| |

Povídka “Středověk”

Ve stejnou noc bylo uvězněno 14 žen. Jejich překvapení a strach byly tak velké, že ani jedna neprotestovala ani se nebránila. Nikdo ze sousedů se jich nezastal. Vojáci je pevně svázali a odvezli na temný kardinálův zámek asi 10 km od Benátek daleko od cizích očí a uší. Zavřeli je do jednotlivých cel a nechali je čekat na svůj neradostný osud. Zcela jistě ani netušily, za co je zavřely, ale všechny určitě věděly o hrůzách inkvizice. Schody na konci chodby, které vedly někam dolů, v nich vyvolávaly pocit strachu. Kardinál přišel se dvěma vojáky a dvěma lidmi v černých hábitech. Zastavili se před celou, kde drželi Joanu di Jussepe. Kardinál dal vojákům pokyn, ti otevřeli silné dveře a vstoupili do cely, chytli vězenkyni a vlekli ji s sebou. Bránila se, ale zvěrský úder do břicha jí vyrazil dech a ona bezvládně zůstala viset v rukou vojáků. Vlekouc krásnou ženu, vyšli na chodbu. Sešli asi 20 schodů a stanuli před masivními dubovými dveřmi. Jeden z vojáků zaklepal a před Joanou se objevil tak šeredný člověk, jakého ještě nikdy neviděla. Smál se na celé kolo. Hledíc na mladou krasavici, pocítil Pedro silné vzrušení. Zřídkakdy se mu dostaly do rukou takové ženy a velmi ho vzrušovalo týrání takových půvabů. “To je velkolepý ráj, monsignore”,řekl kardinálovi, ” a ostatní podezřelé jsou ještě krásnější.”

“Jistě starouši”, odpověděl,” a mladší”.” Věř mi užiješ si spoustu radosti”.

Vojáci vstrčili třesoucí se ženu doprostřed studené mučírny. Třásla se jí kolena a ona musela vydat všechny síly, aby skryla strach, který ji opanoval. Místnost byla svého druhu uměleckým dílem odpovídajícím všem potřebám svých pánů, byly zde shromážděny všechny mučící nástroje, jaké kdy člověk vymyslel. Tři mučitelé je pečlivě shromažďovali od začátku svého působení – celých sedm let. Hrůzou vyvalenýma očima se Joana dívala na různé nůžky, ostny, různé druhy důtek.., cítila, že mučení nevydrží. Ale, co od ní můžou chtít? Dveře za jejími zády se zavřely a ona se ohlédla, třesouc se strachem. Kardinál, doktor, písař a tři katové stáli okolo ní. Giovanni přišel také a Joana skoro omdlela. Sedm silných mužů a překrásná černovlasá žena v temné studené mučírně.

” Joano”, začal kardinál,”jsi obviněna z hereze, přiznej se, že jsi heretička a Bůh se smiluje nad tvou duší.”

“Heretička!”, byla velmi překvapena, nemohla uvěřit tomu, co slyšela. “Ne, ne já věřím v Boha monsignore.”

” Nelži děvče”, obořil se na ni kardinál a pokračoval:” Víme o tobě všechno, přiznej se a vyhneš se strašným útrapám.”

” Jsem nevinná! Nejsem heretička! Pro Boha pusťte mne”, zavzlykala dívka, bojácně protestujíc.

” Začněte mučení!”, přikázal kardinál a posadil se do křesla uprostřed dalších mužů, kteří seděli u kamenné zdi.

” Nééééééééééééé, prosííííííííím, nejsem heretička, proboha”, křičela nešťastná žena, když ji trýznitelé začali svlékat. Měla dokonalé tělo. Pevné, velké prsy, dlouhé nohy, svůdné boky a útlou šíji. Ochlupení v rozkroku nebylo nijak husté, ale tvořilo hezký kožíšek a Pedro zamyšleně přikyvoval nad tím, jakému mučení tuto přitažlivou brunetku podrobí. Alessandro a Piere ji pověsili za ruce k trámu na stropě a k nohám jí přivázali 20-ti kilogramový kámen. Jen hlasitě vzdechla, ale během deseti minut se jí po tvářích začaly kutálet slzy. Oba mučitelé si vzali důtky a začali ji brutálně bičovat přes celé tělo – přes záda, prsa, břicho, zadek a nohy. Joana se kroutila a házela sebou pod nelítostnými údery, hlasitě vyjíc bolestí… Po 20-ti minutách nelítostného bití, ztratila vědomí a zůstala bezvládně viset na svázaných rukou. Piere ji polil ledovou vodou z vědra,chytil ji za černé vlasy a strčil si její obličej co nejblíže. Prskajíc jí pošeptal: ” Děvko, jedna však se přiznáš!”

Zasténala, třesouc se strachy:” Ne, jsem nevinná pro…..”.

Tesio kývnul a oba kati si vzali dlouhé dřevěné tyče a přistoupili k oběti. Jeden si stoupl před ní a druhý za záda. Když jim Pedro, stojící v rohu a kochající se jejím utrpením, dal znamení, začali ji bít, co jim síly stačily. Bolest, kterou žena cítila není možné popsat. Ječela jako šílená a strašlivě chroptěla. Potoky potu stékaly po jejím těle.

Alessandro ji mlátil do ledvin a Piere do břicha a přes prsa. Joanino tělo se prohýbalo pod každým úderem, kývalo se a bolest ji nutila přitahovat ruce takovou silou, že nadzdvihávala své tělo a závaží na nohou. Už nedokázala ani křičet, ochraptěla, z úst jí vycházel zvuk podobný koňskému ržání a oči měla vytřeštěné, jako by nemohla uvěřit tomu, co s ní provádějí.

“Přízná se monsignore,” s úšklebkem řekl Piere:” jen ji trošku zahřejeme. Položte ji na skřipec!”

Položili ji na velký stůl, roztáhli nohy, zápěstí zakutá v řetězech přivázali k hornímu okraji a kotníky přivázali dole po stranách desky. Její krásné tělo bylo roztažené a bezmocně očekávalo ještě tvrdší mučení. Když se trochu vzpamatovala, zjistila, že leží na stole v takové nestoudné poloze. Ležela bezbranná a odkrytá rukám těch hrozných lidí! Z hrudi se ozval přidušený sten, když Alessandro poprvé otočil kolem skřipce. Vězenkyně pocítila rostoucí napínání všech svalů a vykřikla. Nové otočení kolem a nyní žena křičela bez ustání ze všech sil, všechny svaly jejího ztýraného těla se natáhly, odolávajíce strašné síle tohoto hrozného stroje. Třetí otočka a nyní jen házela hlavou ze strany na stranu, její vlasy rozpuštěné jako hříva, křičela a sténala, skoro nebylo možno uvěřit, že takové zvuky může vydávat člověk. Její prsy se třásly a celým tělem škubaly strašné křeče. Po čtvrtém otočení jí hlava bezvládně klesla na stůl a trvalo celých pět minut než ji přivedli k vědomí. Párkrát ji polili studenou vodou a dali jí čichnout octa. Nakonec se probrala. Mučení pokračovalo, ale teď kat po třetím otočení kolo zajistil. Alessandro a Piere vzali kleště a začali kroutit její růžové bradavky. Joana sebou házela a různě se kroutila… . Její zoufalý křik se odrážel od kamenných stěn. Katové najednou stiskli její bradavky a natáhli je do různých směrů.

“Óóóóóó, bóóóžéééééé, prosííííííím, nechte tohóóóó´….už víc nevydržíííííím.” Žalostně křičela, prosíc o slitování. Alessandro jí utrhl pravou bradavku a Piere udělal to samé s levou. Joana znovu bolestí omdlela.Rychle ji přivedli k vědomí a začali ji dočervena rozžhaveným železným prutem pálit na jejích zmrzačených prsech. Téměř šílená krasavice sebou v poutech házela, jak se marně snažila osvobodit. Úplně se přestala kontrolovat a pomočila se. Mučitelé ji nyní pálili po celém těle. Břicho, boky, paty, podpaží. Když jí vypálili klitoris, opět ztratila vědomí. Její muka byla příšerná! Vědro ledové vody ji vrátilo do reality a ona ještě napolo v mrákotách se začala svíjet bolestí. Když se úplně probrala zajíkavě vykřikla:” Ano jsem heretička….nenávidím vašeho Boha….všechno, co chcete, jen mne přestaňte mučit, zapřísahám vás.”

“To je všechno,” řekl kardinál,” máte můj dík pánové! Jsme bohatí! Přiveďte obviněnou Milu Petondiniovou.”

Když vojáci rozrazili dveře cely, kde byla nešťastná 18-cti letá dívka, ta strachy vykřikla: “Nééé, prosíím, mně néé jsem nevinná… .” Vojáci ji přivlekli do mučírny, kde mladá krasavice spatřila třesoucí se Joanu ještě přivázanou na skřipci. Ten pohled nevydržela. Chtěla utéct z místnosti, ale vojáci ji rychle chytili a přitáhli zpět. Sedíc za velkým stolem, začal kardinál výslech. “Milo Petondiniová jsi obviněna z hereze. Přiznáš své hříchy proti církvi, papeži a inkvizici?”

” Ne, nejsem žádný zločinec… Vaše Svatosti…jsem nevinná,” slabě zaprotestovala obviněná.

“Dobře, připravte ji k výslechu!”

Alessandro a Piere mladou dívku svlékli a všichni muži vzrušeně hltali její krásnou postavu! její překrásná prsa jako by stvořil nadaný sochař, byla 170cm vysoká s útlou šíjí, dlouhýma pevnýma nohama, modrýma očima a dlouhými zlatavými vlasy. Její malý zadeček byl velmi žádoucí, vábil pozornost, jako zámořské ovoce.

Katové ji přitáhli k masivnímu dřevěnému křeslu a donutili usednout. Ruce jí přivázali k opěrkám a potom,když jí trochu roztáhli nohy a odkryli tmavý chlupatý trojúhelník mezi nimi přivázali je ke kruhům u nohou křesla.

“Ptám se tě naposledy Milo, přiznáš se k herezi?”

Dívka odmítavě zavrtěla hlavou a kardinál pokynul katům, aby začali dělat svou práci. Nahá dívka se třásla strachy, když viděla všechny ty nástroje. Nikdy si ani v těch nejhorších snech nedokázala představit, že by se jí mohlo přihodit něco podobného! Vždyť jí bylo teprve 18! Byla ještě panna! Nikdy se jí nedotkla ruka muže! NIkdy ji neviděl nahou! Když na to myslela začervenala se. Teď byla přivázaná a bezmocná úplně nahá před těmi strašnými lidmi! Jaká ostuda! Jaká hrůza!

“Néééééééééééééééééééééééééáááááááááá”, zařvala, když ostrý nůž vražený pod nehet palce na noze přerval všechny její myšlenky. Příšerně se napnula až se provazy zaryly do kůže. Alessandro pomalu pohnul nožem doleva a pak doprava a Mila divoce zavyla, kroutíc se hroznou bolestí! Nakonec nůž projel celým lůžkem a nehet upadl na podlahu. Zalykajíc se slzami se dívka dokázala s bídou nadechnout neboť bolest ji úplně paralyzovala. Zpocená tvář nešťastnice byla úplně rudá. Po deseti sekundách vrazil Alessandro svůj dlouhý tenký nůž pod nehet palce na její levé ruce. Mila hrozně řvala a trhala celým tělem dokud kat pracoval se svým nástrojem. Šílela bolestí a zkusila ho kopnout nohou, trhajíc pevné provazy,které se jí zařezávaly o kůže a nyní se zbarvily rudou krví. Alessandro strhl další nehet. Velmi pomalu udělal totéž se všemi prsty a mladá blonďatá krasavice řvala a ječela. Plakala a křečovitě se kroutila v pevných poutech… . Její trápení není možno popsat. Nakonec omdlela a kati ji z křesla odvázali. Když přišla k sobě zjistila, že visí za ruce na stropním trámu a její prsy díky tomu více ční do prostoru, což ji činilo ještě přitažlivější. Ke kotníkům jí pověsili 50-ti kg kámen, čímž ji příšerně natáhli všechny svaly a zvýšili její utrpení. Zasténala a vytřeštila oči, když se k ní přiblížili Piere a Pedro, každý s velkými kleštěmi na prsy. Každý z nich chytil jeden pružný prs. Nejdřív Pedro a po něm Piere stiskli jejich čelisti okolo běloskvoucích prsů. V tom samém okamžiku za ně začali tahat nahoru a dolu, doleva a doprava! Mila šílela bolestí a jejím statným tělem škubaly křeče. Nevydržela a pomočila se. To ale katům nezabránilo v dalším týrání něžné pleti jejích prsů. Všemi silami tiskli čelisti k sobě a mladá krasavice sebou házela, kroutila se a ječela jako šílená. Bylo nemožné pochopit, jak může člověk vydávat takové zvuky. Pedro a Piere ji trápili přes dvě hodiny. Mila mnohokrát omdlela, ale vědro studené vody ji vždy vrátilo do hrůzné reality. Potom starý kat změnil způsob mučení. Odvázali ji a odnesli na mučící stůl, kde ji spoutali s roztaženýma rukama a nohama tak, že připomínala mořskou hvězdu. Po krátké poradě s Alessandrem a Pierem, vzal Piere ze stolu s nástroji tuk a břitvu. Dohola ji vyholil klín, protože kati měli své představy o dalším mučení. Giovanni se podivil jejich přípravám a zeptal se na to kardinála.

“Drahý Giovanni, oni chtějí pokračovat sexuálním mučením, proto jí museli oholit poševní otvor”, nadšeně objasňoval Tesio a těšil se na další podívanou. Mila zrudla, když zjistila, co s ní udělali. Její klín byl holý a pohlaví se skvělo v celé své kráse. Pedro se sehnul k jejímu pohlavnímu otvoru a za několik minut se Mila začala kroutit jako had a sténat rozkoší, která jí dala zapomenout na prožitou bolest. Nikdy nepoznala nic podobného. Vždyť se jí ještě nikdy nedotkla ruka muže. Její šťávy bohatě skropily katovu ruku a ten se jen usmál. Těžce dýchala vzrůstající rozkoší a nedočkavě vycházela klínem vstříc jeho ruce, když Pedro pojednou rozevřel její stydké pysky a jedním brutálním pohybem zarazil hluboko do jejího pohlaví tlustý dřevěný falus pobitý železnými ostny. Ta bolest jí vyrazila dech! Mila se prohnula ne mučícím stole a zařvala tak jak ještě nikdy v životě nevykřikla, skoro se tím výkřikem zalkla! Stala se ženou tím nejdrsnějším a nejbrutálnějším způsobem. Pedro ji začala znásilňovat. Zasunoval a zase vysunoval hrůzný úd z jejího pohlaví a železné ostny na povrchu rozdíraly jemnou kůži. Dívka řvala jako šílená a mlátila sebou v hrozných křečích. Pedro vší silou zarazil válec hlouběji do pohlaví a potom s ním zakroutil tak, aby se ostny vbodly do děložního hrdla. Šílíc žárem, spalujícím její útroby se Mila vypjala, jako by si chtěla zlomit páteř a samovolně se pokálela pod sebe, totálně zničená bolestí. Ještě jeden strašlivý výkřik a znovu upadla do milosrdného bezvědomí. Pedro nechal dřevěný kůl zaražený v jejím pohlaví a polil ji studenou vodou. Potom přinesl láhev červeného vína a nalil ho vězenkyni do hrdla, aby se posílila před dalším sadistickým mučením. Strašný úd byl vražen hluboko do pochvy a Pedro si přinesl dřevěnou paličku. Mila otevřela ústa, chtíc zakřičet::” Néé!”, ale úder do kůlu jí přetrhl slova. Trhla celým tělem, chtěla se vyrvat z pout, ale svázali ji pevně. Žalostně zavyla. Další úder a její překrásné dívčí tělo se zase svíjelo v křečích příšerné bolesti. Pedro byl zkušený kat, po každém úderu nechal asi půl minutovou pauzu, aby oběť neomdlela vzrůstající bolestí. Nestarajíce se o jeho ohledy, po devátém úderu stejně omdlela a Alessandro přinesl ještě víno i studenou vodu, aby se probrala. Rychle se vzpamatovala a vzlykajíc, prosila o slitování.

“Přiznej se ke svým hříchům”, křikl na ni Tesio.

“Jsem nevinnááááááááá”, zařvala, když ji Pedro znovu udeřil a zkroutila se bolestí v pekelných mukách. Další úder – 30 vteřin pauza, úder…. . Krasavice zůstala znovu bezvládně ležet na stole. Ještě ji 47krát udeřil a dívka znovu a znovu ztrácela vědomí. Potom řekl doktor, že jestli budou takhle pokračovat, umře dívka při mučení a starý kat se rozhodl dát Mile trochu času, aby přišla k sobě, zatímco si budou připravovat dal ší nástroje v roztopené výhni. Roztažená na stole uviděla, jak se kati přibližují s doruda rozpálenými železnými pruty. Pedro stál mezi jejíma nohama a Alessandro s Pierem na bocích na úrovni prsů. Po Alessandrově znamení přitiskli všichni rozžhavené železo k jejím prsům a pohlaví. Mila zavyla, jak raněné zvíře, mlátila hlavou ze strany na stranu strašně se kroutíc na dřevěné desce. Trýznitelé dál drželi pruty a pohybovali s nimi po jejím těle dokud neztratila vědomí. Ležela v hlubokých mrákotách, její hruď se sotva pohybovala. Alessandro jí vchrstnul do obličeje další vědro vody a zmučená dívka se pomalu probírala plačíc a žalostně sténajíc. Pedro vzal malé kleštičky a uchopil jimi klitoris. Začal štípat a kroutit nejněžnější část ženského těla dokud se pahorek rozkoše nezměnil neforemnou krvavou hmotu. Na závěr ho jedním rychlým pohybem uštípl a Mila opět omdlela. Znovu následovala ledová sprcha a Mila pomalu otevřela oči třesouc se strašnou bolestí. Její ztýrané tělo vypadalo velmi eroticky, když jím kroutily křeče. Plačíc a dávíce se slzami zasténala:” Ano, jsem heretička….Jsem vinna…Vaše Svatosti už mne víc nemučte, víc nevydržím.” Pedro se spokojeně usmál a zatřásl rameny. Tesio si mnul ruce, spokojený s výsledky prvního dne vyšetřování. Dvě ženy za 10 hodin… . Ale Mila se ukázala být docela odolná. K jejímu přiznání bylo potřeba šest hodin. Ale všichni společně dosáhli své cíle díky umění katů sloužících Svaté Inkvizici. Je známo, že mučením lze dosáhnout jakéhokoliv přiznání. Tesio a jeho sluhové byli velmi vzrušeni tím, co se dělo a odešli ke svým milenkám, aby v náruči těch žen zapomněli na uplynulý den. Bylo už 10 hodin večer a oni byli velice unaveni. Inkvizitoři opustili místnost a polomrtvou Milu hodili zpět do její cely. Byla to nekonečná noc pro uvězněné ženy. Věděly, že brzy přijdou vojáci i pro ně. Toto očekávání bylo mučivé. Žádná z nich oko nezamhouřila.

Zámek – den druhý

Když se znovu sešli v mučírně, přikázal kardinál:” Přiveďte Fabianu di Stefano a její mladou dceru Annabel.” Za pět minut se otevřely těžké dveře a dvě vězenkyně stanuly před inkvizitory. Fabiana pevně držela svou 13-ti letou dceru a obě se třásly strachem sledujíc tři katy stojící před nimi.

“Tak Fabiano, začal kardinál:”Jsi obviněna z hereze. Přiznáš se?”

Fabiana se hrdě napřímila, sebrala všechny psychické síly a pevným hlasem pravila:”NE Bože můj, ne! Jsem čestná křesťanka a miluji svého Stvořitele.”

“A ty Annabel, ty se přiznáš ke svému hříchu?”

“Slitujte se nad ní, ona za nic nemůže, je nevinná”, zastala se jí matka, ale kardinál ji přerušil:” Mlč! Tobě už jsme dali možnost promluvit. Teď je na řadě tvá dcera.”

Annabel byla hrdá dívka, její otec byl vysoký benátský důstojník a ona nemohla pošpinit jeho jméno…

“Ne, nejsem ničím vinna, nejsem heretička”, pravila dívka jasným hlasem a kati pocítili, jak se jejich tuhnoucí penisy najednou nemohou vejít do kalhot. Už si představovali průběh mučení této čarokrásné dívenky a její půvabné matky. Budou mučit jednu druhé na očích, což činilo trápení ještě přitažlivějším.

“Začneme”, zamyšleně řekl Tesio a přejel pohledem od krásné vdovy k její dceři, zamyslel se a přikázal:” Začneme s děvčetem. Ať matka sleduje muka své dcery, možná bude pak hovornější.”

“Néééééééé……pro Boha, néééééééééé……..začněte se mnou……..prosila katy matka, když začali její dceru svlékat. Svlékli ji do naha. Přede všemi stanula štíhlá dívčí postavička s prsy pevnými a velkými jako jablíčka. Hrotité bradavky vyzývavě trčely dopředu. Měla opáleny skoro klučičí zadeček. Vyrostla by z ní úchvatná žena, pomyslel si Tesio pozorujíc přípravy katů. Ale dětské tělo mělo silnou vůli. Nevydala ani hlásku a nepokusila se uniknout ze silných rukou mučitelů. Chtěla dostát odkazu svého slavného otce. V klíně jí vyrašil jen řídký chomáček chloupků, který nic nezakrýval, ale Piere chtěl dívku ponížit a nařídil oholit řídký dívčí porost. Annabel zrudla jako pivoňka, když ji položili na mučící stůl a dva kati jí roztáhli nohy do stran. Potom jí Pedro začal vyholovat její nejtajnější místečko. Na to, aby jí oholil lůno potřeboval na to jen pár tahů břitvou. Pomalu jí zasunul svůj tlustý ukazovák do přirození a dívka se pojednou zachvěla a vykřikla bolestí a studem, kat rychle otočil prstem a zbavil ji panenství. Alessandro ji pevně drželi za ruce a smáli se.

“Malá Annabel, ty budeš ještě křičet daleko víc”, pomyslel si Pedro a otočil se, aby se podíval na její plačící matku, které se po tváři kutálely velké slzy. Dívenka mlčela a Pedro kývl na své přátele a ti byli připraveni k následujícímu mučení. Chtěli ji rychle zlomit tak použili “židovský trůn”. S nohama roztaženýma do stran a rukama svázanýma za zády ji posadili na vrchol dřevěné pyramidy. Bolest se nedala vydržet. Ostrý vrchol pyramidy byl vražen hluboko do něžné kůže pohlaví. Hlasitě vyjekla a jejím tělem procházely vlny bolesti. Rty si rozkousala do krve, ale nevydala ani hlásku. Její odvaha činila mučení ještě zajímavější pro hrstku sadistů, kteří si přáli zlomit její vůli. Teď měli skvělý terč pro své choutky, tuto nevinnou dívku. Mučili ji necelou hodinu. Její nahé tělo se lesklo stékajícím potem, tvář byla zkřivená hroznou bolestí, rty do krve rozkousané, ale dívka ještě nevydala ani hlásku, jen tiše plakala. Petro odvázal provaz, který ji držel na místě, zabral za něj a zdvihl ji vysoko do vzduchu nad strašlivou pyramidu. Najednou pustil provaz a Annabel dopadla na ostrý vrchol.

“ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!”, hlasitě křičela dívenka. Příšerně se kroutila zkoušejíc se vytrhnout z provazů, její křeče byly velice vzrušující a všichni muži cítili, že jejich ocasy ztvrdly na kámen.

“Nééééééééé!”, její matka se vrhla na kolena, “Proboha nechte ji”. Chtěla obměkčit katy, ale Alessandro ji ze všech sil kopnul mezi nohy a krasavice se zkroutila na podlaze. Cítila jak jí mezi nohama vzplanula strašná bolest. Petro znovu upustil dívenku a Annabel divoce vykřikla. Při jejím křiku tuhla krev v žilách. Provaz ji zase zdvihl vzhůru, aby vzápětí dopadla na ostrý vrchol mučidla. Znovu a znovu. Pomalé zdvižení a rychlý dopad zas a zas. Annabel šílela bolestí. Její pohlaví bylo zle potrháno, po nohou jí tekla krev a ona se svíjela bolestí, která nyní ovládla celé tělo. Petro ji nechal sedět na zkrvaveném ostří a poodešel ke stolku, kde začal vybírat nový nástroj. Vrátil se se dvěma dřevěnými klacky z nichž jeden podal Alessandrovi. Když vrchol pyramidy vězel dostatečně hluboko v jejím pohlaví, začali ji oba bít přes paty. Annabel ječela, jako přejetá kočka. Bili ji asi hodinu a ona zůstala třikrát bezvládně viset v provazech, když ztratila vědomí. Nakonec její bezvládné tělo sundali ze “židovského trůnu” a přenesli na mučící stůl. Ruce a nohy svázané v řetězech jí doširoka roztáhli a nechali ji chvíli být, aby se vzpamatovala. Když otevřela oči a zjistila, že leží roztažená před zraky všech na těžkém dřevěném stole, z očí jí vyhrkly slzy. Její matka stála bledá jako mrtvola s hrůzou hleděla na útrapy a hanění své dcery a jejím tělem otřásal pláč.

Petro přišel k dívence:”Přiznej se a unikneš dalšímu mučení.”

“Ne nejsem ničím vinna”, Annabel odvrátila hlavu snažíc se uniknout páchnoucímu dechu svého mučitele. Alessandro vzal “kočičí tlapu” a začal pomalu silou rozrývat pravý prs. Anabel zavyla bolestí a začala divoce motat hlavou ze strany na stranu. Pevně připoutána jiné pohyby dělat nemohla. Kat udělal to samé s levým prsem. Dívenka se svíjela v krutých bolestech, ale Alessandro jí navíc rozdrásal kůži na bocích. Nelidsky řvala, její utrpení nelze popsat. Je to mimo lidské chápání. Po 20 minutách tohoto brutálního mučení opět upadla do bezvědomí. Přistoupil k ní ranhojič, aby zastavil krvácení z potrhaných prsů. Ale jeho úsilí bylo marné. Alessandro vyndal z výhně rozžhavenou železnou tyč a přikládal ji postupně ke všem ranám na prsech. Vzduch se naplnil štiplavým dýmem. Ta nesmírná bolest najednou probrala Annabel. S příšerným křikem se prohnula v zádech jakoby si chtěla vyvrátit všechny klouby. Mezi jejíma krásnýma nohama vytryskla moč přímo do ranhojičovy tváře. Ten se naštval, popadl Petra za rameno a spustil:” Pochcala mě! A já jí chtěl pomoct! Viděls? Je to čarodějnice! Potrestej ji! Nic jí není svaté!

Néééééééééé…zoufale volala její matka, vědouc že peklo je rájem ve srovnání s tím, co čeká její dceru.

Petro vzal dlouhý tenký nebozez a stoupl si mezi roztažené nohy dítěte. Přiložil ostří svého nástroje k ústí její močové trubice a zlehka zatlačil kroutíc nebozezem sunul jej hlouběji do těla vyslýchané. Bolest byla tak obrovská a příšerná, že Annabel skoro vylezly oči z důlků. Když ucítila další pootočení nebozezu, nořícího se do její močové trubice, nebo lépe řečeno do toho, co zní zbylo, zavyla bolestí. Její steny podobné boji hříšníků v pekle se odrážely od tlustých kamenných stěn. Kardinál byl spokojen.

Vzrušovalo ho její překrásné mladé tělo, které se třáslo v křečích a znovu a znovu se příšerně vzpínalo při každém otočení toho podivného mučícího nástroje. Po sedmé otáčce omdlela a Alessandro ji musel hodněkrát polít studenou vodou, aby ji přivedl k vědomí. Nástroj nechali trčet z její močové trubice a Petro si přinesl další větší vrták. Dívenka jen odevzdaně vzlykla a Petro jí zasunul vrták do zadku a rychle s ním třikrát otočil. Bolest projela každou buňkou tohoto nahého mladého těla. Annabel se kroutila, riskujíc, že si poláme všechny kosti v těle a potom se pozvracela. Celá se vzepjala, když Petro vytrhl nebozez z močové trubice a vyvolal tím silné krvácení. Annabel zůstala bezvládně ležet. Nešťastná dívka ztratila mnoho krve, která nyní stříkala z rozervaného zadku a močového měchýře. Ranhojič byl bezmocný, vojáci ji rozvázali a za nohy vytáhli její mrtvé tělo z mučírny.

Kardinál byl hrozně rozzlobený zatvrzelostí této rodiny a přikázal katům neztrácet čas a začít rovnou těmi nejhrůznějšími nástroji. Když dala dcera přednost smrti, jak asi bude odolávat její matka? Pedro a Alessandro vyvlekli obnaženou krasavici doprostřed mučírny. Piere uchopil železný prut zaostřený na obou koncích a přistoupil k třesoucí se ženě. Chytil ji za pravý prs a probodl prutem něžné tělo křičící ženy. Fabiana se vzepjala, jako krásná klisna po úderu biče, když udělal to samé i s levým ňadrem. Alessandro a Pedro měli co dělat, aby udrželi mladé pevné tělo. Mlátila sebou jako šílená až je málem povalila. Její křik byl nesnesitelný. Piere chytil lano visící ze stropu. Bylo na konci rozdělené na dva prameny a každý byl zakončen kovovým kroužkem. Kat nasadil kroužky na oba konce prutu a přešel k rumpálu u stěny. Začal jím otáčet, lano se napjalo a mučená oběť se začala zvedat nahoru, houpajíc se na probodnutých prsech. Visíc u stropu se Fabiana kroutila a nelidsky řvala. Nedokázala se ovládnout a žlutavým pramínkem moči pokropila hrubou podlahu. Zoufale trhala rukama svázanýma za zády zkoušejíc roztrhnout pouta a prosila o slitování. Kat ji zdvíhal a zase pouštěl dolů, vyvolávaje tak nové a nové přívaly bolesti v jejím zmučeném těle. Mučení se stávalo předsmrtným peklem. Bolest úplně ovládla její tělo a obviněná zůstala po půl hodině mučení bezvládně viset za prsa. Spustili bezvládné tělo na studenou podlahu a vypálili jí rány žhavým železem, aby zastavili krvácení. Vylili na ni několik džberů studené vody a když se vzpamatovala, roztáhli jí nohy a pověsili ji hlavou dolů ke stropu. Fabiana cítila, že ji kat začal bičovat mezi nohy, míříc na její pohlaví. Svíjela se bolestí a celým tělem třásly křeče. Kat ji mlátil plnou silou! Každý úder dřevěné tyče vyvolával ještě větší záškuby tohoto překrásného mladého těla. Dlouhé vlasy slepené potem se jí lepily na krásnou tvář. Sténala a řvala, kroutila se a házela sebou strašlivou bolestí. Kat neznal slitování. Bili ji celých 20 minut než znovu ztratila vědomí. Když přišla k sobě mučení pokračovalo. Její pohlaví se změnilo v jedinou příšernou krvavou podlitinu, každý nový úder donutil Fabianu visící ze stropu řvát bolestí a její nahé bezmocné tělo se ukazovalo ze všech stran těm nelítostným lidem. Světlo pochodní se odráželo na jejím potem zalitém těle jako na drahokamu a prosby o slitování se mísily se sténáním. Kardinál pocítil silnou erekci, neodolal a začal si pod stolem honit ocas, hledíc na obnažené lesknoucí se ženské tělo. Po čtvrt hodině vězenkyně opět omdlela. Piere a Alessandro ji spustili dolů a přenesli na mučící stůl. Roztáhli jí ruce a nohy do stran, pevně přivázali a potom jí do tváře vchrstli vědro ledové vody. S hrůzou rvala provazy, když ji Piere začal pálit žhavým železem stehna a prsy. Šílela bolestí a pomočila se. A on dál pálil a pálil. Ochraptěla křikem a nyní vydávala zvuky spíše podobné koňskému ržání než hlasu člověka. Zoufale mlátila hlavou, když ji Piere začal pálit na pohlavních orgánech. Držel syčící prut na vstupu do jejího pohlaví dokud se lidským tělem nezchladil a oběť nezůstala ležet jako hadr na mučícím stole. Pod jejím zadkem se objevila hromádka výkalů. Rychle ji přivedli k vědomí a Piere jí zarazil rozpálený prut hluboko do pochvy. Fabiana sebou házela šílíc bolestí jako zvěř lapená do sítí. Celý stůl byl pokryt močí a výkaly. S hlasitým třesknutím si vykloubila levé rameno a znovu upadla do bezvědomí. PIere, který si došel pro další prut, potřeboval 20 minut, aby ji přivedl k vědomí. Teď jí kat pomalu zasunul rozžhavený prut do análu. Mladá krasavice se prohnula, žalostně vyjíc, mlátila hlavou! Její dlouhé vlasy byly slepené potem. Skoro se zalkla křikem, pozvracela se a pomočila. Mlátila sebou v nových strašných křečích a z úst jí šla pěna, dokud držel Piere žhavý prut hluboko v její prdelce. Trpěla v nekonečné agonii. Najednou jí tvář zbledla a přestala dýchat. Šok z bolesti byl velice silný. Po 7 hodinách sadistického mučení umřela. Smrt bývá milosrdnější než člověk.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 3.9 / 5. Počet hlasů: 16

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Jeden komentář

  1. Takových příběhů se ve středověku událo mnoho. Zvlášť, když se rušily kláštery plné novicek…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *