| |

Povídka “Pracovní cesta”

Pracuji na dosti dobrém místě jedné zahraniční společnosti. K mým pracovním úkolům patří poměrně časté služební cesty do všech koutů světa. Mám také v různých i exotických státech známé a přátele. Několika důvěrným známým jsem při jejich návštěvě naší země dohodil pár hezkých koček, což oni mi vracejí zase když jsem u nich. Můj poslední zážitek však předčil všechna očekávání.

 

Byl jsem v jedné vzdálené zemi a po vyřízení pracovních záležitostí se mě ujal můj tamní přítel, já mu česky říkám Pepa, neboť i já,který ovládám několik jazyků, mám s vyslovením jeho jména problémy. Byl tajemný, když mi říkal že má pro mě lahůdku. „Chtěl bys vidět ženský trestní tábor ? Ani u nás toto zařízení není úplně legální, jsou tam mladý holky i starší ženský, musej makat 15-16 hodin denně a na jejich práva se nehledí, ale máme takové pracovní výsledky, že nám to vláda tajně posvětila, a soudy je k nám posílají, tam když se nějaká dostane tak už se nemusí vrátit, ředitel je můj nejlepší kamarád a zve nás. Jinak si to od bohatých lidí z celého světa nechá dobře zaplatit, to víš dvě stovky ženskejch se kterýma si můžeš dělat co chceš-oni mu po výkon trestu patří!“. Cítil jsem vzrušení. Naoko jsem se zatvářil neutrálně. „Když se ti bude nějaká líbit a o tom nepochybuji tak si ji půjčíš, vždyť jsem ti řekl, že můžeme všechno“. Tato odpověď mě uspokojila.

 

Jeli jsme vozem celý zbytek noci opuštěnou krajinou. Nad ránem jsme dojeli po staré cestě k masivní závoře. Pepa podal strážci doklad, ten zasalutoval a pustil nás dovnitř. Dojeli jsme k další závoře kde se vše opakovalo. To už jsme ale projeli za vysoký plot z ostnatého drátu. Dojeli jsme k budově, strážný nás odvedl k řediteli. Ten se přivítal s Pepou a se mnou. „Dnes nám dovezou nové odsouzené, můžete vidět jejich příjem a nástup do cel, pak vám ukážu samotky, kde máme několik žen za přestupky, ostatní jsou už odvezeny za prací návrat je v půl desáté, sprcha, jídlo, večerka je v 10 hodin,vstávají v půl páté,šest dní v týdnu, jídlo a v pět už jedou na práci ještě jim dávám patnáct minut na polívku kterou vozíme už ráno s nimi“, odsekával ředitel. „Samozřejmě můžete mít každou kterou chcete, ve zvláštní cele, když by se ji nechtělo tak ji spoutáme.“ „Jsou tady znásilňovány často? A co fyzické tresty“ zeptal jsem se. „Občas si tady nějaký strážný vybere a ta mu musí dát. Já si také dám říci, ale já to tu beru jako práci oni jsou tak poníženy, že už se mi nepodívají do očí. Ty holky většinou něco provedly a tady za to zaplatí tak, že se to už nebude opakovat. Jsou tu i nevinné, když je někdo potřebuje uklidit, ty prcám nejraději. Za nějaké prohřešky je samozřejmý výprask, bičování nebo díra. “Pojďte se mnou už nám je vezou.“ Před budovou stál plátěný altán, velký dubový stůl a na něm asi dvacet plechových krabic označených jmény. V zápětí přijel zaplachtovaný vojenský náklaďák. Sluníčko už pálilo ač bylo časně. Voják sundal plachtu a na korbě skupina vystrašených žen, které slunce oslepilo mžourala po neznámém okolí. Měly na rukou silné řetězy. Voják je začal strkat z korby. Byly jim sundány řetězy a první byla zavolána ke krabici se svým jménem. Veškeré ošacení musela složit do krabice ohnout se přes stůl rozkročit a voják ji prsty v gumové rukavici prohlédl všechny tělesné otvory. Celé to netrvalo více jak dvě minuty a už byla volána další. Tato asi pětadvacetiletá hnědovláska se snažila ukrýt alespoň rukou své přednosti. „Ona si teď schovává píču a kozy, ale neví, že tu bude nahá celý svůj pobyt a že patrně bude muset občas někoho potěšit. Vy jim nedáváte šaty ani když jedou pracovat?“ Zeptal jsem se. „Ne, oni pracují na místech kam se nikdo nedostane, když dostávaly halenu tak jim nevydržela více než měsíc. Taky je to výchovné, jsou neustále nahé před svým strážcem a to ženy špatně snášejí krom toho je vidět jak jsou zdeptané zvlášť před těmi co už je znásilnili. Do polévky dostávají látky, které jim zruší periodu tak nám tu ani neotěhotní.“

 

Před altánem stálo dvacet nahých žen. Tipoval jsem tak mezi 18 – 40 roky. Snažily se ukrýt svou nahotu alespoň rukama. Netušily co je zde čeká, byly odsouzeny, každá věděla jaký čas stráví ve vězení, ale že jsou v trestním táboře bez jakéhokoli práva to netušila žádná. Ředitel je ostrým hlasem začal seznamovat s provozem zařízení. Po jeho projevu byly ženy jak zařezané.Nastalo stříhání, několik žen mělo dost dlouhé vlasy. Všechny byly ostříhány tak,aby vlasy zasahovaly na krk maximálně 3 cm. Potom byly odvedeny k několika sprchám uprostřed nádvoří, kde se musely umýt. Byl jsem vrušenej k prasknutí dvacet kozatej bezmocnejch, a vystrašenejch vězenkyň mě dostávalo do varu. Vojáci vedli ženy do cel. Jednalo se o dlouhou řadu pletivových klecí, které měřily tak 2,5X1,5metru. Od sebe byly odděleny dřevem jejich zadní stěna končila zdí budovy, volná byla pletivová vstupní branka a pletivový strop na němž byla lávka a strážní mohly hledět na odsouzené. „Tady jsou 9 měsíců v roce, zbytek v celách v zadním baráku, vlastně tu jenom spí a tráví jeden volný den v týdnu i to je trest. Musejí vydržet i své tělesné potřeby proto tam nemají ani kýbl“.Každá žena již byla ve své kleci. Na každé viselo číslo, jméno, věk. Procházel jsem se kolem krátkého úseku, z dlouhé řady těchto klecí, kde byla dnešní várka dovezených trestankyň. Některé opravdu stály zato. Stály většinou v zadních rozích svých nových příbytků s rukama zkříženýma na prsou. Nejvíc se mi zamlouvala žena ve čtvrté kleci. Měla světlé až blond vlasy, velmi hezký obličej, prsa tak dvojky, trojky co jsem mohl vidět, pěkně tvarované boky a klín porostlí světlím ochlupením. Přes její strach jsem viděl v jejím výrazu i cosi přísného a nezlomného. To mě vzrušovalo. Pásl jsem se doslova na jejich studu.

 

Pak jsme šli do zadního baráku, prostorná chodba z mnoha malými celami. Sešli jsme do sklepa. Ředitel otevřel jedny z několika dveří a rozsvítil světlo. Na betonové podlaze ležela asi třicetiletá žena, měla krátkým řetězem spoután krk s okem na podlaze. Nemohla nic než ležet. Ležela ve vlastních výkalech. U hlavy měla kastrol s vodou a na podlaze se válelo pár kukuřičných klasů. Plakala a prosila ředitele, aby ji pustil. „Máš tu být týden a zatím jsi tu třetí den. Tak drž hubu“.Ředitel zabouchl dveře zamkl a zvenku zhasl. Tohle bych asi nevydržel ani den, pomyslel jsem si. „Teď vám ukážu, jak trestáme menší neposlušnost“. Vyšli jsme na dvůr. Před klecemi s novými chovankami byla zavěšena do velkého X žena. Ani se nohami nedotýkala země. Visela tak, že na ni měli všechny z klecí dobrý výhled. Byla to hnědovláska z čísla devět. „Ta kurva se vychcala ve své kleci, trest je bičování celého těla,“ řekl ředitel a pokračoval „náš přítel z Evropy by si třeba rád vyzkoušel, jaké to je vykonat trest“. Rozbušilo se mi srdce, „velmi rád, pane,“odpověděl jsem.

