| |

Povídka “Amazonie”

Předehra

Podnikání je věc příjemná potud, pokud se daří. Dobrou stránkou je samostatnost, člověk je svým pánem, no rizika úpadku, věřitelů jsou velká.

Petra se rozhodla pro vlastní malý bar na předměstí města. Docela se dařilo, až do doby, kdy přišli výběrčí pro výpalné. Hned zkraje Petru poučili:

“My tě necháme dejchat, víme, kolik můžeš platit, ale ani nevzdechni něco někde naprášit“ Své varování doplnili několika barvitými příklady. „podívej se do starých novin, černé kroniky. Můžeš si to ověřit.“

Zprvu byly částky ještě zvládnutelné, pak ale požadavky stoupaly a Petra začala mít problémy.

A tehdy udělala osudnou chybu.

„Když nemáš, tak si půjč“ poradil jeden z výběrčích.

„Vy hajzlové, víte dobře, jak na tom jsem.

„Rozmysli si to, zítra příjdeme“

Zbytek dne a celou noc prožila Petra v hrůze. Před očima se jí promítaly osudy méně šťastných dlužníků. Ráno už nevydržela a zatelefonovala.

„Fajn, dostala jsi rozum. Máme pro tebe kulantní nabídku. Kámoš má podnik, do kterého potřebuje novou krev. My tě jemu přenecháme, on za tebe zaplatí a můžeme ti slíbit, že za dva měsíce je vše v ólrajtu a na oplátku tě už vyškrtneme z našeho seznamu oveček“

„Vy hajzlové, kurvu vám dělat nebudu!“

„Ale beruško, jako kurva bys tam musela být o moc dýl, to tolik nenese …“

Petra propadla beznaději. Vlastně neměla ani na výběr. Obrátila se na výběrčí a jen šeptala:

„Tak jo, ale zaručíte mi pokoj po tom všem?“

Odpovědí byl jen škleb výběrčích:

„Uvidíš, ještě se ti to bude líbit. A zítra ráno buď připravená a ne, abys něco někomu vykládala. A nezapomeň si pas, třeba si uděláš vejlet.“

Výlet

Vyděrači přišli přesně, jak se říká v pohádkách – jak řekli, tak udělali. Před domem na Petru čekala otřískaná škodovka. Petra se neubránila jedovatosti:

„To se nezmůžete na nic lepšího?“

„Jen blbci na sebe upozorňují. Nastup se. A dej si na hlavu tenhle pytel. Nemusíš vědět, kam jedeme“

Auto jelo asi dvě hodiny, bez zastavení. Petra byla strachy bez sebe, neodvážila se ale ani pípnout. Konečně zastavili.

„Tak vylez, už jsme tady.“

Chlapi strhli Petře hadr z hlavy a ta konečně uviděla, kam se dostala. Auto zastavilo na nádvoří jakési středověké tvrze. Bylo vidět, že noví majitelé penězi nešetřili a opravu zchátralých zdí pojali důkladně. Až moc, pomyslela si Petra. Bytelná vrata se zavřela.

„Tak půjdeme, kámoš bude určitě zvědavý na novou chovankyni.“

Petra se svými průvodci vešla nízkým vchodem do budovy. Staré kamenné zdi byly vlhké a Petra se otřásla chladem. Vešli do velkého sálu, skoro prázdného. U okna seděl zády ke dveřím v křesle muž a listoval v nějakých papírech.

„Tak už ji vedeme, šéfe“ zahlaholil poněkud nuceně jeden z průvodců Petry.

Muž v křesle se pomalu otočil. Byl to malý, neduživý chlapík, olysalý, neurčitého věku. Mohlo mu být stejně dobře třicet, ale i šedesát let.

Muž se nevýrazným pohledem podíval na skupinku:

„Ví, co se od ní čeká?

„Nooo. Jen tak v kostce, ale to se poddá, ona ví, že nemá moc možností“ nejistě odpověděl jeden z průvodců.

„Hmm, takže poučení je zase na nás. Vypadněte idioti. Své jste udělali, prachy máte. Zmizte.“

Mužík byl očividně nazlobený a Petra vycítila šanci:

„Pane, oni mi vyhrožovali, prosím, pusťte mne, je to celé šílené.“

Muž se díval přes Petru a tiše začal mluvit:

„Mne to naprosto nezajímá. Stála jsi dost peněz a já nechci na své investici prodělat. Jsi tu, abys mi vrátila vynaložené peníze s pořádným ziskem. Takže tě trochu vycvičíme a pak se uvidí. Kolik je ti let?“

„Bylo mi dvacet tři“ zašeptala Petra.

„Panna až asi nebudeš, To by měnilo situaci,.takže nic nebrání začít s výcvikem.“ Pronesl muž a zazvonil.

Do sálu vešli dva mladí chlapi, bylo vidět, že čas tráví většinou v posilovnách. Petra si ale také všimla, že jejich pohled nebyl pohledem vzdělanců. Chlapi vypadali tupě.

„Přejete si šéfe?“ otázal se s hranou suverenitou větší.

„ Dostali jsme nový přírůstek. Takže jako obvykle. Nejdříve otestujeme a pak vám určím program téhle čubky. Seznamte se, dáma se jmenuje Petra, tady tohle větší tělo je Tom a tenhle druhý pořízek je Kája“

Šéf se očividně začínal bavit. Petra nechápavě čekala, o co se vlastně bude jednat. Jako by tu nebyla, nikdo se jí na nic neptal, mluvili o ní jako o nějaké věci.

„Tak se do toho dejte, jsem docela zvědavý, jaká ta fenka je.“

Seznámení

„No tak na co čekáš, mrcho!“ zařval pořez Tom. „Už dávno jsi měla být nahatá“.

Petra se nechápavě ohlédla po šéfovi, na jeho tváři viděla vše, jen ne soucit. Snad jen zvědavost.

„Mám ti pomoct? K Petře přistoupil druhý pohůnek Kája a sáhl Petře do rozkroku.

„Kalhotky má, ale už jí to končí“ zachechtal se a začal rvát z Petry šaty. Tom přiskočil a vrazil Petře dvě slušné facky.

„Jen zdržuješ a stejně si nepomůžeš!“

Petra byla nahá. Stála uprostřed sálu, rukama si zakrývala klín a bylo jí do breku. Oba pořízkové si ji znalecky prohlíželi.

„Docela kus, šéfe, máme začít?“

Odpovědí bylo šéfovo mlasknutí.

„Tak rychle, mazej na ten gauč v rohu a koukej roztáhnout nohy“ Oba pohůnci si rozepnuli kalhoty a vytáhli svá přirození. Bylo jasné, že je situace vzrušila. Dostrkali Petru do kouta ke gauči a bez okolků se na ni vrhli. První do Petry vnikl Tom, po několika pohybech se neovládl a ejakuloval. Nastoupil Kája, ten byl ještě rychlejší.

Obou pořezů se zmocnil vztek. „To tě nikdo neučil šukat? To tě musíme učit i tohle?“

Šéf přišel blíž a nespokojeně povídá: „Tohle nemá cenu, vemte ji do sklepa, na uvítanou si s ní to čuně Leoš pohraje. Ona zkrotne a vše se konečně pohne.“

Pořízkové chytili Petru za ruce a odvlekli ji.

Výcvik

Pohůnci dovlekli Petru do sklepa. Dlouhou úzkou chodbou, jen slabě osvětlenou blikavou žárovkou, došli do větší místnosti. Bylo tu docela slušné vybavení středověké mučírny.

Petra strachy ani nedýchala. Pohůnci ji dovlekli do středu místnosti.

„Přivážeme ji tu a doběhneme pro Leoška. Dneska se pobaví.“ zasmál se Tom.

Od stropu visel silný provaz. Svázali Petře ruce za zády a přes kladku u stropu napnuli provaz. Petra stála jen na špičkách, ruce za zády se jí bolestivě vyvracely.

„Dojdu pro Leoše“ zavolal od vchodu Kája.

Asi za deset minut do místnosti vešel Kája, doprovázený podivným individuem. Jestli Kája s Tomem nevypadali na žádné inteligenty, pak Leoš byl od pohledu tupost sama. Malinká hlavička se ztrácela na obřím těle.

„Tak Leošku, tady ji máš. Dělej, co chceš, ale šéf s ní má plány, tak moc nepoškodit!“

Leoš pomalu obcházel nahou svázanou Petru. Huhlal nesrozumitelná slova. Pak pomalu přistoupil k Petře a začal ji osahávat. Prohnětl prsy a začal strkat prsty do Petřiny kundy. Petra bolestí vykřikla. Leoše to patrně potěšilo, protože své úsilí zesílil. Petra nevydržela bolest a pomočila se.

„Ta svině mna pochcala“ vykřikl Leoš první srozumitelnou větu.

Vstal a ze stěny si vzal dlouhou rákosku. Petra byla v pozici velmi vhodné k výprasku. Stála v mírném předklonu, ruce svázané za zády směřovaly vzhůru a zadek byl krásně vyšpulený.

Leoš začal třískat Petru přes zadek a stehna. Petra křičela bolestí. Nemohla se ale příliš zmítat. Každý pohyb ji připomínal bolestí v ramenou její pozici.

„To by mohlo stačit!“ zařval na Leoše Tom. „Šéf ji nechce nechat umlátit, ZATÍM“ doplnil významně.

Kája se odhodlal k delšímu souvislému proslovu: „Tohle je jen malinká ukázka, co tě tady může taky čekat. To když nebudeš poslouchat a budeš potížistka. Když ale budeš fungovat, tak to vydržíš a třeba se ti bude tady líbit…“

Chlapi odvázali Petru a odvlekli ji do malé komory, kde ji hodili na starý slamník. „Tady máš postel, nějaký jídlo ti donesou, tak buď v klidu,“ poradil Petře Tom.

Chlapi odešli k šéfovi. „Tak co, dělá potíže?“ zeptal se šéf. „Nemá šanci, Leoš ji trochu rozsekal prdel, myslím, že to bude O.K.“ referoval Kája.

„Máme trochu velká vydání, budeme muset nějaké berušky prodat. A přidáme do prodeje i tuhle novou. Aukce bude za týden, takže žádný bití, co nechává stopy, možná bude pro zákazníky příjemná změna, když bude zboží trochu vzpurné a nekrocené,“ poučil šéf pohůnky.

Aukce

Týden uběhl – no jako voda. Petra většinu času trávila v komoře, ven ji vyvlekli jen asi dvakrát, kdy ji na dvoře dopřáli sprchu z hadice. Dokonce ji ani moc neobtěžovali, dá – li se tak říci, protože ji znásilnili jen asi třikrát během celého týdne.

„Tak dneska máš velký den“ povídá Tom ve dveřích komory. „Je sobota a šéf pořádá večírek a dražbu. Budeš jednou z položek“

Vytáhli Petru do patra a strčili ji do opravdové koupelny. „Pořádně se umej a navoň, ty čůzo, ať hostům nesmrdíš“

V podvečer se začali sjíždět hosté. Dvůr se plnil luxusními vozy, bylo vidět, že hosty budou i cizinci. Pánové a dámy pomalu shromažďovali ve velkém sále tvrze.

„Dámy a pánové, vítám vás na dnešní aukci. Seznam položek i s vyvolávacími cenami jistě máte, kdo ne, může si vyzvednout u vchodu. Prosím, zaujměte místa“ pronesl šéf ke shromážděným hostům.

Dámy a pánové si posedali do křesílek, uspořádaných jako v divadle kolem malého pódia.

Na podium vystoupil mladý muž vybraně oblečený, stoupl si za pultík a zjednal so pozornost několika údery kladívka.

„Dámy a pánové, dovoluji si představit první položku naší aukce, číslo 1. Běloška, 22 let, 175 cm, prsa 3, váha 60 kg.“

Kája s Tomem, dnes oblečeni v černých oblecích, přivedli na pódium první draženou dívku. Na sobě měla něco jako dlouhou noční košili.

„Vyvolávací cena 10000,- jedná se o nájem na tři roky, kauce 100000,-.vaše nabídky prosím“

Z hlediště se ozvaly hlasy: „ Chceme vidět, co kupujeme“

Mladík pokynul dvojici a Kája stáhl z dívky košili. Stála tak na pódiu nahá a instinktivně si zakrývala klín a prsy. Tom a 8ja přiskočili, chytili díku každý za jednu ruku a postavili se s ní na okraj pódia.

Z hlediště se zvedli dva muži a jedna starší žena. Přistoupili k dívce a prohlíželi si ji zblízka. Žena zabiřila ruku do dívčina rozkroku a něco svým společníkům řekla.

„Bereme“ prohlásila trojice.

„Dá někdo víc?“ vyvolával mladík. „Ne? Vážená dámo a pánové, gratuluji a přecházíme na položku číslo 2.

Druhou položkou byla Petra. Sledovala za závěsem průběh předchozí akce a samým ponížením jí bylo mdlo.

„Tak prosím, dámy a pánové, položka 2. Běloška, 170 cm, trojky, pevné, 58 kg, 23 let. Prodává se na dobu neurčitou, původ nezjistitelný. Vyvolávací cena 100000,-. Je to opravdu velmi málo, za tak výtečný kus,“ chválil mladík Petru.

V sále bylo cítit napětí. Málo kdy byl v aukci kus, tak říkajíc na jakékoli použití. „svlíkněte ji, ať si ji prohlídnem, volali hosté.

Pohůnci Petru okamžitě svlékli a odtáhli ji, tak, jako předešlou dívku, na kraj pódia. Tentokrát se utvořila fronta kupců. Pohůnci donutili Petru, aby roztáhla nohy a ukázala tak své pohlaví v detailu, pak se musela předklonit, jak si hosté poroučeli.

„Dámy a pánové, očekávám vaše nabídky“

Dražba netrvala dlouho. Hosté přihazovali po desítkách tisíc. Konec tomu udělala dáma, dosud sedící nenápadně vzadu v sále: „Dám 750000“

„Ta si to může dovolit, ty její latifundie v Jižní Americe jí nesou a nejen za kávu … „ neslo se sálem.

„Gratuluji paní da Lara ke koupi“ uklonil se dražitel.

„Je to trochu drahé, ale moji přátelé také zasluhují nějaké nové spestření na našich fiestách. A až se omrzí, moji dělníci na plantážích také potřebují ukojení. A mnozí moji černoši a indiáni ještě bělošku neměli.“ Pousmála se cizinka.

Petru museli podpírat, když se tak dozvěděla svou další budoucnost.

Jak se vám článek líbil?

Kliknutím na hvězdičku povídku ohodnotíte

Průměrné hodnocení 4.7 / 5. Počet hlasů: 3

Zatím nehodnoceno. Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *