen její dlaně, kterými si jej usilovně hladí.
Na jednu nezbednou dívku výprask ještě čekal. Karolínin otec spěchal z náměstí se svou plačící dcerou domů. Už cestou si rozepínal řemen, jako by se nemohl dočkat, až si Karolínu přehne přes koleno, vyhrne jí sukni, a pak jí, tak jako na pranýři kat Markétě a Anežce, pořádně nařeže na holou zadnici.
