|

Povídka “Sestry”

Bylo mi 22 roků a pracovala jsem již od maturity v jedné bance. Plat nebyl sice nijak zázračný, ale byla jsem dobrá a začalo se o mě uvažovat jako o nástupkyni vedoucí, která měla odejít na mateřskou. Byla bych asi nejmladší vedoucí v bance s jistě výrazně lepší mzdou. V té době se mi začal dvořit jeden kolega z pobočky. Tvrdil, že jsem se mu líbila už dávno, že jen neměl odvahu mi to dřív říct. Jeho snaha o moji přízeň mi lichotila, protože byl pohledný, společenský a chytrý. Navíc jsem za sebou měla několik vztahů, kdy já chtěla a on ne a naopak. Nic nebránilo tomu, aby z nás byl skvělý pár. Časem se ukázalo, že se zná i s mým švagrem, který měl za ženu mou starší sestru. Vždycky jsme spolu dost dobře vycházely a nechápala jsem, proč si zrovna jeho vzala a moc jsem nevěřila jejímu tvrzení, že ji má rád. Přišlo mi, že se nad ni vytahuje a nechá ji doma všechno dělat. Naše vztahy byly napjaté. Někdy méně, někdy více. Karel, můj nový kluk, ovšem tvrdil, že je to docela dobrý kamarád, tak nevím. Po nějaké době mě pozval k sobě na chatu kamsi na Vysočinu. Těšila jsem se na krásný víkend ve dvou, který bude třeba završen vášnivým milováním. Od samého počátku však mé sny dostávaly povážlivé trhliny.

 

Když jsem přijela na chatu, nečekal na mě jen Karel, jak jsem si myslela, ale i můj švagr. Na mou dost nepříjemnou otázku, co tam dělá, mi odpověděl, že ho Karel pozval, aby mu s někým (přeslechla jsem se ?) pomohl. Měli už trochu popito (hlavně Karel ). Po chvíli rozpačitého hovoru mi Karel řekl, že by mě rád viděl nahou. Odpověděla jsem mu, jestli není vadný, ale vtom už se na mě oba dva vrhli a odtáhli mě do sklepa zařízeného jako středověká mučírna. Tam mi Karel řekl, že s pomocí P. mě naučí, jak se má chovat správná poslušná otrokyně, kterou dozajista brzy budu. “Nenávidím tě od doby, co jsem zjistil, že zrovna ty bys měla být naší vedoucí. Myslím, že po tomto víkendu tě takové představy přejdou. Ponížím tě tak, že se mi budeš omlouvat, že tě vůbec někdy něco takového mohlo napadnout.” “Tak už se konečně vysvleč!”, vykřikl na mě P. “Co si o sobě myslíš? odvětila jsem a dodala, že bude má sestra moc překvapená, až jí to řeknu. “To si myslím taky” a ušklíbl se. “Protože je Alenka nějaká tupá, musíme jí ukázat, kdo je tady pánem.” Karel navrhl, aby ze mě šaty servali, ale P. nesouhlasil. “My ji donutíme, že se vysvleče sama, ráda a ještě nám za to poděkuje. Pojď, odtáhneme ji tuhle k té židli.”

 

Přes můj odpor mě dotáhli k židli, přehnuli přes ni, ruce přivázali k sedátku a nohy k nohám židle. Pak mi stáhli rifle jen tak ke kolenům. “Moc rád poslouchám křik vyplácené děvky,” usmál se Karel,” ty taky, že?” P. jen přikývl a donesl odněkud dvoje důtky, kterými se vyplácí neposlušní psi. Bylo mi najednou jasné, že nejde o žádnou improvizaci či náhodnou akci, ale že vše je dávno ( a jistě nejednou) dobře promyšlené. Stoupli si za mě a pak mě začali každý z jedné strany na střídačku bít přes kalhotky po mém vystouplém zadku. Zezačátku jen tak a postupně se údery stupňovaly, takže jsem zanedlouho nevydržela a začala křičet, ať toho ihned nechají…, z čehož měli jen srandu… Můj křik přešel postupně v pláč a škemrání a nakonec jsem pochopila, že mou jedinou nadějí je slíbit splnit vše, co si zamanou. ” Prosím Vás, už dost, udělám co chcete…” Padlo ještě několik ran a výprask skončil. Myslela jsem si , že už těžko zažiji něco horšího, ale byla jsem velmi naivní.

Odvázali mě od židle a řekli, ať už neblbnu a rychle se jim ukážu v plné kráse. Rozepnula jsem si halenku a sundala ji. Opovržlivě odfrkli, proč prý nosím šprndu, když nemám žádné kozy. Vysvlékla jsem si rifle (beztak už stažené ke kolenům pří výprasku) a zůstala stát ve spodním prádle. “Tomuhle říkáš být nahá? ” zavrčel Karel, “máme snad pokračovat ve výprasku tvé vystrčené prdele?” Pípla jsem, že ne a stáhla podprsenku z ramen. Bylo mi děsně. Stála jsem jen v kalhotkách před tyranem, o němž jsem si myslela, že mě miluje a před vlastním švagrem. Přemýšlela jsem, jestli si budu muset sdělat i kalhotky, když mě P. zadržel a řekl: “Teď přijde to nejzajímavější. Zkus konečně pochopit, že nejsi nic než poslední otrokyně či děvka k našemu pobavení. Aby sis to pořádně zažila, budeš to dost často opakovat. Pokaždé, když tě já nebo Karel vyzveme k představení, stáhneš si ty svoje bombarďáky ke kolenům, roztáhneš prsty piču a řekneš: Já, píča číslo dvě, jsem připravena na vaše rozkazy. A budeš to opakovat tak často, dokud to budeme vyžadovat. Je ti to jasné?” Když jsem dost rychle neodpověděla, kývl na Karla a ten mě chytil za ruce a přetáhl přes jakýsi stůl.

Na můj zadek začaly padat další rány, tentokrát již tvrdé a nesmlouvavé od samého začátku. “Ano, je mi to zcela jasné…”, vzlykala jsem. “Jméno!” zařval Karel. “Alena,” špitla jsem a v tu ránu začaly padat rány z obou stran. “Tak ona ještě bude vzpurná,” supěl P. “Vidím, že to bude zajímavější, než to napřed vypadalo.” Chvíli jsem nechápala, co vlastně chtějí a proč mě bijí, ale jejich řev “Nejsi nic než hnusná píča, hnusná a smradlavá píča, se kterou si budeme dělat, co chceme – zapamatuj si to!” mně vše vyjasnil. “Ano , nejsem nic jiného, než smradlavá piča! A Vaše otrokyně.”

 

To bylo to, co chtěli slyšet a přestali mě bičovat. Znovu jsem si musela stoupnout do pozoru, stáhnout kalhotky ke kolenům a zahlásit se tak, jak mi přikázali: “Já, píča číslo dvě, jsem připravena na Vaše rozkazy, Pane.” Poté jsem prsty roztáhnula své pohlaví a dala je v šanc jejich pohledům. Však se bylo na co dívat. Byla jsem metr sedmdesát vysoká, černovlasá, s prsy sice menšími, ne však žádnými, s vystrčeným rajcovním zadkem a černým trojúhelníkem chlupů v rozkroku. Netušila jsem, jak moc mi ještě dají pocítit každou část mého pěkného těla. Po nějaké době se nabažili pohledu na mou nahotu a stud i mého ponížení při představování a řekli, že průzkum nového těla bude pokračovat, i když je času vcelku dost. Na jejich rozkaz jsem si kalhotky sundala úplně a čekala, co se mnou bude dál. Vrhli se na mě jako dva dravci, povalili mě na zem a ohrabávali (jinak se jejich chování vůbec nedá nazvat) mé prsy (ty budeme muset zvětšit), zadek a hlavně mi nestále zajížděli svými nenechavými prsty do rozkroku a měli srandu z toho, jak jsem se (marně) bránila jejich převaze. Nezůstal na mě neposkvrněný kousíček těla a bylo snad jen otázkou času, kdy mě znásilní. Jejich představy však byly daleko širší, než si se mnou krátce užít a nechat jít, o čemž jsem se přesvědčila vzápětí.

 

Někdo zatloukl na dveře. Karel mi přikázal, ať držím zobák a šel otevřít. Těžko mohl být někdo překvapenější, než když za chvíli strčil do místnosti moji sestru Radku. Nedokážu říct, jestli byla v šoku víc ona nebo já. Než jsem však stihla cokoli říct, obrátil se k ní P. a řekl jí, ať nečučí a předvede své sestřičce, jak je z domu vychovaná a jak bych se měla chovat. Sestra nic nenamítala a za okamžik již stála nahá v pozoru před oběma kumpány a hlásila se stejně jako jsem musela já až na to, že byla píča číslo jedna. “Tak vidíte, jak jsme se tady krásně sešli” podotkl P, ” to bude jistě krásný víkend ve čtyřech”. “Tak ať to nenapínáme. Slyšel jsem od P., že se máte sestřičky moc rády. Tak nám tu lásku navzájem ukažte. Pořádně se mazlete a všude, ne že budete ojebávat!” poručil nám Karel. Nevěřila jsem svým uším. Oni po nás snad chtějí lesbickou lásku. Sestra ke mně přistoupila a zkusila mě políbit. “Neblázni”, odtáhnula jsem se, “tu radost jim neuděláme.” “Ty nevíš, co dokážou”, řekla Radka. Ale další čas k přemýšlení jsme nedostaly.Chytili mě (asi proto, že jsem vypadala vzpurnější), ruce zaklapli do policejních pout a za ruce pověsili na kladku u stropu.

 

Můj odpor byl marný a ještě se smáli, že tolik legrace si s jedničkou nikdy neužijí. Sestru pověsili úplně stejně na druhou kladku proti mně. Pak vzali jakési dráty s příchytkami na konci a spojili nás dohromady. Vždy tak, že jeden konec připevnili na mou pravou bradavku a druhý konec sestře na levý pysk pohlaví a naopak. Dráty byly dost tvrdé a krátké a chvíli jsem netušila, k čemu budou dobré. Po přichycení všech čtyř jsem to však měla poznat hodně rychle. Povytáhli nás na kladce nahoru, takže jsme visely jen za ruce ve vzduchu. A potom nás začali bičovat ze všech stran tak, jak jsme se zrovna natočily po předchozí ráně. Rány dopadaly jedna za druhou. A já rychle pochopila, k čemu bylo dobré naše spojení dráty. Každou ránu jsme si vychutnaly dvakrát. Poprvé když dopadla rána bičíkem na naše těla a podruhé když jsme se bolestí z rány vzepřely… V tu chvíli se dráty napjaly a s nimi i naše bradavky a pysky, což nebolelo o nic méně, než šlehnutí bičem. Po každé ráně sprostá nadávka… V té hrůze byly jejich nápady geniální. Po pár úderech jsme škemraly o milost a slibovaly, že už budeme naprosto poslušné otrokyně vykonávající jejich příkazy.

Oddělali z našich prsů a pohlaví dráty, spustili nás na zem a sundali naše ruce z kladky. Musely jsme pokleknout a poděkovat svým pánům za jejich dobrotu a trpělivost, kterou s námi – drzými a neposlušnými otrokyněmi mají. Již jsem chápala, proč mi sestra říkala, že ještě nevím, čeho jsou schopni. ” Tak a teď zase pro Vás něco příjemnějšího, holubičky. Jdeme!” Popošli jsme ke stolu uprostřed místnosti. Sestra si na něj lehla na záda.Ruce i nohy roztažené do X jí připoutali do třmenů v rohu stolu. Třmeny u nohou byly na jakýchsi sloupcích, takže nohy měla nejen roztažené, ale i trochu zvednuté, takže její pohlaví se rozevíralo jako brána do jeskyně. Byla o půl hlavy menší a trochu silnější než já, ovšem tak, jak to může plno chlapů vzrušovat: velká bílá prsa, která se dmula hanbou, ponížením a strachem, kulatý pevný zadek a hustě zarostlý takřka černý trojúhelník mezi nohama. Právě za husté chlupy ji teď tahali a měli srandu z toho, jak prosí, aby toho nechali. “Však teď si užiješ pěkné zacházení.” Tam, kde měla sestra přivázané ruce, připoutali mé nohy v kotnících a ruce u sloupku s jejími nohami. Napůl jsem klečela, napůl visela nad ní a slyšela: “Teď předvedete ukázkovou polohu 69 a krásně si při tom vylížete ty své píče. A né, že budete něco jen předstírat, naplno ty svoje držky zaryjte do kundy té druhé, abysme Vás pak mohli omrdat!” Bylo mi děsně, ale co jsem mohla dělat? Nechat se dál mlátit a nakonec stejně udělat to, co chtěli? Měli nás v hrsti a všichni čtyři jsme to věděli. Na zadku jsem ucítila šlehnutí a zaslechla výkřik, ať dám prdel níž, že Radka nedosáhne rypákem do mé píče. A Karel zarazil mou hlavu do sestřina rozkroku a já ji začala lízat, protože jsem si říkala, když už to musíme dělat,ať z toho aspoň něco má. Jazykem jsem rozhrnula houštinu chlupů a nejprve jí olizovala zlehounka velké a malé pysky. Po chvíli se mi začala sama otevírat a já přešla na poštěváček. Byl jako malinký hrášek, ale pod mým jazykem bobtnal a i já začala pociťovat vzrůstající slast. Najednou jsem nemyslela na to, že se miluji se svou vlastní sestrou pod dohledem švagra i mého “chlapce”, ale představovala jsem si nějakého imaginárního milence a naši vzájemnou lásku. Během několika okamžiků jsem prožila orgasmus a moje sestra také, protože se zmítala víc, než když nás týrali bičem. Ale nedali nám čas na delší sny. Zezadu jsem ucítila prudké přiražení a Karel mě znásilňoval. Křičel při tom na Radku, ať mu ptáka olizuje pokaždé, když ho vytáhne a ať dělám totéž P., který mezitím začal souložit sestru z druhé strany. Nevěděla jsem, co dělat dříve. Střídavě jsem lízala Radku a P. pyj, zezadu přirážel brutálně Karel, který mě ještě bil po zadku a tahal za prsa. Netrvalo dlouho a oba dva spokojeně zahekali a naše “čtyřka” byla u konce.

 

Po krátké “poradě” nás naši trýznitelé odvázali od stolu a sdělili, že jsme si již dosyta užili toho dobrého, že vidí, že naše láska je skutečně hluboká a protože by mohla bránit naší lásce k nim, budou ji muset podrobit zatěžkávací zkoušce tak, aby byla trochu ponížena. Odvedli nás ke stěně, kde se tyčil mučící kříž ve tvaru velkého X, který již čekal právě na nás. “Pravidla hry, kterou jsem nazvali chlupí souboj, jsou jednoduchá. Jedna z vás bude přivázána ke kříži a druhá jí vyrve jedním trhnutím postupně pět chlupů z piče. Konkrétní místo si určete samy. Vítězka, tj. ta, která prožije menší bolest nebo se lépe ovládne a méně bude křičet, nezíská nic. Poražená prožije ještě další (a to si pište, že) pořádnou bolest”, oznámil nám P. Karel odvětil, že se této soutěže již nemůže dočkat a tak ať bez otálení začneme. “Starší má přednost”, dodal, “takže ke kůlu jde první Ája”. Bez dalších zbytečných řečí mě přivázali ke kříži tak, že jsem byla vyšponovaná a nohy měla pořádně roztáhnuté. Sestra si musela pokleknout a začít se “soutěží”. Viděla jsem na ní, jak je jí to hrozně nemilé a že trpí více než já.

Postupně mně vytrhla pět chlupů z rozkroku.. pomalu, aby to co nejméně bolelo a ještě z míst, kde to šlo nejsnáze, abych zbytečně netrpěla. I tak to nebylo nic příjemného, bolestí jsem usykávala a byla ráda, že to mám za sebou. Tyrani evidentně nebyli spokojení a řekli, že jestli neodvedu lepší výkon, dostaneme obě dvě. Sestru přivázali ke kříži. Třásla se strachem, ano, její silnější stehna se podlamovala a já najednou ucítila šanci: šanci, že bych už dále nemusela být mučená, že bych z toho všeho mohla vyváznout a stát (takříkajíc) na té správné straně. Stala se se mnou divná věc, najednou jsem ke své sestře cítila nenávist, ne lítost a věděla, že se jí musím pomstít.

Stála přede mnou, tak vystrašená, snad tušila, jaká bolest ji čeká, nohy se podlamovaly, prsa nadýmala a třásla. Pozorně jsem pozorovala její rozkrok a rychle přemýšlela, jak jí způsobit bolest, ztrestat ji za to, za co podle mě mohla ona. Toto vše se mnou udělal strach, lásku přeměnil v nenávist. První chlup jsem jí vytrhla z podbřišku – jedním, prudkým trhnutím a ona vyjekla, neubránila se. Pocítila jsem uspokojení a druhý vytrhla úplně pomalu ze slabin. Bylo to ještě lepší, ale já chtěla… chtěla být vítězkou ! Třetí jsem si namotala na prst v oblasti hráze, několikrát pomalu zatáhla a pak vytrhla. To už jí vyhrkly slzy a její pohled říkal: proč? Ale ty víš proč, ty mrcho! řvala jsem v duchu a hledala, jak jí ublížit ještě víc. Rozhrnula jsem její velké pysky a najednou jsem věděla: pár chloupků vyrůstalo i z malých pysků. Když jsem jeden z nich poté surově vyrvala, vykřikla tak hlasitě, že budoucí vítězce již nemohl pochybovat nikdo a podle Radčina třesu ani nepochyboval. Nejlepší na závěr: důkladná prohlídka Radčiny pičky se mně bohatě vyplatila. Objevila jsem zapomenutý chloupek, který vyrůstal nedaleko hrášku – poštěváčku. Už když jsem jej jen uchopila, třásla se jak osika a já jí to neulehčila, popotahovala jsem ji za něho, až ho nakonec s úšklebkem vytrhla. Naší páni byli nadšení a řekli, že jsem předčila veškerá očekávání a že navzdory svému původnímu prohlášení bude vítězka odměněna.

 

Po krátké poradě řekli, že poražená bude potrestána následujícím způsobem: „přivázána za roztažené nohy hlavou dolů a přitom bičována po piči, aby si takto zvykala na bolest.“ Radka byla strachy zcela bez sebe, ale jistě již z dřívějška věděla, že stejně neznají slitování. Ani se moc nebránila, když ji chopili a uvázali k okovům ve stropě s nohama do V a svázali ruce za zády, aby se nemohla bránit ani náhodou. A pak přišlo něco, co asi ani jedna z nás nečekala. P. mi řekl, že se mu zdá, že už jsem dostala dost za vyučenou a že mě vezmou mezi sebe, zvláště když viděl, jak jsem tu svoji sestřičku pěkně s chutí pomučila. A dodal. že teď si můžu užít ještě víc. “Abys měla tu správnou důstojnost coby paní, která je nad otrokyní, přinesli jsme ti na to oblečení,” doplnil ho Karel a podal mi krásné černě body a vysoké (taktéž černé) kozačky. Současně vyndal kožené, mnoho žilnaté důtky. “Trest vykonáš ty !” Vůbec jsem se nebránila, ještě pořád jsem cítila, že to všechno je kvůli ní. V tu chvíli jsem byla paní a mí “druzi” mě v tom utvrdili. “Představ se”, zařvali na Radku a já si vychutnávala ten slastný pocit, kdy ona o sobě musela mluvit jako o píči a já stála coby její paní a trestatelka. Poslali mě, abych se šla převléct do “dominovského” šatu a mezi tím ještě přitížili Radce tím, že jí na bradavky dali svorky se závažíčkem, které se houpalo a ještě zhoršovalo její už beztak dost nepohodlnou polohu. Když jsem přišla omytá, oblečená a sebevědomá, cítila jsem, jak moc znamená ten kousek látky, který na sobě člověk má nebo nemá. Ale na dlouhé úvahy jsem neměla čas. Páni mi podali důtky a šli si sednout opodál do křesel s panáky v rukou, aby si všechno užili. “Nad čím medituješ, začni už! “, zařval na mě Karel a já nezaváhala.

 

Stoupla jsem před Radku a vzteky nad tím ponížením, které jsem (kvůli ní, jak se mi zdálo, jak rychle člověk vymění skutečného nepřítele za smyšleného) prožila, s chutí jsem začala pádně bičovat její pohlaví… Svist, šlehnutí, výkřik a slzy… Svist, šlehnutí, výkřik a slzy… Zpočátku dopadaly rány spíše do oblasti pochvy a hráze, ale po několika (těžko říct kolika) ranách jsem stoupla zezadu a začala bičovat oblast poštěváčku a podbřišek. Svist, šlehnutí, výkřik a slzy… Rány jsem nepočítala, za to si na nich dala záležet. Svist, šlehnutí, výkřik a slzy… Každou jednu jsem si vychutnávala a nevnímala, co dělají ti dva, viděla jsem jen sebe coby mocnou paní nad bezmocnou obětí a líbilo se mi to. A stále znovu: Svist, šlehnutí, výkřik a slzy… A ještě: Svist, šlehnutí, výkřik a slzy…

Těžko dnes říci, jak dlouho jsem prožívala onu extázi, za kterou se dodnes stydím a jsem moc ráda, že mi něco takového má ohleduplná sestra nikdy nepřipomene, přestože tento výprask a pohled na můj triumfalismus musel být horší než cokoli předtím i potom. Opájela jsem se svou mocí, tím, že není ubližováno mně, ale že ubližuji já někomu, kdo za to všechno může. Bylo mi dobře, neboť jsem rychle zapomněla pravdivost přísloví, že pýcha předchází pád. P. a Karel mi jej ovšem brzy tvrdě připomněli. V záplavě kruté radosti jsem si ani nevšimla, že ke mně přistoupili se sveřepým výrazem v obličeji, a i když jsem si jich konečně všimla, myslela jsem, že mě pochválí a budeme sestru dál mučit společně. Já hloupá si neuvědomila, kdo je tady pánem a scénáristou hry.

 

Karel zadržel moji ruky s bičem ve vzduchu a já na něj křikla: “Co děláš ?!” V mžiku mi držel zkroucené ruce za zády a P. vpředu jen zasyčel : “Se mi zdá, že tady si někdo moc zvykl na to, že je Paní a pokřikoval by i po nás…” Už mi bylo jasné, jak velkou chybu jsem udělala, ale bylo pozdě, moc pozdě na nápravu. Ruce svázané za zády, nahá jako červ, pověšená za nohy jak před malou chvílí Radka, čekala jsem na svůj ortel. Během kratinké chvilinky, zbavena nevelkého kousku oblečení, jsem zase nebyla nic než píča č. 2. Bála se, aby teď zase nebičovala Radka po rozkroku mě, protože neměla jediný důvod, aby mě sebemíň šetřila. P. a Karel však byli mnohem vynalézavější, než si moje fantazie dovedla představit. “Dostaneš pořádně za vyučenou, aby bylo jasné, kdo je tady Pánem”, sdělili mi v okamžiku, kdy jsem vyděšeně pozorovala, jak stojí nade mnou a v rukou chráněných rukavicemi drží každý svazek kopřiv. “Ale buď klidná”, posmívali se mně, “to nebudou žádné velké rány, jako tys uštědřovala své milované sestřičce.” Ta mezi tím ležela na zemi a nikdo si jí nevšímal, současným zábavním hitem jsem byla já.

 

Kdo se nikdy nespálil o kopřivy, nedovede si představit, jaká muka jsem prožívala od prvního okamžiku, kdy se kopřivy poprvé dotkly mého těla. Mučitelé měli pravdu, stačilo mě jen tak lehounce švihat a žahavá nesnesitelná bolest pohlcovala mé smysly a vjemy, spalovala poslední trošičky sebevědomí a sebeúcty. Zpočátku mě švihali po zadku (vůbec oblíbené místo k mučení mého těla), potom přešli k nohám (zejména stehnům) a zádům. Záměrně se doposud vyhýbali mým intimním partiím, ale vůbec jsem nepochybovala (a R. věděla), že to nejhorší mě ještě čeká. Těžko říci, jak dlouho ono “otálení” trvalo, ale času měli víc než dost a mého skučení a pláče si užívali dosyta i tak. Po krátké pauze, kterou věnovali dalšímu popíjení, přišla “finská lázeň”, jak tuto bolest sami nazvali. “Aby se ti prokrvily a zvětšily kozy”, chechtali se, zatímco mi novým, nepolámaným svazkem kopřiv šlehali prsa ze všech stran. Jak už jsem zmínila, nemám je nijak veliké, ale vlivem zemské přitažlivosti při visení hlavou dolů poskytovaly až příliš mnoho místa coby terč tyranům. Ale nedosti na tom. Oznámili mi, že mě přeříznou. Ani jsem se neodvažovala pomyslet, co tím zamýšlejí, ale nenechali mě dlouho hádat. Mezi kolena mi dali tyčku, abych nemohla dát nohy blíž k sobě, Radka musela rukama roztáhnout mé pysky od sebe, co to nejvíc šlo a oni mi mezi ně nejprve jen zlehka položili znovu nový, čerstvý svazek kopřiv.Už to bylo více než nepříjemné. Ovšem můj křik a pláč se změnil v nepříčetný řev, když tímto svazkem začali tahat zezadu dopředu a zpět jako pilou. Celé pohlaví bylo rázem jako v ohni a oni (navzdory pořekadlu) na “pilu” hodně tlačili. Nevynechali ani kousíček mé kundičky od poštěváčku až po hráz a rýhu mezi půlkami. V ten okamžik jsem si myslela, že to snad ani nemůžu přežít. Přežila a nebyla jsem první. I tomuto druhu mučení už byla Radka podrobena dřív, než mě nelítostný osud přihrál Karlovi a P. do spárů jako další oběť.

 

Po nějaké době se oba dobráci rozhodli, že mě nechají chvíli vydechnout. “Už bych si zase zašukal ” pronesl Karel. “Takže procházku”, dodal P. Radka už věděla, co ji čeká. Oblékli ji do krásných, bílých, malinkých kalhotek, podprsenky, bílé halenky a červené sukně. Na nohy dostala černé lodičky a moc jí to slušelo,až jsem sama zírala. “A opovaž se nebránit dostatečně udatně !”, pohrozil Karel, “čím větší odpor, tím lepší sex.” Před mými zraky se začalo odehrávat divadlo, jehož premiéra se musela hrát již dříve, protože vše bylo nacvičeno. Radka se procházela jakoby po parku, když vtom ji obklopili ti dva násilníci. Jeden ji přes udatný odpor zkroutil ruce za zády, druhý rozerval halenku a rozřízl podprsenku. Byla záměrně o něco menší, než by byla akorát. Díky tomu se nyní rozletěla a prsa doslova vyskočila ven jako vězněná zvířátka, když dostanou svobodu. To vše za křiku : “Cecky ven, cecky ven!” a zuřivého hnětení prsů. A už ji táhnou ke stolu, u něhož jsme již byly jednou připoutány, rvou z ní sukni, zatím co ona se zmítá a křičí (těžko říct, nakolik doopravdy a nakolik kvůli spokojenosti pánů). Za okamžik už je znovu roztažená do X, připoutaná ke stolu. Vychutnávají si její ponížení, musí lízat jejich ztopořená pohlaví a za odměnu je jimi bita přes tvář. Snad již ani ona nevnímá, kolikrát jí zmáčknou prsa či zajedou prsty do rozkroku. Karel bere nůž a rozřezává kalhotky podélně dolů, takže se objevuje tmavý trojúhelník chlupů. Sestra se teď ani nehýbá strachem, aby ji neřízl. Co Karel načal nožem, P. dokončil rázným trhnutím rukou a pička je venku. Několik ran důtkami pro zábavu dopadlo na prsa a rozkrok, ale nadržení obou je tak veliké, že Karel brutálně vniká do sestry, která se zmítá a prosí (jak jinak než marně) o milost, zatímco já musím vzít do úst P. penis. “Běda ti, jestli nebudu spokojen, já jsem z domu zvyklý na vysoký standart”, zavrčel na mě a já se snažím. Lízám mu jej odspodu nahoru včetně varlat, cumlám je, beru do úst, lízám ze stran. Občas dostanu facku, když se jej dotknu neopatrně zuby. Karel se vystříkal do Radky a rve mi své péro do úst, ještě mokré ze sestřiny kundičky, se zbytkem semene na žaludu. “Dělej, očisti mi ho tím svým rypákem, ty kurvo!!” Neodvažuji si neposlechnout jeho rozkaz a vylizuji jej k naprosté čistotě a do sucha, za což jsem odměněna pár ranami po zádech. Skoro je ani nevnímám, nejsou ostatně zvlášť brutální po tom všem, co jsem zde již prožila.

 

Poté, co se i P. udělal na sestře, musela jsem si i já dřepnout nad jejím obličejem a ona mi lízala pičku, prý aby nevyšla ze cviku. Pánové si sedli k dalšímu drinku a spokojeně sledovali nás dvě – piču č. 1 a 2, své dvě dokonale poslušné otrokyně…

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hlasů: 5

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *