Povídka „Sraz třídy“

Po ukončení vlastního studia (musím se pochlubit, že s červeným diplomem) jsem nastoupila na gymnázium vyučovat matematiku. Vždycky mě bavila a nebýt některých obzvláště natvrdlých studentů a zejména studentek, které snad na gympl ani nepatřily, byla bych spokojená i s vyučováním. Takto to však někdy byla muka a občas jsem byla ráda, že už jdu ze školy domů, o radosti z prázdnin ani nemluvě.

Jeden rok jsem dostala až ve čtvrťáku třídu, v níž se studentů na matiku ne zrovna schopných přímo urodilo. Těžko říct, zda by byli lepší, kdybych je učila již od prváku, ale takto to bylo oboustranné zoufalství. Dobrá čtvrtina z nich neměla o matematice ani páru. Myslím, že jsem měla z maturity větší strach než oni, zejména z toho, že bych je musela učit dál. Často jsem ztrácela nervy, dávala větší a větší dávky domácích úkolů, další a další písemky, ale zlepšení se nedostavovalo. Proč to nepřiznat – zázrak nenastal. Ale víme, jak to u maturit chodí: předseda bývá spíše češtinář, kterému matematika také nešla, a tak díky jeho soucitu a uklidňování, že se tím živit nebudou, většina (takřka drtivá) odmaturovala, byť s odřenýma ušima, v prvním termínu. Rozešli jsme se rádi a s očekáváním, že se již nesetkáme.

O to větší bylo moje překvapení za 5 let, kdy jsem držela v ruce obálku nadepsanou mně neznámým rukopisem. Po jejím rozříznutí jsem si s narůstajícím údivem přečetla pozvánku na sraz oné ne matematické třídy. Pohnutky zvoucích jsem sice nechápala, ale přesto jsem se (i ze zvědavosti, jak se tito studenti uplatnili v dalším životě) rozhodla, že se srazu zúčastním, což jsem na e-mailovou adresu uvedenou na pozvánce potvrdila. Dalo by se říci, že jsem se těšila. Podnikla jsem také přípravy, zašla ke kadeřnici a kosmetičce, abych nevypadala jak urousaná učitelka ze zvláštní školy.

V den akce jsem dlouho zvažovala, jaké oblečení zvolit. Neměla jsem sice špatnou postavu, ale protože nejsem nijak vysoká, musím vybírat oblečení tomu úměrné. Nakonec jsem se rozhodla pro bílou halenku a sukni nad kolena. Po dalším zvažování jsem si natáhla moderní tmavé punčochy, které díky stahovací gumě držely na stehnech, aniž by bylo nutné nosit podvazky. Spodní prádlo a vyrazila jsem.

Sraz se měl konat v hotelu na okraji města. Když jsem vystoupila z tramvaje, uviděla jsem u dveří postávat dva mladíky, bývalé studenty. Zdvořile mě pozdravili a sdělili, že v hotelu neteče voda, a proto musí být „slezina“ (jak srazu říkali) na jiném místě, na které mě odvezou autem. Ostatní jsou již na místě. Nasedla jsem do nového zahraničního auta (jak na něj asi vydělali peníze ?) a jeli jsme. Hovor dost vázl, ale říkala jsem si, že po několika skleničkách se jazyky rozváží. Jen jsem se podivila, že jsme vyjeli z města. Dostalo se mi vysvětlení, že kvůli krátkému času nebylo možno zajistit jiný hotel ve městě a slezina se proto bude konat na chatě jednoho z bývalých studentů. Odbočili jsme na lesní cestu a po několika stech metrech jsem uviděla uprostřed ohraničené louky malý hrad, což byla ona „chata“. Napadlo mě, že při platu učitelky nikdy nebudu mít obdobný dům, natožpak chatu. Naštěstí jsem na další obdobné sebe lítostivé úvahy neměla čas. Dobře vychovaní hoši mi dali ve dveřích přednost a já vešla do vstupní haly. Byla osvícená jen loučemi a tak mi chvíli trvalo, než jsem se rozkoukala.

„Tak jsme přivezli tu blbou kurvu“, ozvalo se za mými zády spolu s klapnutím zámku. Teprve nyní mi došlo, jak jsem naletěla a že jsem v pasti. „No tak pojď mezi nás, ať vidíme svoji milovanou paní učitelku…“ Ironie v hlase se nedala přeslechnout. Přesto jsem se pokusila namítnout, ať mě nechají na pokoji… Víc jsem nedořekla; jen jsem vyjekla, protože jsem dostala facku. „Tady není gympl, ty píčo!! Tady nemáš co rozkazovat, právě naopak!“ Čísi ruce mně zkroutily ruce za zády a vlekly doprostřed místnosti. Konečně jsem se trochu rozkoukala. Žádná slezina třídy, ale opilecký mejdan asi deseti kluků a tří holek (zřejmě všichni ti na matematiku neschopní a toužící po pomstě). Měli již popito a o jejich oblečení či spíš neoblečení by se dalo povídat. Navzájem se líbali, osahávali, holky byly jen v kalhotkách a kouřily klukům ztopořené penisy.

Nyní jsem se ovšem hlavní atrakcí stala já. Robert, který byl dacan už ve škole, přistoupil ke mně. Dýchl na mě dechem zavánějícím vínem a když jsem se zaklonila, aby mi nefuněl přímo do obličeje, vjel mi svou tetovanou rukou do rozkroku. „Ta kunda nemá holou frndu, jak je to možné?“ teatrálně se podivil. „Chvíli ji přivažte, noc je ještě dlouhá, však nám neuteče!“ Uprostřed haly visel ze stropu rozdvojený řetěz, na jehož koncích byla připevněná kovová tyč. K té mi připoutali zdvižené ruce a řetěz povytáhli natolik, že jsem takřka nedosáhla na zem. Nohy mi roztáhnuli, jak nejvíc to šlo a pak je uchytili do jakýchsi okovů zabudovaných v zemi. Jako celek byli natolik zruční a sehraní, že si myslím, že celou akci buď pečlivě trénovali, nebo jsem nebyla první oběť jejich zvrácenosti. Celá scenérie včetně matného osvětlení jen navozovala můj pocit bezmocné oběti, což by asi ten efekt, jehož chtěli dosáhnout. Již při přivazování neunikla osahávání žádná část mého těla, která byla dostupná. Pak se chvíli radili, asi o tom, co dál. Spíš ani ne tak co dál, ale jak konkrétně. „Nejprve si ji prohlédneme, jestli vůbec stojí za to“, rozhodl Robert a rázně, bez diskusí rozdělil, o kterou část oděvu mě kdo připraví. Odněkud ze skříně podal další jemu podobný, Karel, veliký ostrý nůž.

Přistoupila ke mně Alice, s výrazem vraždící děvky namířila nůž přímo proti mně. Strachy jsem sotva dýchala, za což jsem sklidila poznámku, abych se neposrala. Ale neudělala mi nic, jen uřízla jeden knoflík z halenky. Totéž provedli další a halenka se rozevřela. Objevila se má prsa dmoucí se strachem. „Je vidět, že chce, abychom se pobavili, má i šprndu. Má krytí tam, kde je nejvíc zapotřebí“, zavtipkoval kdosi v narážce na bilboardy firmy Oskar. „Dlouho mít nebude“, uchechtla se Ivana a rozřízla mi ji zepředu ve žlábku mezi prsy. Ty vyskočily ven jak nedočkavá kůzlata. Chlapi se nahrnuli ke mně a znalecky hodnotili mé koziska, cecky, dudy, kozy, a jak všelijak je ještě častovali. Mezitím ke mně přistoupil některý z násilníků ze zadu a začal moje prsy hníst a mačkat. Zmítala jsem se v poutech, ale nebylo mi to nic platné, jen to zvyšovalo choutky a nadšení těch okolo. Po nějaké době toho nechali a poslední dívka – Romana, která měla prsa nesrovnatelně větší než já (na rozdíl od Ivany, která byla plochá jako kluk), začala nožem řezat halenku ve švech kolem dokola, aby mně ji stáhli stejně jako zbytky podprsenky, jíž přeřízli ramínka. Stála jsem do půl těla nahá a čekala, co bude dál. Se sukní nedělal nikdo cavyky, prostě mi ji rozřízli na boku a nechali spadnout na zem, takže jsem na sobě měla již jen kalhotky a punčochy. Ty mi chtěli stáhnout, ale Robert rozhodl, že kurvy z ulice punčochy nosí a vzhledem k tomu,že nic jiného nejsem, můžou mi je stáhnout později. Potom vzal nůž a začal jím jezdit po celém těle. Lehounce, aby mě neporanil, ale protože nůž byl hodně ostrý, nesměla jsem se ani pohnout, což se těžko plní, když je člověk polomrtvý strachy. Po krku, po prsou, kde obkroužil dvorce i bradavky, po břichu dolů k rozkroku.

Tam se zamyslel a vsunul mi nůž do kalhotek. Ostřím mi přejížděl po pyscích a pak mi jej vsunul do rýhy mezi nimi. „Copak Robert, ten žádnou nepřeřízne jen jednou“, smáli se ostatní, ale já umírala hrůzou, že mi ublíží. Chvíli držel nůž v klidu, ale pak mi začal pomaličku jezdit nahoru a dolů mým rozkrokem. Najednou prudce škubl a špičkou rozřízl moje kalhotky ze spodu takřka až nahoru, odhodil nůž, přistoupil ke mně zezadu, ruce strčil do kalhotek, rychle je rozevřel a zakřičel : „Kuk – piča se na vás dívá!“ Všichni se mohli potrhat smíchy nad tím, jak jsem tam stála nahá, potupená, ponížená, polomrtvá strachy s rozřízlými kalhotkami, z nichž na ně prosvítal můj hnědý zarostlý trojúhelníček.

Odvázali mě a musela jsem si sundat zbytek kalhotek. „Budeš je mít pořád v ruce, kdybys třeba potřebovala roubík“, dostala jsem přikázáno. „Budeme si s Tebou užívat jak jen budeme moci a umět, ale teď nám budeš dělat služku, vyschlo nám v krku.“ Zbytek oděvů kromě kalhotek v ruce a punčoch na sobě jsem uklidila na židli a čekala, co se mnou bude dál. Brzy začaly padat rozkazy, co mám komu podat či donést. Většinou šlo o víno a aby moje obsluhování bylo zábavnější, musela jsem láhev nosit sevřenou mezi prsy a stejně tak je i nalévat. Když jsem rozlila, což při neustálém obtěžování ze stran ostatních bylo dost často, byla to vítaná záminka proč mě potrestat fackou, žduchancem, štípancem nebo škubáním za chloupky.

Po nějaké době se napojili a najedli všichni a Robert naznal, že je potřeba pokračovat v zábavě, která se slibně rozjížděla. Lehnul si na záda na stůl v místnosti a řekl, ať mu ho pořádně vykouřím. Při vzpomínce na nůž v jeho ruce mi bylo jasné, že nemám na vybranou a tak jsem se předklonila a začala mu jeho penis nejprve líbat, pak lízat ze spodu nahoru a naopak a nakonec jsem si jej vzala do úst a začala jej sát. Občas jsem také oblízla jeho koule, což mělo vždy úspěch. Mého hlubokého předklonu využil Karel a prudkým přírazem vjel ze zadu do mé kundičky a začal brutálně přirážet, takže mi nezbývalo, než Robertův penis lízat skutečně celý, protože Karlovými přírazy jsem jej měla hluboko v krku. Kromě tohoto všeho jsem si dávala velký pozor, abych jej náhodou nekousla, protože mi bylo jasné, že by se mi vedlo ještě hůře než teď.

Ostatní násilníci se mezi tím také vysvlékli donaha a stojíc v kruhu kolem nás, pozorovali celé dění. „Tak se snaž, ty kurvo!“, povzbuzoval mě Robert se spokojeným úšklebkem. Moji kundičku zalilo teplé Karlovo sperma a na jeho místo nastoupil další, zatímco Robert škubáním za mé vlasy docílil svého orgasmu a já měla ústa plná jeho semene. Zůstal ležet a nikdo neměl odvahu mu říct, aby uvolnil své místo na stole, takže jsem si musela kleknout na zem. Jednomu nasednout na jeho penis, druhý mi jej narval do zadku (to byla děsná bolest, protože takový sex jsem nikdy neprovozovala) a třetímu mě přiráželi na penis mými ústy. Bylo to víc než děsné, protože každý chtěl jiné pohyby a já nevěděla, co dřív. Naštěstí pro mě byli asi hodně nadržení, protože se během poměrně krátké chvíle uspokojili všichni a vystřídala je další trojice. Ti, kteří následovali, si se mnou nedělali vůbec žádné problémy, položili mě na podlahu na záda a znásilňovali tím nejprimitivnějším, byť nejspolehlivějším způsobem. Zato jsem jim potom musela poděkovat olízáním penisů do sucha.

„A teď také my, na nás jste zapomněli?!“, ozvaly se ty tři „dámy“, „chceme si také užít!“ Nikdo jim v tom nebránil, takže jsem si musela sednout na židli doprostřed místnosti. Ruce mi svázaly za zády k opěradlu, nohy pořádně roztáhnuly a uvázaly pod koleny a u kotníků k nohám židle. Do úst narvaly zbytek mých kalhotek. Jestli jsem si před chvílí myslela, že víc už mě ponížit nemohou, nebyla to pravda. Nyní jsem teprve byla jak na výstavě, měla jsem nepříjemný pocit, že mi každý vidí zespodu až do krku. Ten pocit zmizel poté, co mi Ivana vrazila do kundičky obrovský černý vibrátor a pustila jej. Romana, které se zřejmě zdály malé mé prsy, mi je podvázala pevně provazem a přiškrtila u těla, takže vypadaly trochu jako nafouklé měchy, které pak přitáhla dalším provazem k opěradlu, takže jsem mohla zmítat jen hlavou a pičkou, ve které řádil nezvaný vetřelec. „Stejně vždycky šukala jen s matikou, tak ať si užije pořádného chlapáka…“ Všichni popíjeli a spokojeně, čas si krátili nadávkami a urážkami na mou adresu, čekali, co bude dál. Těžko to lze pochopit, ale já dosáhla vyvrcholení a zmítala jsem se v transu na židli. „Výborně, tak to bychom měli“, řekla spokojeně Alice, která vše pečlivě natáčela na kameru. „To víš ty kurvo, takové záběry se budou vždy hodit, třeba kdyby sis chtěla stěžovat, že jsi trpěla pod naším násilím, tak zde bude vidět, že se ti to moc líbilo…“ Bylo mi jasné, že jim jsem vydána zcela na milost a nemilost, protože zveřejnění takových záběrů, na nichž kromě mě jistě nebyl vidět nikdo jiný, by mi znemožnilo nejen kariéru, ale i spokojený život nejen v našem městě. Učitelka – porno herečka – ohromná představa – tisk, televize, internet…

Odvázali mě ze židle a s rukama svázanýma za zády jsem musela pokleknout před stůl, na který si sedla Alice. „Vylízat !!!“, zazněl stručný rozkaz doprovázený kopancem do zadku. „Ty ruky tam zavazí“, ozvala se Ivana a hned je někdo uchopil, zvednul je nahoru a uvázal, čímž jsem se dostala ještě do hlubšího předklonu. Alice měla chlupy rudé barvy, husté a zřejmě ani hygiena nebyla její nejsilnější stránkou. Páchla semenem chlapů, kteří si s ní užívali. Budeme Tě fackovat kozy, až se Alice udělá a pak se vyměníme. Rány začaly dopadat na obě má prsa. Díky jejich podvázání to bolelo hodně a řeknu vám, že jsem lízala jak zběsilá, obličej kvůli špatné rovnováze zabořený do jejího pohlaví. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale přece jen nastoupila Ivana a nakonec Romana. Té nestačilo mé lízání, ale přitáhla si mou hlavu až do svého klína a přímo ji narážela na své vyholené (asi ne moc dobře, protože ) pichlavé pohlaví. Její prsy mlátily svou tíhou do mé hlavy a nenechavé ruce kamarádek do mých prsou. Konečně – konec – úleva. Jen na chvíli, abych se trošičku vzpamatovala.

Pak opět do pokleku, ruce i nohy přivázané k podlaze k jakýmsi okovům. Takto jsem musela zůstat celou noc a scénář byl stále stejný – bití, znásilňování do zadku, přední dírky i do úst, tahání za prsa, kopání, ponižování, škubání za vlasy, vyhrožování, nadávání…. Noc byla nekonečná a násilníci neunavitelní. K ránu už jsem ani neklečela, spíše ležela na břichu a bylo mi vše téměř jedno.

Ráno, všichni namol opilí spí a já jakýmsi halucinogenním spánkem také. Probouzí mě proud vody vychrstnutý na mé tělo: vstávej děvko, každá legrace jednou končí! V troskách mého oblečení mě vyhazují kus za městem z auta a volají, že akci musíme někdy zopakovat. Celý zbytek dne do setmění jsem se skrývala v lese, a za tmy se připlížila (po více než 24 hodinách) domů. Jen mám obavu, že díky záběrům z této povedené akce můj život již nikdy nebude takový jak před tím.