 

Když jsem se s bičem v ruce přiblížil ke své oběti a viděl tu bezmocnou nádheru bušila mi krev ve spáncích. „Jestli ji chcete, příteli, ošukat před bitím, máte možnost, alespoň ty coury uvidí co je čeká,“ prohodil ředitel. Spoutaná žena se pokoušela vyprostit s pout, ale to bylo směšné. Obešel jsem ji pomalu ze předu a rozepl si kalhoty, ženě vyhrkly slzy. Voják otočil klikou a spustil ženu níž, její pozice napnutého X však zůstala stejná. Chytl jsem ji za pevné hýždě a narazil na svého ptáka. Vzdychla, ale to už sem do ní rytmicky přirážel. Žena vykřikla, ani jsem si nevšiml, že Pepa nevydržel své choutky a vrazil jí ho do zadku. Za pár minut jsme jí naplnili velkou dávkou horkého lepkavého spermatu. Zahlédl jsem zděšené výrazy žen z klecí. Jen jsem si zapnul kalhoty a voják povytáhl její tělo, přišel na řadu bič. Bič práskl, žena nelidsky zaječela a přes záda ji naběhlo rudé jelito. Další ranou jsem zasáhl část prsa na kterém se objevily krůpěje krve. Po třetím zásahu se objevil pruh přes stehna a hýždě. Bič svištěl vzduchem a žena přerývaně štkala. Za několik minut nebylo na jejím těle místo, které bych nezasáhl. Žena již byla polomrtvá, když jsem dostal pokyn k ukončení bičování. Ředitel mě pochválil za odvedenou práci a žena byla odnesena do své klece.

 

Ředitel nás pozval na oběd. Ptal se nás jak se nám to líbí. Vyjádřil jsem uznání a ocenil přísný režim. Byl zjevně potěšený. „Pánové si teď mohou jít vybrat nějakou odsouzenou, ta jim bude přivedena do speciální cely, kde si sní mohou dělat co chtějí a třeba i několik. Šli jsme se s Pepou podívat zpět na zavřené ženy. Procházeli jsme před klecemi a vybírali. Ženy stáli v koutě klece a zakrývaly se rukama, nebo a to bylo ještě horší seděli v koutě s přitaženýma nohama a nebylo vidět téměř nic. „Všechny vězenkyně si stoupnou k východu, budou stát v čelem ke dveřím s rukama za hlavou, dojde-li k nim prohlídka budou se na její povel otáčet“, zařval ředitel. Ženy neochotně splnily rozkaz. V první kleci stála blondýna, bylo jí 35, velké kozy a poměrně velký zadek, kundu měla skoro vyholenou. Zapsal jsem ji. Dvojka byla 20ti letá holka, vyhublé tělo asi feťačka, nic moc. Třetí klec poskytovala útočiště 26 ženě, měla hnědé vlasy, pevné čtyřky, zadek tak akorát, přírodní klín, klopila oči, musela se otočit z profilu, ze zadu, udělat několik dřepů, vzpažit, rozpažit, upažit. Vzrušovalo mě, že ženy tuší, že jsou vybírány k sexuálním hrátkám. „Tohle číslo si napiš“, řekl mi Pepa a já si třetí klec poznamenal. Na čtvrtou klec jsem se vyloženě těšil. Stála tam žena která se mi líbila již při přijetí. 27letá, pevné trojky /konečně je vidím/s růžovými dvorci, modré oči, světle hnědé až blond vlasy, i klín a boky přesně akorát. Z očí je vidět strach i jakási nezlomná vůle. Musí nám předvést sérii cviků. Tuto klec si také zapisuji. Pětku, šestku, sedmičku a osmičku obývali pro nás nezajímavé ženy. V devítce se třásla zbičovaná žena, můj výprask ji proměnil v rudofialovou trosku, nevím jak bude zítra pracovat, pochybuji, že jí ředitel nepošle s ostatními. V desítce stála pěkně rostlá asiatka s přiměřeným poprsím a pěkným zadkem, klín měla přírodní. Následovala naše prohlídka a zápis. Jedenáctka byla obsazena pěkně urostlou čtyřicítkou, pětky kozy s velkými rudými dvorci, hustě porostlý klín černými chlupy, pevná prdel. Přírodní samice. Slzy v očích. Následovala prohlídka a zápis. Dvanáctku obývala 22letá tlustá žena. Ve třináctce byla 18letá holka. Měla velké pevné prsy. Blond vlasy i klín. Tu jsme si samozřejmě po prohlídce vybrali. Čtrnáctka – dvacetiletá urostlá blondýna, to se nedá nevybrat. Další zajímavá žena byla až ve dvacáté kleci – hnědovlasá třicítka, trojky kozy, prdel tak akorát, byla jak vysoustružená. Po prohlídce následoval zápis. Vybrali jsme tedy osm žen, ředitel předal můj papír s čísli klecí vojáku a vybrané ženy byli vyvedeny z klece a odvedeny do baráku. Mnohé opět měly slzy v očích. „Než budou ty kurvy připravené pojďte na skleničku,“zval nás ředitel. Dali jsme si pár sklenek a šli se podívat na vězenkyně. „Rozdělíte si je a odvedete do vedlejších cel a jsou Vaše. Můžete je šukat spoutané, můžete je mlátit, mučit.“ V cele stálo osm žen s pouty na rukou. Měl jsem možnost prvního výběru, vybral jsem si 1,4,13 a 20. Ty mi odvedli do vedlejší cely. Ředitel mi pokynul a já vyšel za nimi. V prostorné cele byla postel, jinak byla vybavena jako mučírna se vším všudy. Pouta, zámky, rákosky, skřipec, trestná lavice a další lahůdky.

 

Tu ženu z jedničky jsem nechal připoutat na skřipec a pěkně natáhl. Osmnáctiletou slečnu jsem nechal zavěsit za řetěz visela na rukou asi 15 cm nad zemí. Třicítku z dvacítky jsem nechal posadit na trestnou kozu. Ostrý trám se jí zařezával do kundy na nohy dostal závaží. Moje favoritka ze čtyřky byla natažena na speciální lavici. Ruce, nohy, hlava v kládě. Řemen jí pevně tiskl k lavici a svým tahem drtil prsa na kterých ležela. Lavice končila před ženiným pasem. Za pas visela na řetězu. Nohy měla roztaženy a upevněny v řetězech, které vysely ze stropu. Držely tak zadek a nohy ve vodorovné poloze s tělem i když byli ve vzduchu. Bylo to nestabilní a hlavně nepohodlné. Žena si však byla vědoma, že její prdel i kunda jsou odkrýté a přístupné. Prohlížel jsem si otevřené ženino přirození a štípl ji do stydkých pysků. Žena se marně pokusila pohnout nohama k sobě. Nemohla vidět co dělám neboť hlava v kládě jí umožnila vidět jen před sebe a na zem. Voják nás opustil a já se svlékl do naha. Pták mi stál už hodnou chvíli. Obešel jsem ženu na lavici. Měla pohled lapeného zvířete. Teď už v jejím pohledu nebylo tolik vzpurnosti. „Za co tu jsi ?“,zeptal jsem se. „U nás ve firmě se ztratily peníze, ale já je neukradla!,“řekla tiše. „Na jak dlouho?“ Zeptal jsem se. V duchu jsem i věřil, že nic neukradla. „Tři roky“řekla. Chytil jsem ji prudce za vlasy, nadzvedl hlavu a nacpal ji svého ptáka do pusy. Měla ji plnou, pevně jsem ji svíral vlasy a nacpal ji ho tam co nejdál. Pak jsem začal močit. Moč z části tekla na zem, ale povedlo se mi, aby dobrou polovinu spolkla. Pak jsem ji pustil a vyndal ptáka z její pusy. Byla ponížením bez sebe. Obešel jsem ji, vzal do ruky prut a prudce jim švihl ženu přes prdel. Krátce vykřikla. co švihnutí to nový výkřik. Na bílém zadku se objevovaly rudé jelita a žena již křičela neustále. Vyplatil jsem ji 25. Pak jsem ji bez varování vnikl ptákem do zadku a začal přirážet. Čím více plakala tím více mě to rajcovalo. Vystříkal jsem ji zadek a pak si od ní nechal jazykem očistit péro. Už jsem ji nemusel rvát vlasy, pochopila, že stejně dosáhnu svého. Zavolal jsem vojáka a nechal ji rozvázat. „Lehni si na kavalec, na záda a nohy od sebe !“Rozkázal jsem, když voják odešel. Poslechla. Lehla si a pomalu dala nohy od sebe. Za pár okamžiků už jsem ji píchal. Když jsem se udělal, nechal jsem ji odvést do cely. Odcházela ponížená s krásně zmalovaným zadkem.

 

Přistoupil jsem k zavěšené dívce, byla zpocená, visela za ruce poměrně dlouhou dobu a to co viděla ji asi nepřidalo. Měla pětky kozy. „Za co tu jsi?“. „Krádeže v obchodě“, řekla vztekle. „Jak dlouho ?“ „Dva roky“odpověděla. Zavolal jsem vojáka a aby mě neslyšela požádal jsem ho, aby přinesl rozpálené železo na vypalování značek. Pak jsem si nechal dívku spustit a přivázat zady ke sloupu, s pěkně roztaženýma nohama, který zde evidentně byl pro tyto účely. Pak jsem dívku chytil pevně za kozy a hnětl je. „Šukala jsi už, vůbec? Ono je to jedno, protože teď budeš a tak se to pozná. „Hajzle“, vykřikla. Když jsem ho do ní vrazil tak zaječela, ale celou dobu mého přirážení nevydala hlásku. Panna nebyla, no co se dá dělat. Jelikož její svázání to nedovolovalo musela mě ptáka očistit žena na skřipci. Udělala to po dvou fackách docela ochotně. Voják mi podal rozpálené železo. „Tak abys nikdy v životě nezapomněla že jsi tu byla, vypálím ti značku. Každý s kým budeš někdy spát to uvidí. Možná že ti to už do konce života bude dělat problémy. Dívka křičela, ale já nekompromisně vypálil na její prso nápis Trestný tábor. Dívka bolestí omdlela : Nechal jsem ji odnést do její cely. Pak jsem byl pozván na večeři. Nechal jsem tedy ta dvě zbylé přivázány, oblékl se a odešel. Po večeři, kde jsme si s Pepou vyměnili zkušenosti s mučením a seznámili ředitele s průběhem akce,pak jsme se vrátili ke svým svěřenkyním.

 

Žena na trestné koze již nemohla bolest vydržet. Opět jsem se svlékl a pokračoval v přerušeném díle. „Tak za co a na jak dlouho tu jsi?“ „Podvod,čtyři roky“, vzdychla. Vzal jsem do ruky rákosku a začal ženu řezat, přes záda, kozy nohy a zpět. Při každém úderu žena zaječela a škubla s sebou což mělo za následek další její bolest, neboť hrana trámu se jí zařezávala do kundy. Za chvíli měla tělo pokrytá šrámy. Nechal jsem ji sundat. Pak jsem ji hodil na postel a prudce do ní vnikl. Moje váha jí tlačila na zmlácená záda, mé tělo ji drtilo pas a břicho, kozy jsem ji hrubě hnětl, ale nelepší musel být můj ocas v suché kundě, zmučené sezením na koze. Nechal jsem ji také odvést. „Tak co“,přistoupil jsem k ženě na skřipci. „Poškodila jsem sousedovi dům,budu tu pět let“.Začal jsem ženu natahovat. Byla napnutá jak struna, když jsem jí začal švihat přes kozy. Ječela jak šílená, moc jsem se bavil. Když měla hrudní pěkně modrý nechal jsem ji odvázat. Následovalo její ošukání na posteli, měla skoro vyholenou kundu a velkou prdel, bral jsem ji pro změnu ze zadu, musela byt na čtyřech a já si hrál s jejími modrými bolavými kozami což jí vhánělo slzy do očí. Pak byla odvedena do cely a já se oblékl a šel k řediteli.

 

Moc jsme mu s Pepou poděkovali za skvělý zážitek a chystali se odjet. Chtěli jsme jen počkat na příjezd tábora z práce. Dali jsme si sklenku a já požádal ředitele, abych se mohl jít podívat na zavřené ženy. Bylo mi to povoleno a s jedním vojákem jsem vyrazil k celám. Byla už tma, ale do cel svítilo několik silných reflektorů. Celkově samozřejmě na tom bylo nejhůř osm námi mučených žen. Téměř všechny ženy seděli v koutech cel se skrčenými nohami přitaženými k tělu. Je to asi nějaký ženský pud snažit se ukrýt svá citlivá místa, vždyť teď už věděli, že nahé budou pořád a po vůli tomu kdo projeví zájem. U čtvrté klece jsem se zastavil. Žena stála v koutě, pochopil jsem, že sedět nemůže díky výprasku ode mě a možná ji bolel zadek od mého péra. „Pojď sem, dej ruce podél těla a pěkně se mi ukaž“, byl jsem zvědaví jestli poslechne. Přistoupila ke dveřím pomalu dala ruce podél těla pak se zvolna otáčela. Byla opravdu krásná a její pruhovaný zadek mě vzrušoval. Očima uhýbala, už tam nebyla bojovnost, ale jen ponížení a stud.

 

Do dvora najeli nákladní auta, kolem psi a vojáci. Ženy seskakují a řadí se. Některé mají na těle stopy po bití. Okamžitý odchod k jídlu, za dalších deset minut jdou pod společné sprchy a do dalších deseti minut se za trestankyněmi zavírají jejich cely. Zítra jich odjede o dvacet více. Vysílené ženy se ukládají na zem a za chvíli usínají. Pár si jich odvedli vojáci pro své potěšení do baráku. Ty půjdou spát až se jejich věznitelé pobaví. V životě jsem nic lepšího neviděl, mám svým přátelům co vracet.

 

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.5 / 5. Počet hlasů: 2

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *