Povídka “Soupravy na nápravy manželek”

Pan Novák dosud bez zájmu listoval Starou frontou VČERA, BEZPRÁVÍM a Nelidovkami, ale teď třeštil oči na tři řádky, které mu skočily před oči. Protřel si je oběma rukama, ale text inzerátu tam stále byl, vyzývavě se šklebil a pod ním bylo telefonní číslo.

Včerejší večer nepatřil v jeho životě k těm nejpovedenějším, a mohla za to právě jeho manželka. Být potupně vykázán z ložnice, to rozhodně nepatří k oblíbeným životním zážitkům jakéhokoli muže. Byli svoji několik měsíců, ale svazek manželský rozhodně neodpovídal představám pana Nováka. Sex byl, když si to manželka výslovně přála – a ona si ho přála málokdy a navíc za něj vyžadovala nestydaté služby. Manžela neustále komandovala, nic jí nebylo dost dobré, ponižovala ho posměšky před známými i cizími lidmi, až z toho chudák začal koktat, ruce se mu věčně potily a třásly, a co je to pevný, mužný tón, neřkuli stisk, už dávno zapomněl. Díky tomu ovšem pro manželku dále ztratil na ceně. Jak se říká, ušlápnutý manžel si za to může sám… ale někdo mu k tomu musí nejdřív pomoci.

A pan Novák si tolik přál, aby to bylo jinak. Aby měl svou ženu ve své moci, aby cítila, jak ji pevně vede životem (včetně postele), aby plnila přání také ona jemu a ne jenom on jí… Když navíc čím víc si přála a dostávala, tím nepřejícnější byla.

Pan Novák, vzpomínaje trudně na včerejší večer, kdy manželku přes dveře usmiřoval slibem, že jí v sobotu koupí něco drahého na sebe, přemítal a přemítal a pak nakonec s vědomím, že žena odešla k přítelkyni, vzal váhavě mobil a za uvedené číslo zavolal.

Příjemný mužský hlas, který se ozval, způsobil, že pan Novák ihned trochu ze svého ostychu ztratil. Byl takový přátelský, takový, kterým spolu mluví muži, kteří si navzájem věří. „Viděl jsem, víte, tedy ten váš inzerát v novinách, počkejte, v dnešních, pátečních, hned to najdu, ty soupravy…“

„Ano, jak vidět, máte problémy. Kdo z nás je neměl, že? Mohu jen tak odhadnout, co se asi stalo? Žena vás vyhodila z postele, nebo dokonce z ložnice?“

„Ano,“ vydechl pan Novák.

„Nabízíme Vám odbornou lékařskou pomoc – ne, prosím, nebojte se, nejsme psychiatři. Tu pomoc potřebuje zjevně Vaše paní, zatímco Vy si zasloužíte podanou chlapskou ruku. Jste na správné adrese. Chcete-li, může Vás v nejbližší době navštívit náš obchodní zástupce, který Vám zdarma a nezávazně předvede příslušné soupravy i léčebný postup. Řekněte pouze, kdy se Vám to bude hodit. A nezapomeňte, manželka musí být samozřejmě přítomna.“

„Nešlo by to… zítra dopoledne? V deset?“ vykoktal pan Novák jako ve snách.

„Ale samozřejmě, když to říkáte, je to tak snadné, jako milión koček,“ zasmál se hlas ve sluchátku a nechal si nadiktovat adresu.

Druhý den ráno zazvonil u Nováků zvonek. Pan Novák otevřel, dovnitř vstoupil elegantně oblečený pán středních let a v ruce nesl kufr.

„Jsem zástupce firmy SOUPRAVY NA NÁPRAVY a jsem autorizovaným prodejcem souprav souložních, ložních i záložních.“ Při těch slovech poklepal na kufr.

Do předsíně nahlédla paní Nováková v negližé, přilákaná cizím hlasem a slovy, o nichž si nebyla jista, zda jim dobře rozuměla. Ale každopádně byla připravena manželovi bez okolků vynadat – takhle v sobotu po ránu ho to spolehlivě drželo zkrátka.

„Kdo to je?“ pronesla zvučně a jak měla poslední dobou ve zvyku, mírně ječivě. Pan Novák se bezděky trochu odvrátil a samou nechutí zkřivil obličej.

„Říkejte mi pan XXX, milostivá,“ pronesl cizinec dvorně a smekl klobouk. Váš pan manžel pro Vás objednal speciální dárek, který jsem si dovolil osobně doručit.“

Paní Nováková se trochu styděla (ačkoli za svou postavu se stydět rozhodně nemusela, jak by řekl správný Čech, všechno měla na svých místech), protože přece jenom vystartovala rovnou z postele, ale vřelý tón a způsoby neznámého ji přece jen dokázaly trochu uvolnit. A slova o dárku ji dokonce obměkčila natolik, že se milostivě na půl pusy usmála.

„Kdybyste se laskavě ráčila otočit, prosím,“ pronesl pan XXX natolik zdvořile, že paní Nováková rozpačitě uposlechla. Že to byla chyba, zjistila vzápětí poté, co jí na zápěstích rukou obratným hmatem stažených dozadu zaklaply náramky. Ačkoli měla jako žena šperky včetně náramků ráda, tyhle rozhodně nepatřily k jejím favoritům.

„Co si to…“ stačila ještě pronést, když jí do pootevřených úst vklouzl masivní roubík, který pan XXX pohotově vytáhl z kufru a ihned zapnul na zátylku na masivní přezku. Vyjevený pan Novák si stačil povšimnout, že má tvar tlustého a krátkého penisu, ale že se očividně skládá z kroužku a penisové vložky. Pan XXX obrátil nebohou oběť čelem k němu, cvakl jednoduchým otočným uzávěrem, kterým byla vložka v kroužku uchycena, a vytáhl ji. Paní Nováková vytřeštěně civěla před sebe, ústa doširoka roztažená kroužkem, a ani nestačila cokoli udělat, když vložka zapadla znovu na své místo. Následovala ještě páska přes oči a pan XXX se otočil k panu Novákovi, stále s oním zdvořilým výrazem ve tváři. „Nejvhodnějším místem na předvedení soupravy bude asi postel.“

„J… jistě. Ano.“ Pan Novák chvíli zmateně hleděl na svou manželku, kterou překvapení dočasně připravilo o vůli k odporu, ale už sebou začala trhat v marné snaze se vysvobodit. Prodejcův stisk však připomínal železné kleště, protože jeho ruka, kterou zdánlivě nedbale přidržoval spoutaná zápěstí, se ani nepohnula. „Tudy, prosím,“ ukázal pan Novák konečně a sám vykročil vpřed jako první. V ložnici pan XXX zdánlivě bez vynaložení síly pohodil manželku na břicho na postel a uchopil její levý kotník. Zatímco marně škubala druhou nohou, vytáhl z kufru rozporku se dvěma manžetami a zručně jí manžetu zapjal kolem nohy. Totéž zopakoval i s druhou. Celé mu to netrvalo ani deset vteřin.

„Takovou zručnost si brzo osvojíte sám,“ řekl s úsměvem.

Nyní vytáhl další dvě manžety, nasadil je paní Novákové na zápěstí a zajistil malými zámečky. Na jedné z nich se houpala karabinka, na ní asi metrový řetěz. Na krk jí nasadil obojek s několika oky. Uchopil jedno z ok a druhou rukou podebral paní Novákovou pod ňadry. Opět zdánlivě snadno ji zvedl do kleku. Rozepjal ocelová pouta na levém zápěstí, ruce jí přendal dopředu a manžety na zápěstích spojil karabinkou. Sundal náramky i z pravého zápěstí a karabinku zručným pohybem připojil další karabinkou k obojku. Donutil paní Novákovou sklonit se tak hluboko, až se čelem dotkla peřiny a opřela se dlaněmi. Protože přitom klečela na kolenou, její pozadí se v lákavých křivkách vyklenulo vzhůru.

Řetěz, který vedl od jejího krku a spoutaných rukou, protáhl pan XXX pod jejím tělem a nezbytnou karabinkou ho připojil k rozporce. Řetěz přitom popotáhl, takže se paní Nováková musela prohnout v zádech směrem dolů jako kočka a její pozadí se vyklenulo ještě víc. Pan XXX ji po něm profesionálně poplácal a vstal.

Všechno mu trvalo nanejvýš minutu. Ani se přitom nezadýchal.

Vytáhl z kufru kratší tyč, zjevně sešroubovanou s více částí.

„Použil jsem s ohledem na Váš čas řetěz, avšak většinou doporučujeme tuto souložní polohu zajistit touto fixační tyčí,“ a názorně tyčí potřásl. „Má nastavitelnou délku, jestli chcete, můžeme ji nyní nastavit a rovnou použít. Pro jednoduchost ji lze připojit k loktům, aby se nežádoucí pohyblivost objektu omezila na nejmenší míru.“

Vyjevené cuknutí bradou páně Nováka si vyložil jako souhlas. Nyní byla paní Nováková přilepená bradou a dlaněmi k posteli, na níž klečela; chodidla jí volně přečnívala přes okraj. Klečela napříč postelí. Protože již před časem přiměla manžela k tomu, aby namísto široké postele opatřil dvě obyčejné, mezi nimiž byly dobré dva metry volného prostoru („bezdotyková zóna“, jak tomu v duchu pan Novák říkal), měla obličej těsně u druhého okraje postele. Oddělené postele si vynutila pod záminkou, že se manžel chová jako zvíře, ale ve skutečnosti proto, aby mu mohla ordinovat sex podle potřeby. Ani v nejdivočejších snech ji však nenapadlo, že by ho mohla někdy ordinovat v této poloze. Zacloumala pouty, ale jediné, čeho dosáhla, byl mírný pohyb v zádech a zakroužení chodidly.

Panu XXX, který ji přitom pozoroval, to zjevně nestačilo. Obešel ji a zkusil jí zacloumat s různými částmi těla. S výsledkem prohlídky byl spokojen.

„Nehybnost je základním předpokladem úspěšné léčby,“ dodal na vysvětlenou. „Nyní Vám ukáži základní léčebný postup.“ Sáhl do kufru, vytáhl odtamtud rákosku a významně si s ní poklepal na dlaň tak, aby to nebohá paní Nováková dobře slyšela. Poté přešel dozadu.

„Aplikuje se na zadek, ale napravuje hlavu,“ prohlásil pan XXX. „Migrénu,“ vysvětlil, když viděl udivený pohled pana Nováka. „Základní krok, prozkoušený staletími, je tento.“ Postavil se bokem k pozadí paní Novákové, mírně se předklonil a s gustem prudce švihl, až na růžové zadnici vyskočil rudý pruh. Paní Nováková sebou cukla hlavou, ve skutečnosti zřejmě vyjekla a poskočila, ale roubík ji utišil a důmyslná pouta udržela na místě. A tak jen křečovitě stahovala půlky v marné snaze trochu si ulevit.

Pan XXX podal rákosku jejímu manželovi, který na to trochu tupě koukal, a profesionálním tónem pokračoval: „Doporučená základní dávka je pětadvacet ran, pokud se léčivý účinek nedostaví, máte právo prostředek bez dalších nákladů vrátit. Doporučuji Vám nyní vyzkoušet alespoň základní dávku a rovnou se tak přesvědčit o účinnosti našich postupů. Ušetříte si tak zbytečné běhání na poštu, že?“ a zeširoka se usmál.

Paní Nováková, která samozřejmě všechno slyšela, zazmítala nesouhlasně hlavou. Pruh začínal měnit barvu na tmavší červenou.

Pan Novák uchopil váhavě rákosku a nejistě ji sevřel v pěsti. „Já… nevím jak,“ vypravil ze sebe.

Pan XXX nezaváhal. Z kufru vytáhl inkoustovou tužku a obtáhl paní Novákové zadek velkou elipsou. „Navrhuji začít v této oblasti. Další dávka může být umístěna níže, na stehna, případně na chodidla. Objednáte-li si soupravu našich rákosek – což vřele doporučuji, neboť je můžete například rozmístit po bytě a budete tak mít jistotu, že máte lék vždy ihned po ruce – dodáváme spolu s nimi i tento jednoduchý manuál,“ a ukázal panu Novákovi sešitek formátu A5 s výmluvnými kresbami.

„Nyní bych si dovolil ukázat Vám nejvhodnější pozici – jste pravák, že?“ A když dotyčný jako náměsíčný přikývl, postrčil ho za rameno na stejné místo, kde stál před chvílí on sám, „dále upravit Váš postoj,“ a při těch slovech ho přiměl mírně sklonit pravé rameno a pozvednout zápěstí, „a konečně ještě předtím, než přistoupíte k prvnímu zákroku, bych si dovolil navrhnout Vám, že švih musí být prudký a silný. Podle osvědčené praxe se slabá rána nepočítá.“

Panu Novákovi se zachvěla ruka a jeho tvář pobledla. Pak přivřel oči a představil si předvčerejší večer. A vjela do něj zlost. Rozpřáhl se a švihl, ale v poslední chvíli se přece jenom lekl a ruku trochu zadržel.

„Navrhuji nepočítat,“ ozval se za ním profesionální, ale přitom povzbudivý hlas.

Pan Novák švihl podruhé a tentokrát silněji.

„Tento zákrok byl z hlediska léčby podstatně zdařilejší, avšak navrhuji jej ponechat jako zkušební a nepočítat. Pokuste se dodržet minimálně tuto aplikační sílu, budu Vám nahlas počítat, poněvadž působíte rozrušeně. To se obvykle stává, avšak již po první dávce si většina osvojí patřičný cvik, takže se nemusíte ničeho obávat. Příště si budete počítat sám, nebo bude počítat léčený objekt.“

A tak začaly padat rány jedna za druhou, jeden za druhým vyskakovaly červené pruhy, všechno to komentoval chladný, nezúčastněný hlas.

„…třiadvacet, čtyřiadvacet, pětadvacet. Prozatím dost. Navrhuji nyní přesvědčit se, nakolik byla dávka účinná, a případně pokračovat v léčbě.“

Když zástupce firmy viděl, že pan Novák je znovu zmatený, laskavě se usmál a popostrčil ho kupředu. „Nejlepší bude zeptat se přímo léčeného objektu, ne?“

Pan Novák třesoucími se prsty rozepjal manželce roubík.

„Udělám všéééchno, Robertku,“ pravila hlasem, který se netřásl o nic méně, „jen mne už prosím tě nebíííj, ááá, úúú, uh, huh, mumlala dále, zatímco pan Novák, jehož ruka byla nyní mužně pevná, vracel umlčovací nástroj na místo, kam patřil.

Naposledy se mu ruka zatřásla, když vybíral ze zásuvky ukrytý svazek bankovek. „Beru všechno,“ prohlásil furiantsky a zakroužil rukou nad kufrem. Když odpočítával z peněz na exotickou dovolenou, na kterou pracně šetřil a o které doufal, že pomůže manželku alespoň trochu usmířit, příslušný obnos, letěly mu už hlavou představy, které dosud schovával do zastrčených zákoutí svých závitů.

„Podle zákona máte právo zboží do čtrnácti dnů vrátit,“ ozvalo se ještě suše.

Pan Novák s přivřenýma očima slabě vnímal, jak v předsíni zaklaply dveře. Pak zašátral v kufru.

Dychtivě prolistoval příslušný manuál. Ložní souprava byla určena do postele. Umožňovala rychle a účelně spoutat manželku tak, že měla podle potřeby například roztažené nohy, ruce spoutané nad hlavou či za zády, byla vhodně uchycena k posteli a vůbec byla připravena k okamžitému použití.

Záložní měla manželce bránit, aby manžela zbytečně otravovala. Podle názorných obrázků umožňovala manželku připoutat vsedě nebo vstoje prakticky kamkoli, a to buď nehybně, nebo s omezenou mírou pohyblivosti tak, aby se přitom mohla věnovat například běžným domácím pracím. Příslušný obrázek, zobrazující kyprou děvu v minisukni, blůzce s velkým výstřihem a základní sestavě, připomínající (až na oblečení a pouta ovšem) paní Novákovou, se panu Novákovi zalíbil zvlášť. Jezdil prstem po písmenkách, která se vznášela kolem kresby, jakoby přišpendlená na správná místa kreslenými šipkami, a na sloupek vysvětlivek v pravém dolním roku. Předříkával si přitom:

a – kroužkový roubík umožňuje vařit (resp. ochutnávat při vaření) a nebrání orálnímu sexu, avšak brání nežádoucím akustickým projevům

b – obojek, sloužící k uchycení buď celého objektu, nebo jeho předních končetin (viz d), pomocí spojovacího řetězu b1 je možné nastavit pohyblivost předních končetin

c – dlouhým řetězem je možné objekt uchytit, nejlépe za obojek b, opasek e, pouta na zadní končetiny g nebo přezku na vlasy i, a stanovit tak objektu libovolný akční rádius

d – pouta na přední končetiny s volitelnou délkou spojovacího řetězu d1, či k použití bez řetězu (pouze se zámkem) umožňují objektu vykonávat veškeré domácí práce

e – opasek, sloužící k uchycení celého objektu, nebo jeho předních končetin. Pomocí spojovacího řetězu e1 je možné nastavit pohyblivost končetin, případně řetěz spojit s obojkem b a ponechat končetinám volnost v pohybu směrem nahoru a dolů

f – pás, který slouží buď jako pás cudnosti, nebo jako držák umělých penisů, které objektu trvale připomínají jeho roli

g – pouta na zadní končetiny, s volitelnou délkou spojovacího řetězu g1, či k použití bez řetězu (pouze se zámkem)

i – přezka na vlasy (k použití pouze pro dlouhé vlasy), která umožňuje objekt vhodně fixovat ze zadní strany

Na dalších obrázcích bylo názorně ukázáno, jak může být manželka založena vstoje s rukama nad hlavou, za zády, upevněná za zápěstí spoutané za zády, v předklonu, se zápěstími zdviženými za zády do výše, s hlavou přitaženou ke kolenům a podobně. K souloži pak mohla být připravena v základní poloze zezadu, ohnutá přes nábytek, dále různými způsoby zepředu, zleva, zprava, zdola, shora, přístupná ze všech stran do všech otvorů. Soupravy se daly různě kombinovat a měly základní díly společné.

Pan Novák s námahou odtrhl oči od prsaté modelky, na níž byly v manuálu předváděny možnosti všech tří souprav, a zalétl zrakem zpět k manželce, která tiše (ovšem nuceně tiše, sama by pochopitelně dala přednost prostě a jednoduše se vyřvat) trpěla vedle něho. Uchopil znovu rákosku.

„A nastane výchova!“ řekl tvrdě. A také se tak cítil.

Strhl manželce pásku z očí. Zdvihla k němu laní pohled uslzených očí. Ještě před hodinou by ho to dojalo, avšak nyní si pouze v duchu přesvědčil, že se vydal po správné cestě. „Ženskou je potřeba držet zkrátka. Ženy potřebují hranice,“ opakoval si v duchu věty z manuálu, „jinak vlastně ani nejsou šťastné. Celé to jejich otravování a zlobení je vlastně jen marným snažením tyto hranice si vynutit. Odkažme tedy tu milovanou bytost do patřičných mezí, v nichž se bude cítit bezpečně, jistě a bude si jista, že je milována.“

„Stanovíme si jasné hranice! Poučím tě, co ti budu a nebudu trpět, a pokud se dopustíš přestupku, bude následovat trest. Nyní si přeji, abychom spolu vyzkoušeli zbývající dvě soupravy. Abys nepokazila dosavadní úspěšný efekt léčby, dostaneš jednu dávku preventivně, případně další podle potřeby.“ Sám se divil, jak mužný a pevný tón bez problémů nalezl. Po koktání nebylo ani stopy.

Postavil se za manželčin zadek, chvíli podle návodu posečkal, aby se manželka v duchu pokochala slastným očekáváním, a pak rázně zasadil první ránu. A další, a další. Vzpomněl si sice, že návod doporučoval měnit intervaly mezi jednotlivými ranami, avšak neudržel se. Veškerá zlost za ty měsíce ho zcela ovládla, vlila se do strojového pohybu ruky, všechny vzpomínky na všemožná příkoří se slily do jednotného povelu, který v mozku červenou kontrolkou upozorňoval na nutnost oplátky.

Ačkoli v duchu chladnokrevně počítal, oči jako by mu zahalila rudá mlha. Když dopočítal do pětadvaceti a exekuce skončila, viděl, jak manželčinu kdysi bělostnou prdýlku křižuje změť starších fialových a nových červených pruhů. Její tělo se otřásalo vzlyky, které kupodivu pana Nováka ani v nejmenším neobměkčily, naopak, uvědomil si, že mu penis stojí jako nikdy a málem se sám dobývá z kalhot ven. V mžiku se svlékl a chystal se ulevit si, avšak při pohledu na manželčino ponížení se náhle rozesmál a vzpomněl si na cosi jiného. Ze zásuvky manželčina toaletního stolku vytáhl svého umělého soka, její oblíbený vibrátor, kterému v duchu častokrát záviděl. Nyní ho nastavil na nejvyšší rychlost a aniž se jakkoli rozpakoval, vrazil jí ho přímo mezi stydké pysky. Pak přešel na druhou stranu postele a klekl si přímo před manželčinu hlavu.

Rozpojil jí lokty a cvakl karabinou na obojku, která jí přidržovala v uctivě sehnuté poloze. Paní Nováková se s úlevou poněkud vztyčila na svázaných rukou. Zůstala nicméně na všech čtyřech, s nataženýma rukama. Pan Novák cvakl uzávěrem a uvolnil z jejích úst umělý penis, který je ucpával. Paní Nováková úlevně vydechla, bohužel jen jednou, protože umělý penis byl vzápětí nahrazen skutečným. Uhnout nemohla, protože jak pan Novák zjistil, pás roubíku byl opatřen dvěma praktickými úchyty, pomocí kterých si mohl manželčinu hlavu po libosti přitahovat do klína a regulovat její pohyby. Netrvalo dlouho a z pana Nováka vytryskl dlouho schraňovaný proud spermatu. Přitáhl si manželčinu hlavu těsně k sobě, aby jí donutil spolykat všechno, co z něj proudilo, a sotva vyklouzl ven, ucpal jí znovu ústa umělým penisem. Zatímco to dělal, cítil, jak mu jeho vlastní penis znovu tuhne.

„Vyzkoušíme si anální sex,“ prohlásil rezolutně. Před časem se odvážil manželce něco takového opatrně navrhnout, dokonce si přečetl spoustu návodů na internetu a přes internet také objednal vhodný lubrikant, ale rozvášněná manželka pohrozila rozvodem, maminkou, tichou domácností a nevařenou stravou dohromady.

Lubrikant však byl stále zde, uschovaný v zastrčeném rohu zásuvky páně Novákova nočního stolku. Podle toho, co si pamatoval, rozetřel krém kolem otvoru i dovnitř, postavil se za manželku a zasunul žalud do její řiťky. Jejím tělem jakoby proběhla prudká vlna, avšak bylo-li to bolestí nebo slastí, pan Novák nezjišťoval. Zjistil totiž, že se mu to náramně líbí. Tlačil kupředu, až byl uvnitř až po kořen, a začal slastně pumpovat. Netrvalo dlouho a vyprázdnil se. Oko se mu shodou okolností zastavilo na otevřeném kufru a spatřil červenou věcičku, která nemohla být ničím jiným, než anální zátkou. Hbitě se po ní natáhl, vyndal svůj penis a nahradil ho zátkou. Sedla dokonale. „Aspoň to tu neušpiní mrdkou, dost na tom, že kus peřiny pobrečela a poslintala,“ pomyslel si. To mu připomnělo jeho chlapáka. Přešel znovu k manželčině hlavě, uvolnil umělý penis a strčil jí do úst místo toho skutečný.

„Očistit!“ zavelel.

Manželka se snažila. Na odpor neměla ani pomyšlení. Pomyšlení měl zato pan Novák.

„A teď si hezky vyzkoušíme záložní soupravu, slíbil jsem ti přece něco na sebe! A pak máš nejvyšší čas vařit, a taky tady trochu uklidit! Nemůžeš se jen válet a užívat si sexu, proto tady nejsi!“ Manželce jeho slova, zatímco ji uvolňoval od postele, v uších zněla jako umíráček. V uších jí zvonilo, kdykoli rukou nešetrně zavadil o nabíhající prdelku.

Anebo snad ne? Co když umíráček zvonil za její dosavadní, proflákaný, unuděný a neužitečný život, ale který zároveň ohlašoval počátek nové doby? Když se postavila a sama se manželovi nastavovala tak, aby ji mohl připodobnit dívce z manuálu, s údivem si uvědomila, že se navzdory bolesti cítí jako znovuzrozená. Krev se jí rozproudila a ona křepce vykročila, aby splnila manželovi všechna jeho přání. Řetězy, které ji přitom poutaly, slabě cinkaly do kroku.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hlasů: 24

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *