|

Povídka “Mrskačka 1.”

Do Uherského Hradiště jsem se s rodiči přistěhovali ze středních Čech v mých 18 letech. Krajové rozdíly mi nepřipadaly velké a pro mě byl podstatný vlastně jen jeden jediný: že kluci na Slovácku využívali svého práva na mrskání děvčat mnohem důsledněji než jinde. Kamarádů jsem měla brzy hodně, jenomže dostat na zadek, to mi připadalo nedůstojné emancipované mladé dámy, ve kterou jsem v tu dobu pomalu dospívala. Proto se po dva roky vždy o velikonočním pondělí stávala z našeho domku nedobytná pevnost.

A tak mě vloni před velikonocemi ani nepřekvapilo, když mi kamarádky donesly zvěsti o tom, že se nějací kluci vsadili, že se jim v pondělí podaří mě pořádně vymrskat. Holky, které dotyčné znaly, na mě hleděly očima plné soustrasti, ale já měla pro strach uděláno. Byla jsem jenom hrozně zvědavá, jakým způsobem se o to chtějí pokusit.

Když pak v pondělí dopoledne svátek nesvátek, zazvonili u naší branky dva mládenci v montérkách a velkou bednou, hned jsem věděla, kolik uhodilo. Vykoukla jsem z okfletna a zeptala se jich, co chtějí. Tvrdili, že nám vezou automatickou pračku (nic jsme si neobjednávali, pračku už doma máme). „To je výborné, počkejte.“ Byla jsem rozhodnutá si z nich utáhnout a pořádně je za ten úskok potrápit. Oblékla jsem si tu nejkratší minisukni – tak krátkou, že ji nosím jen doma – a vyšla jsem na balkón. „Tak to odneste do garáže prosím vás.“ Kluci se lopotili s těžkou bednou, koukali po mě div nezakopli a já jsem se neskrývaně bavila. Dveře z garáže do domu jsem před tím samozřejmě pořádně zamkla. Kluci se vrátili bez bedny a jak se dalo očekávat, žádné dodací listy neměli. Popřála jsem jim veselé velikonoce a pěknou mrskačku a oni odtáhli.

Já se samozřejmě hned běžela podívat do garáže, co do té bedny nacpali. Nejdřív jsem pečlivě zamkla dveře garáže, to pro případ, že by se chlapci z „dodávkové služby“ ještě vrátili, pak jsem šla k bedně a velice jsme se podivila, protože ta byla úplně prázdná. Vzápětí jsem se poděsila mnohem víc, protože za bednou se vynořil obsah zásilky a v ruce ohýbal tenkou, ale za to dlouhou a pružnou rákosku. A taky pořádně přiléhavou, jak jsem se vzápětí ujistila. Než jsem se stačila vzpamatovat, přehnul si mě přes koleno, vyhrnul mi sukni a začal mě pořádně vyplácet. Rákoska pálila jako cejchovací železo a tak není divu, že mi prvních několik šlehů dodalo sílu, abych se mu vytrhla a začala prchat. Tím však celá mrskačka teprve začala. Honili jsme se po celém domě, on mě šlehal na zadek, já jsem ho zato tloukla polštářem a peřinami, házela je po něm a přikládala si je na ohroženou část těla, čímž jsem ho ještě víc provokovala.

Nakonec Jarek (tak se mi později představil) zjistil, že klíč je ve dveřích zevnitř. Otočil jím a pustil dovnitř ostatní kluky. Bylo mi jasné, že jsem prohrála. Byla jsem sama proti osmi statným klukům. Začala jsem smlouvat. Navrhla jsem, že se nechám dobrovolně vymrskat, když slíbí, že mě nebudou bít moc. Kluci však dobře věděli, že jsou to oni, kdo si může diktovat podmínky a jejich protinávrh mi vyrazil dech. Dostanu od každého z nich 8 ran a to na holou. Představa, že bych si před nimi měla sundat kalhotky mě šokovala snad ještě víc než množství ran, které měly dopadnout na můj jemný zadeček. Začala jsem ihned protestovat. Jediné čeho jsem dosáhla bylo, že kluci zvýšili počet ran na deset od každého. To už bylo moc. 80 ran na holou, navíc jsem si všimla, že kluci nemají klasické pomlázky, ale silné vrbové pruty. Začala jsem protestovat, že tohle nikdy nedovolím. Pak jsem se rozbrečela. Jarek mě vzal kolem ramen a odvedl mě kousek stranou. Řekl mi, že jsou pevně rozhodnutý mi nařezat a udělají to, i kdyby mě museli svázat. Mají totiž pádný důvod. Vsadili se s Olinou, že se jim podaří mě pořádně vymrskat. Zmínka o Olině mě zaujala natolik, že jsem okamžitě přestala vzlykat. Olina byla moje úhlavní nepřítelkyně. Před rokem jsem jí přebrala kluka a od té doby na mě vrhala nenávistné pohledy, kdykoliv jsme se setkaly. Povzbuzen tím, že jsem přestala brečet mě Jarek pohladil po vlasech a zašeptal. „Máš dobrý důvod nenutit nás, abysme tě přivázali. Ta sázka má totiž pravidla, který by tě mohly zajímat.“ Pak jsem se dozvěděla, že Olina slíbila svléknout se před nimi do naha, pokud se jim podaří mi nařezat násilím, pokud bych si však nechala našvihat dobrovolně (o čemž Olina určitě naprosto pochybovala), souhlasí Olina s tím, že jí kluci vyplatí dvakrát tolik ran, než dostanu já. Tahle představa mi dodala trochu kuráže. Počáteční šok už jsem překonala a tak jsem mohla přemýšlet trochu jasněji. Věděla jsem, že dostanu tak jako tak. Když se nebudu bránit, tak se navíc budu moc pomstít Olině za to, co na mě ušila. Navíc se mi Jarek moc líbil a nechtěla jsem se před ním ukázat jako zbabělec. Rozhodla jsem se přistoupit na všechny podmínky. Vrátili jsme se ke klukům a já jim řekla, že jsem připravena přijmout výprask. Bylo mi poručeno, abych si svlékla sukni, položila se břichem na stoličku a oběma rukama se chytla její konstrukce. Kalhotky jsem měla pořád na sobě a na chvíli jsem zadoufala, že mi je kluci nechají. Jenže marně. Vzápětí mi je někdo stáhnul až ke kotníkům a poručil mi, abych z nich vystoupila. Se smíšenými pocity jsem přemýšlela, co všechno asi kluci můžou vidět a cudně jsem tiskla nohy k sobě. Pak se ale ozvalo zasvištění proutku a já rázem na stud zapomněla. Takovou bolest jsem si nepředstavovala ani v nejhorším snu. Měla jsem co dělat, abych se nepustila a nezačala hopsat po pokoji. Proutek dopadal dál na můj vystrčený zadek a já se nedokázala ubránit tomu, abych po každé ráně nevykřikla. Nejdřív jen tlumeně, ale s přibývajícími jelity na mém zadku získával můj křik na síle. Když už prut začal dopadat po druhý po třetí na stejné místo, stala se bolest nesnesitelnou. Bála jsem se, že se bolestí počurám a mezi vzlyky jsem škemrala o milost. Po chvíli bití přestalo. Kluci mě nechali chvilku vybrečet a pak mě něčí ruce uchopily za prsa a postavily mě na nohy. V ten moment mi bylo jedno, že někdo takhle zneužil situace. Cítila jsem, jak se pode mnou podlamují nohy. Dozvěděla jsem se, že zatím mi bylo vyplaceno 48 ran a pořád jich ještě 32 zbývá. Nedokázala jsem si představit, že by na mojí rozsekanou zadničku mohla dopadnout byť jen jedna jediná rána a začala jsem znovu prosit o milost. Kluci dali na chvíli hlavy dohromady a rozhodli, že zbývající počet ran můžu dostat přes prsa. Tuto „laskavost“ mi však hodlali prokázat jen v případě, že přistoupím na všechny jejich podmínky: Svléknu si zbytek šatů, budu mít celou dobu ruce za hlavou a nechám si zavázat oči. Bylo mi jasné, že nemám na vybranou. Byla bych udělala cokoliv, abych se vyhnula dalšímu výprasku na zadek. Po chvilce jsem stála zcela nahá uprostřed pokoje, ruce sepnuté za hlavou a šátek přes oči. Neměla jsem vůbec představu, jak bude švihání proutku přes prsa bolet a strašně jsem se bála. Taky jsem se moc styděla, i když jsem věděla, že moje postava je zcela v pořádku. Především moje prsa mi záviděly všechny moje kamarádky, protože byla dost velká a přitom velmi pevná. Kromě všech těchto pocitů, jsem však cítila ještě něco. Bylo to silné vzrušení, které jsem poprvé pocítila už, když jsem ležela přehnutá přes stoličku. V tom jsem uslyšela Jarkův hlas. „Neboj se,“ řekl a položil mi dlaně na prsa, „nemáš se za co stydět. Musím tě ale upozornit, že je bezpodmínečně nutné, abys zůstala v téhle pozici, dokud ti neřeknem, že jí můžeš změnit. Pokud to porušíš, bude to znamenat zvýšení trestu. Je ti to jasný?“ Kývla jsem polomrtvá strachy. Pak zase zasvištěl proutek a já hned poznala, jakou jsem udělala chybu, když jsem souhlasila s bičováním přes prsa. Pálilo to jako cejchovací železo. Rány dopadaly na obě prsa ze všech stran, nejvíc shora ale taky ze stran a zespodu. Jen silné vzrušení, které jsem cítila v podbřišku, mi pomohlo vydržet dvacet ran. Pak ale prut zasáhl mou levou bradavku a já vykřikla a oběma rukama si zakryla ňadra, abych je uchránila před dalším mučením. Pozdě jsem si uvědomila, co mi řekl Jarek před začátkem exekuce. Když jsem přemohla bolest natolik, abych mohla mluvit, dala jsem ruce zpět na hlavu a začala jsem prosit o odpuštění. Kluci však byly krutí a neoblomní. Trestu za opuštění stanovené pozice prý neujdu. Co to bude, to se dozvím potom, co dokončí stanovený počet ran přes prsa. Rozhodla jsem se těch zbývajících dvanáct šlehanců vydržet stůj co stůj, abych si nevykoledovala další trest. Vřískala jsem a hopsala z nohy na nohu, ale ruce jsem měla stále sepnuté za hlavou, i když proutek zasáhl pro změnu i pravou bradavku. Když ji však trefil hned další ranou podruhé, už jsem se neovládla a znovu jsem se chytila za postižené místo. Navíc jsem vyhrkla nadávku určenou exekutorovi těch dvou surových šlehanců, kterého jsem přes šátek neviděla. Toho jsem pak měla hořce litovat. Samozřejmě jsem byla opět přinucena zaujmout předepsanou polohu. Poslední rána nebyla započítána, takže jsem dostala ještě tři přes prsa. Když mi sundali šátek z očí, viděla jsem ještě chvíli jako v mlze. Oči jsem měla zalité slzami. Dostala jsem dost času na to, abych se uklidnila a vzpamatovala a pak jsem vyslechla ortel, ohledně slíbených dvou trestů za to, že jsem nevydržela ve stanovené pozici. Za první vypovězení poslušnosti dostanu o každého kluka tři rány na zadek. To nemohli myslet vážně. Cožpak nevěděli v jak zbědovaném stavu je moje prdelka. Jen plácnutí dlaní by mi způsobilo muka a oni mi chtěli vysázet 24 ran tím ukrutným prutem. Začala jsem brečet a škemrat, aby mě ušetřili. Kluci se chvíli radili a pak navrhli něco docela jiného. Abych unikla dalšímu bití přes zadek musela jsem slíbit, že budu celý týden chodit bez spodního prádla a bez punčochový kalhot, navíc v sukni, která bude sahat maximálně těsně nad kolena. Kromě toho jsem musela slíbit, že kluci můžou kdykoliv zkontrolovat, že pod sukní opravdu nic nemám. V případě, že tento slib poruším, musela jsem písemně souhlasit s tím, že dostanu přesně tolik co dneska plus v každé poloze dvě rány od každého kluka navíc. Ani jsem nad tím moc nepřemýšlela, protože jsem si byla jistá, že mě ani nenapadne další výprask riskovat. Pak kluci vynesli druhý rozsudek. Tentokrát nezapomněli připomenout, že se jednalo o opakovaný prohřešek a zejména ta nadávka je prý velmi přitěžující okolnost. Začala jsem tušit, že těmito řečmi si kluci chystají půdu pro obzvlášť přísný trest a měla jsem strachy zatajený dech. Moje tušení bylo zcela správné. Dozvěděla jsem se, že mi budou vyholeny chloupky mezi nohama a navíc ještě dostanu od každého z kluků dvě rány proutkem přes… stydím se vůbec vyslovit, kam se rozhodli mě švihat. Dodnes nevím proč jsem s tímto trestem souhlasila. Snad že mě ta představa tolik vzrušovala. Za minutku už jsem ležela zády na stole s nohama doširoka roztaženýma. Bůhví proč mi před tím znovu zavázali oči. Cítila jsem jenom jak mi nějaké ruce roztírají pěnu po rozkroku. Pak po něm začal jezdit holicí strojek a bolestivě mě přitom tahal za chloupky. Když zajel i do těch nejintimnějších míst, strašně jsem se bála, že mě říznou. Dělali to velice důkladně, jako by se chtěli ujistit, že na tom místečku nezůstane ani jediný chloupek. Pak mi buchtičku omyly vodou. Dělali to tak dlouho, že jsem si byla jistá, že všech osm kluků se s mými intimními partiemi dokonale seznámili. Samozřejmě, že jsem se strašně styděla, ale můj stud byl úspěšně zastíněn strachem z toho, co už v zápětí mělo přijít. Pak jsem ucítila, jak dva kluci uchopili moje nohy za kotníky a položili si je na rameno. Tím mi zvedli bederní část zad z desky stolu a udržovali moje nohy roztažené. Strachy jsem nemohla ani dýchat. Věděla jsem, že každou chvíli se do mé ubohé buchtičky zakousne proutek a vůbec jsem nepochybovala o tom, že to bude příšerně bolet. Pak proutek švihnul doopravdy. Naštěstí si kluci dávali pozor, aby mě nezranili a taky mě asi nešvihali plnou silou, tak jako když mě bili přes zadek a přes prsa. Přesto to ukrutně bolelo a já jsem zase škemrala o milost. Byla bych v té chvíli udělala úplně všecko, abych se vykoupila, ale neměla jsem šanci. Rány dopadaly dál a protože tam kam směřovaly není moc prostoru, začaly brzo dopadat na místa, které proutek už předtím zasáhl. Navíc se kluci, kteří s bičováním dívčích přirození jistě neměli mnoho zkušeností osmělili a zjistili, že mohou švihat silněji. Poslední rány byly nejhorší. Byly vedeny největší silou a přitom dopadaly na ty nejcitlivější místa. Křičela jsem a kroutila se jak paragraf, div jsem kluky, kteří mě drželi nohy, nepovalila. Dodnes nevím, jestli jsem řvala bolestí nebo jsem se udělala. Tělem mi projížděl pocit naprosté blaženosti, který se mísil s palčivou bolestí. Kluci mě pak položili na postel, pod bedra mi dali polštář, abych neležela na zmučené prdelce a na prsa a buchtičku mi láskyplně nanášeli pleťový krém, který příjemně chladil otékající podlitiny. Hbité prsty, které si pohrávali s mou buchtičkou a vnikali jemně do štěrbinky, mě udržovali v blažené extázi, přesto že mě všechna zbitá místa ještě hodně bolela. Když jsem přišla trochu k sobě uvědomila jsem si, že ruce, které tak neúnavně hnětly moje zmučená intimní místa, patří Jarkovi a že ostatní kluci ho se mnou nechali o samotě. Uvědomila jsem si, že mi je vlastně strašně krásně. Po tom všem, co jsem vytrpěla, jsem se cítila vykoupená. Cítila jsem, že teprve teď mám právo na opravdovou slast. Toužila jsem po tom, aby mě Jarek pomiloval, i když mi bylo jasný, že by to za těchto okolností pořádně bolelo. Vlastně právě to mě na tom nejvíc vzrušovalo. V tom se však ozvalo zaklepání. To se ostatní kluci chystali vejít zpátky do pokoje. Nechápala jsem, proč jsou najednou tak slušní, ale to bylo asi kvůli Jarkovi. Mé nahé tělo přece viděli ze všech možných úhlů. Jarek mi podal šaty. Ani jsem nepomyslela na to, že bych si mohla natáhnout těsné kalhotky přes můj zdevastovaný zadek a podprsenku jsem pochopitelně taky nemohla použít. Oblékla jsem si teda jen sukni a halenku. Jarek se mě pak zeptal, jestli chci být u toho až budou účtovat s Olinou. Na Olinu jsem při tom všem úplně zapomněla a teď se mě znovu zmocnilo vzrušení, když jsem si vzpomněla co jí čeká. Dvakrát tolik co já?! To se má teda Olina na co těšit. Rozhodně jsem jí to přála, jen jsem nevěděla, jak by to mohla vydržet. Samozřejmě jsem souhlasila. Kluci navrhli, že by se exekuce mohla uskutečnit u nás protože jsem sama doma, zatímco Olina bude jistě doma mít rodiče. To mi vyhovovalo, protože jsem ven jsem se bála. Kdyby mě tam někdo švihnul pomlázkou přes zadek, tak bych asi umřela. Polovina kluků odešla pro Olinu a zbytek zatím činil předběžné přípravy. Honza se mě zeptal, jestli máme doma televizi a já zprvu nechápala proč se o ni zajímá zrovna v tuhle chvíli. Když však vyndal z tašky videokameru, zalapala jsem po dechu. Snad mě při tom nenatáčeli?! Moje podezření bylo naprosto správné, o čemž jsem se měla přesvědčit po té, co přivedli bledou a zaraženou Olinu. Už věděla, že klukům se podařilo sázku vyhrát, ale odmítala uvěřit, že jsem výprask podstoupila dobrovolně. Kluci se jen usmívali, protože měli v kapse pořádný trumf. Prostě jen usadili Olinu před televizi a z kamery pustili záznam, při kterém jsem se musela červenat až po kořínky vlasů. Byly to někdy až pornografické záběry na můj vystrčený zadek, na který dopadá silný vrbový prut. Protože moje odhodlání držet nohy u sebe vzalo za své už po první ráně, bylo vidět naprosto všechno. Když na obrazovce proběhly i záběry na moje bičovaná prsa, byla barva Olinina obličeje popelavě šedá. Poslední část mého pokoření jí kluci neukázali. Vypnuli televizi a zeptali se, jestli jí to jako důkaz stačí. Olina byla jako opařená. Nejdřív se téměř nezmohla na slovo. Jen něco mumlala o tom, že to přece nemůže vydržet. Pak se snažila kluky obměkčit a usmlouvat aspoň stejný nářez jaký jsem dostala já, ale tak jako v mém případě i teď byli kluci neoblomní. Sázka je sázka a hotovo. Nakonec se přece jenom rozhodli trochu zmírnit ten hrozitánský nářez, který Olinu čekal. Řekli, že třicet ran odečtou, když se Olina svlékne hned do naha a nechá se dobrovolně vymrskat v poloze, kterou určí. Kromě toho když slíbí, že se nebude výprasku bránit, můžou jí trest rozdělit. 80 ran dneska a 50 za čtrnáct dní. Olina se slzami v očích se pokusila poznamenat, že za to svléknutí do naha by zasloužila větší úlevu než jen třicet ran, ale když jí kluci pohrozili, že se vrátí k původnímu scénáři, který znamenal 160 na holou hned dnes, přestala radši odmlouvat a začala se svlékat. Když byla zcela nahá, musela si kleknout na malou stoličku a prsy se položit na židli, kterou kluci umístili těsně před ní. Byl na ní opravdu vzrušující pohled. Olina měla překrásnou postavu. Když jsem se dívala na ladné polokoule její prdelky a představila si, co jí za chvíli čeká, cítila jsem znovu teplo uvnitř mé jeskyňky. Doufala jsem, že to Olina schytá taky přes prsa, která byla ještě o něco větší než moje a snad taky přes buchtičku, abychom si byly úplně kvit. To už k ní ale přistoupil první kluk a pořádně jí švihl proutkem přes vystrčený zadek. Olina zaúpěla a plnou vahou dolehla prsy na židli. Uprostřed zadku se objevil bílý pruh, který začal rychle červenat. Následovaly další rány a další tlumená ááau. Po pěti ranách nastoupil další z kluků, který švihal ještě úderněji než ten první. Olinino sténání nabíralo na hlasitosti. Věděla jsem přesně, co teď prožívá, ale spíš než soucit jsem cítila velké vzrušení při pohledu na silný vrbový prut, který se zahryzával do její oblé prdelky. Kluci se střídali dál po pěti ranách a při čtvrté sérii už Olina přestávala tlumit své výkřiky. Po každém švihnutí sebou zmítala, až se židle pod ní posouvala různými směry. Po třicáté ráně museli kluci na chvíli přestat a posunou židli zpátky ke stoličce. Zároveň Olinu důrazně upozornili, aby se ve vlastním zájmu snažila zůstat v poloze, kterou jí určili. Pohrozili jí, že za každé porušení této polohy dostane osm ran přes prsa. Pak se prut znovu pořádně opřel do zmrskané prdelky a k mé spokojenosti Olina už po 37. ráně nevydržela tu ukrutnou bolest, narovnala se chytila se rukama za zadek. I když se hned vyděšena reakcí kluků do správné polohy vrátila, slíbený trest jí prominut nebyl. V první řadě však měl být dokončen výprask na holou, z kterého zbývalo ještě 33 ran. Abych nezdržovala, řeknu jen, že Olina si vedla přibližně stejně jako já. Po čtyřicátý ráně už řvala bolestí a žadonila o milost. Jenže v jejím případě kluci nepřestali po pětačtyřiceti ranách, ale musela vytrpět o jednu sérii navíc. To samozřejmě nemohla vydržet bez toho, aby se občas nenarovnala a nesnažila se aspoň na chvilku uniknout palčivým ranám a na její konto přibyly další tresty v podobě 32 ran přes prsa. Když se tedy kluci rozhodli její rozšvihanou prdelku ušetřit, zbývalo z dnešní části trestu ještě 24 ran a navíc 40 ran přes prsa. Olina byla v zoufalé situaci, její prdelka byla v tak zbědovaném stavu, že snést zbytek trestu bylo nad její síly. Pokud by však měla souhlasit s tím, aby byl zbytek výprasku proveden přes prsa jako já, znamenalo by to 64 ran a to by bylo jistě také nad její síly. To museli uznat i kluci, ale protože ze zásady nedávali žádný ústupek zadarmo vymysleli si další ponižující podmínku, pro kterou byli ochotni prominout zbytek výprasku přes zadek. Olina musela slíbit přesně to, k čemu už jsem se dříve musela zavázat já, a to za stejných podmínek. Kdyby slib porušila, čekal by jí výprask takový jako dneska a navíc dvě rány o každého kluka v každé poloze. Vůbec jsem se nedivila, že Olina bez smlouvání souhlasila. Potom teprve mohla slézt ze stoličky, ale jenom proto, aby zaujala další ponižující pozici. Po chvíli už stála nahá uprostřed pokoje s rukama za hlavou a její vypnutá prsa čekala na 40 ran proutkem. Jestliže jsem prve říkala, že mi moje prsa záviděly všechny holky, tak Olina mezi ně asi nepatřila. Její prsa sice nebyla tak oblá jako moje, ale byla větší a neméně pevná. Však se taky na ně taky kluci nemohli vynadívat a v žádným případě si nemohli odpustit, ale si je přes exekucí nepolaskali. Než jí začali bít, pustili kluci ještě video a televizi pootočili tak, aby na ní Olina dobře viděla. Mohla tak spatřit poslední fázi mého výprasku a byla ujištěna, že podobný trest by stihl i ji, pokud by chtěla bránit provedení trestu. Olina byla z toho co viděla naprosto v šoku a v očích měla hrůzu. Pak to začalo. Tentokrát se kluci střídali po třech švihnutích a dvě rány si nechávali na konec. Olina brečela a vřískala, ale nikoho z kluků to neobměkčilo, takže proutek dopadal na její prsa nezmenšenou silou. Se zadostiučiněním jsem sledovala, že nebohá Olina vydržela v předepsané pozici ještě o tři rány méně než já. Možná to však bylo taky proto, že kluci švihali přes její prsa opravdu nemilosrdně. Podezřívala jsem je z toho, že se jí snaží přinutit k porušení pravidel úmyslně, aby nepřišli o ten zážitek vyholit její buchtičku a následně jí sešvihat i ty nejintimnější a nejcitlivější partie. Podobně jako já byla Olina v této situaci už naprosto zlomená a krotká a jediné o co se snažila bylo kluky nepohněvat a neztížit si už tak dost krutý trest. Proto dala hned zase ruce za hlavu, ale jak asi tušíte, shovívavosti ze strany svých mučitelů se nedočkala. Už po sedmnácté ráně se mohla těšit na 8 ran přes vyholenou buchtičku. U toho čísla však nezůstalo, neboť i přes největší snahu byla Olina podruhé přemožena bolestí po dalších 7 ranách. Kluci jí za to připsali na konto dalších osm ran a rozhodli se, že pro zbytek výprasku přes prsa zvolí jinou polohu. Poručili Olině, aby si stoupla zády ke stolu a zády se položila na jeho desku. Rukama se musela chytit stolu a tak měla větší šanci, že se ubrání pokušení se chránit před údery proutku. Její prsa posetá podlitými pruhy, které už začínaly modrat, teď změnila poněkud tvar a na jejich spodním okraji se objevilo bílá neporušená pokožka, kterou zatím ještě proutek nepoznamenal. Kluci to však rychle napravili. Olina se na stole zmítala ze strany na stranu. Nohy měla roztažené, aby držela stabilitu a divoce pohybovala pánví do všech stran vystavujíc tak na odiv nejskrytější záhyby svého těla, což kluci s potěšením sledovali. Olina vší silou zatínala prsty do spodní hrany stolu, a snažila si nevykoledovat další zvýšení trestu. Jenže kluci teď udělovali svoje poslední rány a na těch si vždycky dávali nejvíc záležet. Navíc v této poloze byla její prsa snadnějším terčem a kluci se mohli lépe rozmáchnout. Takže k ještě jednomu vypovězení poslušnosti přece jenom došlo. Když doznělo čtyřicáté zasvištění proutku Olinin zoufalý výkřik, uvědomila jsem si plná vzrušení, že se vzápětí dočkám největšího Olininýho ponížení a navíc ta potvora schytá 24 ran přes holou a vyšpulenou buchtičku. Byla jsem z toho úplně hotová. Strašně jsem se těšila až uvidím jak se proutek zařezává Olině do slabin. Jak se na bílé kůži kolem stydkých pysků objevují rudé šrámy a Olina mezi výkřiky zoufale škemrá o milost. Ona mi tohle mučení způsobila a měla možnost si moje utrpení prohlédnout na videu, ale v té chvíli to v ní vyvolávalo spíš hrůzu než potěšení. Byla jsem ráda, že jsem postoupila tu bolest a to ponížení. Přestože mě všechna sešvihaná místa ještě hodně pálila, vnímala jsem to spíš jako součást mého slastného vzrušení. Teď, když Olina postupně přicházela o to poslední, co ještě z části zakrývalo její tajné místečko, jsem si mohla říct, že kdo se směje naposled ten se směje nejlíp. Kromě toho Olininu kačenku čeká třikrát víc šlehů než dopadlo na tu mojí a já v té chvíli myslela, že je to moje poslední hodinka. Jakpak to asi přečká Olinka. Ze začátku si nevedla špatně. První sérii přečkala celkem statečně a křičela daleko míň, než když byla bita přes prsa. To se však kluci teprve připravovali na pořádný cajmrsk. Taky jsem měla dojem, že Olina prožívá pocity velice podobné těm, které u mě vyvrcholily orgasmem. Ve druhém kole kluci trošku přitlačili na proutek a hned to bylo mnohem zajímavější. Prut dopadal střídavě nalevo a napravo od štěrbinky a zanechával po sobě zřetelné stopy. Bylo mi jasné, že Olina velmi trpí, ale čím dál tím víc jsem si byla jistá tím, že v jejím křiku slyším kromě bolesti i rozkoš. Kdybych to před chvílí nezažila na vlastní kůži, nikdy bych nevěřila, že rozkoš má k bolesti tak blízko. Když jsem si vzpomněla, co jsem zažila po poslední ráně, skoro jsem Olině záviděla. Jen při pohledu na to, jak na Olininu zmrskanou buchtičku nemilosrdně dopadá proutek, jsem byla úplně vlhká. Pak kluci načali poslední rundu a teď už si opravdu dávali záležet, aby Olina na tenhle výprask do smrti nezapomněla. Těm, co drželi její nohy roztažené, museli pomoci další dva a přesto měli všichni co dělat, aby jí udrželi, neboť teď se už Olina na stole zmítala bolestí a mezi výkřiky škemrala o slitování. Její prosby byly tak úpěnlivé, že jsem to nevydržela a vykřikla jsem, aby jí už nechali. Myslela jsem si, že mám právo to ukončit, když ten celý výprask je vlastně moje zadostiučinění za to, co proti mě Olina spunktovala. Kluci však byly rozkurážení a zejména ti, kteří