| |

Povídka “Cesta domů II.”

Otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. Néé! Tak to nebyl je a otřesný sen, ale bohužel otřesná realita. Přirození mám celé opuchlé a je mi hrozná zima. V tu chvíli mě z myšlenek vytrhne příchod mého nového Pána. Jak se máš? Zeptá se ironicky a prohlídne si mě od hlavy k patě. Doufám, že jsi se u nás dobře vyspala a budeš čilá do dnešního výcviku. Vzpomínka na včerejšek mě donutí se slzami v očích odpovědět jen pokorné ano Pane. Vidím, že nám to nejspíš půjde dobře.

Opět se tu objeví svalnaté gorily a odvedou mě do vedlejší místnosti. Když vstoupí i Pán, postaví se každá na jednu stranu dveří, vyčkávajíc dalších příkazů. Místnost, ve které se právě nacházím je velice rozlehlá a vybavena mnoha zařízeními, která jsem nikdy neviděla a tento pohled by mi určitě bohatě stačil. Tak milá dámo, tu bude probíhat váš trénink. První věc, ve které se budete zocelovat je, co nejdéle vydržet při sexuálních hrátkách a k tomu slouží tenhle přístroj jménem Rob. Rob vypadal jako obyčejné křeslo s opěradly, ale uprostřed se nacházel obrovský robertek. Tak posaďte se u nás. Divte se nebo ne, ale opravdu se mi posadit nechtělo. Na výběr jsem ovšem neměla. Za každou paži mě chytila jedna z goril a už mě začali posazovat. Šlo to ztuha a již po chvíli jsem začala velice hlasitě naříkat, protože jsem měla pocit, že mě to snad roztrhne. Když jsem dospěla správné pozice, přivázali mi nohy a ruce k židli a pustili přístroj na plny výkon. Ze začátku to docela šlo, ale po nějaké chvíli jsem myslela, že naprosto zešílím. Prosila jsem ať to vypnou, že se to nedá vydržet. Pán jen mávl rukou a odešel. když se k večeru vrátil a gorily mě odpoutali byla jsem tak vyčerpaná, že jsem se jen svezla na podlahu. Odtáhli mě do své cely kde jsem v tu ránu usnula.

Druhý den jsem byla odvedena opět k Pánovi, ale tentokrát do jeho pokojů. Dnešní můj úkol bylo mu posluhovat a splnit sebemenší přání. Nejdříve chtěl snídani a pak si sedla do křesla a četl noviny.Já mu sloužila jako podložka pod nohy. Vše šlo relativně hladce až do doby odpolední kávy. Když jsem mu ji nesla zakopla jsem o okraj koberce a celý obsah šálku na něj vylila. Pán na mě vykřikl co to dělám a jak se opovažuji ničit jeho majetek. Zatmělo se mi před očima. Můj trest se měl vztahovat na mé nemotorné spodní končetiny – 50 ran holí na chodidla. Padla jsem na kolena a prosila, že se to víckrát nestane. Pán byl ovšem neoblomný. Poručil přinést podivný kus nábytku. Když jsem byla na něj umístěna do odpovídající pozice a pořádně k němu upevněna, přistoupil ke mne můj trestatel již s holí v ruce a podivným plamínkem v očích.

V tu chvíli začal můj trest. Nápřah a na pravé chodidlo dopadla první rána. Auuuuuuuuu. Než jsem se stačila vzpamatovat, mé druhé chodidlo nezůstalo opomenuta. Acccchhhhhhhhh. Takto pokračoval můj trest, rána za ránou. Po třiceti ranách jsem už jen chropěla a přemýšlela jestli budu schopna opět normální chůze. Při každém dopadu holi, jsem měla pocit, že se mi kost v noze drtí na miliony malinkých kousíčků. Konečně dopadla poslední rána.

Pán se ovšem touto činností tak vzrušil, že mi odvázal nohy, roztáhl je široce od sebe a v ten moment byl ve mně až na samém dnu. Vykřikla jsem nejen překvapením, ale i bolestí. Naštěstí to moc dlouho netrvalo a již mé nitro bylo zaplaveno přívalem jeho semene.

Pokračování (snad) někdy příště.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.3 / 5. Počet hlasů: 7

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář