Povídka “Pavla I.”

V pátek jsem se probudila do slunečného dne, čekal mě příjemný víkend na volejbalovém turnaji, dopoledne jsem sice ještě šla do práce, ale na druhou hodinu jsem si naplánovala preventivní prohlídku na gyndě a pak už hurá na vlak, do práce se už vracet nebudu. Ne že bych měla lékařské prohlídky ráda a obzvláště tu na gynekologii, ale sportovní lékař mě jinak nepotvrdí registraci a tak není o čem přemýšlet. Právě proto, že jsem šla na prohlídku, jsem si na sebe vzala sukni a do baťohu oblíbené manžestráky. Hned po prohlídce se do nich převléknu a sejdu se s partou na nádraží. Dopoledne probíhalo u počítače obvyklým způsobem, před polednem jsem si uvařila kafe a samozřejmě se mě ho povedlo zvrhnout a polít si sukni od shora až dolů. Co teď. Nezbylo mě nic jiného, než vytáhnout z báglu kalhoty a převléknout se. Chodit v kalhotách na gynekologickou prohlídku není zrovna nejlepší nápad, ale nic jiného mě nezbývalo. Rychle jsem se převlékla a vyrazila na polikliniku.

Sestra, která otevřela dveře a vyzvala mě, abych šla dál, se při pohledu na mé kalhoty zatvářila poněkud pohoršeně a pak mi otevřela svlékací kabinku a trochu jízlivě dodala:

“ Za chvilku si vás vyzvednu, bez kalhotek ale i bez kalhot.“

Rychle jsem se svlékla, představa, že vepluju do ordinace od pasu dolů nahá nebyla zrovna nejpříjemnější, ale co, on toho za den vidí tolik, že ho snad žádná ženská nemůže vzrušit. Sestra otevřela dveře na druhé straně a já jsem s rukou před klínem srdnatě vešla do ordinace. A tam jsem ztuhla. Vedle doktora, kterého jsem už znala, stáli dva medici a jedna medička a nejen to, byla to má bývalá spolužačka z gymplu, se kterou jsem se přímo nesnášela. Když viděla, že to jsem já a jak ustrojená, nebo lépe řečeno neustrojená, její ústa se roztáhla do krásně škodolibého úsměvu. Stála jsem s jednou rukou před klínem a odpovídala lékaři na otázky, které pak zapisoval do mé karty, týkaly se mé menstruace a určitých potíží, na které jsem si minule stěžovala.

Bylo tam pootevřené okno a tak mě táhlo na nahatou zadnici, ale to mě jen připomínalo, že to je jen začátek, že za chvilku budou všichni vidět nejen mojí nahatou zadnici… Nejraději bych utekla, ale to mě připadalo také trapné a tak nakonec lékař řekl:“ Tak si vylezte na vyšetřovací stůl.“ A mě nezbylo nic jiného, než si lehnout a zvednout a roztáhnout nohy a předvést se jak své spolužačce, tak i jejím kamarádům. Asi jsem byla pěkně rudá, protože lékař řekl:

“Nemusíte se slečno stydět, to jsou kolegové, kteří tu jsou na praxi.“

A pak si natáhl gumovou rukavici, rozevřel přede všemi moje pohlaví a začal vyšetřovat Poté ještě následovalo zavedení zrcadel. Viděla jsem spolužačku, jak se stejně jako oba medici dívá mezi mé nohy, pak do jednoho šťouchla a něco mu se škodolibým úsměvem šeptala. Lékař vytáhl zrcadla a já jsem chtěla dát nohy k sobě, ale on mě zarazil:

“ Ještě si vás vyšetří tady kolega“ a ukázal na jednoho z mediků. Sestra mu podala gumovou rukavici, kterou si dost nešikovně začal navlékat a já jsem zatím musela zůstat ležet zcela vystavená a čekat, až mě stejně starý kluk veřejně zajede ukazovákem do mé kundičky. Lékař ho pustil mezi má rozevřená stehna, on dvěma prsty rozevřel mé stydké pysky a pomalu zasouval ukazovák do mé pochvy. Lékař se ho vyptával na to, co cítí a on mě tak děsnou dobu projížděl všechna zákoutí mého pohlaví. Situace byla tak ponižující a současně tak vzrušující, že jsem začala mírně vlhnout. Naštěstí skončil, ale lékař mu ještě řekl:

„A teď ještě zkuste vyhmátnout dělohu rektálně.“

To jsem ztuhla ještě víc, protože mě roztáhl půlky a ukazovákem mě zajel do zadečku pořádně hluboko a začal mě prohmatávat, tak že mě pořádně roztahoval anální otvor. Kundičku jsem tak měla zcela vystavenou pohledům všech okolo. Bylo to neskutečně ponižující ale současně mě to vzrušovalo. Spolužačka se postavila hned za kluka, který mě vyšetřoval, měla založené ruce a na tváři vítězoslavný úsměv, který říkal, tak vidíš, jak jsi dopadla. Byla jsem vzrušená čím dál víc a nemohla jsem s tím nic dělat. Jen jsem doufala, že si toho nikdo nevšiml. Když skončil s vyšetřováním, měla jsem zadek pořádně roztažený. Teprve pak jsem mohla sklouznout z vyšetřovacího stolu a ještě jsem musela počkat, stále s nahatou prckou, až lékař napíše potvrzení pro sportovního lékaře. Teprve pak jsem se mohla jít obléknout.

Během oblékání jsem slyšela rozhovor spolužačky s oběma mediky, asi ventilací vedlejší šatny. Spolužačka prohlásila, že k absolutní spokojenosti jí ještě chybělo, abych před ní dostala výprask na holou, ale ani to, jak měl ten, co mě vyšetřoval, prst hluboko v mé zadnici a já musela být přede všemi vystavená, nebylo také k zahození, dodala se smíchem.Jeden z kluků dodal:

„A byla pěkně vzrušená, kundičku měla pěkně mokrou.“

Tak to přeci jen bylo vidět a mé vzrušení to ještě zvýšilo. A pak se oba kluci začali předhánět ve vymýšlení způsobů, jak mě někdy vylákat pod falešnou záminkou někam, kde by mě přes hlavu přehodili černý pytel a pak by mě před mojí spolužačkou, které se chtěli zavděčit, dali opravdový výprask na holou.Ukončení rozhovoru jsem už neslyšela, bylo jen slyšet bouchnutí dveří. Trochu jsem se uklidnila, dooblékla se a vyrazila na nádraží. Na turnaji jsem na to skoro zapomněla, ale večer jsem si všechno znovu představila a pod záminkou, že se jdu projít, jsem zapadla do blízkého lesíka, lehla si na měkkou lesní trávu, stáhla kalhoty i kalhotky a krásně se udělala. Ani jsem se nesnažila brzdit svoje hlasité projevy, snad v okolí nikdo nebyl.

V neděli večer jsem se vrátila domů, osprchovala se a šla hned spát. Měla jsem neklidné spaní, ve snech mě stále někdo pronásledoval. V pondělí jsem si v práci několikrát vzpomněla na páteční události, snažila jsem si představit, jak jsem asi vypadala na tom stole a představa mě spíše vzrušila, než že bych cítila nějaké ponížení. Asi v polovině týdne jsem našla v poště pozvánku na setkání bývalých spolužáků v hospodě „Na výsluní“v chatové oblasti, podepsán byl Honza. Jenomže Honza byl na půl roku v Americe a kolem té hospody jsem asi před měsícem projížděla na kole a byla zavřená.. Pak jsem si vzpomněla na plány těch dvou mediků, se kterými se předháněli před mojí spolužačkou a které se týkaly mého výprasku.

No jistě, já vám vlezu do pasti. Ani náhodou. Večer když jsem usínala, tak jsem si na pozvánku vzpomněla, nechala jsem fantazii puštěnou ze řetězu s tím, jak by to asi mohlo probíhat, kdyby to byli opravdu ti medici a má spolužačka. Napadlo mě několik různých scénářů a představy mě tak vzrušily, že jsem si začala hrát se svým poštěváčkem a dotáhla to do konce a zažila jsem orgasmus, jaký jsem ještě nepoznala. V následujících dnech mě pozvánka, která stále ležela na psacím stole, čím dál více přitahovala. Během dne v bdělém stavu vždy nabývalo převahu přesvědčení, že přeci nejsem blázen, abych tam šla, kdo ví, co se za tím skrývá, ale večer, když jsem zhasla, tak se mě v hlavě honily představy, které ve mně vzbuzovaly pocity strachu i vzrušení současně, ale stále víc mě přitahovaly. Den před datem hypotetického srazu jsem se rozhodla, že vše nechám na náhodě a že si hodím mincí, panna nebo orel rozhodnou. A padlo, abych šla. Nemám to ale někomu říci? Ale co bych asi někomu vykládala, pro každého bych byla úplný blázen se svými představami a nově probuzenými nejvnitřnějšími touhami. To by nikdo nepochopil.

Den srazu se vlekl neobyčejně pomalu, nemohla jsem se na nic soustředit a moje nervozita stále vzrůstala. Hodinu před udaným časem zahájení jsem se převlékla, vzala jsem si sukni, protože mě připadala vhodnější a autobusem jsem dojela na konečnou. Vystupovala jsem sama a vydala se směrem k lesu s chatami. Pomalu se šeřilo, nad okolními loukami se vytvořil bělavý opar, bylo úplné bezvětří a ve vzduchu jsem cítila zvláštní napětí. Strach jako by ze mě spadl a temný les, ke kterému jsem se blížila, mě stále víc přitahoval.Byl všední den a proto byla okna chat na okraji lesa temná, jen v jedné chatě, hodně vzdálené od cesty, bylo vidět slabé světlo. Došla jsem mezi první stromy a napjatě poslouchala, jestli neuslyším zvuky z hospody, kterou třeba znovu otevřeli. Ale bylo ticho, jenom nade mnou šuměly vysoké smrky. Mezi stromy byla téměř úplně tma a tak jsem zpomalila chůzi, abych nebrkala o kořeny, které místy vyčnívaly z cesty.

Byla jsem asi v polovině cesty lesem k hospodě, když mě někdo zezadu přetáhl přes hlavu černý pytel a strhl mě na zem. A je to tady! Srdce se mě rozbušilo a na chvíli jsem přestala dýchat. Beze slova mě byly zkrouceny ruce za záda a nasazena na ně pouta, která zaklapla s kovovým cvaknutím. Pak jsem byla chycena z obou stan za podpaždí a znovu postavena na nohy. Do ucha mě zašeptal hlas, zkreslený asi maskou:

„Pokud budeš rozumná, tak se ti nic hrozného nestane. Teď musíš být absolutně zticha a jít bez odporu tam, kam tě povedu. Jakýkoli odpor a neposlušnost budou na místě potrestány.“

A na doklad toho jsem dostala čímsi pružným přes zadek, až jsem vyjekla a trhla sebou.

„Jdeme.“

Uchopil mě za rameno a vedl nerovným terénem. Několikrát jsem klopýtla, ale byla jsem zachycena před pádem za spoutané ruce. Několikrát jsme zahnuli a pak se ozvalo:

„Pozor, teď přijdou schody.“

Tápavě jsem vystoupila na několik dřevěných schodů, vrzly dveře a já jsem byla přivedena do místnosti, kde byl cítit kouř cigaret, trávy a nějakého alkoholu.

Dveře za mnou se se skřípáním zavřely a bylo slyšet otáčení klíče. „Myslím,že ten pytel na hlavě by pro ní bylo dostatečné oblečení“, ozval se přidušený ženský hlas.

„Hned to zařídíme“, odpověděl mužský hlas, někdo mě rozepnul blůzu a rozepnul a stáhl sukni. Svázané ruce mě nedovolily nijak se bránit a když jsem protestovala, tak jsem dostala opět přes zadek. Prutem, rákoskou? Protože jsem měla na sobě pouze tanga a tudíž holé půlky, pořádně to štíplo. Poté mě rozepli podprsenku, ruce mě na chvilku uvolnili z pout, aby jí mohli sundat dolů a ruce znovu spoutali. A nakonec mě někdo zezadu stáhl kalhotky až na zem a nařídil mě, abych z nich nohama vystoupila. Stála jsem nahá a chvěla se strachem, chladem i vzrušením současně. Bylo to ponižující a hlavně jsem nevěděla, co mě čeká, kdo jsou oni a co vlastně se mnou zamýšlejí. Jsou to ti medici a moje spolužačka? Nebo někdo úplně jiný?

„Zatím jí přivažte do předklonu“, řekl zkreslený ženský hlas. Byla jsem uchopena za ruce spoutané za zády, k poutům byl přivázán provaz, který za chvíli začal spoutané ruce táhnout nahoru, dost to bolelo a tak, abych rukám ulevila, předkláněla jsem se stále více dopředu, až jsem stála úplně předkloněná. Někdo mě pleskl přes zadek a řekl:

“To stačí.“

Ženský hlas opět pokračoval:

“ Slíbila jsem vám, že za odměnu, pokud jí chytíte, smíte přijít na jeden večer ke mně. Tak že si hoďte korunou, kdo přijde zítra a kdo pozítří. Já své sliby plním“, dodala se smíchem.

„Dobře, je to jasné a teď už se můžeme plně věnovat naší zajatkyni. Asi nechodila na nudistickou pláž a tak má zadnici úplně bílou, tak nezbývá, než jí vrátit trochu zdravé barvy rákoskou.“

Zaslechla jsem zasvištění rákosky, ale očekávaná rána nedopadla. Podvědomě jsem stáhla půlky k sobě a oni si toho všimli a ona řekla:

“Však se dočkáš, neboj“ a opět jen zasvištění ve vzduchu. A pak přišla první palčivá rána na vystavený zadek. Nejprve byly pauzy mezi jednotlivými údery dost dlouhé, bolest se rozlila po celé zadnici a pak slábla, aby jí další rána opět vyvolala. Ale postupně se jednotlivé rány, které systematicky zpracovávaly obě půlky, dotýkaly palčivými pruhy stále rychleji, tak že se pocit bolesti stupňoval a já se neudržela a začala křičet. „Jen si zakřič, je to zdravé“

ozval se její posměšný hlas. Bolest se dostala na hranici snesitelnosti, já jsem křičela, prosila a zmítala se, pokud mě to provazy dovolily.

„To stačí, zadek už má pořádně pruhovaný.“

Svištění a pleskání rákosky ustalo, ale já jsem přestala křičet, až když bolest trochu povolila.

„No ta bude mít zítra jelita“ dodal mužský hlas.

„A teď jí položte na stůl,“ dirigoval zase ženský hlas.

Uvolněný provaz mě dovolil opustit potupný předklon, ale sotva jsem se narovnala, někdo mě uchopil za levou bradavku a odvedl mě ke stolu, na který jsem si musela vylézt a na něm jsem byla svázána do kozelce, zápěstí u kotníků, kolena u brady. Za boky jsem byla stažena na okraj stolu, na seřezaných půlkách jsem cítila hranu stolu.

„Teď dostaneš holčičko do zadnice kolík, který ti jí pořádně roztáhne. Je čím dál širší a bude pomalu zajíždět dovnitř. A zastavit ho můžeš jen tím, že se tady před námi počuráš.“

Někdo mě roztáhl půlky od sebe, namastil mě zadní dirku a už jsem cítila kolík, který pomalu vklouzával do mé prdelky a stále více jí roztahoval. Pohyboval se pomalu, ale bolest z roztahované dirky se stupňovala, začala jsem křičet, prosit, ale kolík zajížděl stále hlouběji. Bylo to k nevydržení a tak jsem zahodila jakékoli zábrany a stud, soustředila se a začala čurat. „Dokázal jsi to, já ti nevěřila, že jí dostaneš až tak daleko“

ozval se nadšený ženský hlas.

„Zítra večer si u mě zasloužíš mimořádnou prémii“

dodal ženský hlas se smíchem. Kolík začal pomalu vyklouzávat z mé prdelky a bolest pomalu ustávala. Uvědomila jsem si, že jsem bolestí celá zpocená. Pak bylo slyšet posunování čehosi po podlaze, snad židlí a znovu se ozval ženský hlas:

“A teď nám panenka předvede, jak si to sama dělá, když je sama a dostane na to chuť. Uvolni jí pravou ruku a dej jí pod zadek tu složenou deku, aby ho měla víc vystavený.“

Někdo mě odvázal pravou ruku, pak jsem byla chycena za nahé boky, nadzvednuta a pod zadek mě někdo položil srolovanou štiplavou deku, tak že jsem měla prcku vystavenou více nahoru.

„Tak můžeš začít“, ozvala se neznámá a vzduchem cosi zasvištělo a na vystavené zadnici mě naskočilo další jelito.

„Tak bude to?“

Pomalu jsem sesunula ruku mezi stehna a dotkla se své kundičky. Bylo to podle ní asi pomalé a tak mě na zadnici naskočil další palčivý pruh. Nezbývalo mě nic jiného, než se soustředit a veřejně si začít hrát se svou kundičkou. Zadeček mě pálil a to spolu s vědomím, že se někdo dívá, jak si hraji se svým poštěváčkem a zajíždím dvěma prsty dovnitř, bylo natolik vzrušující, že jsem za chvilku zvlhla, soustředila jsem se na pocity svého klínu a netrvalo příliš dlouho a dosáhla jsem úžasného orgasmu, křičela a zmítala se na stole.

„Hodná holčička, hezky si to udělala“,ozval se posměšně ženský hlas. Uvolnila jsem se a rozbrečela bez ohledu na to, že jsem jím tím udělala radost. Něčí ruce mě rozvázaly, podaly mě kusy mého oblečení a když jsem se oblékla, někdo mě chytil za vlasy, zdvihl hlavu a já jsem z blízka uslyšela ženský hlas, který mě říkal:

“Jsi teď moje otrokyně a budeš sloužit mě a mým pomocníkům. Za jakoukoli neposlušnost budeš přísně potrestaná. Rozumíš ?“

„Ano,“ tiše jsem špitla.

„Říká se ano paní“ a zatáhla mě silně za vlasy.

„Ano paní,“ odpověděla jsem.

„Teď půjdeš domů a budeš čekat na další rozkaz, kdy se máš dostavit na další lekci tvé výchovy v poslušnou otrokyni. Rozumíš ?“

„Ano paní.“

Někdo mě vzal za rameno, vyvedl ven, přidržel na několika dřevěných schodech a vedl lesní cestou. Cítila jsem, že mě na krku povoluje provaz přidržující černý pytel a mužský hlas řekl:

“Zůstaň stát, pytel si smíš sundat až napočítáš do padesáti a pak smíš jít domů.“

Zůstala jsem stát, bylo slyšet vzdalující se kroky. Když jsem dopočítala do padesáti, sundala jsem pytel. Stála jsem na okraji lesa a na obzoru zářila světla pouličního osvětlení města.