ještě nedoručili svou poslední ránu, se tohoto potěšení nechtěli jen tak vzdát. Přestali sice ve vyplácení, ale nevypadali na to, že by chtěli výprask předčasně ukončit. Snažila jsem se jim vysvětlit, že Olina už vytrpěla dost a že se chovala celou dobu dost poslušně na to, aby jí mohli zbytek trestu prominout. Honza však řekl, že když do toho šli, dohodli se všichni společně, že nebudou dělat žádné ústupky a vždycky dokončí trest, který stanovili. Leda že by, řekl jeden z kluků, bych chtěla zbytek ran za Olinu slíznout já. Byla to možná spíš jen poznámka, která mi měla naznačit, abych byla ráda, že jsem ráda, ale já, jak už jsem řekla, jsem byla z toho co jsem prožila a pak viděla tak vzrušená, že jsem najednou opravdu zatoužila ještě jednou zažít takové vyvrcholení, jako předtím. A tak jsem k velkému překvapení všech kluků souhlasila. Samosebou jsem se strašně bála další bolesti, ale cosi ve mně bylo silnější než strach. Kluci tedy Olinu odnesli na postel a já si šla lehnout na její místo. Cestou jsem zachytila vděčný pohled vyčerpané Oliny. Vykasala jsem si sukýnku, pod kterou jsem už nic neměla, lehla jsem si na stůl a roztáhla nohy. Čekalo mě 5 ran přes buchtičku, která teď už byla pěkně oteklá po tom předešlém bití. Teprve v této pozici jsem si uvědomila, jaká muka mě čekají a zalitovala jsem, že jsem se sama a vystavila. Naštěstí však kluci byli uznalí a za mou odvahu mě odměnili tím, že proutkem švihali něžně přes ty nejcitlivější místečka a tím mě přivedli do fantastického orgasmu. Když jsem se z něj vzpamatovala, byla už Olina celkem v pohodě. Ležela na břiše na gauči a právě si upřesňovala s klukama podmínky ohledně svého slibu, že nebude týden nosit spodní prádlo. Olina totiž měla v plánu nejít druhý den do školy, protože se obávala, že by nedokázala tak dlouho sedět na rozšvihaném zadečku. Tyto obavy jsem samozřejmě měla taky. Bylo domluveno, že týden se začne počítat od prvního dne, kdy Olina bude ve škole. Kluci ještě připomněli, zbývajících padesát na holou dostane Olina v pondělí přesně za čtrnáct dní a pak se rozloučili. Zůstali jsme s Olinou sami a když jsme se na sebe podívali, jak jsme obě nahé seřezané a ubrečené, bylo nám jasné, že nepřátelství skončilo. Olina mi byla moc vděčná, že jsem za ní vzala ten závěr výprasku přes buchtičku, kdy už prý opravdu nemohla. Když jsem se jí svěřila, jaké pocity jsem při tom zažívala, přiznala se, že také cítila silné vzrušení, které vlastně začalo už v momentě, když se dověděla, co jí čeká, ale ke konci každé části byla už bolest tak nesnesitelná, že všechno ostatní přehlušila. Když jsme si navzájem ošetřovaly zbičovaná místa chladivým krémem, dohodly jsme se s Olinou, že druhý den do školy nepůjdeme, a že zůstaneme u mě doma, protože naši se měli vrátit až ve čtvrtek.

Následující dva dny jsme strávily u nás doma a vzájemně se ošetřovaly. Byl to rozhodně dobrý nápad nejít ty dva dny do školy. V úterý jsme nemohly ani normálně chodit a o sezení nemohla být ani řeč. Ve středu už to bylo trochu lepší a tak jsme doufaly, že ve čtvrtek, kdy jsme bohužel musely už jít do školy, to sezení nějak vydržíme. Samozřejmě nás ani nenapadlo pokoušet osud a oblékly jsme se přesně podle dohody. Krátkou sukni nad kolena a žádný spodní prádlo. Hned jsme poznaly, že dodržet náš slib nebude tak snadné. Byl duben, foukal lehký vánek a ten nám vnikal pod sukýnky a nepříjemně chladil naše holé a stále ještě trochu oteklé buchtičky. Ve škole na nás všichni koukali dost divně, že jsme si vyšly tak nalehko. Kdyby jenom věděli, že textil, který na nás vidí, je to jediné, co na sobě máme.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.7 / 5. Počet hlasů: 10

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *