Povídka „Špatné vlastnosti 1“

Venku bylo nevlídně, já seděl doma a neustále přepínal programy, které jsem stejně nevnímal. Asi před hodinou po třetí v životě zjišťuji, že ženy jsou vlastně stejné – nebo divné… K tomuto mému názoru přispěla přítelkyně, která svým věčným vynucováním pozornosti k její osobě, vyptáváním typu „máš mě rád, nemáš, aha tak ty nemáš čas se mnou mluvit, ani zprávu nenapíšeš, potřebovala bych peníze na…. a na mou jakoukoliv odpověď reagovala jako ublížená – neměla mě ráda, byla ráda, že mě má… brr“ dokázala tímto vytvořit ponorkovou nemoc a ve mně nenávist, která se dnes vyhrotila v ostrou hádku.

Odešla.

Kde je chyba? Možná jsem ji měl spíše dát pořádně za vyučenou? A nečekala vlastně na to? Byla by snad ráda kdyby pocítila, kdože je tady vlastně pánem? Nebo ji prosit, že to dáme zase dohromady, ale musí se změnit.. to už jsem zkoušel.

Já ji nechal odejít ale proč? Mám na ženské pech? Otázky se mi honily hlavou. Jak mám na ně na všechny zlost; i na ty bývalé..… A na sebe taky.

Otevírám láhev rumu, který mi zbyl z minulé párty. No nic, alespoň si dám na uklidnění jednu, druhou, třetí…

Konečně mě zaujal dokument o životě lidí v Japonsku. Jak tam ty ženy jsou vděčné za každé byť i nevlídné slovo muže. Čím to je? Autorita, je to o umění být ženě autoritou.

Nejsem si úplně jistý ale asi to bude tak. Muž by měl umět mít navrch, čeká právě toto žena od muže?

Zvonek.

No doufám, že se nevrátila. Otevřu dveře a nestačím se divit. Stojí tam, promočená, je pořád stejně hezká – bejvalka Jana.

„Ahoj Pepo, přišla jsem za Zuzkou. Je tady?“

„Ne odešla a nevím, jestli se vrátí. Dej mi pokoj, nemám náladu“ odsekl jsem.

„Vy jste se pohádali, jsi sám?“ vyhrkla.

Uvažuji, proč se mě na to ptá? Přišla snad za Zuzou ne? Nerozumím tomu.

„Však to znáš, vždy jsou nějaké problémy.“

Ještě určitě nezapomněla na ty naše.

„Je mi hrozná zima, nepozveš mě na chvíli se ohřát? Možná že Zuza přijde.“

„Asi nepřijde. Ne Jano.“

„Vlastně Ti trochu lžu Pepo, přišla jsem hlavně proto, abych tě viděla je mi nějak smutno.“

„Nějak smutno? No to už snad máme za sebou ne? Víš co jsi vyváděla když byl sebemenší problém, nechci už to zažívat.. a s tím… ale nic, ahoj.“

Ne ne ne prosím, popovídáme si o tom mám tě pořád ráda Pepiku. Prosím…“

„To už tady bylo nemyslíš? Dával jsem ti šance“ řekl jsem jí, přičemž jsem si uvědomoval, jak tam tak stála mokrá, bradavky na mě civěly jak hladové hrášky – mám chuť, nevím proč ji za minulost potrestat. Ale nezvladatelnou. Co se to děje? Já takový vždy milý kluk, nikdy mě to ani nenapadlo…“

„Udělala jsi mi peklo.. nevím, jestli je to dobrý nápad“

„Vím uvědomila jsem si to pozdě, a pak je mi to hodně líto víš..“ žadonila jako dítě o bonbony.

„Nevěřím ti Jano, říkala jsi mi podobné věci a bylo to špatně pořád.“

„Chci tě moc, opravdu.“

Co dělat? Byl jsem skoro rozhodnutý.

„Určím pravidla. Dívej, jestli si myslíš, že tu minulost přejdu, tak to se mýlíš. Ukážu ti jak to bude fungovat. “

Potrestám ji a jestli bude pokorná, má mě asi fakt ráda a snad to s ní ještě zkusím.

„Podívej, víš co? Jsem ochoten tě pozvat dále, ale za prvé vyřeším minulost, následně budeš respektovat všechny mé podmínky, a uvidíme jaké jsou možnosti našeho dalšího vztahu. Jinak se otoč na podpatku a mazej.“

Byla ohromená jak jsem na ni vyjel..

„Ano Pepo, moc bych přála abys mě zase měl rád jako kdysi.“

No začalo se mi moc líbit, jak byla oddaná a já cítil potřebu velmi silnou – snad nejsilnější v životě..

„Uvědomuješ si, jakou mám na tebe zlost?“

„Ano byla jsem někdy hrozná přiznávám.“

„Od této chvíle mě poslouchej na slovo, dobře poslouchej, abych věděl jak jsi pozorná. Ano?“ zvedl jsem hlas.

„Ano“ odvětila s hlavou mírně skloněnou, to na mě zapůsobilo jako silný impuls.

„Pojď do předsíně a stůj tady. Přijdu. Chvíli mě neruš, jdu si promyslet jak to vyřeším.“

Zabouchl jsem dveře a nechal jí v holé a dost vyvětrané předsíni stát mokrou. Co dál? Sednu si, dám si frťana ať mám jasnější mysl. Tak mám čas a to se mi líbí určitě se klepe zimou.

Čeká jako myška 20 minut. Má asi strach, co ji čeká, neví co si má myslet, má zmatek v hlavě?

No jdem na to. Vezmu papír, propisku a napíšu body.

„Pojď do pokoje a zavři dveře!!!“

Má namodralé rty a třepe se. Nechám ji. Napiji se rumu a bezbarvým hlasem jí říkám:

„Tak jsem ochoten jak již víš to s tebou ještě zkusit. Ale mám jistotu že zase nekecáš?“

„Opravdu tě mám ráda“

„Tak otázka nezněla – kde mám jistotu?“

„Nevím“

„ Nevím? Tak to nevypadá přesvědčivě.“

„Jano znám tě a všechno domlouvání bylo zbytečné víš o tom ne?“

„Ano vím.“

„Řeknu ti to na rovinu, požaduji teď po tobě hlavně naprostou oddanost i když se ti to bude zdát třeba vůči tobě hodně přísné.“

„Hodně přísné?“ řekla nejistým hlasem.

„Jo přísné, jak mám vědět, že jen nežvatláš.“

„Ano, ale mám strach.“

„Podívej, do ničeho tě nenutím, chceš být se mnou?“

„Jo moc.Tak ano.“

Odmlčel jsem se a prohlížel tu nádhernou promočenou postavu Jany.

„Takže ty si uvědomuješ své chyby jo?“

„Ano“ špitla

Podám jí papír.

„Víš co to je?“

„No nějaké body“

„Ano napsal jsem 4 ale kdyby sis vzpomněla ještě na jiný, můžeš ho dopsat. Tady máš propisku.“

„Ale co mám psát?“

„Myslel jsem, že ti to trošku dojde no nevadí. Napiš mi vlastnosti, které mi na tobě moc vadily a co jsi mi třeba vyvedla. Není problém, když to víš jak jsi mi tvrdila ne?“

„Noo“

„Jaké noo. Takže nic jo? No ty jsi vlastně v pohodě. Tak z toho nic nebude.“

„Ano už píšu“

„A hezky vestoje a čti to nahlas!!!“

„1/ jsem někdy nepořádná a vím, že ti to vadilo nejvíc v koupelně

„Dál?“

„2. Jsem nevrlá, a někdy k tobě arogantní.“ psala roztřesenou rukou.

„Ano to mi dělalo moc fajn zvlášť když jsem odcházel do práce“

„A víc už nevíš?“

„3. vícekrát jsem tě shodila před známýma.“

„No co dál ty hysterko už nic?“

„4. ano, mívám zbytečně hysterické záchvaty“ psala a v očích měla výraz poraženého.

„A ne zřídka že? No, to nevím, zda to zvládneme, to je tvé ohromné minus. To je vše? To sis uvědomila?“

„Asi ano..“

„Tak kočičko piš, za páté jsi šukala s mým kamarádem.. no s Aleškem přece ne?“

„… ale..“

„Co ale, myslíš že to nevím!!!?“

„Jo ale to nic neznamená.“

„PIŠ!!! A za šesté lžeš!!! To byly všechny body jo? No nic vidím, že to nemá smysl.“

Rozplakala se. Díval jsem se do země a chvíli nemluvil.

„Neřvi tady když nemáš proč.“

Upíjím z lahve rum a koukám na ni.

„Podívej, to, že jsi mi všechno nevypsala jsem čekal. Žádné domluvy na tebe prostě neplatí a nebudou platit.“

„Mám jedinou poslední možnost Jano. Víš jakou?“

„Jakou? No nevím.“

„Budu se snažit z tebe udělat normální, pořádnou a příjemnou holku ale to musíš chtít hlavně ty a laskavě mě poprosit o odnaučení každé vlastnosti, která brání našemu dalšímu vztahu.“

„Ano budu ráda, když se ti to podaří, moc o to stojím.“

„Dobře tedy, přejdeme k nauce. Ale ta má svá nekompromisní pravidla. Každé porušení těchto pravidel bude mít za následek ukončení výchovy a tím automaticky končíme i my, protože vím, že pokud nepřijmeš výuku, nepřijmeš ani nápravu. Souhlasíš se mnou?“

„Ano to zní logicky“

„Takže pravidla: Za 1. budeš mě oslovovat výhradně „pane“ 2. beze slova okamžitě vykonáš to, co ti přikážu. Za 3. Když ti řeknu, co budeme vykonávat, laskavě mě o to dodatečně poprosíš. Za 4. po ukončení každé lekce mi za tuto poděkuješ. 5. Pokora, a bezmezné přijetí všech lekcí bez náznaku jakéhokoli odporu byť náznaku. Souhlasíš ?“

Koukal jsem na ní a v duchu si připravoval, jak má nauka bude vypadat. Zjistil jsem, že nejsem bez fantazie.

„Pepo, nevím co mě všechno při výuce čeká, ale budu dodržovat tvá pravidla.“

„Tak začneme hned není na co čekat myslím.“

„Ano tedy“

„Snad ano pane…. Ne???“

„Ano pane!“ špitla s vystrašenou tváří.

Krev se ve mně vaří sakra zkrať to, je už polosuchá. Šílím.

„Běž do koupelny a počkej na mně! Dělej!!!“

„Ano pane“ řekla již správně a odkráčela.

Sledoval jsem jí, šla s hlavou skloněnou, před hodinou bych tomu nevěřil ani ve snu, líbí se mi to a hodně. Zavřela dveře a já šel do komory a vzal rýžák, pořádný kartáč, co jsme používali na vojně k šňůrování podlahy. Vejdu do koupelny. Stála tam s pohledem skloněným k zemi.

„Tak tady bude jako v klícce rozumíš? A hlavně ta vana!!! Tak rozumíš? Vidíš jak to tu vypadá? Špindíro?“

Jana byla evidentně zaskočena a vystrašená ale neodporovala.

„Ano pane vidím“

„Sundej si ty šaty máš je špinavé určitě jak tě znám.. Proper si je“ říkám klidným hlasem.

„Ano pane prosím mohu si proprat špinavé šaty?“

„Dělej“

Přes hlavu si přetahuje šaty, objevila se tanga, podprsenka a krásná postava. Napustila vodu do umyvadla a hodila tam šaty.

„To už stačí vyždímej si to v rukách!!!“

„Ano pane“

Naučila se to poměrně nezvykle rychle dodržovat pravidla…

„Tak a obleč si je dělej!!! Já ti dám špínu..“

„Vem ten kartáč a ta vana bude jak nová!!“

„Ano pane…“

Jana se pustila vodu, sehnula a přehla se přes vanu, začla ji drhnout.

„A pořádně… rychleji, rychleji, rychleji…“

Zadek jí hopsal jak kobyle a mě se to začínalo líbit.

No nic moc špindíro, podej mi ten kartáč dělej, musím ti ukázat jak se drhne!!!“ Zařval jsem a čekal co bude dělat.. Podala

„Ano pane..“

„A dál?“

„Prosím aby jste mi ukázal jak se správně drhne“

„Zvedni tu sukni, dělej a podej mi ten kartáč..!!“

„Ano pane“

„Tak a ruce na dno vany vypni zadek nahoru – kolena vyrovnaná. Jestli se ti ruka odlepí od dna, tak si mě nepřej!!!“

Jana si zvedla sukni, a naskytl se mi nádherný pohled na sametovou kůži mírně rozmočenou od mokrých šatů. Tak a teď si splním první sen který mě napadl.

Přiložil jsem kartáč na zadek, a trochu přitlačil – Jana se zatřásla jak jí lehce zapíchaly plastové štětiny.. Povolil jsem a mírně začal přejíždět po půlkách.

„Tak co, líbí se ti to?“

„Ano pane“ v té chvíli to bylo asi příjemné.

Přitlačil jsem mírně, a zvýšil frekvenci. Jana držela a já tlačil víc a víc a zrychloval a hodně se mi to líbilo. Začala se po chvíli kroutit a zadek nabíral do červena.

Po minutě byl zadek rudý a já jej začal drhnout bez milosti…

„Tak se kartáčuje mrcho nepořádná abys to nezapomněla“ přitlačil jsem víc. Slyšel jsem prudké dýchání Jany aby zabránila výkřiku bolesti. Kroutila se jak had a já měl erekci jako nikdy.

Jak se ti líbí ten úklid špíno? Zadek začal nabírat do sytě červena a místy byla kůže mírně narušena. Z vany se začaly ozývat hlasité vzlyky.

„Pane prosím, už ne…“

„Kdo ti dovolil mluvit co? Drž tu svou špinavou hubu a uč se jak se to má dělat!! Odpověz!!!!“

„Ááánóóó pane“ – plakala.

Přitlačil jsem k finiši na kartáč a udělal asi 10 posledních tahů a z vany se ozval plačtivý výkřik…

„Áááááááh“

Kůže se místy prodřela a já koukal na to pozadí a slyšel její sténající hlas.

„No teď vypadá celkem čistě… Tak se to dělá.. Poděkuj mi za to, že tě učím pořádku a hezky celou větou“

„Děkuji Pane za učení pořádku.“ plakala tiše a rozmýšlela asi co ji ještě čeká.

„Zůstaň v předklonu, a ani se nehni. Jestli si šáhneš na zadek, bude nášup. Jdu se napít rumu nějak mi vyschlo v krku a neber mé příkazy na lehkou váhu. To by se ti nemuselo vyplatit špindíro!!!“

Za 5 minut jsem se vrátil i s rumem a prohlédnul zadek, byl opravdu rudý místy krvavý.

„Tak a teď vstaň, sukni si ale drž aby ten tvůj zadek byl celý venku slyšíš?

„Ano pane..“

Jana si přichytila šaty vzadu nad pasem a pomalu narovnala – po tváři jí stékaly slzy.

Vstaň!!!

„Ano pane“ pláče Jana a rukama si vzadu drží sukýnku a já koukám, že jsem na pokraji vyvrcholení.

„Tak myslíš si, že po takovém úklidu je koupelna čistá? Mluv mrcho nepořádná však já tě naučím uklízet. Bylo to dostačující?

„Ano pane stačilo to takhle.“ Plakala Jana a zadek se místy lesknul.

„Vlez si do vany, klekni si tam a vystrč ten zadek nahoru a nezapomeň ať je celý vidět!!!“

„Ano prosím pane.“

Vlezl jsem do vany a sednul Janě na záda – nemohla se hýbat a ani skoro dýchat a zadek byl krásně nahoře.

„Máš pravdu učíš se rychle, vykartáčovat stačí takhle ale na co jsi zapomněla kurva?“

Nevím, co… zděšeně vyjukla

„Musím tě naučit vanu ještě vydesinfikovat!! Popros“ rozplakala se a trvalo pár sekund, než začala mluvit.

„Prosím pane, naučte mě desinfikovat.“ Rozplakala se ještě více, tušila co jí čeká?

A zapamatuješ si to?

„Ano pane zapamatuji.“

Třepala strachem „myslím, že si to zapamatuješ“ a polil jsem jí tu všelijakou zadnici rumem.

Křečovitě se zkroutila a křičela bolestí…

„No vana se musí vydesinfikovat ne?“

„Aaaanoooo pane….“ další polití začala se pode mnou zmítat

„To abys to nezapomněla.“

„Vidíš jak to je účinné?“ další polití..

Pláč začal přecházet do hlasitých zvuků, které připomínaly chroptění.

„Tak a teď mám skoro jistotu že si to zapamatuješ mrcho, ale raději se ještě pojistím.“

„Nééé už mě pusťte pane….“

Vzal jsem kartáč napřáhl se, švih……

„ááááááááááááááááhh“ zařvala

„vypni tu prdel mrcho nepořádná!!!“ druhá rána na druhou půlku.. Švih, švih, švih, švih, rozdával jsem za ukrutného řevu a zmítání Jany rozdávat rány s přesností a pravidelkostí do jediného místa. Poslední rána měla vysokou rychlost. Jana přestala řvát a úpěnlivě plakala. Zadnice byla fialová, místa krvavé stopy a začaly vystupovat dost hrubé jelita. Byla zřízená, ale líto mi jí kupodivu nebylo.

„No čekám.. co máš dělat?“

„Pane děkuji za nauku ale myslím že už to opravdu umím prosím, pusťe mě už…“ řekla v neustálém pláči.

„Mrcho ještě jsme neskončili vidíš že to neumíš. Teď je třeba snad tu špínu spláchnout ne?“

Neodpověděla. Seděl jsem jí na zádech, nemohla se hýbat.

pustil jsem sprchu – ledovou vodu a začal jí sprchovat tu zřízenou prdel. Kroutila se.

„Tak ty bys tu špínu nechala ve vaně asi tak se to dělá.“ A otočil jsem pákou doleva.

Po chvilce z vody unikala pára.

„ááááááááááááááááááách aaaaaaaach aaaaaaaaaaaaaaaach řvala jako tygr a já pustil ledovou. Zmítala se v bolestech a vydávala nekultivované skřeky.

„Tak se to dělá ty špíno jedna“ střídal jsem horkou se studenou.

Jana se přestala zmítat, jen měla křečovitě skroucené tělo. Zastavil jsem vodu, a slezl jí ze zad.

„Vylez ven a drž si tu sukni pořád nahoře“

„Ano…….. pane…….“

Po delším narovnávání se dostala z vany na zem. Viděl jsem její rudé oči a bolestivou grimasu ve tváři.

„Já myslím, že vanu budeš mít vždy v cajku, a doufám, že nezapomeneš na všechny věci které jsem tě učil“ říkám když se trošku vzpamatovala. Dívala se do země.

„Ano pane na vaši lekci nezapomenu“

Byl jsem na pokraji výstřiku.

„Tak a za to, co jsem tě učil ti udělám laskavost.“

„Ano pane, ráda!“

„Vytáhni mi ho ven, otoč se a přehni se přes vanu jako na začátku..“

Jana opatrně stáhla mé vzedmuté kalhoty a můj penis byl nabrán do neuvěřitelného rozměru, poslušně se ohnula. Vzal jsem penis, rukama brutálně roztáhl fialové půlky a viděl jsem stresem hodně staženou řiť.“

„A za tohle mi taky samozřejmě poděkuješ mrcho!!!“

„Ano pane“

Krémem jsem jí namastil dírku a trošku i vevnitř ale jen malíčkam aby se neroztáhla. Utrhl jsem proužek od tang až se jí zařezaly do píči. Přiložil jsem jí ocas k  prdelní stažené dírce. Škubla sebou „tam ne prosím“, zarazil jsem ocas až na doraz. Vykřikla bolestí a já začal zběsile přirážet až na rozdrásanou prdel.

„auuuu auuu nééé“

“Tak to máš laskavost za to, že si se dnes učila“ a já věděl, že dlouho nevydržím. Začal jsem jí mačkat ty její půlky a ona plakala tak krásně………………. Tma, chvilkové bezvědomí.

Vytáhl jsem ocas.

Vstaň, dnešní lekce je u konce.

Se slzami v očích vstala.

Mazej domů a dobře si lekci zapamatuj. A pozítří ve 3 hodiny tady budeš, budeme pokračovat ve výuce.

A dnes naposled zaznělo to slastné „ano pane“.