Povídka „Soudní výprask“

V roce 2100 přešla převážná část světa na soudní výprasky, jako tomu bylo v dálné minulosti, z důvodu zvýšené kriminality a přeplnění věznic se tato metoda časem velmi osvědčila. Jak po nápravné, tak po studové stránce. I přes značné protesty ochránců za lidská práva se soudní výprasky, ujali a stali se běžnou součástí života občanů na zemi.

 

„Lucko, máš tu dopis od soudu. Díky mami, já už jdu!“

Lucie, dvacetileté hodné děvče, které by ani kuřeti neublížilo. Jenže při malicherné potyčce způsobila své, teď už bývalé kamarádce Sabině otřes mozku a pohmoždění zápěstí. Potyčka vznikla kvůli jednomu klukovi, se kterým chtěli obě chodit, načeš Lucie měla více navrch a už byly dá se říct na začátku vztahu. To se ovšem Sabině nelíbilo a nechala Lucku vyprovokovat až jí po slovní potyčce postrčila tak, že nešikovně spadla na zem. Lucii byla naměřena mírná hladina alkoholu v dechu po vinném střiku. Bohužel v neprospěch Lucie, byla Sabina co se týká alkoholu čistá, takže vina byla jednoznačná. Sabinin bohatý otec vznesl obvinění na ublížení na zdraví a u soudu vyhráli na plné čáře.

Dnes konečně došel verdikt od soudu, na který tak Lucie čekala. S nervozitou a strachem, otevřela obálku a přečetla jsi vynesení verdiktu.

„Vážená slečno Lucie V, byla jste shledána vinou za ublížení na zdraví s následkem otřesu mozku a pohmožděnému zápěstí poškozené Sabině S. Jste povinna, uhradit poškozené bolestné ve výši padesát tisíc s možností splátkového kalendáře. Jako polehčující okolnosti přihlížíme na spolupráci a přiznání viny. Soud vás tedy odsuzuje na podmínečný trest trvání šesti měsíců a dále ke soudnímu výprasku. Jakožto prvně trestaná, a za spolupráci při procesu, vám soud vyměřil 20 ran na holou zadnici. Dále jste povinna se poškozené Sabině S, omluvit formou mluveného slova. Čas a místo učí poškozená. Rozsudek je pravomocný a nelze se proti němu odvolat. K tělesnému trestu se dostavíte k přidělenému datumu. Informace, jak se dostavit naleznete v příloze viz. níže. Pokud se na daný termín nedostavíte bude to bráno jako pohrdání soudem a bude k tomu tak přihlíženo.

S pozdravem městský soud“

 

„No, tak to je špatný. Co se tam píše, povídej. Tak jsi to přečtěte… Cože, to nemyslí snad vážně padesát tisíc a ještě dvacet ran na zadek? Beztak její otec uplatil soud, protože to není možný. Čůza jedna, nic jí nebylo beztak to jen hrála. No nedá se nic dělat. Budeš muset tam jít! Já vím mami….

Zdar rodičové, čau ségra. Co je? Co tu sedíte jako při pohřbu. Tvoji sestru odsoudily k pokutě padesát tisíc a dvaceti ranám na holý zadek. Ty jo tak to je síla, no nechtěl bych hehe. Hele brácha, vypadni odsaď!……“

Den předem, nemohla Lucie oka zamhouřit. Myšlenky na zítřejší den jí nedaly spát.

„Tak já jdu. Počkej nechceš tam hodit? Je to až na druhým konci města. To by, jste byli hodní. Hodíte mě tam tedy? Ano, máš všechny papíry sebou? Jo, můžeme už jít. Ségra čus, a drž se! Díky brácha…“

Ve městě byla budova soudních výprasků před pár lety zrekonstruována a od té doby, je velmi hojně využívána. Zpravidla vycházely dva výprasky na den ovšem, ve výjimečných případech i tři denně. Tento způsob nápravy, se velmi osvědčoval. Statistiky ukazovaly, že ten kdo absolvoval bolestivý výprask nařízený soudem, už ve většině případů nikdy neskončil v rukách justice. Pokud to nebyly recidivisté anebo, jiní problémový občané.

„Jsme tady Luci, nemáme jít s tebou!? Ne to je v pohodě, mám se stejně dostavit sama. Děkuji vám, já vám pak zavolám až bude po všem, dobře, drž se!

Při vstupu do budovy, byla Lucie udivena jak krásná a moderní budova to je. Vypadala, jako by se ocitla ve pěti hvězdičkovém hotelu a ne v soudní budově. S nervozitou a strachem, zamířila k mramorově skleněné recepci, kde seděla oblečena paní ve velmi slušivém sáčku a dioptrickými brýlemi.

„Dobrý den, já sem…Vy budete slečna Lucie. Ano prosím, měla sem se sem dostavit k tělesnému výprasku. To jste tady správně. Nebojte, už o vás víme. Poprosím vás papíry a doklady! Ničeho se nemusíte bát….. Posaďte se prosím támhle do křesla, ještě je uvnitř pán ale už by měli každou chvíli končit, tak jestli chvíli vydržíte. Kávu nebo čaj mohu nabídnout. Jestli jen sklenic vody, Děkuji.“

 

Tohle mladá slečna absolutně nečekala a s údivem se posadila do koženého bílého křesla. Místností se linula nevtíravá hudba z reproduktoru. Nešlo jsi nevšimnout obřích mořských akvárií, která byla zabudovaná ve stěně u recepce. Její představy o tomto místě se naprosto rozcházeli z realitou. Když dostala Lucie vodu, vyšel ze dveří postarší pán, kterému se lesknuly oči a měl dost zvláštní chůzi.

„Slečna Lucie. Ano?! Můžete jít dále. Tady máte vyplněné dokumenty a doklady. Držím palce!“

Mladá slečna, která byla bíla jako stěna vstoupila do dveří a k slzám jí nechybělo daleko. Na chodbě již na ní čekala v bílé košili a sukni pracovnice soudu, která se svým vzhledem vypadala jako puberťačka. S jejím malým vzrůstem, a blonďatým culíkem se tohle přirovnání, ještě více potvrzovalo. Lucii překvapil, její velmi milý a profesionální přístup, který by zde absolutně nečekala.

„Dobrý den, vítám vás zde v trestní budově soudu. Jmenuji se Lenka a jsem zde něco jako zdravotní sestra. Vy jste slečna Lucie, je to tak? Ano! Tak pojďte, uděláme zápis a pak vás připravíme na výprask.

Obě ženy zašli do zcela bílé místnosti, kde se nacházelo pouze jedno okno a to ještě s mřížemi. Lehátko, pracovní stolek s notebookem a židlemi, foťák na stativu, paraván s věšákem a malá skříň, to bylo vše, co se v ní nacházelo. I přesto nepůsobila místnost slečně depresivně.

„Posaďte se prosím…“

Situace Lucii připomínala spíše návštěvu lékaře, než budovu justice.

„Poprosím jméno. Lucie V

Věk. Dvacet let.

Výška 170cm

Váha 60 kg

Pracujete jako? Ošetřovatelka v nemocnici.

Berete nějaké léky? NE

Léčíte se s něčím? NE

Kouříte Ne

Alkohol? Od jisté doby už ne!

A nikdy jste tedy nebyla soudně trestána? NE.

Dobře…

Odskočte jsi na toaletu, já mezitím dopíšu zápis! A budeme pokračovat.“

Když se Lucie vrátila z toalety, Lenka už zprovozňovala foťák na stativu.

„Můžete jsi vše odložit za paravánem a uděláme fotky, změříme vám tlak a pak uděláme další kroky…“

Tahle informace se Lucii vůbec nezalíbila, představa že by měla být před cizí ženou, která není vyloženě lékař zcela nahá, jí dost vadila. Se zatnutými zuby uposlechla a šla jsi odložit za paraván veškeré prádlo. Po nakázaném úkonu, došla nahá na vyznačené místo a čekala na další průběh.

Pracovnice soudu bojovala s komponenty na foťáku tak, že se jí jedna součástka zakutálela pod stůl. Při hledání součástky si Lenka klekla tak šikovně, až se jí vyhrnula sukně a nahé Lucii se naskytl pohled na vyšpulený zadeček v bílích tangách. Lucii tahle situace přišla vůči pracovnici trapná, a tak se snažila na Lenčin holý zadek nekoukat i když se jí zalíbil.

 

„Hups pardon, omlouvám se vám. Co by za ten pohled dali muži že? No, to ano.. Teď vás nafotíme, změříme tlak.“

Během focení měla Lenka tu čest, vidět nahou krásnou Lucii v plné parádě. Pevná prsa číslo tři nádherně ladila s plochým přirozeným břichem a výraznými boky ve tvaru hruška. Nešlo jsi také nevšimnout, nádherného zcela vyholeného klína s výraznými stydkými pysky. Po natočení čelem vzad Lenku zarazila krása, Lucčina většího pozadí srdčitého tvaru, které bylo krásně pevné. Mezi stehny a zadečkem jsi všimnula krásného žlábku, který ho zdobila Lucčina kundička. Nohy se stehny bez špetky chyby a záda s krásnými ďolíčky nad zadečkem, kde měla Lucie velmi světlounké přirozené chloupky. Lenka s údivem a úžasem prováděla svou práci a nedokázala jsi odpustit dotaz.

„Nepřemýšlela jste o modelingu slečno Lucie nebo o soutěži krásy? Ne to by pro mě nebylo… Ale děkuji…“

Nechápající Lenka nemohla pochopit, jak může takhle krásná žena pracovat jako ošetřovatelka v nemocnici. Tahle poklona Lucii velmi pomohla od studu a nervozity z nahého focení. Tento způsob navázaní komunikace, pomáhal trestaným lidem od nervozity a strachu.

„Tlak máte v pořádku, ještě vám zdesinfikujeme zadnici. Lehněte jsi prosím zde na lehátko!“

Nepříjemně studené lehátko, způsobilo nahé Lucii husí kůži a moc tomu nepřidaly ani dotyky rukou v latexových rukavicích na holém pozadí. Lenka jsi dávala opravdu záležet a nevynechala ani jedno místo na holém zadečku. Neopomněla i na vrchní část stehen a z části i na vnitřní strany. Tam se Lucii sahání nelíbilo a reakcí bylo stažení nohou k sobě.

„Já vím, že je vám to nepříjemné, ale já musím provést desinfekci podle předpisů. Snažte se to vydržet!“

Lucie opět tedy po roztáhla své nohy a snášela povinný zákrok, který jí spíše připomínal masáž. Desinfekce se rozvoněla po místnosti a levandulová vůně navodila stav uvolnění.

„Zde se podepište prosím. Tady máte jednorázový přehoz přes sebe, ten se platí. Úhrada je po výkonu trestu. Ještě se zeptám, budete chtít pak nad standartně ošetřit zadek po výprasku? Tento zákrok se sice platí ale stojí jen pár stovek. Já nevím… Za mě bych ho více ošetřila, protože se občas stává, že se kůže na pozadí může protrhnout a po výprasku se vám rychleji zahojí a příjemně to chladí. Tak jestli můžu poprosit… Beze všeho, úhrada je taktéž po trestu. Propustka do zaměstnání, nebo jiné potvrzení o nepřítomnosti? Ne, já mám dnes noční směnu.. No tak můžeme jít…

Lucie jsi oblékla bílí přehoz připomínající košili bez knoflíků, který končil těsně pod zadečkem a vydali se do trestné místnosti. Měla strach, aby při chůzi přes budovu nepotkala někoho známého nebo nedej bože kolegy z práce, to by se hanbou raději propadla!

V místnosti byla absolutní tma. Po rozsvícení světel se Lucii zjevila masivní dřevěná konstrukce ve tvaru A, se řetězy doplněny karabinou, kulatým trámem uprostřed a pěnovým polštářkem, který byl obalený okolo trámu. Lucii neunikla i Kamera na stativu, které směřovala směrem ke konstrukci.

„Můžete jsi sundat přehoz. Nyní vám nasadím kožená pouta, které budou fixovat vaše ruce a nohy během výprasku. Celý váš tělesný trest bude nahráván a následně poslán na městský soud. Během výprasku můžete klidně křičet, mluvit sprostě a jakkoliv jsi verbálně ulevit. Pokud by se stala nehoda, nic se neděje i to se může při výprasku stát. Budete chtít jednorázový roubík? Já nevím… uvidíte během trestu, pokud by, jste stejně moc křičela, nasadíme vám ho stejně!“

Při nasazovaní pout, jsi zcela nahá Lucie prohlížela místnost, ve které byla velmi příjemná teplota a čekala co bude dále. Velmi znervozněla, když uslyšela hlasy na chodbě, které jí byly nějak podvědomé.

S úděsem v očích spatřila ve dveřích Sabinu s klukem, kvůli kterému musí tohle všechno podstupovat a paní z recepce. Instinktivně jsi zakryla své imtimní partie a poprsí a zůstala v šoku z jejich přítomnosti.

„Dobrý den, Lenko tady slečna, je poškozená ve věci ublížení na zdraví ze strany zde přítomné Lucie V. Využila své možnosti se souhlasem soudu se podílet jako divák během výprasku zde přítomné. Jedná se o novinku, kdy může být poškozená přítomna při výprasku, když se jedná o ublížení na zdraví. Pán je zde jako schválený doprovod. Přichystej jim prosím židle, děkuji ti.

Dobře zařídím to!“

Když Lenka odskočila pro dvě židle. Sabina se svým, už teď přítelem se snažily navázat debatu s nahou Lucií, která byla rudá vztekem a studem zároveň.

Ahojky, Lucinko dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?…….. My s Oliverem jsme se rozhodli, na tebe přijít podívat. Těšíš se na svůj výprask na holou? My velmi, konečně ta tvoje pěkná prdel ztratí na kráse…“

Odpovědi se duo nedočkalo. Lucie se zakrytým klínek i prsy koukala do země, se slzy na krajíčku. Modlila se, ať už je Lenka s židlemi zpátky.

„Je veliká škoda, že máš dostat jen dvacet ran. Myslela jsem, že ti soud napaří víc. Ale to nevadí, sem ráda i za pěkných dvacet! Věřím, že to bude pro tebe dost bolestivý i potupný zároveň. Budu dnes vyžadovat omluvu ale to až po výprasku, aby to mělo pro tebe větší účinek!“

„Prosím tady jsou vaše židle, musím vás poučit, že během výkonu trestu nesmíte průběh narušovat, žádné focení ani natáčení na mobil a zdržet se průpovídek. Rozumím, mám zde od soudu usnesení, že se mě má slečna omluvit. Chtěla bych, aby se mi omluvila po výkonu, je to možné? To nebude problém. Ale myslete jsi na to!“

Sabina se spokojeně podívala na svého kluka a byla ráda za souhlas. Ovšem zákaz focení nebo natáčení videa jí zklamal. Myslela, že by mohla natočit alespoň krátké video a pochlubit se svým kamarádkám, že dostane vždy to, co chce!

Její rozmazlenost ze strany bohatého otce jí totálně ničil charakter a povahu. Na co jsi ukázala to měla. Jinak tomu nebylo i v případě Olivera, kterého prostě chtěla a byla ochotna jít přes mrtvoly. Zranění, které jí Lucie způsobila brala jako ponížení před jejími kamarádkami. Platba bolestného ji více méně nezajímala, ostatně z finanční stránky nouzi neměla. Ale dnes konečně nastane ta satisfakce, kdy dostane Lucie na holou a ona odejde s pocitem vítězství.

Nahá Lucie stála v místnosti a cítila pohledy na její tělo ze strany Sabiny i jejího přítele. Nejvíce jí tváře pálily ze studu, že ji uvidí dostat výprask při něm bude zcela nahá! Uvidí ji kluk, na kterého jsi kdysi myslela. Když donesla recepční dvě kávy pro hosty myslela jsi Lucie, že už to nemůže být snad horší. Ovšem tento hluboký omyl ve svém myšlení, se jí změnil, když uviděla ve dveřích stát vysokého svalnatého muže v uniformě, který donesl sebou dvě dlouhé a jako palec silné rákosky s poutky na jednom konci. Sympatický mladík okolo třiceti vešel dále a sundal ze sebe sako, které položil na stůl vedle konstrukce. Lucii se krásný sympatický svalnatý muž líbil a mrzelo ji, že ji vidí kompletně nahou.

Dobrý den, Ahoj Leni, vše připraveno?  Ano můžeme začít… Počkejte, to mě budete bít vy? Ano! Slečno Lucie, samotný výprask provádí zde pan kolega. Ale nemusíte se ničeho bát, je kvalifikovaný a má také velmi profesionální přístup. Ale já sem myslela…. Tak pojďte slečno, nemusíte se mě bát! Pomůžeš mi? Ano, beze všeho.“

Zcela nahé Lucii chytnuli ruce, kterými chránila svůj klín i ňadra. S dopomocí pracovníků soudu, byla přehnuta přes prostřední kulatý trám, tak aby pěnový polštářek měla na podbřišku a stehnech. Lenka se dala do poutání rukou a muž jsi vzal na starost nohy. Místností se ozývaly doteky ocelových karabin o řetěz, který byl přikován ke konstrukci. Tikání hodin na stěně, byla jen už taková nevtíravá kulisa. Jak Lucie ležela přehnutá a čekala, než muž s ženou dokončí svou práci. Při pohledu za sebe jsi všimla sedící Sabiny a Olivera, jak se držíc za ruce. Jejich škodolibé úšklebky, pohledy a ukazování prsty směřovalo na její vyšpulenou bílou holou zadnici.

Šeptu na její osobu rozumět nešlo, ale Lucie jsi domyslela, že se na její bolestivý potupný výprask těší a přejí jí ho! Jako by toho nebylo málo, Lucie ucítila mužskou přítomnost u jejího zadečku a snad i jeho dech na své kůži. Takhle blízko žádný z mužů, ještě nikdy nebyl u jejího ženství. Byla stále ještě pana a tenkrát jsi myslela, že by mohl být Oliver ten pravý.  Spoutání nohou způsobilo, že Lucii je znemožněno dát nohy k sobě a po uvědomění, že bude ukazovat svou mušličku přísedícím za sebou a sympatickému muži, který ji bude mrskat, po celou dobu, jí způsoboval ještě větší pocit bezmoci a ponížení. Ještě nikdy se Lucie necítila tak trapně jako v těchto chvílích.

„Leni, ještě slečně zafixuj vlasy prosím. Ať je nemá v očích při výprasku. Jo vidíš…“

Malá blondýnka sepnula přehnuté ženě hnědé vlasy skřipcem. Muž cvičně otestoval své nástroje. Rákosky při cvičném švihnutí vydali velmi děsivý zvuk, který nahnal Lucii strach do těla. Ovšem Sabině zvuk nahnal radost a vzrušení. Začínala se těšit víc a víc. Byla ráda, že bude Lucii bičovat svalnatý důstojní, který má několika násobně větší sílu, než drobná blondýnka Lenka.

„Je všechno v pořádku, pouta vás netlačí, nemotá se vám hlava, polštář vás netlačí do podbřišku? Ne děkuji, vše je v pořádku. Tak držím palce.“

Lenka se tak ztratila z dosahu Lucie, zprovoznila kameru a posadila se za přísedícími dozadu směrem ke konstrukci. Muž navlekl poutko od rákosky na ruku a zaujmul stabilní pozici s rozkročenými nohy.

Pro Lucii bylo ticho a nevědomost, co se za ní děje doslova mučivé. Když se třetina rákosky dotkla její holé kůže na vyšpulené prdelce přesně uprostřed, trhla sebou leknutím, jak jí pouta jen dovolily. Rákoska se ztratila z povrchu zadnice a Lucii vyletěl adrenalin do maxima. Muž s velkým nápřahem a silou švihnul až se rákoska ve vzduchu ohnula.

Lucie uslyšela hlasité a strašné svištění, jak rákoska letěla skrze vzduch. První mlasknutí se ozvalo přes místnost a Lucie napřed ucítila jen dopad rákosky o její holou zadnici. Pak ale ihned v zápětí ucítila ohromující pocit ohnivé bolesti přes vrchol své holé zadnice, kde se začínala štiplavá ostrá bolest rychle stupňovat. Sama čekala velkou bolest, ale na tohle se připravit nedokázala. Ve snaze ulevit od bolesti začala zhluboka oddechovat, ale kladného účinku nepociťovala. První bílí pruh přes celou prdelku, se po dopadu rákosky začal vybarvovat a následně opuchat. Když už začínala nejhorší vlna bolesti opadat, ozval se opět děsivý zvuk svištící rákosky a následné mlasknutí o holou kůži.

Rána dopadla stejně tvrdě jako ta předchozí a nové vybarvující se jelito způsobilo opětovný vrchol bolesti na zadnici. Lucii se nahrnuly slzy do očí ale se zatnutými pěstmi a zuby odmítala zakřičet.

Muž opět počkal až bolest ze zadnice částečně opadne. Když se mu zdálo, že je Lucie z nejhorší bolesti venku opět jí vrátil na stejnou úroveň dalším šlehnutím.

Třetí mlasknutí se ozvalo v trestné místnosti a sní i hlasitější reakce trestané ženy, která začínala nahlas lapat po dechu. Okovy zařinčeli přes místnost, po snaze se uvolnit z pout.

Všechny tři bolestivá jelita se slily do jedné bolesti, která už neutichala jako ty dvě předchozí. Lucii začali kapat slzy na podlahu a věděla, že další ránu už nevydrží zvládnout mlčky a důstojně. To neuniklo Sabině, která spokojeně seděla a sledovala s kávou v ruce výprask své bývalé kamarádky.

S dosavadními devastačními účinky rákosky na Lucčině holém zadku byla zatím Sabina nad výsost spokojena. Líbilo se jí, jak ztrácí postupně tak krásný zadek na kráse už po třech švihnutí. Byla netrpělivě zvědavá, kdy začne Lucie křičet bolestí a přestane se ovládat. Sabina koukla na svého přítele, zda sleduje výprask také s osobním zájmem. Po očku jí neušla jeho boule mezi nohami. Pochopila tak že určitě ano!

Kamenná tvář sedící Lenky naznačovala, že se jedná o velice profesionální, školenou a nestranou pracovnici, která tohle nezažívá poprvé. Ovšem, více je jí po pracovní stránce příjemnější, když je trestána žena než muž. Obdobně na tom byl i důstojník, který Lucii nyní mrskal rákoskou!

Rákoska prořízla vzduch po čtvrté a dopadla těsně pod jedno z naběhlých jelit. Tím se přehoupla intenzita bolesti Lucii do nesnesitelna! Ačkoliv nevykřikla, verbální projevy udržet už nedokázala.

„Ufffff,aaaaauuuu. To bolí!!

MLASK!!!!

Silný pátý dopad na nateklou část zadku už ale Lucii zlomit dokázal…

„Auuuuu, prosíím to nevydržím, to bolíí.

 

Whuuuu MLASK!!

Lucie už zbavená jakéhokoliv studu se dokázala soustředit pouze a jen na neutuchající ostrou bolest na svém pozadí. Jakoby, ztratila pojem o sledujících za sebou a snažila se jen vydržet strašnou bolest.

Aaaachhhh. Jauuuu, pomooc! už néééé. Já to nevydržím.. auu“

Na prosby nebral mladý muž žádný ohled. Starost by začal mít, až by z vícero míst na pozadí prosakovala krev. Ale do toho měl napuchlý zadeček s několika jelity daleko. Místo toho řezal nebohou Lucii dál a dál ve stejném rytmu.

Ta bez jakékoliv možnosti se vyhnout dopadání rákosky, ležela přehnutá přes trám a se zatnutými půlkami zadečku se snažila vydržet!

Sabina spokojeně s úsměvem vrněla blahem. Jak mile se zakousla rákoska do velkého masitého pozadí, nastalo pokaždé kroucení nahé přivázané ženy s doprovodným křikem a prosbami. Kroucení a cukaní se na trámu, způsobovalo přehnuté bičované Lucii vždy rozhoupání jejich velkých vyspělých prsou!

Oliver s boulí na kalhotách, už nevěděl, jak jsi má sednout. Hormony s mladým mužem očividně cloumaly a celá situace mu přišla velice vzrušující. Tuto možnost podílet se jako divák zkusí své přítelkyni vynahradit, jak to jen půjde. Vzrušení Olivera neuniklo jeho přítelkyni. Využila situace a naschvál provokativně položila ruku na jeho bouli.

Lenka, která seděla vedle nich, obrátila oči v sloup a snažila se mladý pár nevnímat. Jejich přítomnost a chování, jí po lidské stránce velmi vadilo. Jak se rákoska silně zakusovala do oteklé sešvihané zadnice, a místností se ozývala hlasitá mlasknutí, bylo Lence trestané slečny líto. K soudním výpraskům byly odsuzování hlavně vandalové, násilníci a pohrdači soudních rozhodnutí. Lucie nebyla podle Lenky ani jedno a rozhodnutí soudu jí přišlo až příliš přísné. Ale z profesionální stránky musela zůstat nezávislá.

Ostatně neprováděl zatím mladý pár nic, za co by je musela pracovnice soudu napomínat.

Výprask dospěl k patnácté ráně a pomalu se blížil do konce.  Nastala kratičká pauza, aby Lenka zkontrolovala očividné zranění na Lucčiným zadečku. Z jednoho jelita na prostředku pozadí, začaly prosakovat malinké kapičky krve. Lucie za stálého breku a popotahovaní, se podívala za sebe a mezi svými prsy uviděla osoby, které v dané chvíli nesnášela nejvíce na celém světě. Lucii se zdálo, že jí zadeček bolestí exploduje a neutichající bolest se jí zdála čím dál více intenzivnější. Nikdy by předtím nevěřila, že může bití na holý zadek takhle strašlivě bolet!

Sabina jsi všimnula sledujícího uslzeného obličeje Lucie a škodolibě jí s úsměvem zamávala. Výsledek bití rákoskou byl pro Sabinu uspokojující. A duchu jsi mluvila sama pro sebe

„Hmm, tebe ta tvoje prdel musí pěkně bolet! Krásný jelita na ni máš, jen co je pravda. Sakra, škoda že si tě nemůžu takhle vyfotit anebo natočit, šly by nad tebou vydělat i nějaký peníze… no nečum, jenom jsi to užívej. Těším se až mě poděkuješ!…“

„Můžeš pokračovat, ale snaž se prosím trefovat do spodní části zadku a vrchní části stehen. Chceš nasadit vodící polštářky? Není třeba, mám dnes dobrou mušku!“

Lenka se posadila zpět za rozjařenou dvojicí, povolila jsi dva knoflíky na svém výstřihu a dala nohu přes nohu. V místnosti začínalo být vedro z vydýchaného vzduchu, což šlo poznat na všem přítomných v místnosti. Nejvíce asi na muži, který prováděl exekuci.

Lucii se částečně minimálně ulevilo od bolesti a začala opět smlouvat, aby byla dalšího bití ušetřena. Muž by po lidské stránce sympatické Lucii i vyhověl, ale musel zachovat profesionalitu a prominutí trestu by stejně nebylo možné. Celá nahrávka se totiž posílá na přezkoumání, zda proběhlo vše tak jak má být.

Ostré proříznutí vzduchu rákoskou, se opět prolinulo tichou místností načeš se ozvalo děsivé mlasknutí. Lucii rána nástrojem, který dopadl na místo kde začínají stehna vyrazil dech. Bylo to jediné místo, které bylo ještě rákoskou nepolíbené ale velmi citlivé. Přišlo jí, že bolestí omdlí. Nový pruh se krásně vybarvoval na citlivé části těla a instrument se opět ocitl na její holé kůži tentokrát kousek pod předchozím.

„Aaachh bože. Aaaaauuuu uffff už néé“

Řetězy řinčeli ve snaze Lucie se z nich dostat, sama věděla že je to marné, ale ostrá bolest v těle jí nedovolovala už rozumově myslet.

Oliver se zrychleným dechem pošeptal své přítelkyni, možnou představu průběhu.

„Mohl by trefit tu její růžovou kundičku, aby to bylo ještě více zajímavější. Tss, ty darebáku jeden, kam jí to koukáš! No tak promiň ale nejde se koukat do země! Ale né, já to tak nemyslela, jen se kochej nad její spráskanou prdelí. Já bych byla radši, kdyby jí nasázeli padesát ran! Ikdyž takové šlehnutí přes kundu by zaručeně zacítila! Ticho prosím nebo vás budu muset nechat vyvést z místnosti. Pardon, už jsme z ticha, omlouváme se..!“

Představa se Oliverovi a ani Sabině nesplnila a poslední rána dopadla na oteklý zadeček s výraznými jelity! Jak mile spráskaná Lucie zklidnila své emoce z poslední rány, začali  pracovníci soudu se věnovat svým předepsaným povinnostem.

Muž se dal do desinfikování a ošetřování svých nástrojů s pomocí impregnačního oleje. Dále vypnul kameru se záznamem. Lenka jsi vzala na starost zase Lucii. Po odpoutání rukou, vyletěli ihned zbičované ženě ruce na hýždě a začala si je hladit a mačkat, aby si ulevila od strašné bolesti. Že tímto, ještě více ukazuje své ženství čumilům za sebou, jí v danou chvíli absolutně nezajímalo. Důležitá byla pro ni alespoň částečná úleva, kterou pocitově velmi potřebovala. Po odpoutání nohou, pomohla pracovnice soudu mladé slečně vstát a natočila ji uslzenou čelem k muži a mladému páru.

Lenku zaujala zarudlá kůže na podbřišku a přední straně stehen, o kterou se postaral polštářek omotaný okolo trámu. Lépe na tom nebyli i její ruce s kotníky!

Lucie opět chytnula své horké půlky upocenými dlaněmi a jemnými dotyky jsi je masírovala. Z sykavých citoslovců, bylo Sabině jasné, že jí musí zranění na prdelce velmi bolet. Povýšeně až dominantně sledovala, jak nahá bývala kamarádka trpí.

S brekem uslzená v mírném záklonu, hladila svůj bolavý zadeček a za popotahování se dívala na Sabinu. S ublíženým pohledem se vnitřně tázala, čím si tohle všechno zasloužila? Přeci se tak moc nestalo, aby jí bylo takhle ublíženo!

Muž po očku sledoval krásu nahé Lucie, ale snažil se přitom vypadat nenápadně. Za to Oliver se nijak neostýchal a sjížděl nahou Lucii od hlavy až k patě. Nevěděl kam koukat dřív, zda na krásná pevná prsa s vystouplými bradavkami nebo na dokonale hladkou kundičku.

V duchu se bil do hlavy, že mohl chodit s tak nádhernou slečnou, ale místo toho dal přednost Sabině, která už moc dobře věděla, jak jsi chlapa získat!

„Já sem hotov, protokol ti vypíšu a dám ti ho k poslaní. Zatím Leni ahoj!

Nemotá se vám hlava, nemáte mžitky před očima nebo nejste na omdlení? Ne! Jen mě to moc bolí… Nyní vás odvedu na ošetření a budete propuštěna domů. Můžete jsi nasadit přehoz…. MOMENT! Říkala sem přeci, že budu dnes vyžadovat omluvu, na tom trvám! Ještě že jste se připomněla, ale já tady nemám formulář o potvrzení omluvy. Vydržíte tady všichni chvíli? Skočím pro něho!

Pohotová Sabina se kouknula po stěnách a stropech, zda není vícero kamer v místnosti a čekala až Lenka odejde…

Tohle přesně Lucie nechtěla, aby znovu nastalo a probudil se v ní opět stud a zakryla jsi svá prsa s klínem.

„Ty ruce stranou, ať jsi tě prohlídneme pěkně z blízka! Trhni si Sabino! Nenechám si od tebe poroučet! No, jak chceš, nebudu tě nutit. Ale věř mi, že pokud mě teď neposlechneš, jakkoliv zařídím, aby jsi dostala znovu výprask na prdel. Co jsem slyšela, může ti soud udělit až dvakrát po padesáti ranách a to přeci nechceš ne? Buď rozumná Lucinko, udělej, co sem řekla!“

Po této informaci přehodnotila svůj vzdor. Nedokázala jsi představit, že by dostala padesát nebo dokonce sto ran na holou. Věděla, že by její nepřítelkyně to dokázala určitě nějak zařídit! Ruce opět obnažily její prsa a kundičku a čekala na další rozkaz!

„Běž hlídat, jestli někdo nejde a ty jsi dej ruce za hlavu. Dělej!“

Očividně naštvaný Oliver, stoupnul ke dveřím a mezi očkem sledoval dění na chodbě i v místnosti.

„Tak Lucinko, otoč se a ukaž mě tu tvoji prdel! No myslím, že jsi tak týden nesedneš. Snad tě tohle ponaučilo. Předkloň se, natočím si tě na památku! Neee prosím…, Ale neboj se, když budu od tebe něco potřebovat, ráda se ti připomenu! Teď se rozkroč, vyšpul tu tvoji prdel a koukni se na mě. Jen si zprovozním mobil…“

Lucie se modlila ať přijde Lenka co nejrychleji a nastane vysvobození z tohoto ponižujícího pekla. Smířená, uslzená a ponížená Lucie čekala až  Sabina rozjede svůj telefon a zvěční si ji na budoucí vydírání!

„BACHA!!!!!“

Obě ženy se lekli ale každá měla úplně jiné pocity. Lucii se ulevilo, že jsi ji Sabina nestihla zvěčnit na památku.

„Jsem tady, všechno v pořádku? Ano! V nejlepším….“

Sabina v duchu zuřila, že jí blondýnka překazila plány a ji přála, aby ji potkal stejný osud jako Lucii!

Při omluvě, se potrestané slečně začali opět lesknout její oči. Omluvná slova, jí dělala vnitřně velký problém, protože stud s ponížením dosáhly maxima. Při podepisování dokumentu v hloubi duše věděla, že už nic nemůže překonat tento pocit hanby a ponížení…

Po nahození přehozu přes sebe, se vydali ženy zpět do úvodní zápisné místnosti. Sabina s přítelem odešli ihned po podpisu domů, aby ze sebe dostali hormony vzrušení!

Během chůze, cítila Lucie, jak se jí jelita na opuchnutém zadečku třou o látku, která končila těsně na místě kde začínají stehna. Kdyby ještě o pár centimetrů byl přehoz kratší, zaručeně při chůzi by se mladé slečně klín odhaloval.

„Odložte si a lehněte zde prosím…“

Nabídku s radostí mladá slečna přijala a nechala se nad standartně ošetřit.  S citem prováděné ošetření pozadí od pracovnice soudu, bylo tou nejkrásnější věcí, kterou dnes dvacetiletá zbičovaná žena cítila.  Místy byla zadnice natolik bolavá a citlivá že Lucie neudržela křik v sobě.

 

„Už to máte za sebou, Máte někoho, kdo vás odveze domů? Ano, rodiče by pro mě měli dojet. Jauu, tam to zabolelo. Zadek budete mít delší dobu citlivý a bolavý. Doporučuji  koupit tuto mast na rychlejší hojení. Tady máte letáček…

Spát budete nejspíš chvíli na břiše. Doporučuji vzít si alespoň jeden den volna v zaměstnání. Mluvím z vlastní zkušenosti!! Opravdu nepotřebujete nějakou propustku do zaměstnání? Ne děkuji.  Dobrá tak to je tedy všechno. Tak se mějte hezky a snad se už nikdy nepotkáme! V to doufám taky!!! Až se oblečete, nezapomeňte zaplatit na recepci výlohy. Mějte se hezky!

Po napsání SMS rodičům, se Lucie dala do oblékání, které jí trvalo kupodivu krátkou chvíli. Když ovšem natáhla své kalhotky na sebe, tak se jí přilepili na pozadí, skrze nanesenou léčivou mast. Více na pohodlnosti tomu nepřidali i těsné rifle.

Při cestě na recepci se na chodbě potkala s mužem, který ji nedávno seřezal zadnici. Studem se mu nedokázala podívat ani na špičky bot ale k jejímu překvapení jí sám oslovil a začal konverzaci.

„Slečno? Vím, že není teď nejvhodnější chvíle se vás na něco ptát, a pochopím když odmítnete, ale rád bych vás poznal osobněji. Nezašla by, jste někdy na večeři nebo na kávu?“

Zaskočená Lucie i přes společný předchozí bolestivý zážitek s nabídkou souhlasila. Jelikož sympatie byly vzájemné, vyměnily svá čísla. Skrze rychlé rozloučení, se zapomněla studem červená Lucie zeptat na jméno. Tajně v duchu doufala že se jí muž doopravdy ozve.

Na recepci jsi Lucie všimnula další osoby, která nejspíše čeká na výprask. Usoudila tak podle bledé a vystrašené tváře. Cena za nadstandartní ošetření prdelky se zdála Lucii poněkud vysoká, avšak nelitovala. Bolavé půlky jí citelně chladila mastička, kterou jí nanesla pracovnice soudu Lenka.

Při čekání na odvoz nenápadně zkoušela po odtáhnou nalepené kalhotky přes své úzké džíny. Snaha byla ovšem marná, jen si takto nešikově přištípla prsty svou bolavou kůži na zadečku.

Když  dojeli rodiče pro svou dceru, neodpustily jsi loudivé vyzvídání. Byly zvědaví, neznali nikoho, kdo by tento trest podstoupil. Moc je mrzelo, že první, kdo tohle zažil, byla jejich dcera.

Po cestě ji napadlo, že má letáček na mastičku v kapse. Malá a rychlá zastávka v lékárně, kde se zvědavě lékárnice vyptávala, na jaké místo bude mastičku aplikovat. Odpovědět se Lucii s pocitem studu nechtělo.  Nakonec svůj záměr koupi řekla…

„Mastička se nanáší na pozadí až třikrát denně, doporučuje se chvíli počkat a po zaschnutí teprve navléci spodní prádlo. Došlo k protržení kůže? Nevím!!! Ještě sem svůj zadek neviděla. Rozumím, bude to vše? Ano!…..“

Svižným krokem opustila Lucie lékárnu. Zvědavá lékárnice jí na náladě nepřidala, ovšem cesta domů taktéž.

Když už konečně dorazily všichni domů, veškerý stres opadl. Sprcha byla jedinou možnou volbou, jaká Lucii napadala. Sama byla zvědavá, jak vypadá její zadnice, po tak bolestivém a štiplavém zážitku. Zamířila napřed do svého pokoje, kde měla velké zrcadlo, které je ideální na sebe inspekci.

Rifle s kalhotkami letěly dolů ke kolenům. Před zrcadlem se nemusela ani extra špulit, aby viděla, jak dopadl její výpraskem poznamenaný krásný, masitý, pevný zadeček! Nikdy nic podobného neviděla, její zadnice hrála vícero barvami. Očividně nejvýraznější byla fialově rudá jelita, která byla po celé ploše zadku a vrchní části stehen.

Ze zvědavosti lehounce přejížděla prstem po jednom z namalovaných pruhů od rákosky. Přes veškerá negativa jí tato činnost pomáhala ulevit si a nějak vnitřně jí začínala fascinovat.  Více se u zrcadla rozkročila i prohnula v zádech a všemi konečky prstů začala přejíždět po celé ploše poznamenané hrbolaté kůže.

Na přehybu, kde je zadeček se stehny zároveň jí něco vnitřně dávalo důvod, aby věnovala místu větší péči. Masáž zadečku a stehen jí dělala dobře tak moc, že s vzrušením neslyšela přicházející matku…

„Tak co Luci, jak ti je? Ukaž mě tu prcku… Mamí, prosím já chci být teď o samotě! Jen se podívám, přede mnou se přeci nemusíš stydět.“

Vzrušení bylo v tu ránu pryč a sní i nálada. Lucie se otočila zády ke své matce. A nechala ji volně prozkoumávat výsledky soudního výprasku.

„Tak to je síla…! Ty tě zřídily, máš šlince úplně všude, celá prdel, stehna. Viděla jsi to, tady máš dokonce natrženou kůži! Auuu, opatrně prosím, mě to dost bolí! Promiň. No, už to máš za sebou…

Obdivuji tě, já bych to asi nevydržela! Stačí, když mě tvůj táta plácne rukou po zadku, nedovedu jsi představit, že by mě nařezali tak moc! Donesu ti do sprchy čistý ručník. Nechceš ji pak ošetřit? Ne to opravdu zvládnu sama!!!“

Sprcha po dlouhém a dost náročném dni, byla osvěžující. Velmi opatrně, s proudem chladné tekoucí vody a lehkou masáží, jsi dopřávala  Lucie ochlazovaní pulzujícího horkého zadečku. Masáž konečky prstů, začínala vracet opětovné vzrušení! To naběhnulo na stejnou hladinu jako před vyrušením.

Sprchová hlavice s doprovodným hlazením tvrdých bradavek se postarala, velmi rychle o silný orgasmus…!

Po osušení od studené vody naběhla horkost zpátky na maximum. Rada, jsi vzít volno v zaměstnání   začínala být pro Lucii víc a víc lákavější. Omluva formou SMS, že potřebuje sick day, byla její vedoucí schválena. Strach jí ale naháněla možnost, že se jí budou ptát kolegové s vedoucí na důvod absence.

Po celý zbytek dne, nevycházela Lucie ze svého pokoje, neměla ani hlad, a s holým namazaným zadečkem odpočívala na břiše. Hlavou se jí honily myšlenky a vzpomínky z dnešního dne. Aby zahnala chmuravou náladu, otevřela jsi svou oblíbenou knihu a po očku neustále sledovala telefon, zda jí nepřišla SMS od muže, který dnes zařídil, že si bude dávat pozor, jak to jen půjde. Jen aby už nikdy nezažila soudní výprask!