Povídka „Sultánská svatba“

Na příjezd svého věrného Romera jsem se těšil celý týden. Můj vrchní správce každoročně objíždí mou Arabskou zemi s cílem vybrat daně a přivézt svému sultánovi nějakou pochoutku z darů jeho země. Nevím proč jsem tušil, že letos mi přiveze něco obzvláště exkluzivního a moje tušení mě nezklamalo.

„Můj pane..“ Romero poklekl na jedno koleno, jak žádal protokol, ale já už jej zvedal, protože jsem hořel zvědavostí, co že mi můj nejbližší služebník přiváží z cest. Romero mě však napínal jako strunu z loutny. Nejprve něco zlata a diamantů ze severních dolů, po té ruční práce umělců ze všech provincií, ale já moc dobře podle jeho výrazu poznal, že nějaký trumf má schovaný na úplný konec programu. „Můj drahý Romero, tvá cesta jako vždy nezklamala a mé srdce je naplněno vděčností k tobě, ale mám pocit, že mi něco tajíš!“ šel jsem přímo k jádru věci. „Můj sultán má pravdu,“ nezklamal mé očekávání „mám pro vás něco vskutku exkluzivního, ale obávám se, že Vám ten skvost nemohu předvést teď hned.“ „Alespoň naznač..“ přišlo mi až nepříslušné takhle žadonit, ale nemohl jsem si pomoci. „Mám po Vás dívku, či spíše ženu. Chce se stát Vaší chotí a co víc : nestála ani cent! Je překrásná a ..“ odmlčel se. „A? No dopověz! Jaká je? Je exotická?“ Romero přesně věděl jaký typ ženy v mém harému schází. „Ano, můj pane, je to překrásná blondýna s modrýma očima a pochází odněkud ze střední Evropy“. To bylo něco! Slyšel jsem o dívkách s očima jak blankytné moře, vlasy světlejšími než pouštní písek a kůží bělostnou jako květ sakury, ale na vlastní oči jsem žádnou neviděl. Navíc jsem věděl, že Evropanky žijí zcela jiným stylem než naše ženy a pověst o jejich nedostupnosti dráždila mou zvědavost do nepříčetnosti. „Jak se jmenuje a jak jsi k ní přišel? Povídej přece!“ „Je to zajímavá historie. Jmenuje se Yveta a pochází z nějaké malé země uprostřed Evropy – tuším Česko, či tak nějak. Její otec je doktor a před patnácti lety tu pracoval na ambasádě v nejjižnější provincii emirátů. Ona tu s ním žila sedm let, takže velice dobře mluví naší řečí i anglicky. Před osmi lety se i s otcem vrátila do rodné země a myslela si, že už se sem nevrátí, ale její otec znovu dostal nabídku pracovat pro velvyslanectví jejich země a po té, co tu byl rok sám se za ním vydala. Teď je jí osmnáct a když jsem přijel do nejjižnější provicie, měla zrovna s otcem velice hlasitou výměnu názorů. Šel jsem na to opatrně. Tihle lidé z Evropy Vám dceru neprodají, ale jejich dívky jsou velice naivní, takže jsem jí nabídl možnost stát se ženou sultána a ona byla přímo nadšena možností uniknout z otcova vlivu.“ „Počkej a co od toho sňatku očekává?“ „No, to je právě ono. Během cesty mi toho spoustu navyprávěla a tak jsem zjistil, že vůbec netuší, jak to u nás chodí. Prostě si myslí, že bude vládnout po Vašem boku. Svého otce dá uvrhnout na den, či dva do žaláře, pak mu milostivě odpustí a odešle ho domů s tím aby rozhlásil, jaké tu udělala štěstí, aby jí holky z města záviděly. Upřímně řečeno, té poslední větě nerozumím, ale myslím si, že Vy už ji naučíte dobrým mravům.“ „Jenom aby z toho nebyl mezinárodní skandál – ví ten její otec, že odjela s tebou?“ „Ne pane. Moje přítomnost v nejjižnější provincii zůstala přísně utajena a Yvetě jsem výslovně nařídil, aby o tom nikoho neinformovala, neboť lidé jsou závistiví a mohli by náš plán zhatit..“ „A jsi si jistý, že tě poslechla?“ „Jistý jsem si nebyl, takže jsem ji dal hlídat a podařilo se nám zabavit její list, který hodila otci do schránky. Té jejich hatmatilce nerozumím, ale myslím si, že psala kam jede a čí ženou se hodlá stát.“ „Splnil jsi svůj úkol znamenitě Romero. Ještě mi řekni, kde je ta dívka teď a kdy bude svatba.“ „Yvetu jsem nechal zavést do jejích komnat, a naši truhláři i krejčí ji právě berou míru na šaty..“ Romero na mě mrkl a já věděl, co to znamená „a svatba je naplánována na zítřek k polednímu“

Yveta byla vskutku skvostná. Svatební šaty z brokátu z ní udělaly ten nejzářivější diamant mých komnat – krejčí odvedl dokonalé dílo, musím na něj pamatovat s nějakou odměnou. Hostina trvala krátce a já se již nemohl dočkat okamžiku, kdy budu mít tu krasavici ve své ložnici. Za pár minut jsem ležel na svém lůžku v pohodlné pozici, když Romero rozhrnul závěsy ve dveřích a popostrčil mou novopečenou ženu směrem ke mně. Potom se usmál, diskrétně se otočil a opustil místnost. Usmál jsem se na Yvetu a pásl se na jejích rozpacích v radostném očekávání. Nevydržela mlčet dlouho: „Co bude teď, to už se jako budeme milovat?“ Bylo vidět, že očekává kladnou odpověď „Milovat? Kdepak má milovaná! Uvědom si, že jsi v sultánově ložnici! Milování se sultánem si musíš zasloužit.“ „A co chcete teda dělat!“ ohrnula horní ret – tenhle výraz jsem nikdy u žádné ženy neviděl „No pro začátek provětrám rákosku na tvém zadečku. Támhle je pro tebe připravena speciální lavice, můžeš se na ní položit a připravit se na důkladný výprask.“ Ta speciálnost spočívala v tom, že ji truhláři vyrobili přes noc na míru. Její horní deska byla tvarována přesně podle jejího těla tak, aby si lehla, mírně pokrčila nohy a vyšpulila zadeček do výšky. Lavice měla horní desku potaženou pravou kůží, byla vycpána molitanem a na obou koncích měla zdobená pouta ze slonoviny. Moje krásná žena zalapala po dechu: „To nemůžete – jsem Vaše žena, ne otrokyně!“ „Právě proto, že jsi moje žena si s tebou můžu dělat co se mi zachce. Otrokyni bych nechal zbičovat na náměstí pro pobavení všech, ale tebe by byla škoda. Tebe si seřežu pěkně sám v soukromí pro své vlastní potěšení.“ „Ty jeden úchyláku! A já ti málem naletěla. Okamžitě odcházím! Takhle se mnou nikdo jednat nebude, rozumíš nikdo! Ani ňákej podělanej sultán!“ Otočila se k odchodu, ale byl jsem rychlejší a strhl jsem ji na postel. „Tohle se mi líbí, jak jsi krásně zpurná, to moje ostatní ženy neumí. Asi to bude dáno výchovou. Všechny moje ženy když mají dostat výprask se ukloní, poděkují za přízeň a jdou si lehnout, ale já se nebojím, že bych tebe nezkrotil…“ usmál jsem se a sebevědomí mojí krasavice se začalo rozplývat. „Jak, ostatní ženy? Ty máš žen víc?“ „Jsi moje třináctá žena, ale první z Evropy.“ „Třináctá? Já kráva blbá si myslela, že budu sultánkou a zatím jsem se dostala do vobyčejnýho harému. No nic podívej byla to hezká taškařice, ale já končím. Čao“ Strhl jsem ji znovu zpátky „Myslím, že to pořád ještě nechápeš. Ty jsi se stala mojí právoplatnou ženou a ten obřad tě ke mně na věky připoutal. Zavázala ses poslouchat svého muže, být mu věrná a poslušná jeho rozkazů. Z toho nemůžeš utéci hned po prvním nedorozumění. Tady jsi na naší půdě a tady platí naše zákony.“ „No, ale já nejsem občan Vaší země a u nás se bigamie trestá abys věděl!“ „Sňatkem s občanem naší země jsi automaticky získala naše občanství a protože naše náboženství zakazuje mít dvoje občanství , tvé původní automaticky zaniklo. Je mi líto, ale jsi na území suverénního státu a musíš se chovat podle jeho zvyklostí.“ „Ale otec si pro mě přijde, on ví kde jsem!“ „Myslíš, že to ví?“ zeptal jsem se a vytáhl ze stolku její list. Yveta zbledla.

„Ach ne“ zasténala, ale vzápětí změnila taktiku: „a to všechny své ženy trestáš rákoskou?“ „Jistě, je to má oblíbená zábava. Uznávám, že trochu úchylná, ale uvědom si, že jsem sultán. Když já rozhodnu, padají hlavy – co to je proti rákosce. Podívej – celé dny vládnu. Spousta rozhodnutí, spousta bolestných kompromisů. Musím se nějak odreagovat a svištění rákosky spolu se sténáním krásné ženy je tím nejlepším balzámem na rozjitřenou duši. Proto mám tolik žen – jelita se musí pár dní hojit a po výprasku se chci milovat a to už musím s jinou ženou……“ „Ale proč musíš nařezat mně, já jsem přece nic neprovedla..“ „Ne, jistě že ne. Proto taky budeš mít to privilegium, že ti nařežu osobně a jenom rákoskou. Tisíce žen v celé zemi by dalo cokoliv, za tuhle možnost.“ „Za možnost dostat rákoskou?“ „Uvědom si, že u nás je běžné nechat ženu zbičovat na náměstí do bezvědomí. Dívky z dolního harému jsou vystaveny tomuto riziku dennodenně. Po nich může jakoukoliv sexuální službu žádat kterýkoliv muž z paláce a když odmítnou, nebo s nimi ten muž není spokojený…. To ty naopak musíš být věrná jenom mě, to jsi svatosvatě slíbila. Můžeš se pohybovat v zahradách horního harému a celé dny lenošit. Za to je jen velmi malá cena v podobě občasného výprasku s možností, že jednou bude seřezána žena před tebou a tebe si nechám přivést až když budu připravený na skutečné sexuální hrátky. To ale až se nabažím tvého zadečku!“ „Vy jste zvířata! U vás je ženská míň než hadr na podlahu! To jste v tý vaší zkurvený zemi neslyšeli o rovnoprávnosti?“ „Rovnoprávnost.. Tak zkus odejít!“ Yveta se zvedla, překvapena náhlou možností, ale než došla ke dveřím, skrz závěs vstoupil do místnosti Azíz. Můj věrný sluha. Černoch měřící dobře dva metry, metrák živé váhy a ani gram tuku. Yveta se nešťastně ohlédla. „Tady končí tvoje rovnoprávnost! Žena nikdy nebude silnější než muž. Vůbec se tu s tebou nemusím bavit, stačí abych kývnul prstem a Azíz tě popadne jako pírko a připoutá dřív než se stačíš nadechnout. Zkus si představit, že by ses ty rozhodla seřezat Azíze a měla k dispozici palác plný žen jako jsi ty. Ani sto by vás na něj nestačilo – jste prostě příliš slabé na odpor!“ Vítězoslavně jsem ohnul v rukou půlmetrový prut kuru, stromu, který přesně pro tyto účely pěstuje v naší zahradě náš mistr kat a Yveta sklopila hlavu. „Kolik ran dostanu?“ zeptala se odevzdaně. „To já nevím, záleží na tom, jak mě to bude bavit“. „A jak tě to baví – mám křičet hodně, málo, nebo vůbec?“ „Dostala jsi vůbec někdy pořádný výprask?“ pořád mě bavilo, jak se snaží vyklouznout. „Ne.“ Špitla. „To je vidět. To se ví, že budeš vřeštět jako pouštní hyena. Ještě žádná z mých žen nevydržela výprask mlčky a nedělám si iluze, že budeš první. Dost řečí lehnout, nebo ti Azíz pomůže.“

Yveta se přišourala ke lavici a se slyšitelným zavzlyknutím se položila do jediné možné pozice, kterou anatomicky tvarovaná deska umožňovala. Azíz zaklapl slonovinová pouta na nohou, takže teď tvořily masívní nažloutlou přepážku z níž na jedné straně koukala jenom bosá chodidla a z druhé strany začínala rozkošná lýtka mé krásné ženy. Vzápětí totéž udělal na druhé straně s rukama a teď jsem jej zarazil. Svatební šaty byly příliš krásné na to aby je Azíz roztrhl tak jak byl zvyklý a navíc jsem si chtěl připravit svůj dáreček sám. Vyšpulený zadeček vzlykající dívky byl přikryt svatebním závojem, tak jsem jej jemným přehozením zdvihl. Stáhl jsem brokátové kalhoty až k ohnutým kolenům a jemně pohladil červené saténové kalhotky s krajkami. Zaklesl jsem oba palce po gumu kalhotek a jemným plynulým pohybem jsem je stáhl. Objevil se alabastrový zadeček na kterém okamžitě naskočila „husí kůže“. Na vrcholu každého pupínku se tyčil nepatrný průhledný chloupek a uprostřed dolní části zadečku se nejasně daly tušit stydké pysky. Mně uchvátila hlavně bělostná barva okouzlujících půlek. Mé ženy byly všechny snědé, tady na běloučké kůžičce budou jelita vidět mnohem více. Už ta první zarudlá a co teprve až se budou barvit do šarlatova. Pohladil jsem bezmyšlenkovitě zadeček své pokořené vzlykající Evropanky a ta sebou prudce škubla. Kývl jsem na Azíze a ten přitáhl Yvetu v pase širokým řemenem. Druhým řemenem stáhl dívku v půli stehenních svalů, takže se teď její zadeček nemohl ani pohnout. Možná to nebylo nutné, ale je velice nebezpečné, když rána při výprasku sklouzne na přelom mezi záda a zadeček jenom proto, že sebou oběť mele. Je lepší když je trestaná dívka připoutána možná nepohodlně, ale bezpečně. Ostatně spíš než škrtící popruh ji stejně za chvíli bude trápit úplně jiný druh bolesti.

S výprasky mám letité zkušenosti, ale Evropanku, která výprask na vlastní kůži nikdá nepoznala jsem měl poprvé. První rána zasvištěla – „Jech jéééé“ Yveta se držela. Na bělostné kůžičce naskočilo první jelito, zatím ještě růžovoučké a ten pohled mě naplnil málo prožívanou rozkoší. Druhá rána byla podstatně intenzivnější: „Jááááááááá“. Počkal jsem až se lehce uklidní a pokračoval. Než jsem si stačil všechno patřičně vychutnat měla Yveta zadeček pokrytý šarlatovými jelity a já cítil vzrušení, jaké jsem dlouho nepoznal. Právě v tom okamžiku se rozhrnuly závěsy a do místnosti vklouzla Fatima. Moje pátá žena přesně zná mé potřeby a choutky, určitě čekala za závěsem a odhadovala kdy budu připravený – odhad měla skvělý! Okamžitě jsem pustil rákosku a vrhl se na Fatimu. Milovali jsme se na zemi i na posteli v těch nejdivočejších polohách a já si po očku všiml údivu pevně přikurtované dívky, která jen stěží přemáhala bolest. Po dobré hodince jsme zmoženi láskou leželi na mém loži a kochali se pohledem na vybarvený zadeček, když mi Fatima špitla:

„Odpusť můj pane tu troufalost, ale nechtěla by se Tvá vznešenost pomilovat ještě jednou?“ „Ještě jednou? Ale to by znamenalo nový výprask – mám předvést ještě nějakou ženu?“ „Ne, ne můj pane – myslím, že Tvá nová paní ještě něco snese!“ Čertovy plamínky jí hrály v očích… „Uvědom si má drahá, že právě absolvovala svůj první výprask a zadeček má od rákosky naprosto rozšvihaný..“ „Ať Azíz přinese tawse – tolik to pokožku nezničí a bolest bude stejná – jestli chceš, povedu výprask já a ty se můžeš kochat – prosím, udělej mi to k vůli!“ Yveta nás poslouchala jako v mrákotách, než jí došlo o čem je řeč. „Co blázníte!? Už néééé, to už nesmíte, já chci pryč! Slyšíte pryč!!!“ To rozhodlo! Její zpurnost zdaleka nebyla zkrocena, tak jsem přistoupil k další lekci. Dal jsem přinést dva řemeny, jeden podal Fatimě a druhý jsem si ponechal. Oba jsme namočili řemen do solného roztoku a nastala druhá fáze. Postavili jsme se každý z jedné strany trestné lavice a zasazovaly rány střídavě. Yvetin zadeček, značně rozbolavělý od prvního výprasku byl po hodinové pauze velice citlivý a jeho nešťastná majitelka se zmítala v těžkých křečích. Překvapilo mě jakou sílu vkládá Fatima do svých úderů a nedával jsem se příliš zahanbit. Když Yvetu vysvobodili mrákoty, byl můj penis již zcela připraven na další milostnou fázi a nadržená Fatima se nedala příliš pobízet…

Yvetu odnesli k felčarovi – podle mých zkušeností dostane měsíc oddech a může opět nastoupit do ložnice. Jenom mi vrtala hlavou ta surovost Fatimy, té dívky, která vždycky své sokyně spíše litovala – možná proto, že díky své dokonalé postavě často padala rákoska i na její zadeček. Až Romero mi za pár dní přiblížil incident, jenž nastal po té co v noci uvedl Yvetu do horního harému a ta si myslela, že jako budoucí vládkyně paláce má kolem sebe samé služebnictvo. První s kým přišla do křížku byla právě Fatima a ta se pomstila se zkušeností a lstivostí skutečné dámy…