Povídka „Gvorlové VII – Nákup“

Na Gardenii jsem již pobývala několik týdnů. Vdaná jsem byla cca. 14 dnů. Za tu dobu jsem opravdu přes noc zahálela jen dvakrát. Svůj rozkrok jsem si navíc uvědomovala jak ještě nikdy. Byla jsem chodící pohlaví. Jednak mi z ní vytrvale a citelně teklo. Ale také jsem v sobě měla ptáka, ať už našeho pána, nebo některého z domácích Mongů, minimálně 3x za den; no a pak většinou i v noci. Takže jsem jí měla sice napuchlou, ale také roztaženou, unavenou a rozbolavělou. Samozřejmě-dělat jsem s tím nemohla vůbec nic.

U nás u všech se již začal projevovat, zde typicky ženský, stav mysli, kterému se přezdívalo:“Co je v domě, to je pro mne!“Od sousedek jsme se později dozvěděly, že to u nás nastalo nečekaně brzo. Šlo o to, že jsme začaly považovat za normální, když nás přefik některý ze“samců“v domácnosti. Né že by jsme z toho byly nadšeny nebo to vyhledávaly, ale braly jsme to jako nutnost, něco-co nemůžeme změnit, a dá se řící, že jsme tomu zvolna přivykaly. Být doma znásilněná se prostě bralo jako normální záležitost. Byly dokonce chvíle, které jsem si oblíbila. Předně snídaně. Sedět, po nočních aktivitách, dávalo sice trochu práce, tedy usadit se tak, aby to nebolelo. Ale byly to hezké chvíle. Z jídla a nápojů se kouřilo. Pánové spolu mluvili jen málo, nebo vůbec. My jsme mezi sebou šeptem švitořily o všem co se dělo nebo co nás čeká. Oni to“drze“označovali za kvokání.

Ten den nicméně bylo rozhodnuto o tom, že na nákup půjdu já. To se mi moc nelíbilo. Jednak jsem měla v živé paměti scény z naší cesty a jednak jsem naprosto přesně věděla v jakém stavu se vrací z nákupů mé spolubydlící. Ale nebylo vyhnutí, i když jsem se tu noc před nákupem vopravdu hodně snažila.

Dostala jsem kolo s košem na nosiči a vyjela. S napuchlou pičkou byla již sama jízda tvrdým zážitkem. Měla jsem pocit, že cítím snad každý kamínek, a to jak přímo na laplíčkách, tak i na děložním hrdle. Do města se jelo okolo 2 statků. Míjeli jste statek po levé ruce, pak dlouho pole, statek po pravé ruce, zase dlouho pole a město-cca. 7Km na prašné silničce. Nu-a mladí mongové ze statků si tu čas od času na nějakou tu ženskou počkali, aby si užili. A já již viděla jak ztěžka a obkročmo se vracely Jana a Darina.

Na cestu jsem tedy vyrážela bez nadšení. Kolem obou statků jsem projela bez komplikací. Až pak, město již bylo na dohled, mi zastoupili cestu 3 výrostci a ten vytáhlejší mne chytnul za řidítka. Na nic jsem nečekala a začala zdrhat. Tím směrem, který zůstával volný. No, taky mne mohlo napadnout, že volný nezůstal náhodou. Letěla jsem pěšinou mezi poli a oni se drželi za mnou. Zjevně bez velké námahy.

Doběhla jsem k jakési stodole s kamennými zdmi obrůstajícími jakousi zelenou lianou, docela podobnou břečťanu. Tam mi zastoupili cestu 2 další a ještě 2 vyrazili z pole, abych nemohla seběhnout z pěšiny. Pochopila jsem, že lov skončil a já jsem kořist. Přitiskla jsem se zády ke zdi a těkala po nich vyděšeně pohledem. Kochali se úlovkem docela dlouho. Pak ke mě přistoupil ten vytáhlej, chytil mne za ruce ty mi zkřížil v zápěstí a zvednul mi je nad hlavu. Na to mi vyhrnul sukni a vrazil ruku mezi má stehna. Nebránila jsem se, ani nohy jsem nedala k sobě. Věděla jsem, že těch 7 18letých nadrženců prostě budu muset uspokojit. A předpokládala jsem, že dostanu na budku. Tak proč si vše zhoršovat naprosto zbytečnou snahou o odpor.

Ten jeho xicht, když mi jí zmáčknul, mne ale dostal. Snad ještě nikdy jsem se necítila tak zahanbeně. Ta cesta na kole, jak … jak bylo vše cítit, prostě jsem byla víc mokrá, než obvykle. Víc mokrá, než tu ženy obvykle bývají. No-prostě mokrá, až to čvachtalo!

Začal mne tam mačkat. V podstatě spíš ždímat. Bolelo to. Jenže při tom mi šmelcoval i mého prokrveného a navybrovaného freitra. A já na to reagovala … úplně jinak, než by slušná ženská reagovat měla. Sáhli si všichni přítomní. Já prudce oddychovala, hořeli mi tváře a byla jsem mokrá až na stehnech-ke všeobecnému veselí.

Rázně mi ukázali na vstup do stodoly. Šla jsem poslušně, jak ovečka. Byl to průjezd do dvora a po pravé ruce, za nosnými trámy, byly balíky slámy. Když jsme vešli každý si zpoza vrat vzal hůl. Sice žádnou sukovici, ale jen hladký klacek zhruba jako palec silný. Jakmile mne obstoupili, tak jsem si toho všimla. Zajíkla jsem se, sklopila oči a tiše řekla:“Já vám budu po vůli. Fakt se mnou nebudou žádný potíže. „Vytáhlej se zazubil:“To my víme. Teď se svlíkni. Ať na tobě zůstane jen korzet, punčochy a boty. „Poslechla jsem a dostala 1. ránu, prudkou, bolestivou-až se mi zatmělo před očima, přes rameno. A někdo z nich na mne řval:“Co ty gaťky!!Jak bys asi takhle chtěla mrdat?Có!?!“Stáhla jsem si tedy i kalhotky.

Vůdčí týpek se následně rozvinul:“Teď se chytneš jednoho toho sloupu. My ti postupně každej, dle své chuti, vypráskáme prdel. Na závěr zábavy tě pak řahne mezi stehna. Když to vydržíš a nebudeš se zakrejvat, tak to tím pro tebe skončí. Ale když nám budeš kazit zábavu, tak si tě přidržíme na zemi a každej si tě zmydlí přes kundu. A vobnaž si kozy!Je to jasný?!“Úplně vytřeštěně jsem přikývla a vytáhla si prsy z košíčků.

Ze začátku jsem se snažila nekřičet. Byli důkladní. Ranami mi podebírali zadnici, až jsem nadskakovala. Již při 1. puberťákovi jsem ale bulela. Když jsem jí koupila přes pičku, tak jsem již zaječela jak siréna a málem se vyškrábala po tom nosníku, u kterýho jsem stála. Takhle se pobavili všichni. Poslední 2 mne vypláceli na přeskáčku-jeden zprava druhý zleva. Dál, od 1. přes rozkrok, jsem již řvala naprosto bez zábran.

Rány přestaly dopadat. Později jsem se dozvěděla, že jsem byla jedna z mála, která se nezakryla. I díky tomu jsem pak měla“vystoupení“ve stodole častěji. Určitě častěji než bych si přála. Chtěla jsem alespoň chvilku jen pro sebe. Seděla jsem na bobku, držela se za rozkrok a kroutila se jak šťovka na háčku. Jenže oni ukázali do slámy. Nebyla pro mne žádná sranda tam zalíst.

Jako 1. šel“šéfík“. Zul si mne a ničím se moc nezdržoval. Trochu si pomačkal moje kozičky a hned zarazil. A hned až na dno, takže tvrdě zmáčknul moje pomlácený stydký pisky. Řvala jsem, až se hory zelenaly. Rázně mne třel a já ho bolestí svírala, jak v poševním svěráku. S drobnými obměnami byl spád událostí stejný i ostatních 4-ech případech. Pak ale přišla dvojička co mne společně již i zpráskala. Jeden mne narazil, přetočil si mne na sebe a 2. mi šel do zadku-1. v životě šel někdo do mýho zadku. Teď jsem nevěděla z čeho ječím víc. Nevěděla jsem zda je bolestivější drcení pisků, natržení konečníku na sucho, nebo to jak mi rašplujou stěnu mezi análem-vevnitř a pochvou. To byly ty jejich prokletý bodlinarý žaludy.

Když skončili ležela jsem úplně bezvládně. Naplněná až po vokraj. „Šéfík“naprosto klidně prohlásil:“Na dvoře je studna-u ní se můžeš vopláchnout. No a zase někdy… !“

Upravit se a vyrazit zase na cestu mi trvalo dost dlouho. Kolo jsem našla, ale jet jsem nedokázala-musela jsem ho tlačit.

Když jsem se vrátila z nákupu 1. co jsem uviděla byla Helena, jak jí v křesle vyšukává náš pán. Jen ho polechtala chodidly(jó-dal jí nožky na vejložky)za uchem a řekla mi:“Ahoj. „V tu chvíli mi 1. došlo, že se mi, při zdejších poměrech, fakt nestalo nic až tak výjmečného. A že s trochou toho“sexu“žena po cestě do města prostě musí počítat.